Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Obchod u paní Lover

02.09.2011 (20:00) • N1I1K1O1L • FanFiction jednodílné • komentováno 43× • zobrazeno 4644×

Bella:

Pracovala jsem v obchodě s dárkovým zbožím. Jmenoval se Obchod s dárky u paní Lover.

Originální název, to se musí uznat.

Prodávali jsme tam úplně všechno. Elektroniku, kosmetiku, školní potřeby, věci pro domácí mazlíčky, hračky pro děti, oblečení pro veškeré věkové kategorie, filmy, cédéčka, parfémy, šperky, boty a dokonce i květiny. Takže nebylo divu, že obchod byl opravdu veliký.

Občas jsem pracovala jako prodavačka, ale většinou jsem pomáhala vybírat lidem vhodné dárky.

Přeci jen bylo trochu obtížné se v našem obchodě vyznat.

Akorát byl týden před Vánoci. V obchodě bylo tolik lidí, že nebyla ani chvíle na odpočinek, natož na oběd.

„Prosím vás, mohla byste mi poradit?“ zeptala se mě starší dáma.

„Samozřejmě. Co hledáte?“ zeptala jsem se té paní a mile se na ni usmála.

„Chtěla jsem koupit vnukovi nějakou hračku. Nedávno mu byl rok. Ale nikde tady nic takového nevidím.“

„Hračky pro děti jsou hned tady za rohem. Pojďte za mnou,“ řekla jsem a šla uličkou do oddělení s hračkami.

„Tady to máte,“ usmála jsem se.

„Děkuji vám. Nevím, co bych si bez vás počala,“ odpověděla mi ta paní mile. Trošku mi připomínala vlastní babičku.

Vracela jsem se tedy zpět k pokladnám, když jsem si všimla jednoho muže, který prochází uličkami a kroutí hlavou.

Vydala jsem se tedy k němu.

„Mohu vám nějak pomoci?“ zeptala jsem se ho. Otočil se na mě a já cítila, jak se mi podlamují kolena. Byl nádherný. Měl zlaté oči a jeho bronzové vlasy mu trčely do všech stran. Nikdy jsem nikoho takového neviděla.

„Vlastně ani nevím. Sháním dárky pro sourozence, ale nějak nemám představu, co jim koupit,“ přiznal se a pokřiveně se usmál. Už jen z toho úsměvu mi srdce běželo maraton.

„Ehm. Jestli chcete, můžu vám pomoct. Od toho jsem tady. Stačí, když mi o vašich sourozencích něco řeknete a já se pokusím vybrat vhodný dárek,“ řekla jsem trochu nervózně.

„Dobře, tak tedy. Mám dva bratry a dvě sestry. Jeden můj bratr, Emmett, miluje sporty. Rád kouká na televizi a má rád sex,“ řekl a já při tom posledním slově zrudla.

„Jasně. Tak třeba… Buď nějaké sportovní náčiní, nebo nějaké, ehm, sexuální pomůcky?“ zeptala jsem se a opatrně se na něj podívala.

Chvíli mě pozoroval a já se nervózně ošila.

„Jsem Edward,“ řekl zničehonic. Zmateně jsem se na něj podívala.

„Prosím?“

„Jmenuji se Edward,“ zopakoval mi.

„Těší mě, já jsem Bella,“ řekla jsem a potřásla si s Edwardem rukou.

„Takže, Bello, osobně si myslím, že sexuálních pomůcek má Emmett doma dost. Takže bychom se mohli jít podívat na něco na sport, co říkáte?“ zeptal se mě a já přikývla.

Vydali jsme se tedy k regálu se sportovním zbožím.

„Jaký sport má váš bratr nejraději?“ zeptala jsem se Edwarda.

„Miluje baseball. A většina pálek, co má, je zničená. Takže to by mohlo být ono,“ řekl a z přemýšlení se mu udělala roztomilá vráska mezi obočím.

Bojovala jsem s nutkáním mu ji prstem uhladit.

„Akorát včera nám přivezli nové pálky na baseball. Máme na nich i různé motivy,“ řekla jsem raději a nahlas si oddychla, když mu ta vráska z čela zmizela.

Šel se podívat na pálky a najednou se začal hrozně smát. Byl to takový zvonivý smích, úplně mě očaroval.

Vytáhl jednu pálku a začal si ji prohlížet.

„Tak tuhle beru!“ zvolal vítězně. Vybral si pálku s motivem medvěda.

„Tak to bychom měli. A co váš druhý bratr?“

„Jasper. Ten miluje šachy a bojovné umění. Rád taktizuje. Napadá vás něco?“ Rád taktizuje? Toho bych teda chtěla poznat.

„Nevím, kolik vašemu bratrovi je let, ale co třeba nějakou bojovou počítačovou hru?“ navrhla jsem.

„Jo! Myslím, že to je pro Jaspera skvělý dárek. Je vidět, že se vyznáte,“ řekl a mrkl na mě.

„Ani ne. Jsem tu jen na brigádě,“ přiznala jsem se.

„Myslím, že vás je tady škoda.“ Zase jsem začínala nabírat červenou barvu, a tak jsem se to snažila zamluvit.

„A vaše sestry?“

„Mé sestry se hodně zabírají svým vzhledem. Alice je posedlá módou. Oblečení v jejím případě nemá cenu kupovat, všechno co se jí líbí, má.“ Podíval se na mě a nadzdvihl obočí.

„Co třeba nějaký šperk?“ navrhnula jsem a vydala se do oddělení se šperky.

Cestou se ještě zastavil pro tu bojovou hru a já šla mezitím napřed.

Nahnula jsem se nad pult a přemýšlela nad vhodným doplňkem. Mohl jí koupit prstýnek, náhrdelník, náušnice nebo náramek. Opravdu jsem nevěděla, co by bylo nejlepší.

Taky bych chtěla takového bratra, jako je Edward. Bohužel jsem ale jedináček, a tak jsem nikdy problémy s vybíráním dárků neměla.

„Vybrala jste něco, Bello?“ ozvalo se za mnou a já leknutím nadskočila.

Edward se uchechtl a já opět nabrala červenou. Pro dnešek to byla asi má nejoblíbenější barva.

„Omlouvám se. Nechtěl jsem vás vylekat,“ usmál se omluvně. Byl tak nádherný…

„V pořádku. Tak zpátky k vaší sestře. Co myslíte, že je pro ni nejlepší? Prstýnek, náhrdelník, náušnice, anebo nějaký náramek?“

„Možná, že náramek by bylo to pravé,“ odpověděl mi.

Společně jsme tedy začali vybírat náramek. Po dlouhém váhání Edward zvolil jednoduchý náramek osázený několika drahokamy.

Byl nádherný, avšak pěkně drahý.

Edward ale cenu neřešil. Nejspíš si takový luxus může dovolit.

Tohle byla nejdražší věc, co si kdo kdy koupil v tomto obchodě. Určitě za to dostanu nějaké bonusy.

„A váš poslední sourozenec?“ zeptala jsem se.

„Ano, Rosalie. To bude těžší. Má ráda svůj vzhled a ráda se nechá obdivovat.“ Rosalie. Přesně takový typ holek jsem nesnášela.

„Tak to nevím. Co nějaké šaty?“ zeptala jsem se s nadějí. Opravdu jsem nevěděla, co jí koupit.

„Můžeme se na ně jít podívat,“ kývl hlavou na souhlas a tak jsme se rozešli do oddělení s krásnými, avšak drahými šaty.

Edward procházel mezi šaty a každé podrobně prozkoumal. Byl na něj božský pohled. Vypadal tak soustředěně, že jsem se při pohledu na něj musela usmívat jako sluníčko.

Nakonec vytáhl jedny, které měly zlatou barvu. Měly poměrně veliký výstřih a rozparek na boku. I přes to, že byly odvážné, byly překrásné.

„Tyhle. To jsou ty pravé,“ usmál se spokojeně.

Byla jsem ráda, že jsme všechno vybrali, ale zároveň to znamenalo, že už ho nikdy neuvidím. Zadržela jsem povzdech.

„Nepotřebujete ještě něco?“ zeptala jsem se s neskrývanou nadějí v hlase.

„Bohužel asi ne,“ povzdechl si. Bohužel?

„Vlastně bych potřeboval koupit ještě nějaké květiny,“ řekl rychle, s jiskřičkama v očích.

„Dobře,“ řekla jsem celá šťastná a vydala se do oddělení s květinami. Pak mě ale napadla myšlenka, že květiny shání pro svou přítelkyni a dobrá nálada mě opustila. Mohlo mě hned napadnout, že někoho bude mít.

Edward si vybral obrovský puget květin. Byly to bílé a červené růže.

Růže. Mé nejoblíbenější květiny.

„Líbí se vám?“ Edward se na mě otočil s otazníky v očích.

„Jsou nádherné. Vaše přítelkyně z nich bude nadšená,“ usmála jsem se na něj smutně. Pak jsem si uvědomila, co jsem řekla a rychle se podívala na Edwarda. Ten se na mě díval zmateně, ale nechal to bez poznámky.

Pobrali jsme všechny dárky a vyšli směrem k pokladnám. Cestou nikdo nic neříkal.

Edward zaplatil nechutně velkou sumu a nervózně se na mě usmál.

„Tak se asi rozloučíme. Moc rád jsem vás poznal, Bello,“ podal mi ruku a já ji přijala.

„Moc mě těšilo, Edwarde,“ usmála jsem se a potřásla si s ním.

Edward ale mou ruku pořád nepouštěl. Místo toho se ke mně nahnul a políbil mě na tvář. Ucítila jsem jeho sladkou vůni a zamotala se mi hlava. Pak se otočil a odešel.

Po zbytek dne jsem byla jako na obláčku.

Když jsem po zavíračce chtěla jít domů, všimla jsem si před obchodem položeného pugetu růží. Přesně ten samý puget, co jsem dnes prodala Edwardovi. U růží ležel vzkaz.

Přeji krásné svátky, Bello. Moc rád jsem vás potkal. Doufám, že jsme se neviděli naposled. Edward.

PS. Žádnou přítelkyni nemám.

S úžasem jsem si vzkaz četla pořád dokola. Pak jsem si vzala růže a celá šťastná odjela domů.

Život je prostě nádherný!

Jednorázovka, věnovaná Kajce007. Bez ní bych tuto jednorázovku nikdy nezveřejnila... Díky Kajko! :)*

Obchod u paní Lover 2. část

Autor: N1I1K1O1L (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Obchod u paní Lover: