Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Osmnáct je jen jednou za život - první část

03.02.2010 (20:45) • VikyCullen • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2274×

Osmnáct je jen jednou za život – první část

Asi bych se měla představit. Jmenuji se Isabella Marie Swan a je mi 17 let. Chodím na střední školu v malém městečku jménem Forks. Není to sice škola na takové úrovni, jako byla ve Pheonixu, ale zdejší poměry jsou trochu nízké.

Na škole jsem ta nejpopulárnější holka ze všech. Asi je to tím, že mí rodiče jsou nejbohatšími podnikateli na tomto poloostrově, a proto mám všechno, na co si jen vzpomenu. Všichni by se se mnou chtěli přátelit. Bohužel vím, že žádná z mých kamarádek není tou pravou. Přetvařují se a za mými zády mě pomlouvají. Proto se chovám jako ta povýšená a nebojím se být mrchou.

Jakmile jsem doma, všechno tohle přetvařování ze mě opadne a jsem zase tou starou a milou Bellou, která miluje módu a navrhuje oblečení.

Za měsíc a půl mi bude osmnáct. Plánuji obrovskou párty, která bude tou nejokázalejší a nejlepší jakou tento ospalý kraj zažil. S Jessicou jsme seděli u našeho bazénu a probíraly jsme koho pozvat. Vybíraly jsme z ročenek, kterých nebylo málo.

„Myslím si, že by jsi měla určitě pozvat Mika, Erica a zbytek fotbalovýho týmu,“ přemýšlela nahlas Jess a dál se probírala další ročenkou.

„Jo, ty už mám na seznamu. Napadlo mě, že bych kromě chemickýho kroužku pozvala všechny lidi ze školy a ještě pár dalších z vysoký ze Seattlu a ty týpky z baru, kde jsme byli ve středu,“ řekla jsem Jess, ale ta se tvářila, jako by nevěděla, koho myslím.

„No ty kluky, se kterýma jsme tancovaly. No, možná si je nepamatuješ, bylas trochu mimo...“ připomněla jsem jí a ona se začala smát.

„No jo, už jsem si vzpomněla! A kolik máš lidí na tom seznamu? Jenom abychom věděli, kolik lidí se ještě vejde do toho místa, které jsi mi ještě neprozradila...“ koukala se na mě s vyčítavým pohledem.

„Já jsem ti to neřekla, protože mi táta ještě neoznámil, jestli už mluvil s tím agentem, který to celé zařizuje. Až se ozve, tak ti to určitě řeknu. Slibuju,“ odpověděla jsem jí a ona se usmála.

„Myslím si, že mou pomoc s tím seznamem už nepotřebuješ. Jak se tak dívám, tak jich bude něco přes dvě stě. Tak já už půjdu,“ vstala, vzala si kabelku a čekala, než ji doprovodím. U dveří jsem ji objala a popřála hezký večer. Jelikož doma nikdo nebyl, zavolala jsem taťkovi, jak se to má s tím agentem.

„Ahoj, tati. Jak to vypadá s mou oslavou?“ zeptala jsem se ho s nedočkavostí v hlase.

„Právě jsem dotelefonoval s tím agentem. Přijde zítra v 16:00 k nám domů a vše s ním probereme. Abych nezapoměl, maminka říkala, abys nezapoměla, že večer k nám přijde návštěva,“ odpověděl mi a já si povzdechla. Tohle jsem neměla ráda. Přetvařovat se i doma... No nic, třeba to nebude tak hrozné.

„Dobře, tati. Děkuju za připomenutí a neponocujte s mamkou v kanclu dlouho. Mám tě ráda, ahoj zítra,“ řekla jsem mu, nečekala na odpověď a položila jsem telefon.

Šla jsem do kuchyně a vzala si pizzu od včera. K ní jsem si nalila colu a posadila jsem se k jídelnímu stolu. V celém domě bylo až moc ticho. Nikdy jsem si na klid nestěžovala, ale tohle mi vadilo. Dojedla jsem, umyla po sobě nádobí a odešla jsem do svého pokoje. Tam jsem si zapla CD s mými oblíbenými songy a sedla jsem si na svou obrovskou postel a začla kreslit do svého skycáku, jak by měla vypadat výzdoba na mé párty. Ani jsem nevnímala čas, ale když jsem se podívala na hodiny, bylo 23:38. Sakra, zase se nevyspím dostatečně dlouho.

Pospíchala jsem do koupelny a přemýšlela jsem ve sprše nad svou oslavou. Asi po půl hodině jsem se rozhodla vylézt. Vyčistila jsem si zuby, vyfénovala jsem si své dlouhé vlasy, na které jsem byla neskutečně pyšná. Poté jsem si oblékla černou košilku na spaní a šla spát.

Ráno jsem se probrala do zataženého rána a pršelo. Jaké překvapení! Vstala jsem a odloudala jsem se do koupelny. Tam jsem se nalíčila a vytvořila jsem si na hlavě účes, který byl tak akorát vhodný do školy. Vybrala jsem si nějaké oblečení a šla se nasnídat. Dala jsem si své oblíbené cereálie s mlékem a zapila jsem to trochou pomerančového džusu.

Vrátila jsem se zpátky do pokoje, kde jsem si oblékla tmavě modrý top na ramínka ze saténu s výstřihem do V, který je olemován černou krajkou, úzké černé džíny, černé sáčko podle poslední módy, tmavě modré lodičky, které ladily k mému topu a doplnila jsem to o stříbrné naušnice ve tvaru vlnky. Popadla jsem svou kabelku, jak jinak než dokonalou, a utíkala ke svému miláčkovi. Než jsem do svého černého, matného Ferrari nastoupila, pohladila jsem ho po kapotě a zatáhla střechu.

Na školní parkoviště jsem dojela pozdě. Nikdo venku nebyl a já si jen povzdechla. Zase jsem přijela pozdě. Vyšla jsem rázným krokem do učebny biologie, kde jsem měla první hodinu. Vstoupila jsem do třídy a každý se na mě podíval a usmíval se. Jak jsem s oblibou dělala, prohrábla jsem si vlasy a pozdravila učitele.

„Dobrý den, omlouvám se, že jdu pozdě, ale...“ chtěla jsem pokračovat, ale pan Masen mě přerušil.

„Tak copak je to dneska, slečno Swanová? Předpokládám, že jste se nemohla rozhodnout, kterou kabelku si dnes vezmete. No, už je to jedno, tak se prosím posaďte a my budeme pokračovat,“ dopověděl a já jsem se na něj jen omluvně usmála a šla si sednout na své místo vedle Jess.

Celé dopolední vyučování proběhlo rychle a já už jsem směřovala na oběd v doprovodu Jessicy.

„Tak co, jak jsi pokročila s tím seznamem a s přípravami? Doufám, že budeš mít pár míst navíc. Mají k nám do školy nastoupit nějací noví studenti. Určitě by se hodilo, kdybys je pozvala,“ řekla se zájmem Jessica a čekala na mou odpověď.

„No, pokud budou alespoň nějak vypadat a nebudou chodit do chemickýho kroužku, tak je pozvu. Jo, dnes nejdu na poslední dvě hodiny. Přijde odpoledne ten agent, jak jsem ti o něm říkala, a budeme pokračovat v sestavování návrhů na tu párty,“ odpověděla jsem jí a dál jsem se do hovoru zapojovala jen minimálně. Dnes mi nebylo nějak nejlépe a neměla jsem náladu si povídat.

Poslední dvě hodiny uběhly ani nevím jak a já jsem rychle nastoupila do mého broučka a ujížděla jsem domů. Tam na mě čekala mamka s taťkou a tím agentem. Vystoupila jsem a všechny je šla pozdravit.

„Ahoj, holčičko. Jak bylo ve škole?“ ptala se starostlivě mamka, zatímco taťka něco probíral s tím agentem v obývacím pokoji.

„Ahoj, mami. No, ušlo to. Však to znáš. Jdeme se vrhnout na přípravy?“ odpověděla jsem a nasadila jsem masku té milé vychované dcery, kterou nic netrápí.

„Dobrý den. Jsem Bella,“ představila jsem se tomu agentovi a položila jsem před sebe své náčrtky a čekala na jeho odpověď.

„Dobrý den, Peter Moris. Vaše náčrtky jsou moc povedené. Mohla byste se tím i živit,“ řekl mi se zájmem a já byla nadšená. Nakonec jsme se dohodli s rodiči na všem potřebném, od rozpočtu až po výběr místa, a já se šla upravit, abych nevypadala před naší návštěvou jako rozčepýřené kuře.

Rozhodla jsem se, že si dám uvolňující sprchu a dám si na vlasy masku. Po sprše jsem si šla vybrat nějaké vhodné oblečení. Vzala jsem si bílou košili s výstřihem do V se saténovým límečkem, černé úplé kalhoty a černé leské lodičky na vysokém podpatku. Na krk jsem si zapla stříbrný řetízek s přívěskem, který zdobily malé blýskavé kamínky. Naušnice doplňovaly výsledný blýskavý vzhled. Vrátila jsem se zpět do mé koupelny, kde jsem si nanesla na obličej make-up, stíny s nádechem růžové, linky na horní víčka a řasenku, která krásně protáhla mé dlouhé řasy. Když jsem si fénovala vlasy do jemných vln, slyšela jsem přijíždějící auto.

Položila jsem fén a běžela k oknu v mém pokoji. Podívala jsem se na příjezdovou cestu kde nestálo jedno auto, ale dvě. Černý nejnovější model Mercedesu a červený kabriolet stejné značky. Jsou to krásná auta, ale na mého miláčka nemají. Začaly se otevírat všechny dveře červeného auta a vystoupili z nich čtyři lidé. Svou krásou se podobali spíše andělům. Dvě dívky a dva kluci. Věkově jsem je zařadila do mé generace. Pak se otevřely dveře černého auta a vystoupil z nich mladý muž a nádherná žena s kaštanovými dlouhými vlasy. Šli postupně ke dveřím a uslyšela jsem zvonek.

„Bello, pojď už dolů. Je tu návštěva,“ volal na mě taťka a já jsem jen slyšela jak jde s mamkou otevřít.

Otočila jsem se zpět k oknu a úplně jsem ztuhla. Z černého Mercedesu vystoupilo to nejnádhernější stvoření na světe. Když onen mladík zavíral dveře od auta, otočil se a pohlédl do mého okna. Usmál se na mě a já jen rychle uhnula z jeho zorného pole. Chvíli jsem se musela vzpamatovat z jeho nádherného pohledu, ale když jsem uslyšela, jak na mě maminka znovu volá, odhodlala jsem se jít za nimi.

Šla jsem pomalu ke schodišti a zaposlouchala se do jejich rozhovoru. Měli tak nádherné hlasy a bylo slyšet, že se všichni dobře baví. Byla jsem trochu nervózní, ale protože jsem až moc dobrá herečka, tak na sobě nenechám nic zdát. Mé kroky byly na mramorovém schodišti dostatečně slyšitelné, a tak se všichni v obývacím pokoji otočili směrem na mně. Vážně to byli ti nejkrásnější lidé, co jsem kdy spatřila. Šla jsem blíž, abych je pozdravila a tatínek se chopil slova.

„Carlisle, dovol mi ti představit mou dceru Isalbellu. Bello, tohle je doktor Carlisle a jeho rodina," tatínek pokynul směrem k nim a já se mile usmála.

„Ahoj, Bello. Já jsem Carlisle Cullen a tohle je má manželka Esmé,“ řekl a já si s ním potřásla rukou. Měl ji strašně studenou, ale asi mu byla venku zima. Pak jsem si podala ruku i s Esmé a jeho dětmi. Nejvíce milá mi přisla Alice. Vypadala jako malý elfík. Jak jsem pochopila, chodila s tím blonďatým klukem, který jako jediný mi nepodal ruku. Pouze mi řekl své jméno, Jasper.

„Já jsem Emmett a tohle je má přítelkyně Rosalie,“ vypálil na mě s takovou rychlostí, že jsem se trochu lekla, ale má herecká praxe nedala nic znát.

„Bella, těší mě,“ odpověděla jsem mu a usmála se tím nádherným úsměvem, který jsem používala jen ve škole.

Pak jsem se otočila k poslednímu členovi jejich rodiny, který se mi zdál ze všej nejkrásnější. Usmála jsem se na něj a on mi úsměv oplatil. Jeho pohled byl velmi zvláštní. Spíš zkoumavý a takový, jako by nemohl nic udělat.

„Jsem Edward. Rád tě poznávám,“ řekl stroze a já to dál neřešila. Přece se nenechám rozhodit nějakým klukem, kterého ani neznám. Otočila sem se k ostatním a zeptala se jich, jestli něco nechtějí. V tom mě, ale zavolala mamka z kuchyně. Omluvila jsem se a šla za ní.

„Ano, mami, co potřebuješ? Mám něco odnést?“ zeptala jsem se jí a pohlédla na tác plný mých oblíbených jednohubek.

„Odnes je prosím a řekni tatínkovi, že zítra přijde znovu ten agent s hotovým rozpočtem“ odpověděla mi, aniž by mi věnovala sebemenší pohled.

Vzala jsem tác a odkráčela jsem s ním do obýváku, který byl najednou plný smíchu. Smál se i Edward, ale jakmile jsem vešla, tak ztuhl a jen mu cukly koutky. Položila jsem tác na stolek a šla si sednou na opěrku křesla k mému otci.

„Tati, mám ti říct, že zítra přijde pan Moris s tím rozpočtem a prý už vybral vhodné místo pro mou párty,“ řekla jsem taťkovi a ten než stačil odpovědět, tak Alice se zájmem vykřikla.

„Jééé, ty plánuješ nějakou párty? Tak to je super. Mohla bych ti s něčím pomoct a taky...“ chtěla pokračovat, ale Edward jí do toho skočil.

„Raději ji odmítni. Není to s ní pak k vydržení. Věř mi, já ji znám až moc dobře. Viď, Alice?!“ řekl se zvláštním úsměvem a já se jen usmála a ostatní se začali smát. Všichni kromě Alice, která se na Edwarda zamračila a já jí jen poděkovala, ale řekla jsem jí, že máme agenta, který vše zařídí.

Povídali jsme si všichni ještě asi dvě hodiny, ale pak Carlisle vstal a řekl, že by měli jít. Rozloučili jsme se se všemi a potom nastoupili do aut a odjeli. Šla jsem do svého pokoje a pustila jsem si své oblíbené CD. Vzala jsem si svůj skicák a sedla si do svého okna, které bylo vypolstrované a zdobilo ho několik sametových polštářů. Chtěla jsem si navrhnout nějaké luxusní šaty na moji oslavu a lá Dior nebo Chanel. Myslím, že by se mi to mohlo povést, ale jak jsem věděla už předem, stejně mi mamka koupí šaty nejspíš u Louise Vuittona. Měla tu značku nejraději.

Podívala jsem se na hodiny a opět jsem se zhrozila. Půl jedné ráno. Já jsem vážně hrozná. Šla jsem tedy do koupelny, kde jsem si dala rychlou horkou koupel a šla spát.

Ráno jsem se probrala o půl hodiny dříve než obvykle. Šla jsem se nasnídat. Nikdo opět nebyl doma. Po rychlé snídani jsem vlezla do sprchy a umyla jsem si vlasy. Poté jsem si je vyfoukala do lehkých vln a namalovala jsem se. V pokoji jsem si vybrala oblečení, které bylo do chladného počasí asi příliš lehké, ale mě to nevadilo.

Vzala jsem si černé šaty nad kolena, které byly přepásány zlatým páskem. Na vrch jsem si oblékla fialový kabátek stejné délky s třičtvrtečním rukávem a navlékla jsem si černé lesklé kozačky na vysokých jehlových podpatcích. Doplnila jsem celkový vzhled kabelkou s monogramem LV a třemi náramky smetanové až světle kávové barvy.

Po cestě do garáže jsem našla klíče k mému miláčkovi a vyrazila jsem do školy. Dnes jsem zde byla kupodivu brzy. Vydala jsem se na svou první hodinu, když v tom ke mně přišla Jess.

„Ahoj, Bell. Dneska k nám přijdou ti noví studenti. Doufám, že budou stát za to. A jak jsi se měla? A co ta oslava?“ zeptala se Jess a já se jen usmála a ona na mě začala chrlit novinky z jejího milostného života.

Vešla jsem do třídy kde nikdo nebyl a tak jsem se rozhodla, že si sednu na své místo a počkám na zvonění. Těsně před zvoněním přišel profesor a za ním vstoupil do třídy nový student. Edward. Já jsem se jen usmála nad reakcí ostatních holek ve třídě.

„Ale, ale. Slečna Swanová je zde dnes včas. Čemu vděčíme za vaší přesnost, Isabello?“ řekl mi profesor a já se jen usmála tím úsměvem, který naznačoval, ať toho nechá. Dál si mě nevšímal a věnoval se novému studentovi. Poslal Edwarda na místo vedle mě, kde se posadil a usmál se na mě.

„Ahoj. Jak se dnes máš?“ řekl mi s úsměvem a já nechápala, proč je ke mně tak milý.

„Fajn. Proč jsi mi neřekl, že budeš chodit se mnou do školy?“ zeptala jsem se ho se zájmem, ale učitel nás přerušil.

„Slečno Swanová, vidím, že znáte odpověď na mou další otázku. Tak pojďte k tabuli a já vás podle vašeho výkonu ohodnotím,“ řekl s nepříjemným pohledem a já jsem vstala a šla k tabuli. Tam jsem mu odpověděla na otázku, kterou mi položil, ale nad jeho reakcí jsem se musela pousmát. Asi neočekával, že budu znát odpověď.

„No dobrá. Posaďte se a prosím, už nevyrušujte,“ řekl mi a já si šla sednout na své místo. Edward se jen smál a když jsem přišla k židli, tak mi ji odsunul, abych si mohla sedout.

„Dík,“ řekla jsem mu a usmála se.

„Nemáš zač. A dneska ti to moc sluší,“ sklonil mi poklonu a nádherně se na mě usmál. Já si jen říkala, ať mě mé sebeovládání nezklame. Dál už jsme se nebavili a když skončila hodina, jsem se na Edwarda jen usmála a odešla ze třídy.

Dopolední výuka byla celkem nudná a na oběd jsem neměla chuť, tak jsem si šla jen pro vodu. Od stolu, kde seděli všichni Cullenovi, na mě mávala Alice a tak jsem šla za nimi.

„Ahoj, Bello. Pojď, posaď se. Jak ses měla?“ zeptala se mě Alice a já se na ni usmála a odpověděla jsem jí. Všimla jsem si, že asi taky nemají hlad, protože měli před sebou jen pití.

„Víš, napadlo mě, že bych ti pomohla s výběrem šatů na tu tvou párty. Každý si tady o ní povídá a je vidět, že to bude pořádná oslava. Už se asi těšíš, co?“ koukala na mě s prosíkem, abych jineodmítla a já si řekla, proč ne.

„Dobrá, tak mi můžeš pomoct. Oslava je za měsíc a něco, a já si budu muset koupit nějaké šaty. Vidím to tak na příští týden. Co třeba v úterý, máš čas? A nevadilo by ti, kdybychom nešly do školy? Poletím si totiž vybrat šaty do New Yorku s mamkou,“ usmála jsem se na ni a viděla jsem, jak jí v očích planou jiskřičky plné nadšení.

„Moc se těším. Takže v úterý. A kam půjdeme? Můžu ti někoho doporučit,“ usmála se a čekala na mou odpověď.

„No, to nevím. Ale počítám, že mamka už má domluvené schůzky v nějakých buticích. Nezlobte se, ale už musím jít. Užijte si víkend a nashle v pondělí,“ řekla jsem jim a odešla pomalu na parkoviště. Tam jsem nasedla do svého broučka a odjela jsem domů. Dnes totiž přijde agent dříve a tak jsem odešla hned po obědě.

Dojela jsem domů a zaparkovala jsem v garáži. Vstoupila jsem do kuchyně, kde na mě čekal tatínek s tím agentem.

„Dobrý den, ahoj, tati. Jak jste pokročil?“ zeptala jsem se ho a nemohla se dočkat odpovědi.

„Dobrý den, slečno. Už jsem vybral vhodné místo a přizpůsobil jsem ho vašim nákresům. Domluvil jsem kapelu a zpěváka, kteří přiletí z LA. No, takže čekám jen na vaše schválení a můžeme začít s výstavbou toho prostoru,“ řekl mi a já jen sledovala ty plány a 3D nákresy, které byly spojené s mou výzdobou a místem, které bylo naprosto dokonalé.

„Je to úžasné. Takhle jsem si to představovala a máte nějaké návrhy pozvánek, které se budou hodit k takovému místu?“ zeptala jsem se ho a on jen kývnoul hlavou. Já jsem s nadšením vzala návrhy pozvánek a okamžitě jsem si vybrala. Byl to černý papír se zlatým písmem, třpytkami a saténovými ornamenty. No, prostě nádhera.

„Já jsem pro tyhle. A co je to za skupinu?“ zeptala jsem se ho a on mi hned odpověděl.

„Je to nová skupina z LA, která bude příští týden vydávat své první CD. Spolupracují s Jay-Z a budou tu celý večer,“ řekl mi a já byla nadšená.

Po hodině a půl odešel s tím, že začne vybírat vhodný prostor pro tolik lidí a hned potom začne s vybavováním a pozvánky mi zašle do středy do našeho domu.

Ani nevím jak, ale ten víkend uběhl nějak rychle. Dnes je pondělí a já jedu do školy ve svém Ferrari. Zaparkovala jsem na parkovišti a viděla jsem, jak se ke mně žene Alice.

„Ahoj, Alice. Jak jsi se měla? Platí ten zítřek?“ zeptala jsem se jí a ona se na mě zářivě usmála.

„Ahojky. Jistě, že to platí. Já jsem si víkend užila a co ty, a jak pokročily přípravy?“ stále se smála a šla se mnou do budovy školy.

„No, tak zítra vezmu s sebou plány do letadla a ukážu ti to. Promiň, ale už budu muset jít. Takže u oběda?“ řekla jsem jí a odešla do učebny. Stále všichni o mě měli zájem. Bohužel mně vadilo, že se mnou kamarádí jen proto, co mají mí rodiče.

Přešla jsem to a snažila jsem se soustředit na výuku. Nevím jak, ale ty dopolední hodiny mě vždycky utečou strašně rychle. Na obědě jsem si sedla k Alice, která seděla vedle Edwarda. Ten se na mě tak zvláštně usmíval, ale mě se to líbilo.

„Takže zítra přijeď k nám domů. Asi tak v osm ráno a pojedem na letiště. Taťka půjčí mamce své letadlo, tak tam budeme rychleji,“ řekla jsem jí a ona se usmála. Povídali jsme si celou dobu, kterou jsme měli určenou na oběd a pak jsem šla na hodinu s Edwardem.

Cestou jsme si povídali o mojí oslavě. Zdálo se mi, že mi chce být nablízku, protože když začala hodina, přisunul si ke mně blíž židli a já se jen usmála. Po hodině mě doprovodil k autu, popřál mi hezký výlet a pak odešel za svou rodinou, která na něj čekala.

Když jsem dojela domů, čekala na mě v garáži mamka. Usmívala se a já jsem jí zamávala. Když jsem zaparkovala, mamka se ke mně hned přiřítila se zvláštním úsměvem. Nechápala jsem co se děje, ale neřešila jsem to.

„Ahoj, zlatíčko. Zítra odlítáme v 9:30 z odletové dráhy číslo 5. Buď tam prosím včas, ať na nás nemusí v New Yorku dlouho čekat. Já jedu ještě něco s tvým otcem zařídit a vrátíme se až pozdě v noci, takže na nás nečekej,“ řekla mi, políbila mě na tvář a nastoupila do své bílé Audi A5. Stačila jsem jí jen odpovědět kývnutím hlavou a už byla pryč. Super, další večer v tichém domě.

Šla jsem do svého pokoje, kde jsem ze sebe shodila oblečení a šla jsem si dát horkou koupel. Byla jsem v ní asi hodinu. Potom jsem si nalakovala nehty a oblékla jsem si volné tepláky a tričko, které sloužily k domácímu užití. V kuchyni jsem si udělala mé oblíbené rajčata s mozarellou a bazalkou a sedla jsem si ke stolu a pustila si MTV. Po dojedení jsem šla k sobě do pokoje a zalezla si do postele. Pustila jsem si film na dvd a asi v polovině jsem o sobě nevěděla.

Zdál se mi velice zvláštní sen. Seděla jsem na louce a objevil se tam Edward. Když jsem se zvedla ze země, tak se na mě usmál a políbil mě. Najednou jsem se probrala. Televize byla vypnutá a dvd v obalu. Vstala jsem z postele a šla se do kuchyně napít. Hodiny ukazovaly 2:35 ráno, ale rodiče nebyli ještě doma. Přišlo mi zvláštní, že to dvd bylo v obalu, když jsem ho tam nedávala. Vrátila jsem se do pokoje, kde svítila pouze lampička, kterou jsem rozvítila. Přestala jsem se tím zabývat a zalehla jsem do postele. Okamžitě jsem usnula.

Ráno mě probrala mamka, která už byla oblečená a třásla mi s ramenem.

„Už jdu, mami. Hned se obléknu a jsem dole,“ řekla jsem, zatímco mamka odcházela dolů do obýváku. Zalezla jsem do koupelny a provedla ranní očistu. Udělala jsem si make-up, učesala jsem si vlasy do ležérního drdolu a šla se obléknout. Vzala jsem si na sebe šedé kalhoty se zvýšeným pasem, bílou košili a na krk jsem si pověsila náhrdelník z perel a do uší jsem si vložila taktéž perly. Zvolila jsem černé lodičky na vyšším podpatku, černé lesklé psaníčko se zlatým zapínáním a aby mi nebyla zima, vzala jsem si šedé sako.

Sešla jsem domů a tam už čekala Alice. Ani jsem nevěděla, že přišla.

„Ahoj, Bello. Moc ti to sluší. Vidím, že máš skvělý styl. Už se moc těším,“ řekla mi a nádherně se usmívala.

„Tak, holky, musíme vyrazit. Mischell na nás nebude čekat celý den,“ popohnala nás mamka a už jsme nastupovaly do připraveného auta. Do hodinky jsme byly na letiši v Seattlu a nastupovaly do našeho letadla. Tam jsem si objednala míchaná vejce a kávu. Byla jsem po včerejší noci nějaká přetažená.

„Tak, paní Swanová, kam zamíříme jako první?“ zeptala se Alice a bylo na ní vidět, že se už nemůže dočkat.

„Alice, říkej mi prosím René. Půjdeme do ateliéru, který pro mě pracuje už dlouhá léta. Vždy připraví nějaké modely od předních návrhářů, od kterých mají i doplňky a kabelky. Mischell nás vyzvedne na letišti,“ odpověděla mamka a my jsme už byli ve vzduchu. Dojídala jsem poslední vejce a dopíjela kávu, když mamka řekla, že si musí vyřídit pár firemních telefonů.

„Tak jak jsi se měla?“ ptala se mě Alice. Mě to ale připadalo, že je v tom skrytý význam.

„Docela dobře. Jen jsem nějak špatně spala. A co ty?“ zeptala jsem se jí a ona se jen zvláštně usmívala.

„Včera jsem vybírala nějaký vhodný dárek k tvým narozeninám a povídala jsem si s Edwardem,“ řekla a já se jen podivila, jakým způsobem to řekla. Přišlo mi, že mi něco tají a to něco má co dočinění s Edwardem.

„Tak to sis to musela užít, když tak miluješ nákupy... Chtěla jsem se tě zeptat na Rosalie. Vždycky když mě vidí, mi připadá, že mě chce roztrhat na milion kousíčků. Proč jí tolik vadím?“ zeptala jsem se narovinu.

„Víš, Rosalie byla na minulé škole vždycky ta nejkrásnější a myslím si, že ti jen závidí, že na téhle škole jsi hvězdou ty,“ povzbudivě se na mě usmála a dál jsme si povídaly. Celou cestu jsme probíraly snad všechna témata, co nás napadla. Před Alice jsem si nemusela hrát na tu povýšenou Bellu, kterou jsem byla ve škole. Myslím, že jsem si našla opravdovou kamarádku.

Ani jsem se nenadála a přistáli jsme na letišti v New Yorku. Vystoupily jsme z letadla, kde na nás čekala Mischelle, a my jsem se vydaly směr nákupy.

Autor: VikyCullen, v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Osmnáct je jen jednou za život - první část: