Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Odpouštím ti...

20.06.2009 (18:00) • ZabZa • FanFiction jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 6273×

,,V naší psychiatrické léčebně vždy skončí  dvě čtvrtiny lidí z celé Ameriky. Ano je to tak mnoho lidí se zblázní i z úplné maličkosti. Tak jako ona. Je tu už pře 50 let, přesněji od svých 17 narozenin. Pořád do kola opakuje jenom nějaká bezvýznamná slůvka typu: Nikomu to neřeknu, všechny nás to zabije, zlaté oči a tak dál. Dále taky nechodí ven z budovy když svítí slunce. Prý bychom poznali její pravou tvář." Informuje doktorka, pohledného mladíka o stavu sedmdesátileté ženy.

On jediný ví kdo ta osoba je, on jediný ví proč se ocitla na tak ohavné místě. To on jí to způsobil, a teď si přišel pro ni. Na poslední chvíli. On pro ní může udělat akorát to že jí splní její dávný sen a bude opět s ní.

Opět pohlédne do té místnosti, kde se v koutku krčí malá stará žena. Její vlasy už nejsou tak kašmírové, vyprchala z nich barva a nahradila je šedivá. Obličej jí zdobí vrásky, ale i tak je pořád okouzlující. Jediné co se na ní nezměnilo jsou její oči.Její hnědé pronikavé oči, které vám vidí až do duše.

Na sobě má bíle oblečení a pohupuje se ze strany na stranu a opakuje různá slova. Jeho myšlenky jsou zmatené. Je to ona? Pozná ho? Bude ho chtít ještě vidět? Jak se zachová? Co bude po tom? Stejně tak zmatené jako myšlenky ženy.

Ta se nadvozně pohupuje a přitom potichu říká : ,, Nikomu to neřeknu, vaše tajemství je u mě v bezpečí. Já ho ochráním a pak budeme spolu. Nic nás nerozdělí. A pak půjdeme na naši louku."

V hlavě se jí honí  ještě víc myšlenek. Kdy přijde? To neví že ne něj čekám? Proč mě nechce? Co jsem udělala špatně? A pak se jí v duchu objeví tvář anděla a ona se hystericky zasměje.

,,Chi chi chi chi chi chi." A začne se ještě víc houpat. Najednou vstane a začne přešlapovat po místnosti.On přijde, musí, slíbil to. On musí přijít. Začíná být nervózní, i přes její vysoký věk se chová jako 17 letá dívenka.

Je v těch bezstarostných letech kdy byla sním a zapomíná na okolní svět. Zalehá do postele a ponoří se do říše snů.

Celé její počínání sleduje on. Obviňuje se. Je to všechno jeho vina. V hlavě mu bliká název. VINA. Co všechno způsobil. Tolik bolesti. Jeho svědomí se po dlouhé době opět ozvalo. Všechno co způsobil na něj teďka dolehlo.

,, Mohl bych za ní?" Zeptá se a usměje se. Doktorce párkrát vynechá srdce, omámeně přikývne a odejde z místnosti.

On mezitím chytne za kliku u dveří a otevře dveře. Pomalu vstupuje do místnosti a nadechne se. Netvor uvnitř se opět probouzí, ale nemá šanci. Její vůně už není tak, silná ale pořád voní dobře, a pocit viny  mu nedovolí udělat další hloupost.

Vezme se židli a posadí se vedle postele. Začne pobrukovat její ukolébavku. Připomíná mu to chvíle když byla ještě mladá. To už se ale nikdy nestane. Jenom jeho vinou. Měl byt tenkrát sobecký a nechat si ji. Nikomu ji nadát. Opět se začne obviňovat.

Mezitím se ženě začne zdát sen. Jen opět v pokoji ve Forks a on vedle ní sedí pobrukuje jí její ukolébavku. Teprve teď je šťastná Teď je doma. Nikdo jí nenutí prášky, nikdo po ní nechce aby šla na slunce. Teď už se totiž slunce nebojí. Je totiž s ní.

Ale vše musí někdy skončit a ona se probouzí zase na tvrdé posteli. Zase je sama. A nebo ne?

Rozhlíží se po pokoji a uvidí ho. Vůbec se nezměnil. Je pořád stejný. Jeho vlasy medového nádechu trčí do všech stran a jeho zlaté oči ukrývají vinu.

On se dívá na celé její počínaná. Pokřiveně se usměje... nezměnila se. Je pořád stejná. Ona se mezitím ještě třikrát rozhlédne po pokoji aby se ujistila že nesní a nebo že těch 50 let utrpení byl jen sen. A pak opět uvízne v jeho očích. V jeho dokonalých očích.

A pak jí píchne u srdce. Ano je to tu. Blíži se její konec. Její dech se zrychluje, a její srdce taky. Její dech se stává nepravidelným a srdce pomalu dobouchává. Z poslední sil ještě řekne slova které ho budou trýznit po zbytek věčnosti.

,, Ty jsi pro mě přišel. Miluji tě. Milovala jsem tě a vždy tě milovat budu ať budu kdykoliv. Nezapomeň na mě." Potom zavře oči aby nabrala poslední síly a řekla to co mu chtěla říct celou tu budu.

A on není schopen slov. Jen nevěřícně kouká na jeho umírající lásku pak se ale odhodlá a řekne pravdivá slova.

,, Taky tě miluju. Miloval jsem a ještě hodně dlouho milovat budu. Promiň mi to. Odpusť."

Pak se k ní sehne políbí jí na rty a stáhne se zpátky.

,,Odpouštím ti." Řekne z posledních sil žena a pak opouští tenhle svět. Míří pryč ze Země. Míří tam kde si počká na svou lásku. Tam pak spolu prožijí dlouhou věčnost. Jenom oni dva. Ona bude opět sedmnáctiletá dávka a on bude sní.

Naposledy se koukne na bezvládné tělo jeho lásky, zavolá sestřičky věnuje jí poslední pohled a odchází z budovy. Je rozhodnutý, musí to udělat, on musí. Přece tady nebude jen tak existovat, když jeho láska je mrtvá a to jen díky němu. Je monstrum, on to všechno způsobil.

Koukne se na nebe z kterého se začnou snášet kapky deště. A pak zafouká vítr a on uslyší ten nejhezčí hlas na světě. Odpouštím ti. ...

Autor: ZabZa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Odpouštím ti...: