Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Neživot

29.05.2010 (11:00) • Nerissa • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2606×

Neživot

Rosalie:

Ležela jsem na chodníku a jediné, co jsem cítila, byla bolest a chlad, který mě pomalu stahoval k sobě. Chtěla jsem umřít. Už mě tu nic nedrželo.
Tiše jsem vzlykala a kolem mě se povalovaly jednotlivé kusy oblečení. Ponížil mě. Nenávidím ho! Věděla jsem, že mě o ruku nepožádal z lásky, ale jen kvůli kráse, ale zase jsem tajně doufala, že by se to jednou mohlo změnit.
Najednou se přede mnou objevil anděl.

„Neboj se! Já ti pomůžu!“ zašeptal a bral mě do náručí. Letěl neuvěřitelnou rychlostí někam pryč. Myslela jsem si, že takto vypadá smrt, ale anděl mě vzápětí pokládal na chladný stůl.

„Omlouvám se,“ zašeptal znova. Nevěděla jsem, za co se mi omlouvá, ale pak jsem pochopila. On mi chce taky ublížit! Po celém těle jsem cítila, jak mě něco řeže a vzápětí se mnou rozlévá oheň. Pálilo mě celé tělo, ale jen zevnitř. Bylo to, jako byste spadli do horké lávy, ale i ta by byla příjemnější.

„Moc se ti omlouvám, ale já jsem musel!“ promluvil znova ten hlas, potom co jsem vykřikla. Začal mi vyprávět o své rodině a o tom v co se měním. Nejprve jsem mu nechtěla věřit, že upíří existují, ale to, jak přesně popsal proměnu, mě přesvědčilo.

„Carlisle! To snad nemyslíš vážně!“ zaslechla jsem cizí hlas. Byl rozzlobený a nenávistný.
„Já jsem musel, nemohl jsem ji tam nechat!“ řekl mu stejným tónem Carlisle.
„Ale Rosalie Haleová? Vždyť její snoubenec po ní vyhlásí pátrání! Myslel jsi na následky a na nás?“ ptal se ho ten hlas. Nenávist z něj přímo čišela.

Nechápala jsem co proti mně má, ale už jsem nedostala tu šanci to řešit. Celá ta bolest, ten oheň, se soustředily do jednoho místa. Mého srdce. To tlouklo jako zběsilé a kdybych tam neměla žebra, dávno by vyskočilo z hrudi. Zprudka naráželo do mých žeber a žár ho spaloval na popel.
A pak… Ticho! Moje srdce se definitivně zastavilo a bylo slyšet jen zrychlené dechy v místnosti. Zprudka jsem se posadila a otevřela oči. Vše mělo být rozmazané, ale nebylo.

Pak jsem uviděla v místnosti tři anděly. Jedna žena s karamelově hnědými vlasy, měkkými rysy a malou, štíhlou postavou. Vedle ní stál chlapec. Vypadal tak na sedmnáct, víc ne. Měl hnědé, lehce nazrzlé vlasy, spíš do bronzu, ostré rysy stažené do nepřátelské grimasy. Vedle něho pak byl poslední člen rodiny. Blonďatý a milý doktor Carlisle Cullen. Cítila jsem se ohroženě, a tak jsem se zády přitiskla do rohu místnosti, přikrčila se a výhružně vrčela.
„Rosalie, já jsem Carlisle, tohle je moje žena Esme a její bratr Edward. Určitě víš, že jsi upír a máš na výběr. Buďto zůstaneš s námi a budeš se živit jako my, jen zvířecí krví anebo se od nás odpojíš a budeš se živit přirozenou stravou, lidmi.“ Dával mi na výběr, ale já si nedovedla představit, že by mě nechali napospas mé existenci.
„Zvířata!“ řekla jsem.
Asi dva měsíce po mé přeměně jsem se pomstila mému snoubenci a jeho přítelíčkům za to, jak mě ponížili a pošpinili.

O pár let později…

„Takže… Já tě nikdy nepřitahovala?“ ptala jsem se Edwarda. On nedávno zjistil, že Carlisle doufal, že se pro něj stanu tím, čím pro něho Esme.
„Ne, Rosalie! Nikdy si pro mě nebyla víc než sestra!“ odpověděl mi chladně. Takže já se mu nelíbila? To nejsem hezká? Krása byla jediná věc, která se mi na mém novém „životě“ líbila!
„Tady nejde o to, jestli jsi hezké nebo ne! Jsi ta nejhezčí upírka, jakou jsem kdy viděl,“ odpověděl na moje myšlenky. No jo, to jeho čtení myšlenek.
„Tak proč?“ Nechápala jsem ho! Nikdy jsem ho nepřitahovala, ale zároveň tvrdí, že jsem ta nejhezčí upírka, jakou kdy viděl! To trpí rozpolcenou osobností?
„Tady nejde o krásu, Rose! Já hledám lásku! Někoho, s kým bych chtěl strávit zbytek věčnosti! Nechci krásu,“ odpověděl.
„Takže já pro tebe nejsem dost dobrá…“ zašeptala jsem. Pak jsem se jen otočila na patě a utíkala směrem do lesa. On mě ponížil! Potupil! Nejsem pro něho dost dobrá!
„Rose, počkej! Já ti nechtěl ublížit!“ slyšela jsem, jak za mnou volá.
„Nech ji, synu. Musí to překousnout! Poprvé za život ji někdo odmítl, musí si to jen urovnat v hlavě.“ Slyšela jsem poslední slova Carlislea, ale už jsem byla hluboko v lese. Měl pravdu, potřebovala jsem si urovnat myšlenky.

Takže já, Rosalie Haleová, nejsem pro Edwarda Masena dost dobrá! No dobrá. Já se s tím nějak smířím.
Seděla jsem na jednom ze skalních útesů a sledovala rozbouřené moře pode mnou. Připomínalo mi můj život, který byl v dospělosti stejně bouřlivý. Byly to společenské večírky, čajové dýchánky, srazy nejbohatších paniček ve městě… Někomu se to mohlo zdát nudné, ale byly to jediné společenské akce za mého mládí a já je přímo nenáviděla.
Pak tu byla další vzpomínka. Všichni nejlepší přátelé toho zmetka z té noci už byli mrtví, ale jeho jsem si nechala nakonec. Křičel a to se mi líbilo. Nikdy nezapomenu na ten jeho řev, když jsem mu lámala jednu kost v těle za druhou. Ten jeho pološílený výraz z bolesti, jak mě prosil, ať už ho zabiju… 
Ta vzpomínka na jeho bolestivý křik, mi udělala dobře.
Nechala jsem padat studenou vodu na moje tělo. Stejně jsem nepoznala rozdíl a mému kamennému tělo to neublíží. Nechala jsem myšlenky, ať se mi rozutečou všemi směry.
Právě jsem se snažila přijít na smysl lásky, když jsem uslyšela bolestný křik. Hlas byl mužský. Rozeběhla jsem se tím směrem a za okamžik jsem spatřila tu strašidelnou scénu.

Medvěd útočil na vysokého, svalnatého chlapce, který ležel na zemi a obličej zkřivený bolestí. Jeho černé kudrnaté vlasy a obličej mi připomínaly něco z mého lidského života. Nebyl čas, musela jsem jednat.
Medvěda jsem zabila a chlapce vzala do náručí. Neměla jsem odvahu ho proměnit sama, takové sebeovládání nemám. Utíkala jsem tou nejvyšší rychlostí ke Carlisleovi, musí ho proměnit! Kvůli mně!
„Carlisle!“ zakřičela jsem u domu. Ihned byl u mě a převzal ode mě toho chlapce.
„Prosím, proměň ho!“ zašeptala jsem rázně a zahanbeně. Bála jsem se o toho neznámého, něco mě k němu táhlo. Měla jsem takový pocit, jako bych bez něj nepřežila den své existence.
„Tomu se říká láska, Rosalie!“ ozval se za mnou Edward.

Autor: Nerissa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Neživot: