Konečně jsem se odhodlala přidat další díl, věřím, že většina z vás asi už ztratila zájem o mojí povídku a tak budu ráda, když mi komentářema připomenete, že ještě víte, že tady jsem.
14.04.2010 (16:15) • ZuzlikAlice • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 908×
Stopy v prachu
Všechno bylo tak jasné, tak ostré, viděla jsem každé smítko, každý detail čehokoliv, i když nikde nesvítilo světlo. Byla to tmavá místnost bez oken, jen na konci byly dřevěné dveře, jako na hradě. A pak jsem si vzpoměla, co se stalo a rozvzlykala jsem se, tekly mi slzy, což bylo zvláštní, byly jasně bílé a zářily, ještě víc divné, upíři přeci nepláčou. Nemají slzy. Zase jsem si vzpoměla na Edwarda a rozvzlykala jsem se ještě víc, byla jsem nešťastná jako nikdy, ale moje lidské vzpomínky na něj nebyly zamlžené, tak jako u ostatních, Edward mi o tom jednou vyprávěl, je to jako, dívat se na vzpomínky přes hustý černý závoj, zvláštní.
,,Bello," vykřikl někdo ode dveří, její - to jsem poznala - hlas byl nádherný, jako nejnádhernější zvonkohra na světě a a pak jsem si všimla, že ve dveřích stojí Alice, ale to už byla u mě.
,,Ach, Alice," rozvzlykala jsem se znovu.
,,Neboj, Bells, vše bude v pořádku," říkala, lhala.
,,Ne, ne bez něj," vzlykala jsem jí do ramene.
,,Sss," sykla, odtáhla se ode mě a rychle setřela moje slzy, na kůži jí po nich zůstaly červené čárky, zvláštní.
,,On je v pořádku." Zase lež.
,,Nevěřím ti," zavrčela jsem na ní.
,,Tak pojď, ukážu ti to," usmála se na mě a táhla mě z postele.
Rozběhly jsme se naší rychlostí do hlavního sálu, když jsme vběhly, myslela jsem, že se moje mrtvé nebijící srdce znovu rozběhne.Stál tam On a usmíval se na mě. Jak?
,,Aro nás chtěl dostat do gardy, a tak Edwarda roztrhal. Věděl, že když mi nabídne, že ho zase dá dohromady, až se přidám, že přijmu a ty jsi v podstatě jeho majetek, to on tě přeměnil, přišla jsi mu výhodná," vysvětlila Alice.
Aha, výhodná. najednou jsem cítila hrubou masivní sílu, která ve mě bujela, byla jsem si jistá, že bych Ara i s jeho gardou dokázala na místě pobít, ale nejdřív je trošku podusím.
,,Dobře, smím se zeptat, kdy přijde jídlo?" Optala jsem se, jako by nic, žízeň jsem necítila, další zvlášnost.
,,Za okamžik, cara, Bella," spojil italštinu s mým rodným jazykem Caius- znám jejich jména, ale nevím odkud.
,,Edwarde," otočila jsem se ne něj přísně ,,jak jsi mohl? Už mi za nic nestojíš," řekla jsem klidně, jen mu ztvrdla tvář, ale nic neřekl, tak jsem se rozběhla k Demetrimu - nevím, odkud vím, jak se jmenuje, ani odkud vím, že je nezadaný - a pořádně jsem na něj skočila, povalila jsem nás na zem a pak jsem ho zuřivě políbila.
,,Jídlo," ozvalo se za námi, otočila jsem se ztuhla jsem, byli ti lidé.
,,Já TO jíst nebudu," řekla jsem Demetrimu a zároveň i ostatním a vyskočila jsem z okna, bylo to víš, než jsem čekala, ale dopadla jsem přesně, jsem přece upír.
Přemýšlele jsem, kam jít a napadla mě ,naše louka´. Jen co jsem si to pomylsela, propadla se pode mnou země a když jsem se rozhlédla, zjistial jsem, že stojím na louce. Schopnost? Super, začichala jsem, ucítila jsem příjemnou vůni a vydala jsem se za ní. Dorazila jsem k moři a zjistila jsem, že cítím ryby, to ty mi tak voněly a tak jsem skočila do vody a plavala jsem hodně hluboko, až jsem narazila na žraloka, já vím, zvláštní. Rychle jsem k němu doplavala a chytila jsem ho za hřbetní ploutev. Rychlostí světla jsem se dostala na břeh a tam jsem se mu zakousla to tepny a vysála jsem ho, chutnal nádherně. Představila jsem si sama sebe u sebe v pokoji tady ve Forks a najednou jsem tam byla. Nikde nikdo, jenom dole jsem slyšela Charlieho vzlyky, tak ráda bych ho ještě jednou viděla, ale to nejde, on mě nesmí vidět a najednou jsem stála za Charliem v obýváku, byl scholený na sedačce a brečel. Podívala jasme se na něj a zjistila jsem, že mě nevidí - další schpnost. Chtěla jsem ho nějak utišit, říct mu, že jsem vpořádku, že ho mám ráda, ale to nejde, už nikdy mě nesmí vidět, nesmí o mě mít ani tušení, aspoň dokud budu takováhle.
Napíšu mu dopis, napadlo mě a už jsem stála v mém pokoji před svým psacím stolem a už jsem měla propisku v ruce. Když jsem dopsala, zjevila jsem se v kuchyni a dopis jsem připevila magnetem na ledničku, zase jsem se zneviditelnila a pak jsem schodila vidličku z linky, udělá to rámus. Charlieho to přiláká a to už přicházel a všiml si té obálky. Sundal ji, vyndal dopis a začal číst, pak se zase rozvzlykal, to mi ubližovalo, takhle ho vidět, ale bylo mi dobře u srdce, věděl, že jsem vpořádku.
ΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩΩ
Mladá krásná dívka stoupala neviděná po schodech a zašeptala ,,Miluji tě."
Nikdo si ale nevšiml, že se za ní otočil a zíral na schody - i neviditelní totiž nechávají stopy v prachu, po těch schodech už se 3 týdny nechodí.
Autor: ZuzlikAlice (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Neúprosný - 2. kapitolka:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!