Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Neúprosný

22.03.2010 (18:30) • ZuzlikAlice • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 2397×

Taylor Swift- nemám jí ráda, kvůli Tayovi, ale ta písnička je hezká

________________________________________________________________________________________________________________

ZABÍT

Běžela jsem, jak nejrychleji jsem mohla tím rudým davem a věděla jsem, že moje pomalé lidské nohy to nestíhají. Že nemám šanci to stihnout. A pak jsem ho uviděla, stál na nejspodnějším schodě na konci temné uličky, byl bez košile a slunce už se skoro dotýkalo jeho nahé hrudi. Nutila jsem svoje nohy k rychlejšímu tempu, ale věděla jsem, že to nestihnu.

Měla jsem strach, tolik jsem se o něj bála, na mě teď vůbec nezáleželo, věděla jsem, že až bude po všem zase mě opustí, odejde a moje díra v srdci se zvětší. Zajímalo by mě, jestli mi Jake odpustí, protože je jasné, že ho budu potřebovat, bez něj tu díru nezalepím. Bez něj to nepřežiju, nebudu mít proč žít.

A pak jsem je uviděla, šli pomalým lidským krokem tou temnou uličkou. Měli na sobě černé pláště až k zemi a na hlavách kápě, byli dokonale zahalení a bránění proto slunečnmu svitu, narozdíl od Edwarda, ten už zářil v celé své kráse.
Najednou se moje nešikovnost projevila a já jsem zakopla jen pár kroků od něj, jen malý kousek. Když jsem padala, zahlédla jsem ty černé hábity, jak ho chytají za paže a táhnou do temné uličky. To ne.
,,Edwarde!" zakřičela jsem, co nejvíc nahlas to šlo, slyšel mě a otevřel oči, byly černé. A pak jsem dopadla.

Proč musím sakra být tak nešikovná a tak nemotorná, jednou jedinkrát bych potřebovala, aby moje nohy nic neudělaly a zachránily světlo mého života, ale to né, to prostě nejde. Jestli ho teď zabijí vběhnu jim pod ruce a nechám se zabít taky, Alice mě nezastaví, i když jí to bude stát život a už nikdy neuvidí Jaspera, chci jít přímou cestou za ním, žádný zdržování. Když půjde do nebe určitě půjdu za ním a když půjde  do pekla udělám bohovi cokoliv, aby mě tam poslal za mým andělem.
Rychle jsem se vyškrábala na nohy a podívala se směrem k němu. On i ty dvě zvláštní postavy na mě vyjeveně koukali. Ale on žil, zastavila jsem je a to bylo hlavní. Dokázala jsem to, tomu se ani nedá uvěřit a asi to bylo kvůli mé nešikovnosti, protože jinak bych to nestihla.
,,Já žiju Edwarde, ten skok byl jen adrenalin," řekla jsem a došla k němu, černí na mě zavrčeli a pak se objevila Alice.
Zrovna včas jinak by mě asi zabyli a já bych byla chvilku bez Edwarda: Můj bože, jak můžu na něco takového vůbec myslet, jsem tak sobecká, ale je to pravda.
,,Ale no tak, pánové, jsou tady i lidi," usmála se nenuceně.
,,Měli bychom jít někam, kde je víc soukromí," ozval se ten černý, co svíral Edwardovu pravou ruku
,,Co kdyby sis užila zbytek oslav?" ptal se Edward. To nemyslí vážně?!
,,Ta půjde s námi," ozvalo s z konce chodby, odkud přišla malá, sotva čtrnáctiletá dívka.
,,Jane," hlesl poraženě Edward.
Zajímalo by mě, co je ta Jane zač, že se jí Edward tak lehce podrobil, že jí nechal, aby ho ovládala jako loutku, ale na to teď není čas ani možnosti.

Odvedla nás k výtahu, kterým jsme jeli někam hodně vysoko. Ti černí pořád svírali Edwardovy ruce a já se držela za ruku Alice. Když se výtah zastavil a dveře se otevřely, dovedla nás Jane  do velkého sálu, ve kterém byly tři trůny, a na každém z nich byl jeden upír se zářivě rudýma očima. Pili lidskou krev a už jenom tím se mi hnusili. A šel z nich strach, jejich kůže byla jako by z jemného hedvábí a budila dojem, že jakmile se ty dokonalé sochy pohnou, sesype se.
Uprostřed byl vysoký s černými ulízanými vlasy, vpravo od něj byl menší, také s černými vlasy, ale byly kudrnaté, vlevo od něj byl zase vysoký, ale tentokrát se slámově bílými vlasy. Byly nevkusně ulíznuté.
,,Ach, to je nám překvapení," řekl mile ten uprostřed a potom se zadíval na Edwarda a tiše, ale rázně pronesl:

,,Zabít." Ne, to ne, to nesmí udělat.
,,Ne, prosím nedělejte to," ozvala jsem se, Edward se zamračil.
,,A proč?" ptal se blonďák.
,,Já ho miluju, přišla jsem ho zachránit," špitla jsem.
,,Zabít," řekl ten blond a usmál se na mě. Pak jsem jen viděla, jak Edwardovo nádherné tělo trhají na kusy a někam odnášejí, asi ke spálení. Potom ke mě přistoupil ten prostřední a díval se na mě.
,,Mohu?" ukázal na mojí ruku, a tak jsem mu jí podala, smrti se nebojím.
,,Zajímavé, nic neslyším ani nevidím," usmál se na mě a já jen udiveně koukala.
,,Dokážu jedním dotekem přečíst všechno, co kdy něčí myslí prošlo, ale u tebe to nefunguje,'' usmál se znovu a naklonil se ke mně, jako by mě chtěl políbit, ucítila jsem, jak mi jeho zuby projely kůží a poslední co jsem slyšela bylo Alicino zoufalé ,,nééééééé!" než mě zachvátil oheň. Síla ze mě pomalu odplouvala s mým životem, ale pak se zase objevil ten oheň.
Byl hrozný a neutuchající, rozléval se po mně, jako by mi do žil nalili žhavý kov nebo lávu a ta se nechtěla zchladit, jen tekla dál.
V jednu chvíli nastala změna, něco co mi dokázalo, že čas se nezastavil, oheň se zdvojnásobil, nevím proč jsem vůbec hořela, ale na nic jiného jsem nemyslela, než na ten oheň.
Měla jsem jen jednu neutuchající myšlenku,
oheň
oheň
oheň
oheň
oheň
oheň
oheň
oheň
oheň
oheň
oheň
oheň a zase oheň.

Po dlouhé době začala bolest ustupovat, cítila jsem, že můžu pohnout prsty u nohou a u rukou. Bolest sice začínala pomalu ustupovat, ale stahovala se do mého srdce, které s tím ohněm bojovalo, tlouklo zuřivě a snažilo se ho přeprat. Teď jsem si uvědomila, co se mnou děje, já se měním, stává se ze mě upír, neumírám!! Stává se ze mě to, před čím se mě Edward snažil uchránit, to, proč odešel a opustil mě.
Najednou moje srdce vynechalo a pak podruhé a poté naposledy uhodilo. Nebylo vůbec nic slyšet ani žádný dech ani můj, tak jo!
A pak jsem otevřela oči.

_____________________________________________________________


Tak jak? Líbí se vám to? Mám sem dát i ten další díl??
»SHRNUTÍ«

Autor: ZuzlikAlice (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Neúprosný: