Tohle je moje první jednorázovka. Včera večer jsem měla poněkud zvláštní náladu a vzniklo z toho tohle. Doufám, že se vám to bude líbit a prosím vás o komentíky. Příjemné počtení :)
02.08.2009 (07:00) • Alma • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 4086×
Nemohla jsem se vzpamatovat z toho šoku. Viděla jsem mu to na očích a přesto mě neodradil. Nebyla jsem si jistá, že je to správné, ale nemohla jsem si pomoct. Musela jsem být s ním. Měla jsem pocit, že bez něj nežiji, ale pouze přežívám. Měla jsem toho plnou hlavu. Nevěděla jsem kolik kilometrů jsem ušla a bylo mi to jedno. Musela jsem přijít na to řešení. Musela jsem vědět jak pokračovat a nemohla jsem se vrátit dřív než na to přijdu.
Pokračovala jsem lesem. Moje myšlenky mi přišly zmatené a nevěděla jsem jak si je uspořádat. Co si to k sakru myslí? Najednou jsem na něj byla naštvaná. Vtrhne mi do života a udělá v něm chaos. Uvědomila jsem si, že se nezlobím na něj, ale na sebe. Zlobila jsem se, že jsem mu to dovolila. Dovolila jsem mu, aby mi takhle zasáhl do života a teď jsem za to musela pykat. Pochybovala jsem, že on by mi pomohl to vyřešit. Patrně ani nevěděl, že existuji nebo mou existenci vnímal jen okrajově. Co jsem si vlastně myslela? Jak jsem mohla být tak hloupá a naivní? Copak jsem si vážně myslela, že někdo tak úžasný jako je on si všimne někoho tak obyčejného jako jsem já?
„Co to děláš?“ ze zamyšlení mě vytrhl sametový hlas. Poprvé za dobu co jsem vyšla z domu jsem se rozhlédla kolem sebe a zjistila, že jsem uprostřed lesa a vůbec nemám ponětí jak jsem se tam dostala natož jak se dostat zpátky. Tyhle obavy jsem teď nechala stranou a začala pátrat po tom nádherném, tak bolestně známém hlase. Jenže kolem mě nebylo nic. Jen stromy a ticho. Ticho tak bodavé, že se mě začínal zmocňovat strach.
Potřebovala jsem se z tama dostat. Otočila jsem se a vydala se na cestu stromy v naději, že najdu cestu ven.
„Kam to jdeš?“ ten hlas mě donutil zastavit. Nebyl to ten samý hlas, ale taky známý a stejně jemný. Podívala jsem se směrem odkud vycházel. Nejprve jsem v hustém křoví nic neviděla, ale pak jsem si ho všimla. Stál tam s rukama zkříženýma na prsou a bedlivě mě pozoroval. Pomalu jsem šla blíž k němu vyvedená z míry jeho přítomností.
„Co tady děláš?“ zeptala jsem se .
„Někdo na tebe musí dávat pozor.“ Při těch slovech se uchechtl. „Proč si tu šla?“
„Musela jsem přemýšlet.“ Přiznala jsem a sklopila oči. Měla bych mu říct pravdu. Měla bych mu říct, že bude lepší, když budeme jen přátelé, ale nevěděla jsem jak. Měla jsem ho ráda, ale nemilovala jsem ho, to ne. Mé srdce patřilo jinému a ten si mě nevšímal. Jenže jsem mu už nemohla dál lhát a předstírat lásku. Nechtěla jsem mu dál ubližovat. To raději budu trpět sama.
„A nad čím?“ stál teď kousek ode mě. Bojovala jsem sama se sebou. Musela jsem být silná, ale měla jsem strach z jeho bolesti. Poprvé od chvíle co jsem se dozvěděla co je zač, jsem měla strach. Jak mu to jen říct? Možná bych se mohla zmínit, že bude lepší, když se vrátí, ke své bývalé přítelkyni, i když si pěkně lezli na nervy. Třeba se to mezi nimi teď vyjasní, pomyslela jsem si s nadějí.
Nemohla jsem to už dál odkládat. „Nad námi.“ Pohledla jsem mu do očí. „Upřímně řečeno, nevím, jestli má cenu v tomhle pokračovat. Možná pro tebe bude lepší, když budeš s tím, kdo je ti roven.“ Pozorovala jsem jeho reakci.
„Čekal jsem to.“ Řekl hlasem plným porozumění. Nechápavě jsem se na něj dívala. Pokračoval, když viděl můj zmatený výraz. „Víš, možná ti nedokážu číst myšlenky, ale taky nejsem slepý.“ Řekl pobaveně a já byla ještě víc zmatená. „Miluješ jiného. Všiml jsem si, jak se na něj díváš, jak se ti rozbuší srdce, když můj dokonalý bratr vejde do místnosti. Chápu to, ale upřímně řečeno, nevěřím, že u něj je to stejné.“ Řekl, aby tak potvrdil mé obavy.
„Já vím.“ Přitakala jsem. „Patrně ani neví, že existuji.“ Smutně jsem sklopila zrak.
„To je lež.“ Ozvalo se z dálky. Oba jsme se podívali tím směrem.
„Edwarde.“ Vydechla jsem, když jsem viděla jak se k nám přibližuje. Vypadal jako řecký bůh. Podívala jsem se na Emmetta, jeho výraz byl stejně nechápavý jako můj.
„Je mi to líto, Bello. Měl jsem ti to říct hned a ušetřit tě tak téhle komedie.“ Při těch slovech se podíval na Emma. „Bello, od první chvíle, co jsem tě uviděl, tě miluji.“ Teď stál téměř přede mnou a hypnotizoval mě očima.
„Ale já myslel, že je ti lhostejná. Vždycky ses choval tak nepřátelsky, když jsem o ní mluvil nebo na ní myslel.“ Řekl zmatený Emmett.
„To proto, že tvé myšlenky týkající se Belly mě urážely. Nemyslel jsi na ni jako na milovanou osobu, ale jako na záplatu po tvé hádce s Rose. Byl jsi s ní jen abys nebyl sám a mě to vadilo. Už jsem to nemohl vydržet a vše jsem řekl Rose. Myslím, že s tebou bude chtít mluvit.“
Chvíli mi trvalo než mi úplně došel význam těch slov. Dostala jsem vztek. „Ty hajzle!“ vykřikla jsem na něj rozzlobeně. Nevěděla jsem co mu říct, jen jsem ho provrtávala vražedným pohledem.
„Promiň.“ Hlesl a bez jakéhokoli dalšího slova zmizel.
Chvíli jsem se za ním nasupeně dívala a potom se otočila na Edwarda. Najednou jsem zapomněla, proč tu jsem a proč jsem se právě zlobila. Připadala jsem si jako ve snu. Stál tak blízko vedle mě. Myslela jsem, že se mi to vážně jenom zdá, ale jeho vůně byla tak intenzivní a podmanivá síla jeho očí tak silná, že to nemohl být jen sen. Byla to realita a on si vybral mě. Jeho pohled překypoval láskou a oddaností a já věděla, že jeho vyznání bylo pravdivé.
„Miluji tě.“ Vydechla jsem. Na víc jsem se nezmohla. Byla jsem naprosto očarovaná jeho osobností, že jsem nebyla schopna slova. Pomalu se přiblížil ještě blíž ke mně. Ledovou rukou mi chytil obličej a něžně mě začal líbat. Zatmělo se mi před očima. Nevnímala jsem nic kolem sebe, jen jeho chladný dech a tvrdé rty jemně se dotýkajících mých. Chytila jsem ho kolem krku a polibky mu začala oplácet. Jeho polibky nabíraly na intenzitě. Volnou rukou mě chytil kolem pasu a přitáhl si mě blíže k tělu. Hořela jsem touhou, jak byly jeho polibky čím dál vášnivější.
Tohle byl začátek něčeho nového a překrásného a já se zcela poddala kouzlu tohoto okamžiku.
Autor: Alma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Nová láska:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!