Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Neprávem obviněna - 2. část

14.12.2010 (07:00) • ThereSSa • FanFiction jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 2611×

Když se ráno Isabella probudila, měla na posteli připravené čisté kalhoty, k tomu tmavě modrou košili a úplně novou džínovou bundu. V koupelně se upravila a pak se převlékla. Po měsíci si mohla navléknout jiné oblečení. Po měsíci na útěku si zase připadala jako mladá a civilizovaná slečna.

„Dobré ráno,“ slyšela Edwardův hlas z přízemí, když šla po schodech.

„Batoh a věci si tu můžeš nechat,“ navrhla Alice. „Nebo je spíš vyhoď. Smrdí,“ řekla a nakrčila noc. Isabella jen pokrčila rameny a vyhodila je do popelnice před domem.

Nastoupili do auta. Spolu s ní letěli do Washingtonu jen Edward, Alice, urostlý muž a ten, který vypadal, jako že je všechny vede. V autě jí ještě dali nějaké jídlo, které jí udělala stejná žena jako včera.

Během jízdy nikdo nepromluvil. Isabella myslela na to, co dělá. Že jede světu říct, že je nevinná. Že doufá, že svět uvěří mladé holce, která se měsíc schovávala v ulicích s bezdomovci. Že doufá, že odsoudí jejího otce a že jí se veřejně omluví. Že doufá ve šťastný konec. Že právě jede na letiště se čtyřmi upíry v autě. Že je vůbec nezná a že neví, jestli jí chtějí ublížit. Že jeden z těch upírů vidí budoucnost. Její budoucnost. A že jeden z těch upírů má být její budoucí manžel.

Když dorazili na letiště, měli to akorát. Jakmile nastoupili do letadla, letadlo vzlétlo. Let měl trvat jen necelé dvě hodiny. A během té doby měla Isabella v plánu své společníky vyzpovídat.

Ihned potom, co letadlo vzlétlo, je zasypala otázkami, které se týkaly upírů. Zjistila, jak se všichni jmenují a jak se poznali. Také zjistila, jak jsou spárovaní. I to, jak probíhá jejich přeměna. Co všechno upíři dokážou a co nemůžou. Dozvěděla se i o upířích zákonech a o tom, kdo tvoří jejich královskou rodinu.

Všechno, co řekli, poslouchala. Hltala každé jejich slovo. Jakoby se na ty dvě hodiny ponořila do jejich světa. Do světa upírů. Cítila se jinak. Jakoby měla patřit mezi ně. Jakoby byla předurčena k tomu útěku a k tomu potkat je.

Když už zbývalo jen pár minut do přistání, oznámila jim Isabella: „Včera jsem vás slyšela.“

„Co konkrétně myslíš?“ zeptala se Alice.

„To o té Edwardově ženě,“ odpověděla Isabella a dívala se přitom z okna.

„Sakra!“ zaklel Emmett, ten urostlý muž.

„To jsi neměla nikdy slyšet. Teď se to může celé změnit. Celá tvá budoucnost,“ zašeptala smutně Alice.

Edward jen zarytě mlčel a díval se jinam. Předstíral, že je neposlouchá anebo že vůbec nevnímá. Jakoby nebyl součástí rozhovoru, který se zde vedl.

„Teď je to jedno. Teď jde o moje očištění,“ zakončila debatu Isabella.

Po přistání jim Alice oznámila, že oficiální řeč Isabelly bude před domem jejího otce. „Vše je zařízené. Budou tam novináři i televize. Bude to živě, tak se snaž.“

„Co mám říct?“ zeptala se Isabella Alice.

„Řekni prostě pravdu. To, co jsi řekla nám. O tom, že se svým otcem nevycházíš. Že se tě pokusil zabít. A že tenkrát řídil on a ne ty,“ řekla jí Alice.

„Neboj se. Jsme tu s tebou,“ povzbuzoval ji Edward a ona mu na moment pohlédla do zlatavě hnědých očí. Na moment jí bleskla hlavou myšlenka, že on je možná ten pravý. A že to, co Alice viděla, je pravda.

Když dojeli na místo, zůstali nedaleko v autě a pozorovali, jak se tam kupí novináři. Jak guvernérova ochranka má co dělat, aby je všechny udržela alespoň metr od domu.

Když už zbývala jen minuta do smluveného prohlášení, tak Isabella hrdě vystoupila z auta a spolu s ní i ostatní Cullenovi. Se vznešenou hlavou kráčela přímo před otcovy dveře. Tam se zastavila a pak se ujala slov.

„Děkuji, že jste sem všichni přišli. Jsem za to opravdu vděčná,“ mluvila jako opravdová žena, která se v tom vyzná. Isabella nevěděla, jestli je to tím, že tak moc koukala na televizi, nebo tím, že si to v autě natrénovala, anebo tím, že poslouchala i otcova prohlášení. „Dnes vyjde najevo pravda! Řeknu vám, jak to tehdy opravdu bylo. Co se tehdy stalo a kdo doopravdy… ,“ nedokončila větu Isabella.

Najednou padla k zemi, neboť ji někdo střelil přímo do hrudníku. Cítila prudkou bolest a tlak na hrudníku. Všechno kolem ní se točilo a ona cítila, jak na ni jdou pomalu mdloby.

Cullenovi okamžitě zareagovali. Emmett hledal v okolí střelce. Edward popadl Isabellu do náruče a Carlisle k němu přiskočil a prohlížel zranění, zatímco Alice odháněla novináře. Pak Edward odnesl Isabellu v náruči pryč. Sedl si i spolu s ní do auta. Zatímco Emmett naskočil spolu s Alice dopředu, Carlisle šel k Edwardovi dozadu a zkoumal zranění.

Vše se seběhlo tak rychle, ale zároveň pomalu. Jeli asi deset minut a nikdo z nich nedokázal racionálně uvažovat. Jen Carlisle si zachoval chladnou hlavu.

„Bello! Bello!“ křičela Alice.

„Isabello, vydrž! Vydrž!“ prosil Edward a držel ji v náruči a za ruku zároveň.

„Jak to vypadá, Carlisle?“ zeptal se vyděšeně Emmett zepředu.

„Zle. Musíme na pohotovost,“ řekl Carlisle.

„Ne! Tam to není pro Bellu bezpečné. Zahni doleva, Emmette. Když jsme sem jeli, viděla jsem v dálce opuštěnou chatrč,“ zavelela Alice.

Emmett poslechl Alici a zajel na prašnou cestu, která vedla k opuštěné chatrči. Prudce zabrzdil a šel spolu s Alice napřed do domu udělat místo. Edward opatrně vylezl z auta s Isabellou v náruči. Carlisle byl vedle něj a jemně Isabellu popleskával, aby neusnula.

Edward se vřítil do domu a zraněnou Isabellu položil na připravený stůl uprostřed hlavní místnosti. Carlisle ihned přiskočil k Isabelle a zjišťoval, zda jde o čistý průstřel či nikoliv.

„Alice, Emmette! Ručníky a vodu!“ rozkázal Carlisle. „Isabello, slyšíš mě?“ mluvil na ni.

„Bolí… bolí to,“ sípala Isabella.

„Je to čistý průstřel?“ ujišťoval se Carlisle.

„J… ano… ale bolí… strašně to bolí,“ chytala se Isabella za břicho.

„Edwarde, dej jí ty ruce pryč a utěšuj ji,“ zavelel Carlisle a namočil ručníky, které ostatní přinesli, a ošetřoval zranění.

„Isabello, nesmíš umřít, jasný? Vlastně… ty neumíráš… prostě… jen bojuj! Bojuj, když jsem tě konečně našel. Prosím, bojuj!“ šeptal Edward Isabelle do ucha.

„Bude v pořádku, Carlisle?“ zeptal se Emmett.

„Já… nevím,“ zamumlal Carlisle, stále ošetřujíc její ránu.

V tom se Alice zastavila, zavřela oči a mírně sebou třásla. Měla vizi! Emmett k ní přistoupil a chytl ji za ruku. „Co vidíš, Alice?“

„Já… ty… Carlisle… my všichni právě tady… a Bella… mrtvá,“ šeptala otřeseně Alice a pak se sesypala vyčerpáním na pohovku.

„Ne, ne!“ křičel Edward.

„Ed…,“ sípala Isabella. „Bolí… bolí to.“

„Má zasaženou plíci,“ informoval Carlisle. „Já… nemůžu nic dělat… jen kdyby byla v nemocnici… pak by možná…,“ uvažoval smutně Carlisle.

„Tam to nestihneme. Zbývá jediné. Proměnit ji,“ promluvila Alice jasným hlasem z pohovky.

„Co? To ne!“ nesouhlasil Edward.

„Naneštěstí to nezáleží na tobě, Edwarde,“ řekl Carlisle a přistoupil k Isabelle. „Bello, teď si musíš vybrat ze dvou možností. Buď zemřeš, nebo budeš jednou z nás. Promysli to dobře, ale rychle,“ zašeptal.

„Já…,“ sípala Isabella, „chci být… jednou z vás,“ řekla a pomalu usínala.

„Promiň, Edwarde,“ omluvil se Carlisle a sehnul se ke krční tepně, ale Edward jej zastavil a odstrčil pryč.

„Udělám to já,“ řekl a sehnul se ke krční tepně Isabelly, která pulzovala jakoby přímo toužila, aby se do ní zakousl. Edward se nadechl a kousl.

Když se Edward oddělil od Isabellina těla, od její tepny, Isabella sebou začala zmítat v křečích a křičela bolestí. V jejím těle zrovna probíhal marný boj. Její tělo bojovalo s jedem, který do ní Edward pustil.

Po dlouhých deseti minutách sebou přestala Isabella házet a vše kolem se utišilo. Zvířata kolem zmizeli, Cullenovi byli potichu, Isabellin sípavý dech zmizel a utichlo i bušení Isabellina srdce.

Celé dlouhé dva týdny se Cullenovi spolu s čerstvou novorozenou Isabellou ukrývali v opuštěné chatrči. Isabella svůj nový způsob života nesla dobře a neobvykle rychle se adaptovala do jejich způsobu života. Měla za sebou první lov, první ochutnávku krve a první rychlý běh. Cítila se neporazitelná a neskutečná! Jako kdyby celý její život směřoval k tomuhle. Jakoby ten život, co žila předtím, byl jen slabý opar toho, jak se má žít.

Necítila moc velké nutkání večer se vytratit a vysát krev jakémukoliv člověku. Ne, přesně to necítila! Byla hrdá na to, co je. A zároveň byla vděčná Cullenům za to, že jí zachránili život. Nevěděla, jak se chovat k Edwardovi, ale zároveň cítila, že je mu teď rovna. Že je naprosto dokonalá… pro něj.

Po dvou týdnech se k nim připojila Rosalie, Jasper i Esmé, kteří byli zvědaví na novou Isabellu a na novorozenou, která se uměla perfektně ovládat. Isabella si i od nich poslechla příběhy jejich stvoření. Nejvíce ji zaujal Rosaliin, neboť s ním cítila náznak podobnosti. A v hlavě spřádala plán, jak se pomstít otci. Objevila i tajemný a dlouho skrývaný Edwardův dar. Trochu ji zamrzelo, že na ni neplatí čtení myšlenek.

Po třech týdnech stále v opuštěné chatrči se rozhodlo, že se za dva dny vrátí do Forks a Isabella pojede s nimi jako jejich nejnovější přírůstek do rodiny. Ta tím byla samozřejmě nadšená. Těšilo ji, že bude mít konečně pravou rodinu a také že se nerozloučí s Edwardem, se kterým se pomalu sbližovala.

Den před tím, než měl proběhnout odjezd, se jim Isabella ztratila z očí. Cullenovi si mysleli, že je opustila. Ona ale zamířila za svým otcem. Nepozorovaně jako duchovi se jí v noci podařilo dostat se až k němu do ložnice. Tam udělala rámus a čekala, až jej ten rámus vzbudí. Když se vzbudil, byl překvapen, že vidí Isabellu, a odmítl uvěřit, že tam opravdu je a že je to opravdu ona. Isabella udělala neskutečný povyk a nepořádek v jeho ložnici. Dokázala mu, že je silnější a rychlejší než kterýkoliv z jeho lidí. Nožem mu udělala jizvu na obličeji, která mu ji měla připomínat. A taky mu dala jasně najevo, že ho zabije a udělá hrozné věci, když hned ráno neprohlásí, že to on tenkrát řídil to auto. A potom zmizela.

Celou noc a ráno byla nedaleko domu a čekala, zda udělá to, co mu řekla. Její otec měl strach a myslel si, že ho večer navštívil duch jeho dcery, na kterou před třemi týdny nařídil výstřel, který ji měl zabít. Myslel si, že je mrtvá a že ho její duch bude pronásledovat do konce života, když neudělá to, co řekla. Ještě to ráno svolal tiskovku, kde všem oznámil, že to on řídil auto, které zabilo tu ženu a dítě a také že nařídil zabití své dcery. A pak se přede všemi a živě v televizi nechal odvést policisty.

Isabella se vrátila ke Cullenům, kteří zrovna koukali na televizi a na to, jak odvádějí jejího otce. Vše jim vysvětlila a pak spolu s nimi odletěla do Forks. Tam nastoupila na školu a žila život, který si plně zasloužila, zatímco její otec hnil ve vězení se strachem, že se duch jeho dcery vrátí. Svět se nikdy nedozvěděl, zda Isabella žije či ne. A prohlásili její případ a případ jejího zmizení za neuzavřený. A opravdu nikdy uzavřený nebyl.

Isabella a Edward se do sebe zamilovali a Alicina vize se vyplnila. A oni spolu byli šťastní dokud nezemřeli… vlastně až navěky.

Autor: ThereSSa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Neprávem obviněna - 2. část: