Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Osmnáct je jen jednou za život - druhá část

23.02.2010 (15:15) • VikyCullen • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2221×

Osmnáct je jen jednou za život – druhá část

Ani jsem se nenadála a přistáli jsme na letišti v New Yorku. Vystoupily jsme z letadla, kde na nás čekala Mischelle a my jsem se vydaly směr nákupy.

Jely jsme limuzínou, asi 20 minut, centrem New Yorku do známé ulice 5^th Avenue. New York je úžasný. Tolik možností a zábavy. Proč jsme se sem nepřestěhovali? Z mého rozjímání mě vytrhla Alice.

„Bello, prober se. Jsme tu,“ řekla mi Alice a třásla mi u toho ramenem.

„Vždyť už jdu. Jen jsem se zamyslela,“ odpověděla jsem jí a už jsme vcházely do butique, kde nikdo nebyl.

„Paní Swanowá, připravila jsem pro Vás a Vaší dceru několik nejnovějších modelů, doplňků a samozřejmě vhodné obuvi. Ještě něž začneme, dáte si něco k pití?“ zeptala se nás Mischell a já jen poprosila o vodu. Tu samou volbu měla i mamka, ale Alice si nic nedala. Prý, že měla v letadle, i když jsem jí neviděla něco pít, dál jsem to nezkoumala a pustila se do výběru vhodných šatů.

„Tyhle jsou, Bello, krásné! K tomu by šly tyhle doplňky a boty. Vlasy bys mohla mít zčesané do rozpustilého drdolu a...“ bylo vidět, že Alice je ve svém živlu. Myslím si, že pomoc od Mischell ani nebudeme potřebovat. Maminka si vyřizovala služební telefony a já jsem s Alice diskutovala o vhodném výběru šatů.

„Já bych volila tyhle šaty na tvůj příchod a ty žluté na později. Co ty na to? A tyhle boty a ty náušnice... Na, jdi si je vyzkoušet, “ podala mi Ale dvoje šaty a já jen přikývla a šla si vyzkoušet dvoje úžasné šaty.

První jsem si vyzkoušela žluté šaty na pozdější program. Byly úžasné. Mini bez ramínek, zvláštní oživení způsobovalo nařasení látky na prsou a čtyři velké zlaté knoflíky, které jakoby přidržovaly látku na svém místě. Dále byly v polovině šatů dvě velké kapsy, které dělaly ze šatů skvost. Vypadaly na mně nádherně. Vylezla jsem z kabinky a Alice stála s úsměvem na tváři a mamka jen stála s otevřenou pusou.

„Tak co, jak vypadám?“ zeptala jsem se a čekala na odpověď.

„Jsi úžasná, holčičko. Omlouvám se, ale budu muset odjet dřív. Volal mi můj agent a musím jít na důležitou schůzku kousek odsud. Nevadí Ti to?“ ptala se mě maminka s lítostí v hlase.

„Ne, mami, jen běž. My to tady s Alice zvládneme. Pa,“ odpověděla jsem jí a mamka si jen vzala věci a už odcházela.

„Bello, ty jsi kočka. V tomhle tě nikdo nepřehlédne a Edward se...“ najednou se zasekla a jen se potutelně usmála.

„Co jsi říkala? Co se Edwardovi stane?“ ptala jsem se s podivným pocitem, který mě vůbec neděsil, ale byl mi zvláštně příjemný.

„Ale nic. Teď si zkus ty druhý,“ zamluvila to Alice a já to přešla. Třeba to bude jen hloupost. Vzala jsem ty druhé šaty a zalezla zpátky do kabinky.

Byly nádherné. Černé se zlatým zdobením. Přes prsa byly korzetové a od prsou měly volnou nadýchanou sukni, která končila těsně nad koleny. Ve předu byla látka skládaná a tvořila tak dojem antického vzhledu. Pod korzetem byla zlatá stužka, která obkreslovala obvod mých zad a končila pod prsy a z ní vystupovala antická sukně. Šaty byly přichycené za kraj korzetu a ramínka tvořila smotaná látka, která držela při sobě díky zlatým kovovým kroužkům a pokračovaly za krk, kde tvořily zajímavý detail. No prostě pohádkové šaty. Vyšla jsem z kabiny a Alice byla nadšená.

„Ty jsou úžasné. Takže, už jsem Ti vybrala boty. Tady máš k těmhle šatům a k těm druhým jsou támhlety,“ ukázala na boty, které ležely na sedačce. Nevěděla jsem, které se mi líbí víc. K černým šatům byly boty černé, kožené se zlatými detaily. Mírný klínek tvořil dojem elegance, avšak zapínání, které bylo těsně podkolena, tvořilo pravý opak. Tři kožené proužky, které byly rovnoměrně rozděleny na ploše mých lýtek se zlatými cvoky, vytvářely spíše rebelský vzhled.

Skvěle doplňovaly vzhled šatů a já už měla jeden outfit zcela hotov. S Alice jsme se dohodly, že tyto šaty nepotřebují doplňky, protože jsou už tak dokonalé.

Ke žlutým šatům mi Alice vybrala boty na vysoké platformě, která byla ze světlé kůže. Přes špičku jsem měla zlaté kožené pásky a paty mi držela zlatá kůže, která byla spojena se zlatým páskem, který obepínal můj kotník. Pak jsem si ještě vybrala dva masivní plastové náramky, se zlatým zdobením, které měly žlutou a oranžovou barvu. No prostě nádhera. Oba dva celky jsem měla vybrané a tak jsem se rozhodly s Alice, že si zajdeme na oběd a pak poletíme domů.

„Myslím, že budeš okouzlující. Jestli bych mohla, pomohla bych Ti s přípravami a pak s účesem. Teda ovšem pokud už nemáš vybrabého kadeřníka,“ řekla mi Alice, když jsme si sedly do restaurace.

„Budu moc ráda. Myslím, že Jess bude mít víc práce se svými přípravami, aby vypadala pokud možno lépe něž já. Docela se začínám těšit. Abych nezapomněla, v letadle mám ty plány s místem na moji oslavu a pozvánky, které budu rozesílat,“ odpověděla jsem jí a ona se jen radostně usmála.

Povídaly jsme si snad o všem. O našich rodinách a přátelích, o tom, že mě každý bere jako tu „bohatou mrchu“, která stojí jen za pomlouvání, a o problémech s kluky. Dozvěděla jsem se, že s Jasperem chodí už přes pět let. Prý je úžasný a tak pozorný. Nikdy jsem to neprožila, tak jsem jen tiše poslouchala a snila, jaký by mohl být můj princ na bílém koni.

Po obědě jsme šly k přistavenému autu a vydaly se směr letiště. Když jsme nastupovaly do letadla, tak mi přišla zpráva od mamky, kde mi psala, že máme letět domů, protože se objevily nějaké problémy a taťka za ní bude muset přiletět. Takže budu asi týden sama doma. No tak to budou tiché večery.

„Tady jsou ty plánky. Tohle je altán u nás na zadní zahradě a tady výzdoba našeho domu a bazénu,“ ukazovala jsem jí postupně všechny náčrty a 3D návrhy. Postupně jsme se dostaly až k mým náčrtkům.

„Tyhle jsou obzvlášť povedené. Moc se mi líbí. Kdo je dělal?“ zeptala se se zájmem a já se začla červenat.

„Ty jsem dělala já. Jen jsem si tak hrála a vyšlo z toho tohle,“ odpověděla jsem jí a Alice se na mě jen s údivem podívala.

„To jsem nevěděla, že navrhuješ design párty a tak. Proč jsi nic neřekla?“ řekla mi a jen se divila.

„No, já jsem to nikdy nikomu neřekla. Vědí o tom jen rodiče a v podstatě kamarádce jsem se svěřit nemohla. Však víš proč. Jsem ráda, že se Ti líbí. Navrhuju i oblečení, ale všechny outfity mám jen na papíře,“ řekla jsem jí a ona se jen usmívala.

„Ty bych ráda viděla. Určitě budou nádherné,“ řekla a dál jsme rozebíraly všechna témata, která nás napadla. Během chvíle se rozsvítil nápis PŘIPOUTEJTE SE a my jsem během 10 minut vystupovaly na letišti v Seattlu. Nastoupily jsme do přistavené limuzíny a odjeli ke mně domů.

„Nechtěla bys u nás dneska přespat? Naši se vrátí až za týden a mohla bych Ti ukázat včechny mé náčrtky a udělat si dámskou jízdu. Co ty na to?“ zeptala jsem se jí když jsem odemykala dvěře k nám do domu.

„Moc ráda tady zůstanu. Jen zavolám Esme a Jasperovi, že nepřijdu. Kde máte koupelnu? Ráda bych se opláchla,“ řekla mi a já se jen usmála.

„Tak to jsem ráda. Koupelna je za obývacím pokojem po schodech nahoru, třetí dveře vpravo. Zatím připravím něco dobrého,“ odpověděla jsem jí a Alice už mířila do koupelny. Já se otočila a šla do kuchyně připravit něco k jídlu. Udělala jsem řecký salát a k tomu jsem opekla bagetky. Donesla jsem to na stůl a zapla televizi, jak jinak než na MTV.

Když Alice přišla, snědly jsme každá svůj salát a šly ke mně do pokoje. Tam jsme si povídaly celý večer a šly jsme spát před půl druhou ráno. Už jsem se viděla, jak ráno vstávám.

Druhý den po škole jsem jela s Alici k ní domů. Povídala jsem si s Esme, Rose, Alice a dokonce i s Edwardem. Asi po třech hodinách jsem jela domů. Když jsem dojela domů, padla na mě únava, proto jsem šla do pokoje a lehla si na postel a usnula. Probrala jsem se těsně po půlnoci a když jsem vstala z postele, všimla jsem si něčeho zvláštního. Na mém nočním stolku ležel květ bílé orchideje. Jak se sem dostala, když tady kromě mě nikdo není? Vzala jsem květ do ruky a přičichla. Nádherně voněl. Připomněl mi dovolenou v Karibiku, když jsem byla malá. Šla jsem do kuchyně, kde jsem dala květ do vázy a vrátila se do pokoje. Položila jsem vázu vedle televize a šla do koupelny. Rozhodla jsem se pro uklidňující koupel s bublinkami. Asi po půl hodině jsem vylezla a vzala si na sebe modrou noční košilku na ramínka. Když jsem se vrátila do pokoje, u vázy s květem stála zapálená rudá svíčka. Copak jsem normální? Vždyť jsem nic nezapalovala. Došla jsem k ní a sfoukla ji. Poté jsem zalezla do postela a usnula.

To se opakovalo každou noc. Když jsem se ráno probudila, ležel někde v domě květ orchideje nebo bílé růže. Přišlo mi to trochu divné a začla jsem mít pocit bezmoci. Přeci jenom jsem byla týden doma sama. Ani Alice u nás nemohla přespat, protože prý odjela celá její rodina na týden kempovat a tak jsem večery trávila sama doma. Jediný večer, kdy jsem šla do baru, jsem se zapovídala s Jess a ta mi oznámila, že mi s tou oslavou nemůže pomoct, protože začala chodit s Mikem a tak má čas jen pro něj. Povídaly jsme si celou noc a když jsem přišla k ránu domů, u dveří byly položené rudé růže. Vzala jsem je dovnitř a dala je do vázy. Ani nevím jak se mi podařilo usnout.

V úterý se vrátili rodiče a čas začal neúprosně spěchat k datu mé oslavy. S Alice jsem se spřátelila a měla jsem pocit, že jsem si našla opravdovou kamarádku. Mamka s taťkou byli velice zvláštní. Nic mi nechtěli říct a když jsem se zeptala na mou oslavu, tak mi jen odpověděli, že to mám nechat na nich a užívat si volného času. Tušila jsem, že něco chystají, ale nechtěla jsem jim kazit překvapení, tak jsem to dál nerozpitvávala.

Čtrnáct dní mi strašně moc rychle uteklo a já jsem měla před sebou poslední čtyři dny před mojí oslavou. Začínala jsem být docela nervózní. Ve škole byla znát radost a nadšení, protože nikdo nedokázal vyčíst z pozvánek, jak bude oslava vypadat a kdo na ní bude zpívat. Pokoušeli se něco vytáhnout z Jess, ale ta nic nevěděla, protože měla oči jen pro Mika. Do přípravy oslavy se zapojila Alice, kterou to neskutečně bavilo. Momentálně před námi byly poslední dny příprav a mého zkrášlování.

„Takže zítra jdeme po škole do kosmetického salónu, na masáž a pak na manikúru a pedikúru. Mohla by jsi přespat u nás, jestli Ti to dovolí rodiče,“ řekla mi Alice a já jen začla uvažovat.

„Zítra nejsou rodiče doma, takže ráda u Vás přespím. Pojedeme odvézt po škole ke mně domů mé auto, já si vezmu věci a pojedeme na kosmetiku?“ zeptala jsem se a Alice jen přikývla.

Došly jsme společně k autu, kde jsem se rozloučila s Alice a jejími sourozenci a odjela jsem domů. V domě už na mě čekali rodiče. Když jsem vkročila do obýváku, viděla jsem spokojené rodiče, jak spolu tančí. Moc jim to lušelo. Pak se na mě otočili a usmívali se.

„Promiňte, nechtěla jsem Vás vyrušit,“ řekla jsem a šla směrem do kuchyně.

„Zlatíčko, ty přece nikdy nerušíš. Pojď, připravila jsem Ti večeři. Dneska jsou lasagne. Dobrou chuť,“ řekla mi mamka a podala mi talíř s večeří. Když jsem dojedla, šla jsem za rodiči do obývacího pokoje.

„Zítra přijede agent a začne stavět altán a stěhovat výzdobu. Večer po osmé odjedou a my s maminkou musíme jet do Seattlu na schůzku a nakonec tam i přespíme. Takže tu budeš sama,“ oznámil mi taťka a já jen přikývla.

„Domluvila jsem se s Alice, že po kosmetice a masáži u nich přespím a pak spolu pojedeme do školy. Jestli teda ovšem můžu,“ zeptala jsem se a usmála se.

„Jistě, že můžeš holčičko. Zítra dorazí šaty z New Yorku i s doplňky a ve čtvrtek dorazí ta kapela na zkoušku. Doladí se u toho i výzdoba a v pátek ráno dovezou občerstvení, takže jestli chceš, může tady Alice přespat,“ odpověděla mi mamka a já jen přikývla a následně zívla. V posledních dnech jsem byla nějak moc unavená. Omluvila jsem se, a šla si dát uvolňující sprchu. Když jsem přišla do pokoje, ležela na posteli růže. Bylo to zvláštní, ale začínalo se mi to líbit.

Ráno jsem se probrala celkem brzo a šla do kuchyně, kde na mě čekala připravená snídaně se vzkazem od mamky, kde stálo: „Hezky si odpoledne užijte a moc nezlobte. S láskou mamka a taťka“. Když jsem dojedla, oblékla jsem si bíločernou mini sukni s kanýry, černé sako s výstřihem a do výstřihu jsem si zapla dlouhý řetízek se žlutými kuličkami. Vzala jsem si boty na podpatku s černými květy a šla jsem se namalovat. Nastoupila jsem do svého broučka a odjela jsem do školy.

Po škole jsem jela domů odvézt auto a vzala jsem si tašku s věcmi a šla čekat na Alice. Ta přijela do pěti minut a už jsme jely směr kosmetický salón. Strávily jsme tam více jak čtyři hodiny a odjížděli jsme k Alice obě příjemně uvolněné.

U Cullenů bylo celkem živo. Koukali se na nějaký zápas a já jsem si dala večeři a šla jsem spát. Ráno jsem se probrala příjemně vyspalá a odpočatá. Zalezla jsem do koupelny a udělala ze sebe člověka. Po dvaceti minutách jsem se oblékla a šla dolů do kuchyně. Už na chodbě mě praštila nádherná vůně. Tipovala bych lívance, ale nevím.

Snídala jsem sama, všichni prý už jedli. Po snídani jsem si vzala tašku a čekala na ostatní. Jela jsem do školy s Edwardem.

„Jak jsi se u nás vyspala? Dívali jsme se na zápas až do tří do rána, tak jsem doufal, že jsme Tě nevzbudili,“ řekl a sladce se na mě umál. Mé srdce se rozeběhlo jako o závod a já uvažovala nad tím, proč se ke mně chová tak mile.

„Spala jsem jak zabitá. Poslední dobou jsem unavená, takže mě nic neprobere,“ odpověděla jsem mu a zbytek cesty do školy jsme jeli mlčky.

Po škole jsem jela s Alice ke kadeřnici na mírný setřih a poté jsme odjely k nám domů. Zrovna když jsme dojely, přijela ta kapela a my jsem se jen dívaly na jejich zkoušku. Poté jsme probrali poslední změny v programu a šly jsme s Alice ke mně do pokoje. Tam jsme si povídaly další tři hodiny a pak šly spát.

Ráno mě probudilo šustění časopisu. Otočila jsem se a Alice se na mě omluvně usmála.

„Omlouvám se. Nechtěla jsem Tě vzbudit. Asi za hodinu začne tvá mamka rozdělovat občerstvení a tak mě napadlo, že bychom se mohly jít nasnídat a já tě pak začnu upravovat, co ty na to?“ zeptala se mě Alice a já jen přikývla. Vstala jsem z postele a šla jsem do koupelny. Udělala jsem ze sebe člověka a když jsem se vrátila do pokoje, Alice už v něm nebyla. Proto jsem šla dolů a uviděla Alice s mou mamkou, jak rozdávají pokyny, co kde má být. Šla jsem se nasnídat a udělala jsem si kávu. Po snídani jsem šla obhlídnout altán na zahradě a bazén.

Bylo to přesně jako na mých náčrtcích. V bazénu plavaly květy mých oblíbených květin a svíčky v rudých kalíšcích. Altán zabíral celou zadní plochu za bazénem. Byl laděn do černo-rudé barvy, s detaily ze saténu a na konci bazénu, kde stálo malé pódium, byla připravena kapela. Taneční parket byl tak akorát a míst k sezení tu bylo dostatečně. Opravdu to bylo nádherné.

Vrátila jsem se zpátky do obýváku, kde mě za ruku chytla Alice a vtáhla mě do pokoje.

„Takže teď si půjdeš dát sprchu a umyj si vlasy šampónem, který leží u umyvadla. Pak se vrhneme na tvůj obličej,“ řekla a nastrkala mě do koupelny. Musím uznat, že ten šampón na vlasy úžasně voněl. Po půl hodině jsem vylezla ze sprchy a vydala se v županu do pokoje. Tam mě už čekala Alice a držela v rukou nějaké krémy. Podala mi tělový a já se jím namazala. Pak mě na obličel dala čistící masku, pak uklidňující a nakonec svěží masku. Než všechny masky splnily svůj účel, mi Alice vyfoukala vlasy. Během celého dopoledne jsme si povídaly a ona mě zkrášlovala. Pak mi dala na tři hodiny volno, že si musí zajet domů pro šaty a nachystat oblečení pro sourozence.

Během těch volných hodin jsem uvažovala, co mají rodiče pro mě za překvapení a dokonce jsem usnula. Probudila mě až Alice, která byla už zcela upravená a připravená.

„Tak, Bello, vstávej. Musím tě učesat a nalíčit a mám na to jen hodinu a půl. Šup šup. Ať už jsi z té postele venku,“ nakázala mi a já jen poslušně vztala a šla si obléknou mé černé šaty na můj velkolepý příchod.

Po hodině jsme se mohla podívat do zrcadla. Málem jsem se ani nepoznala. Byla jsem nádherná. Na očích jsem měla kouřové stíny a vlasy jsem měla zčesané dozadu, a tak vytvářely rebelský vzhled. Moc jsem se sama sobě líbila.

„Děkuju moc, Alice. To je úžasné!“ řekla jsem jí a objala ji.

„Nemáš vůbec zač! Já teď půjdu dolů a zjistím stav hostů. Ty tu zůstaň,“ řekla mi a odešla.

Sedla jsem si ke svému notebooku a jen tak brouzdala po internetu. Asi po půl hodině do mého pokoje přišla Alice, že všichni hosté jsou tu a já můžu započít svou oslavu.

Čekala jsem na mramorových schodech, než se ozve písnička, na kterou jsem měla přijít. Když jsem uslyšlela první tóny skladby, dala jsem se do pohybu a scházela schody. Cítila jsem se jako celebrita. Každý si mě fotil a všichni tleskali. Bylo to úžasné. Přišla jsem dolů a každý mi začal gratulovat. Kapela se parádně rozjela a já se dala do víru oslav. Povídala jsem si s každým, který přišel na mou oslavu. Vždycky, když jsem si povídala s nějakým klukem, cítila jsem v zádech něčí pohled. Když jsem se otočila, nikoho jsem neviděla a tak jsem to neřešila.

Po čtyřech hodinách mě našla Alice a odvedla mě do pokoje.

„Bello, tady máš druhé šaty a něco k pití. Všimla jsem si, že nemáš skoro čas se něčeho napít. Až se převlékneš, tak já přijdu a poupravím Ti make-up,“ řekla Alice a já jí poděkovala a šla jsem se převléct do koupelny. Musím uznat, že v těch žlutých šatech budu k nepřéhlednutí.

„Alice, už můžeš,“ zavolala jsem na Alice a ta vešla do mého pokoje. Přemalovala mě a učesala. U toho jsme si povídaly a pak šly zpět dolů na mou oslavu.

Každý na mně mohl oči nechat a já jsem teď měla zvláštní pocit, že mě někdo pozoruje. Tančila jsem snad s každým, kdo tu byl. Dokonce i s Jasperem a to jsem se divila, že mi vůbec podal ruku a poblahopřál mi. Byla to taková vyčerpávající párty, že jsem se ani nenadála a přišli rodiče. Hudba na chvíli utichla a slova se ujal můj otec.

„Takže, všichni jsme tu dnes kvůli Belle, která slaví své osmnáctné narozeniny. Doufáme, že se dobře bavíš, a že na tuto oslavu nikdy nezapomeneš. Máme pro tebe překvapení. Proto Vás chci všechny poprosit, aby jste se všichni přesunuli ven, před dům,“ řekl taťka a já najednou pocítila mrazení v zádech. Co mě čeká?

Šla jsem tedy před dům a taťka s mamkou mi zakryli oči. Před tím jsem ještě viděla Alice s jejími sourozenci, jak se potutelně usmívá. Takže ona ví, co mě čeká. Chvíli bylo ticho, ale když jsem uslyšela křik ostatních lidí, tak mi taťka sundal ruce z očí a já spatřila svůj dárek. Bylo to nové bílé Porsche v pětidveřovém provedení s červenou kůží a červenou stuhou na kapotě. Nevěřila jsem vlastním očím. Objala jsem rodiče a rozběhla se k autu. To jsem pohladila po kapotě a a nasedla do auta. Tam jsem ale našla na sedačce klíčky s mašlí. Vůbec jsem nevěděla, co to znamená a tak jsem vyhledala rodiče a zeptala se jich.

„Bello, protože jsi už dospělá, jsem se rozhodli Ti koupit byt. Je to menší útočiště, kde se buděš moct odreagovat a užít si klidu od nás,“ odpověděla mi mamka a já jen koukala s otevřenou pusou. Objala jsem ji a potom taťku. Poté jsem šla zpět do domu a rozbalila jsem postupně všechny dárky. Od Alice jsem dostala sadu na mé nákresy, kterou mi dala společně s Jasperem. Byla nádherná. Od Rose a Emmeta jsem dostala hudbu a knihy, o kterých jsem se zmínila Alice, že bych je jednou chtěla. Od Esme a Carlisle jsem dostala archivní víno, které bylo podle taťkova názoru velice vzácné. Od ostatních přatel jsem dostala různé maličkosti.

Po dalších třech hodinách začli postupně všichni odcházet a když odešel i poslední host, kterým byla Alice, jsem se rozhodla jít spát. Vrtalo mi hlavou její poslední věta: „Užij si večer.“ Cítila jsem v tom nějaký hlubší kontext, ale rozhodla jsem se to neřešit. Vešla jsem do koupelny a dala jsem si dlouhou a uklidňující koupel. Byla jsem v ní asi hodinu. Když jsem se rozhodla vylézt, vzala jsem si ručník a osušila si vlasy. Oblékla jsem si černou saténovou noční košilku a vydala jsem se do mého pokoje.

Když jsem vešla do mého pokoje, ztuhla jsem a udiveně jsem koukala. Všude po pokoji svítily rudé svíčky a nic kromě nich neosvětlovalo místnost. Na zemi byly poházené lístky bílých a rudých růží a na posteli ležela orchidej a u ní sametová krabička.

Šla jsem pomalu k posteli a vzala jsem krabičku do ruky. U ní byl lístek s věnováním: „Pro tu nejkouzelnější a nejúžasnější...“ přečetla jsem si vzkaz a otevřela jsem krabičku. Byl v ní stříbrný řetízek na krk s tím nejhezčím přívěskem, jaký jsem kdy viděla. Srdce z modrého diamantu a okolo něj se blištily malé stříbrné kamínky. Vytáhla jsem ho z krabičky a otočila jsem se. Ležel tam další lístek: „Doufám, že se Ti líbí, tak jako mně... Prosím, otoč se.“ Stálo na lístečku a já se otočila. V tu chvíli jsem spatříla toho, kterého jsem si vysnila.

„Mohu ti ho zapnout?“ zeptal se a já jen přikývla. Šel pomalu ke mně a já se otočila. Když se jeho chladné ruce dotkly mého krku, polilo mě horko. Cítila jsem zvláštní mravenčení v břiše. Otočila jsem se na něj a on se blaženě usmíval.

„Ty květiny jsi mi sem dával ty?“ zeptala jsem se ho a on přikývl.

„A jak jsi si sem dostal?“ ptala jsem se dál a on se stále usmíval a pohladil mě po tváři.

„Jednou Ti to vysvětlím,“ sklonil se ke mně a zašeptal těsně u mého obličeje.

„Krásné narozeniny, Bells,“ řekl tak něžně až se mi podlomily kolena. On mě však stihl chytit a držel mě v náručí. Opět se ke mně začal sklánět, ale tentokrát se nezastavil a jemně mě políbil. Nic úžasnějšího jsem v životě nezažila. Když po chvíli přestal a odtáhl se, podíval se mi dlouze do očí.

„Miluju Tě, Isabello Swanová,“ řekl mi a já se blaženě usmála.

„Taky Tě miluju, Edwarde Cullene,“ odpověděla jsem mu a políbila ho. Cítila jsem, že se se mnou položil na postel a já byla jako v sedném nebi. Nejen, že jsem si našla nejlepší kamarádku, ale také úžasného přítele, který mě miluje a já jeho, aniž bychom se znali lépe, ale to se určitě brzo změní...

Autor: VikyCullen, v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Osmnáct je jen jednou za život - druhá část: