Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Nový začátek Elizabeth Masenové

20.10.2009 (15:45) • Anamor8 • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 3027×

Nemohla jsem tomu uvěřit. Musela jsme spát, jelikož mi to nedávalo smysl. Toto nemůže být skutečnost. Na to, to bylo až moc krásné. Ne já opět sním jako už tolikrát za těch sto let.

Jediné co mi ale vyvracelo v mém názoru byli studené paže, které mě svírali. Ale to může být jen moje fantazie. V poslední době, se moje fantazie díky mému daru skoro skutečné. Byli až za hranice možností. Mohla za to moje samota ale i moje nová upíří schopnost.

Pořád jsme přemýšlela nad vším pro a proti tomu že by to mohlo být skutečné. Tolik jsem si to přála. Přála být zase rodinou mýt svého bratra i rodiče a mýt šťastnou věčnost.

Ale já věděla, že se to nestane, musí to být výplod mé fantazie, co by tu jinak dělal doktor Cullen. Ten, který mi osobně pověděl, že moji rodič jsou mrtvý a že bratr nemá naději. Prosila jsem ho, aby udělal vše, co může, aby to Edward přežil. Slíbil mi to, ale nepovedlo se to.

Ano tehdy skončil můj život a teď mam jen moc krásné představy o životě, po kterém tolik toužím.

Vážně bych ale mohla už být blázen přeci jen jsem poloviční upír. Takže se zbláznit můžu. Jestli jsem blázen a už navždy budu mít rodinu, klidně jim budu.

V hlavě mi probíhal celý dnešní den. Den, který měl být jako každý jiný a nakonec jsem blázen. No moje věčnost už byla nudná. Pomyslela jsem si ironicky.

Přemýšlela jsme jak moc je to semnou vážně a jestli můžu jako bláznivý poloupír ještě existovat jelikož nic takového ještě nebylo.

Ještě silněji jsem objala mojí halucinaci a překvapilo mě jak je to reálné. Zabořila jsme i si hlavu do jeho hrudi a cítila, jak mi tečou slzy po tváři. Moje představy mě zraňovaly a poté jsem chtěla zemřít.

Čekala jsem, kdy se rozplyne a mě to vše bude ještě víc bolet. Paže okolo mě si mě k sobě přitáhly pevněji. A já cítila stále chladné tělo.

Ne to vše je bláznovství on je mrtvý. Já jenom sním a za chvíli se probudím. Z mého hloubaní, mě vyrušil něčí hlas.

„Kdo to je?“ zeptal se někdo a já se vracela do normálu, ale stále mě kdo objímal.

Dotyčný mě pustil a já se na něj mohla podívat a potvrdit si že jsem blázen.

Jenže opak byl pravdou, já nebláznila, vážně přede mnou stál on. Dívala jsem se do jeho zlatých očí a nemohla tomu uvěřit. Byl stejná akorát víc bledá a jeho oči už nebyli stejně zelené jako moje ale zlaté.

Stále jsem ale za nimi viděla toho Edwarda, kterého jsme znala. Změnila, se jen barva jinak ty oči byli pořád stejné.

Dívala jsem se pořád na něj a nemohla tomu uvěřit. Vážně to byl on a stál pořád přede mnou. Jeho bronzové vlasy byli stále rozcuchané a ten jeho úsměv byl stejný. Akord jeho kůže byla bledší, ale jinak to byl on.

Bylo vidět, jak i on si mě udiveně prohlíží. Já byla pořád stejná akorát jsme vyrostla, od doby kdy mě naposledy vidě.l  Tehdy mi bylo deset a dnes vypadám na sedmnáct, kdy mě přeměnil jiný upír. Zato on vypadá pořád na sedmnáct, jako když umíral.

Jakmile mi přeběhla tato vzpomínka v hlavě tak mi začaly téct slzy ještě silněji a on se bolestivě podíval jako by viděl to co já. Stále jsme se na sebe dívaly a nemohli tomu uvěřit. Musí to být jen sen, pomyslela jsme si, když nás vyrušil opět ten hlas.

„No Bell že se nestydíš. Přivedeš až k nám do domu Edwardovu bývalou manželku a ještě se uculuješ,“ řekl pohoršeně ten svalovec. Když po něm Bella hodila vázu, co měla po ruce. Ta se o něj jen rozbila a on se začal smát.

A v tu chvíli mi to vše došlo, já jsem vážně slepá a mimo. Doslovně to na mě křičelo. Ta bledá plet, chlad, ty oči, a teď ta váza. Zírala jsem na ně a poté si vybavila vzpomínku na doktora Cullena, když jsem ho viděla poprvé.

On vypadal i předtím takhle. Měl ty zlaté oči, nad kterými jsem se udivovala a byli i tak bledý. A poté jsme si vzpomněla na to, jak jsem ho prosila, aby zachránil Edwarda.

Najednou bylo ve mně plno vzteku. Už jsem byla konečně přesvědčená, že to není sen. Ne tohle byla realita a já měla chuť do něčeho praštit. Kdybych nebyla tak slepá. Už když mě přeměnil, mohla jsem je zkusit najít.

Najednou jsem do ruky čapla vázu, která byla u mě. Byla velká a já ji bez myšlenkovitě hodila po doktorovi. Ta ho zasáhla, ale nic mu neudělala stejně jako hromotlukovi předtím.

Všichni se na mě udiveně dívaly. Asi nebyli zvyklý, že by proti němu někdo něco měl. Vypadal vždy jako diplomat. Ale mě to bylo jedno.

„Proč jsem mi to neřekl,“ vykřikla jsme naštvaně na něj. Bylo vidět že moje chování začal chápat.

„Nemohl jsem Elizabeth,“ odpověděl v klidu, ale já klidná vážně nebyla.

„Jak jsem nemohl. Já vás prosila na kolenou, abyste ho zachránil, jelikož nikoho jsem už neměla. A co uděláte, vy si ho přeměníte a mě řeknete, že je mrtvý. To bylo od vás hnusný. Mě by stačilo akorát kdyby jste řekl, že je v pořádku. Já potřebovala vědět, že je živý a že nejsem úplně sama,“ křičela jsme na celý dům a máchala rukama.

Najednou se domem rozléhal smích. Podívala jsem se a ten velký hromotluk se smál na celý dům.

„Promiňte, já se spletl ona nemůže být jeho manželka. Podle chování a podoby typuju, že je to jeho dcera. Ale Edwarde, zklamal si mě, už nemůžeš být nejstarší panic na světě,“ řekl vesele ten hromotluk a já jen zírala. Edward vzal stolek a ten hodil po tom hromotlukovy. Tomu jsme se usmála zase já.

Oni, si myslely, že jsme jeho žena a teď dcera. Co mě ještě potká, nakonec budu jeho vnučka ne? Najednou se začal smát Edward. Tázavě jsme se na něj podívala, ale nic neřekl.

„Mohl by nám konečně někdo říct co se tu přesně děje?“ zeptal se blonďák poblíž černovlásky, co vypadala jako elf.

„Tady Elizabeth není moje manželka ani dcera. Ona je moje sestra,“ řekl v klidu Edward.

„Dvojče?“ optala se hnědovláska poblíž doktora, na kterého jsem měla stále ještě vztek.

„Ne mladší sestra,“ odpověděla jsem a hromotluk se začal ještě víc smát.

„To vyprávěj, holubům na střeše vždyť jsem si podobní jako dvojčata,“ obvinil mě.

„Tak si vezmi Edwarda, který umíral Elizabeth, odečti tak sedm let. A budeš mít desetiletou dívku, která u něj stále byla a těžko to budou dvojčata,“ zastal se nás doktor.

„Neposadíme se,“ řekla najednou hnědovláska a všichni si sedli. Edward, si sedl vedle mě a já si hrála, z jeho rukou jako vždy když jsem byla nervózní. Bella si sedla k Edwardovi z druhé strany a on jí objal kolem pasu a dal pusu do vlasů. Tomu jsem se usmála.

„Eli, co se vlastně stalo?“ zeptal se nakonec Edward. Já si povzdechla a začala vyprávět celý můj příběh. Vše o tetě, o tom jak jsme utekla a upírovi co mě proměnil.

„Jsem něco mezi upírem a člověkem. Moje srdce bije, i když slabě mam krev ale i jed. Moje oči nemněni barvu. Jednou za čas potřebuji spát a jíst lidské jídlo. Jinak musím pravidelně lovit. Ale jen zvěř jelikož mi lidé nevoní. Neunavím se stejně jako upír, ale když se jednou za čas neprospím tak jsem pak unavená. Jsem s tejně rychlá jako vy, odolná i když mam srdce moje kůže je stejně tvrdá jako upíří i když mam normálnější barvu pleti, na slunci nezářím, a taky jsme teplejší než vy. Nestárnu nic, smysli mam stejně dokonale vyvinuté. Jsem upír ale občas potřebuji lidské věci,“ zakončila jsme své vyprávění tím co jsem.

„Eli, promiň. Za vše můžu já,“ zašeptal Edward ale on se plet.

„Ne za nic nemůžeš. Já jsem utekla nic si  nemohl dělat. Kdyby si, se vrátil jako čerství upír, mohl jsi mi ublížit. Teď už je vše v pořádku,“ a usmála jsem se na něj.

„A jak to vlastně bylo s tebou a jak jsem jako rodina?“ zeptala jsem se a slova se ujal doktor.

„Tak začneme od začátku. Já, jsme Carlisle, a tak mi i tak říkej Elizabeth. Já byl přeměně dlouho dobu předtím, než jsme podkal tebe a Edwarda. Nechtěl jsme lovil lidi a tak jsem zjistil že stačí zvířata. Naučil jsem se ovládat a vystudoval medicínu. Pracoval jsem různě po světě. A byl jsem osamocen. Než jsme přijel do Chicaga. Nejen ty ala i vaše matka mě žádala bych udělal vše pro záchranu Edwarda. Jelikož se o tebe musí postarat.

A tak když to už vážně vypadalo bez nadějně jsem ho přeměnil. Ale nemohli jsme tam zůstat. Proto jsme, se odstěhovaly a já učil Edwarda odolávat.

Později jsem narazil na Esme,“ ukázal, na hnědovlásku po jeho boku která se na mě mile usmála a já nemohla jinak než jí úsměv oplatit.

„Umírala, poté co skočila s útesu. Přeměnil, jsme jí a později jsme se vzali. O něco později jsem narazil na Emmetta kterého napadl medvěd,“ ukázal na hromotluka který se zazubil a já se tomu usmála.

„Nakonec se k nám přidala Alice s Jasperem. Oni už upíři byli. Alice nás našla, díky s vím, vidinám do budoucnosti,“ podívala jsme se na elfu jménem Alice a ta se usmívala a blonďák s ní.

„A nakonec támhle je Eleazar. Je to rodinný přítel, který přijel z Aljašky na návštěvu. Oni sou také vegetariáni,“  zakončil Carlisle poslova já se otočila na může u zdi co byl Elizar.

„Elizabeth, máš zvláštní nadání,“ špitl a já se usmála. Ano mluvil o mých vizích. To byla moje schopnost.

„Co prosím?“ optal se Carlisle.

„Mam dar. Dokážu udělat reálné vize. Když se i hodně soustředím, vydávají zvuky. Nebo mohu, někomu do hlavy vtěsnat myšlenku nápad cokoliv se mi zlíbí. A když budu chtít můžu si to přečíst?“ všichni jen koukaly.

„Tak proto, jsi si myslela že jsem jen výplod tvé fantazie,“ ozval se Edward a já přikývla. A došla mi další věc Edward čte myšlenky. Na to mi jen přikývl.

Najednou jsem už neseděla vedle svého bratra, ale svíral mě Emmett. Kdybych byla úplný člověk jsme si jistá, že by mě rozmačkal. Slyšela jsme jen vrčení a podle všeho bylo od Edwarda.

„Ahoj ty naše nová sestřičko. Já jsem, kdyby něco veselá nálada téhle rodinky. Doufám, že nejsi takový bručoun jako Edí,“ řekl vážně a já se zarazila.

„Co že Edward a bručoun?“ zeptala jsem se nevěřícně. Všichni se na mě dívaly, jako kdybych spadla z jahody. Jen Edward se usmíval.

Vyprostila jsme se Emmettovi a šla k Edwardovi. Šáhla jsme mu na čelo.

„Bože, Edí ty jsi podchlazený. To vše vysvětluje. Musíš rychle do tepla, aby se mi vrátil můj veselý a bláznivý bratříček. Rychle!“ mluvila jsem a nakonec táhla Edwarda pryč. On se jen usmíval.

„Počkej, ty chceš říct že tady ten bručoun byl dřív veselá kopa?“ zeptal se nevěřícně Emmett a ukazoval na Edwarda.

„Jo. Edward děla vždy srandu a blbsky. Otce to štvalo protože byl dospělí ale choval se jako dítě. No bylo to hlavně kvůli mně,“

„Jo a tys byla zase strašný průserář. Ale ze všeho si se dokázala vysekat díky svému neodolatelnému úsměvu který platil na všechny,“ řekl Edward a já se začala smát měl pravdu my byla dvojka k nezaplacení a bylo jedno, že já byla mladší.

Usmála jsem se jako andílek a všichni se začaly smát. Byla to neuvěřitelná změna ještě ráno jsem byla sama a smutná a teď.

Teď se tady směji se s vím bratrem a jeho novou rodinou. Byla tu neuvěřitelná pohoda. Alice už si semnou a Bellou domluvila nákupy.

Nevnímala jsme čas. Pořád jsme mluvily různě o věcech. O tom že je večer nás upozornila až Bella která musela domu. Edward jí odvezl a já na něm mohla vidět tu lásku k ní.

Byla jsem šťastna, že on je šťastny. Má novou rodinu a přítelkyni, kterou miluje a ona jeho. Esme mi zatím co Edward odvezl Bellu, domu ukázala celý dům.

Nakonec mě nechala si trochu odechnou u Edwarda v pokoji. Ani mě nepřekvapilo, že tam měl plno cedeček a knih. Tohle jsem měli společné jako spoustu dalších věcí. Vášeň pro hudbu a pro knihy.

Pustila jsme jeho hifinu a pokojem se rozezněl Debussyho. Otevřela jsem velké francouzské okno a sedla si na podlahu tak že jsem nohy měla z okna veku. Díval jsem se na klidný, tmavý les a poslouchala hudbu.

Po dlouhé době jsem se netrápila. Byla jsem spokojená a v klidu. Neměla jsme strach ze samoty a toho co mě čeká další den prostě jsem to neřešila.

Už mě nebolelo vzpomínat na minulost na rodiče. Usmála jsem se a vzpomněla si ne jeden den. Všichni jsme byli po hromadě doma. Já a Edward jsme společně hrály na klavír a rodiče nás v objetí pozorovaly.

Usmála a použila svou schopnost. Dívala jsem se na tuhle scénu jako na film. Viděla jsme před sebou obývací pokoj, sebe a Edwarda u klavíru. Dělali jsem si během hraní naschvály o to bylo krásnější. A naše rodiče jak v obětí sedí opodál a tiše, s úsměvem nás pozorují.

Najednou vedle mě někdo seděl a objal mě kolem ramen bylo mi jasné že je to Edward. Dívaly jsem se společně na tu chvilku pohody. Bylo to pár dní předtím než začala epidemie.

„To bylo neuvěřitelné. Jsi šikovná,“ pochválil mě jako vždy. Usmála jsem se.

„Eli, tak moc si mi chyběla celou dobu. Ani nevíš, jaká byla bez tebe nuda. I když Emmett dělal vtípky tebe nahradit, nedokázal. Štvalo mě že za tebou nemůžu a proto jsem bručoun jak říkal Emmett. Chyběla mi moje malá neposedná sestřička, která vždy něco vyvede. Jsem moc rád že jsi tu. Konečně je rodina kompletní,“ při tom poslední jsem se a něj tázavě podívala.

„Teď si součástí téhle rodiny. Nemusíš se bát, všichni už si tě oblíbili hlavně Emmett?“ u toho se ušklíbl. „Všichni by byli moc rádi kdybys s námi zůstala a nestěhovala se sem,“ nemohla jsem tomu uvěřit nejen, že mam zpět svého bratra já mam i novou rodinu.

Okamžitě jsem Edwarda objala. Po to všem jsem tak dlouho toužila. Mýt opět svého bratra a rodinu. A teď to mám mam novou velkou rodinu.

„Moc ráda děkuju,“ zašeptala jsem Edwardovi a on mě silněji objal. A já teď věděla že moje věčnost bude šťastna.

Ale nevěděla jsem ještě jak to vše dopadne. To věděl jen osud a možná ta malá potvůrka Alice.

Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Nový začátek Elizabeth Masenové :