Bella přichází k vědomí. Touží po pomstě. Nachází se však v době před velkým rozhodnutím, zůstane s Edwardem i přes to, co jí udělal, nebo navždy odejde? Musím uznat, že to dopadlo, jak jsem ani já nečekala. :D Tak Vám přeji příjemné počteníčko. ;-) S láskou Vaše BeckyCullen <3
22.06.2010 (15:45) • BeckyCullen • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 2257×
Je možné vyhýbat se smrti, ale ne se jí vyhnout.
Uběhla snad celá věčnost. Tak bolestivá věčnost. Oheň pomalu odezníval a začal se soustředit na jeden jediný orgán v mém těle. Orgán tak důležitý pro lidské bytí. Srdce. Začala jsem křičet, volat o pomoc. Slyšela jsem, jak mé srdce pomalu přestává bít. Buch... Buch... Buch… a náhle ticho.
Jsem snad mrtvá?
Najednou jsem slyšela hlasy. Jeden z nich mi byl obzvlášť známý. Tak sametovej, tak uklidňující, tak nenáviděnej. Hlas, jenž patří mé bývalé lásce, Edwardovi.
Zaťala jsem dlaně v pěst, abych nezačala znovu křičet. Tentokrát ne však bolestí, ale na Edwarda, za to, co provedl. Za to, že mě sem dovedl, za to, že mi ukončil můj lidský život a udělal ze mě stvůru.
Po chvíli jsem otevřela oči. Světlo v místnosti bylo ztlumené, takže jsem je mohla nechat otevřené ihned po prvním pootevření.
Nade mnou se skláněl Edward a další tři lidi. Neznala jsem je. A ani jsem po jejich poznání netoužila.
Toužila jsem po jediném. Po odplatě. A já jí dostanu!
„Jak ti je?“ optal se mě Edward svým sametovým hlasem.
Neodpověděla jsem mu, jen jsem rychle vymrštila svou nohu a odkopla ho největší silou, jakou jsem jen mohla.
K mému udivení se zastavil až s tvrdým nárazem na zeď.
To nebylo špatné. Pousmála jsem se. Jako novorozená teď mám síly víc než on. Vstala jsem a koukla se na něj. Byl tak bezmocný. Stačí jen chtít a je po něm.
Teprve se zvedal. Nelitovala jsem ho, plně si to zasloužil.
Došla jsem až k němu. Jednou rukou se přidržoval stěny. Nevypadal na to, že by na mě chtěl zpětně zaútočit, ani na to, že by se bránil mému dalšímu útoku. Každým okamžikem, co jsem ho takhle viděla, jsem mu chtěla čím dál víc podat ruku a omluvit se.
To ale nepřipadá v úvahu! Připadala jsem si jako totální slaboch, co se neumí ovládat. Místo, abych se na něj pokusila znovu zaútočit, jsem jen stála na místě, jako opařená a sledovala ho.
Ohlédla jsem se za sebe. Čekala jsem, že s tím budou ostatní něco dělat, že se mi pokusí zabránit v útoku, ale oni tam jen v klidu stáli a sledovali, co se bude dít dál.
Vypadalo to dokonce tak, že kdybych chtěla Edwarda zabít, nic by s tím neudělali.
Takoví tedy oni jsou? Nepomáhají si, když jde o někoho z nich? Zřejmě jim asi o jedince moc nejde. Je jich tu jak much, nesejde na tom, že o jednoho přijdou.
Čím dál tím víc jsem se těšila, až odsud vypadnu. Tedy, jestli se mi to vůbec povede. Přistoupila jsem blíže k Edwardovi. Už jsem mu však nechtěla ubližovat. Jen, si s ním promluvit.
„Pohleď, co jsi mi učinil,“ vpálila jsem do něj, však jen natolik hlasitě, aby to slyšel jen on. „Udělal jsi ze mě stvůru, zničil jsi mě!“
„Omlouvám se ti,“ špitl, „ale, musel jsem to udělat.“
To jsem nepochopila. Musel mi vzít život? Za jakým účelem? Dělá mu snad radost, ničit ostatním život? Nic méně, když jsem byla s ním, vždy jsme mu věřila. Věřila jsem mu, i když řekl, že mě nemiluje. Ostatně, nebylo se čemu divit. Vždy jsem se divila, že si se mnou něco začal. On, tak dokonalý, tak nadpozemský. On, upír.
„Tak ty jsi musel?! Proč?“ Zvědavě jsem se na něj koukla.
„Šli po tobě… Aro, Caius... Všichni… Jsi pro ně cílem,“ odpověděl, „chtěli tě používat v bojích jako štít.“
„Jo?! A tys jim pomohl! Udělal jsi jim to snazší!“ Chtěla jsem na něj křičet, ale snažila jsem se ovládat, úspěšně.
„Asi si neuvědomuješ, že tě mohli zabít, že?“ řekl natolik jistě, že jsem mu lehce uvěřila.
„Mám to snad brát, jako že ti na mně záleží?! To snad ne…“ lehce jsem se uchechtla.
„Třeba…“ odpověděl. Mluvil jako v hádankách. Teď vím stejné chaluhy jako předtím.
Dívala jsem se mu do očí. Popravdě, ty jeho karmínově červené oči mě děsily a představa, že i já jsem jejich majitelka, mě taky moc neuklidnila.
„Pustí mě odtud pryč?“ zeptala jsem se ho, v hlavě jsem si začínala spřádat plán, jak bych chtěla žít.
Edward na mě nečekaně střelil pohledem. Co si myslel? Že tu budu chtít zůstat? Že se mi tu líbí?
„Ty chceš pryč?“ podíval se na mě zvědavým pohledem.
„Jo!“ vpálila jsem do něj.
„Tebe pustí, mě ne,“ řekl.
„Kdo říkal, že tebe chci s sebou?!“ uchechtla jsem se.
Pohled, který mi právě věnoval, si mohl nechat. Myslel si, že chci být s ním. Spletl se. Možná mě měl opravdu rád. Možná mě stále i miloval.
Taky jsem si vždy myslela, že ho miluji natolik, že bych s ním šla až na konec světa. Místo toho, když mám možnost zůstat navždy s ním, odcházím.
Zvedla jsem se. Věděla jsem vše, co jsem vědět potřebovala. Předstoupila jsem před trůny a střelila pohledem na Ara.
„Odcházím, nechci být jedním z Vás, chci si žít svůj život,“ řekla jsem mu rozhodně.
Kývl, nic jiného mu nezbývalo. Bylo to mé rozhodnutí, nemohl mi ho zakázat.
Shodila jsem ze sebe plášť, který mi museli dát, když probíhala má přeměna v upíra, a vyšla jsem k východu. Cestou jsem se koukla ještě jednou za Edwardem. Seděl na zemi u stěny, na kterou jsem ho odkopla, a sledoval mě s bolestí v očích.
Promiň, odcházím.
Autor: BeckyCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Nežádoucí - 2. část:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!