Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Nový začátek 2/2

10.05.2010 (17:30) • IwicekHalle • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1264×

„Můžete mi někdo vysvětlit, co se děje…?“

Šla jsem za Alicí, ale ta mi řekla, že jenom něco hledá a v tu chvíli jsem viděla Emmetta jak se svíjí smíchy na zemi.

„Emmette, proč se směješ jako idiot!“ vyštěkla jsem na něj. On se na mě podíval a ještě víc se začal smát.

„Tak vysvětlí mi tady někdo, co se tady děje?“ Zaječela jsem už na celý dům.

„Jsou tu zase nomádi,“ odpověděla s klidem Rose.

„To je novinka co?“ vykoktal ze sebe Emm.

„To teda je. A co chtějí?“ zeptala jsem se.

„Ale tomu bys ani neuvěřila. Zase se tu poflakuje Viky, protože se tě stále snaží zabít, ale v tom je ten háček…!“ Emmett se zase začal hystericky smát.

„Fajn, pokračuj Emmette, nebo si mě nepřej. Je ti to jasný?“ Zavrčela jsem na něj výhružně.

„Tak fajn ona neví, že jsi upír půjde k nám domů, a jak nám vypověděli Aliciny vize si s sebou přivede i nového kámoše Willa.“ Ou. Tak to je špatná odpověď.

To je teda bezva, to nás nenechá už vážně nikdo na pokoji?

„Edwarde?“ Když jsem to vyslovila, byl v mžiku u mě.

„Děje se něco?“ Zeptal se s mírnou ironií v hlase.

„Ne, co by se mělo dít?“ To jsem skoro zařvala, Edward se lekl.

„Co budeme dělat? Doma je Charlie a tam někde venku Jacob!“ vyšilovala jsem. „Tak ksakru řekne mi někdo nějakou strategii?“ Panikařila jsem. Jasper se mi snažil ovlivnit emoce a já se pomalu začala uklidňovat.

„Děkuju, Jaspere.“ Byla jsem mu tak vděčná.

„Bells, není za co.“ odpověděl, a než jsem stačila něco říct dál pokračoval. „Takže, já s Carlislem se vydáme na východ a pokusíme se přemluvit Viky, aby k nám nechodila. Alice, ty půjdeš k Charliemu a budeš ho hlídat a ostatní zůstanou tady a pohlídají tebe. Je to jasné? Bello, ty máš zvláštní schopnost!“ vybafl na mě najednou Jasper.

„A jakou?“ opatrně jsem se ho zeptala.

„No, ty jsi něco jako štít, ale zatím nevíme, jak se používá. Řekl mi to Eleazar z Denali, když probíhala tvoje přeměna.“ Super, takže další upír se schopnostmi do rodiny.

„Ach!“ Vydechla jsem. To bylo taky jediné, co jsem dokázala v tu chvíli říct. Tak já jsem jako štít? To by mě vážně zajímalo, k čemu se používá. Pomyslela jsem si.

„Ale když si řekl, že jsem něco jako je štít, tak proč se nemůžu pohlídat sama?“ Moje otázky mě někdy udivují.

„No, my zatím nevíme jak to funguje, ale je jisté že odoláš psychické i fyzické  bolesti. Dám ti příklad. Pamatuješ si na Jane?“ Jak bych na ní mohla zapomenout!

„Ano pamatuji si na ní,“ odpověděla jsme mu.

„Tak, když by ti chtěla ublížit nemůže, protože přes tvůj štít neproklouzne. Už tomu rozumíš?“ To je bezvadné! Radovala jsem se.

„Trochu jo,“ odpověděla jsem.

„Edwarde?“ zavolala jsem ho.

„Ano?“ Ozvalo se z pracovny.

„Za dva týdny máme nastupovat do školy a tebe to vůbec netrápí?“ řekla jsem.

„Ale miláčku, Neboj se. O Charlieho se postaráme a do školy půjdeme. Neměj strach.“ Snažil se mě ukonejšit Edward.

„Alice!“ vykřikla jsem. Alice měla zase vidiny, ale tentokrát se neusmívala.

„Co se děje?“ zeptal se Jasper.

„Viděla jsem, jak k nám přijde Marcus,“ odpověděla zdrceně.

„A to je kdo?“ Nechápala jsem všechny, proč se tváří jako na pohřbu.

„Taky upír, ale je jako mi.“ Vydechla úlevou Alice.

„Je sice ještě novorozený, ale už se umí alespoň trochu ovládat.“ Dokončila proslov Alice.

„Myslíš, že zaútočí?“ zeptala se Esme.

„Ne, nemyslím si to, ale je to pravděpodobné,“ odpověděla jí Alice.

„Počkat…!“ Zarazila se.

„Něco se snad změnilo?“ zeptala jsem se pro změnu zase já.

„Ano. Potkal Viky s Willem a jdou společně po nás!“ vykřikla zděšeně.

„A má nějaký Dar?“ Tentokrát se přidal do rozhovoru i Carlisle.

„Ano, je velmi mocný. Dokáže ovlivňovat lidi.“

„Tak to je zlé!“ Carlisle si nemohl pomoct.

„A nějakou motivaci?“ Pokračoval mezi nimi rozhovor.

„Ano.“ Vydechla Alice.

„Viky ho přesvědčila, aby šel bojovat proti nám, protože si myslí, že to je špatné. Po tom, co to udělá, uteče do Voltery a nechá se zabít,“ řekla Alice.

„A co vyhlídky do budoucna?“ dodal ještě Carlisle.

„Vyhrajeme!“ řekla s nadsázkou a s nadšením Alice.

„A bude boj?“ řekl, jak jinak Emm natěšeně.

„Ne, nebude!“ Odbyla ho.

„Škoda. A já se tak těšil, že někomu zakroutím krkem.“ Ten Emmett asi nemá co na práci.

„Rodino, pojďte,“ zavelela Esme, „jdeme hrát baseball!“

„Baseball? Jupííí!“ řekl Emmett a začal skákat jako pominutý po pokoji.

Byli jsme na naší louce a připravovali se na hru. Já nadhazovala a jak jsem hodila, uviděla blesk a mi mohli pokračovat. Edward byl na pálce, a když odpálil, začal utíkat. Hra byla bezvadná. Já byla v družstvu s Emmem, Carlislem a Alicí. Samozřejmě jsme vyhráli.

Dneska jsem poprvé vyzkoušela svůj ochranný štít. Zkusila jsem to na ubohém hlodavci, který se krčil u skály a snažil se skovat před liškou. Nejprve jsem zapojila mysl a potom jsem ucítila něco, jako kdyby se kolem mě rozprostřela vzduchová bublina. Já zatlačila a ta bublina se nafoukla, až pokryla ubohého králíčka. Liška se zatím přibližovala a jak se přiblížila náhle se zastavila a nemohla dál. Z mého soustředění mě vytrhl Edwardův hlas a zároveň pokazil můj štít.

„Lásko, stalo se ti něco?“ Zase ta jeho opatrnost. Edward se asi nikdy nezmění.

„Vypadá jako Alice při svých vizích!“ Dělal si ze mě srandu Emmett. Já se konečně vytrhla ze svých myšlenek.

„Emmette, buď zticha, nebo ti jednu vrazím!“ odpověděla jsem suše.

„Proč toho králíka ta liška nemůže zabít? Je to, jako by jí někdo postavil přes cestu nějakou zábranu a ona přes ni nemohla přejít.“ Emm zase začal vtipkovat a já se musela se sama sobě zasmát.

„Ach!“

„To děláš ty?“ zeptala se nevěřícně Alice. Mezitím v mém „transu“ se tu všichni seběhli a hleděli na mě.

„Ano.“ zašeptala jsem. Bylo mi jasné, že mě stejně všichni uslyší.

„To je úžasné. To, to není možné!“ Koktala Rose.

„Ale je, Rose,“ zašeptala jsem jí do ucha.

Štít jsem od té doby trénovala často. Většinou s Jasperem, občas i s Edwardem. Ale šlo mi to velmi dobře. Po měsíci se tu objevila Viky, a když mě spatřila, nemohla ze mě spustit oči. Bohudík se neválčilo a nikdo nepřišel o žádnou část těla. Edward si mě po útoku vzal. Alice nám svatbu pěkně zařídila. Byla tam jenom naše rodina, rodina z Denali a nějací z Amazonie. Jak říkám s oblibou ráda. Ta autonehoda se mi stala osudnou, ale rozhodně jí nelituji. Nový začátek jsem prostě potřebovala.

Autor: IwicekHalle, v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Nový začátek 2/2: