Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Odpusť

17.04.2010 (18:15) • Paes • FanFiction jednodílné • komentováno 3× • zobrazeno 3660×

Dívka, tak krásná a zároveň smutná. Sama kráčela tmavou nocí Volterry. Copak se jí mohlo stát? Neplakala, jako by nemohla, ale smutek v jejích očích mluvil za vše. Zřejmě prožívala strašlivou bolest. Naráz se zastavila. Vypadala, že nikam nespěchá. Zavřela oči a smutně se usmála. Když promluvila, její nádherný hlas protrhl tu tichou noc. „Prosím, odpusť mi,“ zašeptala.

Vždy jsem si myslela, že mi něco v životě schází. Hlavně, když se ze mě stala upírka. Byla jsem zvláštní, nikdy jsem neochutnala lidskou krev, takže jsem byla kultivovanější, než ostatní mého druhu. Bloumala jsem světem asi půl století, než jsem na něj narazila.

Byl nejkrásnější člověk, jakého jsem kdy potkala. Měl rozčepýřené, bronzové vlasy a krásně zelené oči. Jeho rysy obličeje byly trochu chlapecké, ale i přesto pohledné. Na svých pouhých 18 let, byl velmi vyspělí. Nejhorší bylo, že jeho vůně mě strašně lákala. Byla pro mě jako ta nejsladší droga, co na světě existuje. V jeho blízkosti jsem se musela hodně přemáhat, abych mu neublížila.

Když se dozvěděl, co jsem zač, trochu ho to rozhodilo, ale naše láska byla nekonečná. Byli jsme spolu pořád. Když jsme byli jen pár hodin bez sebe, prožívali jsme obrovská muka.

Nevěřila jsem a stále nevěřím, že naše láska tak brzo zhasla. Jako by někdo jedním dechem sfoukl svíčku.

Byl krásný den. Slunce svítilo a já jsem nemohla mezi lidi ven, protože by poznaly, že nejsem člověk. Šla jsem tedy, na naši mýtinu, kde mě Edward už čekal. Hned mě zhurta políbil. Já jsem ho musela krotit, jako už tolikrát za dobu, co jsme byli spolu.

Naráz se na obloze stáhl mrak, jako by nebe čekalo, že se stane něco strašného. Měla jsem špatný pocit a chtěla jsem Edwarda dostat domů, ale nechtěl odejít.

Naráz se vynořili dva cizí upíři. Dívka a muž, byli si tak podobni jako bratr a sestra. Oba, ale měli rudé oči. Rychle jsem se před Edwarda postavila a zaujala útočný postoj. Moje postava byla nahrbená a z úst se mi dralo vrčení.

Vše se seběhlo strašně rychle. Ten upír mě chytil, takovou silou, že jsem neměla možnost se pohnout. Dívka šla k Edwardovi, usmála se na něj a on nepochopil, co ho čeká. Zmateně se na mě díval a dívka se mu zahryzla do krku. „Ne!“ křičela jsem a škubala sebou, ale bylo už příliš pozdě. Edwardovo tělo padlo na zem a už se nepohnul.

Muž mi ještě zasyčel do ucha: „Neměla jsi mu vyzradit naše tajemství.“ Pustil mě a spěšně odešli. Dívka se ještě otočila a křikla: „Jeho krev byla odporná.“ Krutě se začala smát a zmizela, než jsem se stačila vzpamatovat. Byla jsem ochromená bolestí a vztekem, nad svou bezmocností. Ani jsem je nedokázala dohnat a ublížit jim, tak jak ublížili oni mě.

Udělala jsem pro Edwarda jediné, co bylo v mých silách, jeho tělo jsem pohřbila. A doufala, že jeho tělo nikdo nenajde. „Je mi to líto Edwarde. Prosím odpusť.“ Byly poslední moje slova a pak jsem utekla. Týdny jsem bloudila a nevěděla, co mám dělat. Nedokázala jsem pořádně myslet. Bolest mě spalovala za živa a nedávala mi možnost přemýšlet. Přála jsem si být radši mrtvá, než takhle trpět. Proto jsem nakonec zvolila cestu do Volterry. Tady mě ostatní upíři zabijí, pokud poruším zákon. Ukážu se lidem za denního světla.

Dívka se jakoby probudila ze svého zamyšlení. Začínalo svítat. Rychle utíkala na náměstí a tam pod stromem čekala, až bude poledne. Měla na sobě jen tílko a kraťasy. Hodiny začali odbíjet dvanáctou a dívka vyšla ze stínů. Její kůže jiskřila, jako diamanty a lidé se na ni zmateně dívaly. Ona si všimla dvou upírů v černých kápích. Neviděla jim do tváře a bylo jí to jedno. Rychle ji chytli a odvedli daleko od lidí. Nebránila se, už neměla důvod dál žít. Věděla, že zemře a tak se naposled usmála. Když jí začali trh at na kusy, nekřičela bolestí, protože svoji mysl upoutala jen k jedinému bodu. Aby co nejdříve, byla s Edwardem.

Autor: Paes (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Odpusť: