Ulicemi nočního Seattlu prchá vyděšená dívka. Pronásleduje ji jeden z nejhorších predátorů na světě - upír. Edward netuší, že právě loví svou životní lásku. Přežije Bella setkání s ním, nebo zemře kvůli vůni své krve? To si přečtěte. PS: za každý komentář budu ráda.
04.10.2010 (17:00) • Squirl45 • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2175×
Dívka běžela. Běžela temnou ulicí ztichlého nočního města. Snažila se utéct, netušila, že svému pronásledovateli neunikne. Za ní se mihl černý stín. Zdálo se, jakoby tam nic nebylo. Jenom přelud, zdání. Ale on tam opravdu byl. Jenže žádná rychlost se nevyrovná upírovi na lovu. Ten záhadný stín patřil k tomuto pradávnému, dlouhověkému temnému rodu. Už desítky let se snažil zvládat svou podstatu, už desítky let bojoval proti žízni spalující jeho hrdlo. Jenže teď, uchvácen lovem, na to nedokázal myslet. Na to, jak moc tím ublíží svému “otci“, na jeho vyčítavé pohledy, až spatří ty krví zbarvené oči. Nedokázal myslet na svou adoptivní matku, která se bude trápit, trápit za jeho oběti.
Nemyslel. Byl jenom on a kořist. Normálně by lovil spodinu, zločince a lidské vyvrhele, ale ta dívka měla tak úžasnou krev. Její vůně ho fascinovala. Toužil v ní smočit jazyk, uhasit tu spalující žízeň. Toužil zabíjet. Aby i ta dívka poznala bolest, bolest, která stravovala jeho. Aby zaplatila za to, že tak přenádherně voní. Už ji mohl chytit, nemusel tak prodlužovat její hrůzu. Ale jeho to bavilo. Bavilo ho poslouchat její zrychlen tep, jedny z posledních úderů jejího srdce. Jenom škoda, že nemohl číst její myšlenky. Byla by zábava vědět, co si ta dívka myslí? Nejspíš má mysl zaplavenou hrůzou. Hrůzou z toho, kdo je. Co jí udělá. Jenom se neboj, holčičko nebude to bolet dlouho, pomyslel si sadisticky. Tvůj odchod na onen svět bude klidný. V myšlenkách už byl u dívčiny sladké krve. Jak pomalu vytéká, zkrápí v malých krůpějích silnici, ulpí na jejích šatech. Plameny začaly na jeho hrdlo útočit ještě silněji, naléhavěji. Jako znamení, že už ji má konečně vysát. Byla pro něj hračka ji doběhnout...
Postavil se před ni. Měla v obličeji vepsán údiv. Dalo se předpokládat, že na tomhle místě čeká spíš otrhaného bezdomovce než člověka s dokonalou tváří anděla. Anděla smrti. Lehce jí přejel rukou po lícní kosti. Měl najednou nutkavou touhu ji políbit. Ve svém strachu byla krásná, nádherná. Jako bohyně. Jenže plameny dotíraly čím dál víc, čím dál víc potřeboval její krev. Už nebyla jiná možnost. Musel. S tichou omluvou jí odhrnul vlasy na krku. Ještě víc tím uvolnil tu vůni, která tak nemilosrdně stravovala jeho hrdlo. Přiživovala plameny. Ta dívka mu působila bolest. Musí zemřít. Pomalu přiložil rty na její krční tepnu. Nebránila se, vypadala smířená se svým osudem oběti. Lehce prokousl kůži a konečně ochutnal tu opojnou tekutinu. Její krev…
Isabella vyděšeně prchala potemnělou ulicí. Její pronásledovatel jí však byl pořád v patách. Ačkoliv za sebou neslyšela žádné kroky, cítila jeho přítomnost. Pomalu ji ovládala panika. V duchu si vyčítala, že se do této části města pouštěla. Byla to čtvrť pochybných klubů a zkrachovalých existencí. Jedna z nejchudších částí města, obývaná žebráky. Ona mezi ně nepatřila. Bydlela v centru města, v jednom z bohatých domů na hlavní ulici. Její otec byl právník, velice úspěšný právník. A ona? Ona byla jeho spořádaná, poslušná dceruška, jedna z jeho tří dětí. Jako jediná netropící neuváženosti a skandály jako její sourozenci. Tichá a přemýšlivá. Do těchto míst zavítala vlastně omylem. Měla kamarádku z chudší rodiny, bydleli na okraji chudinské čtvrti. Vždycky tvrdošíjně odmítala jakékoliv služby zaměstnanců jejího otce, a tak i dnes odmítla doprovod domů. A to se jí stalo osudným. V té spleti úzkých uliček zabloudila, ztratila orientaci a dostávala se čím dál víc ke středu čtvrti, čím dál tím blíž k nebezpečí.
Ale teď už bylo na výčitky pozdě. Prchala před neviditelným pronásledovatelem, kterému nemohla utéct. Za ní se ozvaly zvuky. Zavrčení. A pak se před ní zjevila postava. Byl to muž, vysoký, s kamenným tělem. A s tváří anděla. Pokožku měl mramorovou, vypadala ledově studená. A jeho oči rudě zářily. Krvavě, jako varovné znamení pro jeho budoucí oběti. Isabella se bezděčně zachvěla při jeho dlouhém a zkoumavém pohledu. Bylo to, jako kdyby ji celou analyzoval, prověřoval. Na tváři se mu usadil bolestný výraz. Fyzické bolesti. Ale co by mohlo trápit tak dokonalého anděla?
Pootevřel ústa. Nocí se zableskla řada zubů. Lesklých a smrtelně nebezpečných.
„Promiň,“ bylo jediné co mladík vyslovil. Přesto Isabellu jeho hlas uchvátil. Zněl jí hrozivě i krásně zároveň. A pak se ty jehlové zuby dotkly její krční tepny. Projely jí kůži jako nic, jako máslem. Prokously jí tepnu, začaly sát rudou tekutinu prýštící z rány. Bolest na sebe nedala dlouho čekat. Cítila ostré řezání, ale pak jako kdyby jí do žil vpustili kyselinu. Každičká její buňka byla spalována strašlivým žárem. Zároveň jí však ubývala krev. Cítila se slabší a slabší, už neměla sílu křičet, myslet nebo žít. S posledním vzdechem se Isabella sesunula na zem, a zároveň její tělo opustila poslední kapička krve.
Mladík cítil pocit uspokojení. Dívka křičela, jak ji jed začal spalovat. Konečně taky trpí. Trpí za svou vůni, za jeho bolest. Ještě víc se přisál k tepně. Dívka začala pomalu umdlévat. S posledním zachroptěním se nakonec svezla na zem a zůstala tam ležet. Bílá, bezkrevná. Mladík vstal. Cítil se teď daleko spokojeněji. Konečně aspoň trochu utišil tu strašlivou žízeň. Když se zbavoval těla, neuvědomil si svou strašlivou chybu. Největší chybu svého života. Ta dívka, Isabella Swanová, mu byla souzena. Měl ji poznat až za osmdesát let, v novém těle, jako Bellu, která své celé jméno nesnáší, není ráda středem pozornosti a dokázala by ho změnit. Změnit z kamene zpět na milující bytost. Ale ten mladík, Edward Cullen, svou šanci na lásku zahubil. Kvůli její krvi zničil možnost šťastné věčnosti po jejím boku. Svou smutnou věčnost teď prožije sám…
Autor: Squirl45 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Noční lovec:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!