Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Opožděný Valentýn

14.04.2010 (11:15) • Andie2304 • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2280×

5.února 16:43 (pondělí)

Milý deníčku,

otevřela jsem tě naposled před třemi měsíci, ale tohle je něco, s čím se chci podělit.

Měla bych přestat. Pozoruju ho už od prváku. Sedíme spolu už dva roky na angličtině. Pomalu se s jeho nezájmem začínám vyrovnávat.

„Kim! Autobus!" zvolala má matka z kuchyně. Popadla jsem svojí tašku a řítila se ze schodů. Dala jsem mámě pusu na tvář a vzala si od ní jablko.

„Ahoj Meg,“ pozdravila jsem naši řidičku autobusu. Jen kývla hlavou na znamení pozdravu a zaklapla za mnou dveře. Já mezitím očima přistála na Jaredovi. Meg šlápla na plyn a já neudržela rovnováhu a válela se na zemi. Při pádu mi vypadlo jablko a sešit z biologie, z kterého jsem se chtěla připravovat na test. Sešit se svezl po podlaze až k zadní řadě sedadel a jablko přistálo Jaredovi v dlaních. Zvedla jsem se a pomalu procházela uličkou, abych dostala zpátky sešit i jablko, na kterém zůstanou otisky Jaredových prstů... Než jsem tam došla, vyslechla jsem si připomínky jako „Když neumíš chodit, radši seď na prdeli,“ nebo „Kup si brejle, šprtko.“

Zastavila jsem se u Jareda a chvíli tam stála. Ani si mě nevšiml a pokračoval v konverzaci se svými přáteli. Jacob si odkašlal a prstem na mě ukázal. Bez jakéhokoliv očního kontaktu mi Jared podal můj sešit. Chtěla jsem si říct o jablko, ale všimla jsem si ohryzku, který Jared svíral v ruce. Zhluboka jsem se nadechla a sedla si na nejbližší volné místo.

Na angličtině naše ignorování pokračovalo. Ani jednou na mě nepohlédl a ani mě neoslovil. Vsadím se, že ani nezná mé jméno. Po chvíli se začal přehrabovat ve svém penálu. Chvíli jsem ho pozorovala, ale po pár sekundách, jsem svoje oči zaměstnala pohledem na profesorku.

Po mé pravici se ozvalo odkašlání.

„Prosím tě... ty...“ Věděla jsem to. Nezná moje jméno. Otočila jsem se směrem k němu.

„Kim,“ dokončila jsem větu  za něj a nechala ho pokračovat.

„Kim, nemáš náhradní tužku? Ta moje teď dopsala a jinou nemám,“ zahanbeně prohlásil, já jen uchopila svůj penál a vyndala dvoubarevnou propisku.

„Děkuju, zachránila jsi mě,“ řekl a věnoval se zapisování poznámek. Znovu jsem sklopila hlavu a dělala si zápisek z věcí, které naše profesorka vyřkla. Na konci hodiny mi tužku vrátil a znovu poděkoval. Přežila jsem další tři hodiny, a pak se pěšky loudala domů.

Nevím, co si od toho slibuju. Byla to jenom tužka. Nic víc.

6.února 15:28 (úterý)

Tak dnes už měl tužku svoji. Takže neměl žádnej důvod mluvit se mnou. Tušila jsem to.

„Dnešní téma: Diskriminace. Vysvětlete mi tento pojem. Co to vlastně znamená?“ vyřkla naše učitelka a sledovala, jak moji spolužáci postupně zvedají ruce.

„Marku?“

„Nebude to něco o kriminálu?“ přihloupě se zeptal a celá třída vybouchla smíchem. Profesorka zakroutila hlavou a čekala na další odpověď.  

„Tak pane Tinseli?“  

„Diskriminace je pojem, který označuje veřejně zmiňované rozdíly například mezi menšinami. Jedná se o  jiný přístup k jedné skupině, než k jiné nebo k celku.“ Jared bez problému odpověděl a mně přišel dokonalejší, než kdy dřív.

„Správně, otevřete si učebnice na straně 96. Marku, za tu předchozí poznámku si sem pojď stoupnout a přečti nám tu báseň. Jednalo se o báseň Half-caste* od Johna Agarda

Excuse me
standing on one leg
I'm half-caste

Explain yuself
wha yu mean
when yu say half-caste
yu mean when picasso
mix red an green
is a half-caste canvas/
explain yuself
wha u mean
when yu say half-caste
yu mean when light an shadow
mix in de sky
is a half-caste weather/
well in dat case
england weather
nearly always half-caste

Omluvte mě
Stojím na jedné noze
Jsem míšenec

Vysvětlete
Co myslíte tím,
Když řeknete míšenec
Myslíte, jak Picasso
Smíchá červenou a zelenou
Je míšené plátno
Vysvětlete
Co myslíte tím,
Když řeknete míšenec
Myslíte, jak světlo a stín
Se smíchají a nebi
Je polopočasí?
V tom případě,
Anglické počasí
Je poloviční skoro pořád

Mark se pořádně předvedl. Ale já nevnímala tolik jeho, jako Jareda, jeho oči, které celou dobu směřovaly dopředu, snad za tu dobu ani jednou nemrkl. Mark dočetl a vyslechnul si kritiku profesorky a potlesk třídy.

Profesorka se dále věnovala výkladu, já poznámkám a Jared, jak jsem si později všimla, civění do neznáma.

Matika. Znova jsem seděla sama. Ani Sue, moje nejlepší kamarádka, si ke mně nesedla. Ani se není čemu divit, seděla se svým klukem. Ve chvíli, kdy jsem to čekala nejmíň, se rozrazily dveře a v nich stál Jared. Zatajil se mi dech. Co on tu dělá? Rozhlížel se po třídě, a pak jeho oči pohlédly na mě. Teda, spíš na místo vedle mě. Protočil oči (je vážně tak hrozný se mnou sedět? Já vím, že nejsem hezká, ale taky to mohlo být horší) a šel k mému místu. Usmál se na mě a zdvořile se zeptal „Můžu tu sedět?“ Jen jsem kývla a on si položil svoje věci na lavici a posadil se na židli. Chvíli se jen tak usmíval a pak zakroutil hlavou.

„Co je?“ nedalo mi to a zeptala jsem se.

„Nic, jenom, asi je nám určeno sedět spolu na všech společných hodinách,“ řekl, ale já věděla, že s ním matiku nemám.

„Ty sis změnil hodiny?“ Já vím, neměla bych se moc vyptávat, tohle přece hraničí se zvědavostí.

„Jo. Tak trochu, biologie mi nic neříká, radši se budu trápit něčím, co mě baví. Ale nikomu to neřikej.“ Jen jsem kývla hlavou a věnovala se učiteli, který mezitím přišel. Tak moc jsem se s ním chtěla bavit, ale bránily mi v tom mé černé vlasy, které jsem měla přehozené přes rameno, proto bránily v mém výhledu na jeho perfektní obličej.

Středa 7.2. 22:19

Tak jsem, můj milý deníčku, byla se Sue na nákupech, a pak jsme vyrazily do kina.

„Kim, přestaň na něj myslet. Nemá to cenu. Akorát se trápíš,“ snažila se mi zvednout náladu, ale moc to nepomohlo.

„Sue, moc mi nepomáháš, víš,“ řekla jsem a zase se ubírala směrem, kde hlavní stanicí byl Jared.

„Kim? Podívej,“ zvolala Sue a ukázala před sebe. Podívala jsem se jejím směrem. Stál tam Jared s nějakou holkou. Vypadalo to, že se dobře bavili. Smáli se na celé kolo.

Očekávala jsem to. Přece, kluk jako Jared určitě nezůstane sám. Je hezkej, ke všem se chová pěkně i chytrý je. Přiznávám, v koutku duše jsem si přála, abych se tam s ním smála já. Objal ji. Jak moc jsem chtěla, aby své silné paže, opravdu silné, v jeho bílém tílku bylo všechno vidět, ovinul kolem mě a silně mě držel a nepustil. Byla jsem si jistá, že on je pro mě ten pravý, jen já jsem nebyla pravá pro něj. Milovala jsem ho. Vím, neznám ho, bavila jsem se s ním jednou, to o mé tužce. Ale jeho hlas, jeho silný hlas, z něj se mi podlamovala kolena. Čekám den, kdy se před ním budu plazit, protože nebudu mít sílu před ním stát.

„Zapomeň na něj,“ řekla Sue a táhla mě do Skate shopu.

Čtvrtek 8.2. 16:01

Co se stalo? Nebyl ve škole. Ve škole byl každý den, nikdy nezmeškal. Že by ho dostal Sam?

Sam je divnej týpek. Nevadí mi, ale je mu skoro dvacet a zahazuje se s klukama ze střední. Postupně se ta jeho garda rozrůstá. Lidi z La Push je maj za svatý. Pamatuju si, když jsem byla malá, často mě hlídala máma Jacoba Blacka. Ta nám všem, mě, Jacobovi a jeho sestrám, vyprávěla příběhy o jakýchsi strážcích La Push. Nevím, co si Sam myslí, ale vypadá to, že se snaží si na ty ochránce aj hrát. No nevim, lebo sem slyšela, že v lese zachránil nějakou holku z Forks. Možno nechrání jen La Push ale celé okolí? Co já vim, ale je to divný.

Jared nepřišel do školy. Nikdy nemeškal, do školy chodil každý den, nikdy nebyl nemocný, rýmička ho nikdy neshodila, kašílek taky ne. Nikdy mu nic nebylo. Ale dnes, možno to bude něco vážné.

Na angličtině jsem svůj zrak pořád upírala na prázdné místo vedle sebe. Oči mi často kmitaly mezi hodinama a prázdnou židlí. Bylo to jediné prázdné místo ve třídě.

„Kim?“ zašeptal hlas za mnou. Otočila jsem se a zblikla Marka.

„Dej mi opsat to cvičení,“ řekl. Zhluboka jsem vydechla o poslala mu můj sešit. Opsal to docela rychle. Podal mi ho zpátky a ústy naznačil děkuju. Právě včas. Hodina končí.

Matika byla to samé. Celou dobu hypnotizování hodin a místa vedle sebe.

Jsem zoufalá co? Sním o klukovi, kterej už ani neví jak se jmenuju.

9.2. Pátek 15:19

Pořád nepřišel. Něco musí být špatně. Ale zjišťovat to nebudu. Tak zoufalá ještě nejsem. Nebo jsem?

„Není tady. Pořád tady není,“ vydechla jsem a zoufale pohlédla na Sue. Vzala mě za ruku a táhla uličkou v autobuse až k poslední řadě. Co chce dělat?

„Hele, ty, no, Jacobe, nebo jak se jmenuješ, proč tu jako sedíš sám? Se tě všichni bojí?“ řekla a hned nás posadila vedle něj. Jake na nás jen nechápavě koukal.

„Hele, slyšela jsem o tý holce, jak ji Sam přinesl z lesa. Byla v pořádku?“ Aspoň nějaký začátek konverzace.

„Bella? Jo, ale to je už dlouho. Přes půl rok. Je v pohodě. Drží se. Kdyby nebylo Sama, nevím, jestli by ji někdo našel. Málem se strhlo celostátní pátrání,“ zašklebil se tím svým úsměvem, z kterého jde většina holek do kolen. Jenže já šla do kolen jen z Jareda Tinsela.

Vážně je ten Sam tak skvělej? Je pravda, že svaly má, stejně jako ostatní z tý jeho bandy, možná choděj někam posilovat, co já vím, ale příde mi to jetý. Vždyť si k sobě vybral poskoky ani po střední, není možný, aby oni byli tak... tak nafouknutý. Ty svaly, ty sou určitě falešný. Sice nevím, jak by to udělali, ale takový svaly mají jenom herci z filmů.

Tak Bella se jmenuje. Není to náhodou ta od šerifa Swana? Je to šerif městečka blízko La Push, Forks, zmiňovala jsem to už před tím.

12.2. Pondělí 16:12

Stále tu není. Jenže dnes tu je ta jejich garda. Minule tam byl jen Jacob.

„Sue, je jich tam hodně. Nepudu si tam sednout, ani nápad,“

„Choď!“ vykřikla a tlačila mě k zadní lavici v autobuse. Jako obvykle.

„Můžu mít dotaz?“ zeptala jsem se a Jacob nervózně kývl.

„Kde máte Jareda? Je nemocnej či co? Nikdy nemeškal a my spolu máme dělat referát na angličtinu,“ vymluvila jsem se na ájinu, ale Jacob vypadal, že mi stejně nevěří.

„Jo, máš pravdu. Je nemocný. Měl horečky a tak. Vylítnul z kůže. Ví to o tý angličtině?“ zeptal se a já, protože žádný referát nemáme dělat, jsem kladně odpověděla.

„Jo, ví, profesorka to řekla ještě dřív, než onemocněl. Řekněte mu, že doufám, že se brzo uzdraví.“ Při poslední poznámce jsem zrudla. Otočila jsem se a šla si se Sue sednout někam dopředu.

Teď, když nad tím tak přemýšlím, co vlastně myslel tím „Vylítnul z kůže?“ to je na tom až tak špatně?

13.2. Úterý 16:14

Přišel! Seděl vedle mě! Dvakrát!

Znovu jsem sama seděla v lavici na angličtině a připravovala se na hodinu. Pomalu jsem si vytahovala věci z tašky. Moje oči byli upřené na můj školní batoh, tak jsem nevnímala nic kolem sebe.

„Tak co, chyběl jsem ti?“ ozval se hlas vedle mě. Zvedla jsem hlavu a div mi nevypadly oči z důlků.

„Cože? To jako se bavíš se mnou? Vážně? No, já, totiž no, seděla jsem sama a...“ A radši se nebudu víc ztrapňovat, pomyslela jsem si. Jared na mě chvíli koukal, jakoby mě nikdy dřív neviděl. Nic neříkal. Sledovala jsem to, znervózňoval mě tím.

„Jsi v pořádku?“ zeptala jsem se a sledovala jak se na jeho tváři kouzlí úsměv.

„Jo, jo jsem jasně. Šťastnější, něž jindy,“ řekl a na příchod učitele se postavil.

Celou hodinu na mě koukal. Co se s ním děje? Ta horečka ho musela pořádně dostat. Opravdu není ve své kůži. Jeho pozornost mi do hlavy házela různé myšlenky. Mám něco na tváři? Odstávají mi vlasy? Mám na triku flek? Napsala jsem to špatně?

Jeho pozornost, na druhou stranu, mi byla sympatická. Konečně ví, že existuju. Ví, že tu s ním někdo sedí. Hm... někdo... možná ví, že to je jen někdo. Ani nezná moje jméno. Vsadíme se?

I při matice na mě tak civěl. Dokonce se mnou prohodil pár slov. Asi měl vážnou nemoc...

14.2. Středa 15:52

Valentýn. Zase jsem sama. Sue má rande se svým klukem a já tu doma trčím a učím se na test. Jenže to, co se stalo, mi pořád zabírá větší část mozku.

Jared dnes znovu chyběl. Nevím, co se s ním děje. Docela mi tu chyběl. Vlastně, strašně mi tu chyběl. Včera, to jak se na mě díval, jakoby viděl úplně jinýho člověka. Někoho novýho. Ale já jsem přece ta ošklivka. Moc kamarádů nemám, jen pár, kteří mě mají opravdu rádi, proto co jsem, ne proto, jak vypadám. Nejsem tak pěkná, jako opálené holky z rezervace,jediná společná věc jsou naše černé vlasy. Bydlíme sice v La Push, ale přistěhovali jsme se, když mi bylo pět a táta ztratil práci. Máma práci neměla, byla v domácnosti s mým mladším bráškou Timem. Přehazovali jsme každou korunu než, táta začal pracovat.

„Tak co? Myslíš že příjde?“ zeptala se Sue. Jen jsem zavrtěla hlavou na znamení, že ho tu des nejspíš neuvidíme.

Po angličtině, když jsem šla na trigonometrii mě zastavil Jacob.

„Hele, tobě se Jared líbí, viď?“ zeptal se mě a moje tváře nabraly červenou barvu. Rychle jsem zaměstnala oči pohledem na podlahu.

„Bezva! Myslím, že se mu taky líbíš,“ řekl, otočil se a já sledovala, jeho záda mizet v davu. Vážně řekl, co si myslím, že řekl? Určitě je to jenom nějakej vtip a chtěj mě jenom ztrapnit. Jenže tahle věc mi nedala spát.

15. 3. Čtvrtek 23:19

Oficiálně nemůžu být šťastnější.

Den probíhal jako každý jiný. Vlastně, jiný byl už od mého nastoupení do autobusu. Přišla jsem sama, Sue dnes jela autem. Chvíli jsem se rozhlížela po autobuse a hledala volné místo.

„Hej, Kim!“ zakřičel mně dobře známý hlas. Jared si pamatuje moje jméno.

„Víš, tady vedle mě je jediný volný místo, jak vidíš, tak se nestyď a poď si sem sednout, prohodíme pár slov.“ Co???

„Ale Jarede, to je moje místo!“ ozval se zezadu Paul, jeho kamarád.

„Přece nenecháš dámu stát!“ zakřičel Jared přes celej autobus a pokynul mi, ať příjdu blíž. Sedla jsem si vedle něj a sledovala naštvaný výraz Paula.

„Z toho si nic nedělej. On to vydrží,“ řekl s úsměvem.

Celou cestu jsme si povídali. Sice byla krátký, ale Jared slíbil, že bude mou pozornost okupovat celou angličtinu i matematiku. Jak řekl, tak udělal. Každou chvíli mě rozesmál, každou chvíli přišel s něčím zajímavým a každou chvíli se mi zatajoval dech. Miluju Jareda Tinsela.

„Bylo mi s tebou fajn,“ začal, ,,rád bych si s tebou vyrazil, třeba do kina nebo na zmrzlinu.“

„Jo, jo to by bylo skvělý, tak dneska? Třeba v šest?“

„Jo, to vyhovuje, víš co, sejdeme se na pláži,“ postavil přede mne hotovou věc a když odešel, pro sebe jsem se usmála.

Seděla jsem na kameni na pláži a čekala na něj. Bylo za 2 minuty šest, tak má ještě čas. Po chvilce jsem se zvedla a přišla blíž k moři, sledovala jsem odliv. Sundala jsem si žabky a nohy si schovala ve vlnách.

„Kim?“ ozval se hlas za mnou. Jared už přišel. Otočila jsem se a vyběhla z moře ven. Postavila jsem se do písku a pozdravila ho.

„Ahoj.“

„Já vím, Kim, jdu pozdě, ale něco jsem ti přinesl,“ řekl a ruku, kterou měl před tím za zády natáhl přede mne.

„Nejkrásnější růže, pro tu nejkrásnější dívku.“ Po těchto slovech jsem přestala vnímat svět kolem sebe. Nevěděla jsem, co mu říct. Nevěděla jsem, jak reagovat. Ale věděla jsem, že se nechci vzbudit.

„Tak vezmeš si ji? Jinak budu mít pocit, že se ti nelíbí,“ řekl a udělal na mě psí oči.

„Ne, ne to ne, je perfektní, já jen, jen nevím, co mám říct.“

„Děkuju, stačí.“

„Děkuju,“ řekla jsem podle pokynů a on se usmál. Kousek od pláže mu stálo auto, tak jsme jeli do Port Angels do kina. Užila jsem si to. On vypadal, že se taky dobře baví. Všechno vycházelo podle plánu.

„Nezopakujem to někdy?“ zeptal se, když jsme stáli před hlavními dveřmi mého domu.

„Ráda,“ odpověděla jsem a usmála se.

„Tak, dobrou noc,“ popřál mi a pořád naproti mně stál.

„Dobrou noc,“ řekla jsem a taky to nevypadalo, že bych chtěla odejít.

V té chvíli mě políbil. Hladově, ale něžně, rychle, ale s láskou. Jako by to mělo být naposled. Omotala jsem mu ruce kolem krku a unášela se jeho polibky. Když mi začala docházet dech, odtrhla jsem se. Snažila jsem se chytit dech. Jen to nějak nešlo. Koukala jsem mu do očí a pořád jsem měla ruce kolem jeho krku. V jiné chvíli, bych asi odskočila, omluvila se a rychle odešla domů, ale tenhle moment byl perfektní. Tohle jsem si chtěla pamatovat. Cítit jeho ruce na mých zádech.

„Doufám, že jsem nic neuspěchal.“

„Spíš si zmeškal.“

„Co?“

„Včerejší Valentýn.“

„Oj, no, ale dnes jsem to napravil ne?“

„Ano, napravil. Tohle napravování mě neomrzí.“

Hned potom, co jsem to dořekla znovu zaútočil na mé rty. Bylo to dokonalé. On byl dokonalý. Já byla šťastná.

„Budeme tomu říkat Opožděný Valentýn.“

Pokaždé, když svým deníčkem listuji, vidím, že jsem byla strašně slepá. Jak jsem nemohla věřit těm legendám o vlkodlacích? Jsou pravdivé. S Jaredem jsem už druhým rokem šťastná a již druhým rokem vím vše, co ho tenkrát přimělo zůstat doma. Je to můj hrdina a on to ví.

Kdyby to někoho zajímalo, Valentýn se pro nás z 14. února přesunul na 15. února.

* Half-caste je pojem, který se používá v angličtině a vyjadřuje název člověka, který je smíšených ras, překládá se jako míšenec. John Agard ji napsal o své vlastní zkušenosti, jeho matka byla portugalkou a jeho otec černoch..

Autor: Andie2304 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Opožděný Valentýn: