Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Nenávidím tě... Nebo snad ne?

07.06.2011 (15:15) • KatherineSalvatore • FanFiction jednodílné • komentováno 9× • zobrazeno 1938×

Jmenuji se Isabella Swanová. Je mi pětatřicet let. Momentálně žiji ve Španělsku. Je tady krásně slunečno a teplo. Koupila jsem si tady malou vilku. Žiji sama. Za to vděčím jedinému člověku. On to vlastně není člověk.

Dnes v noci jsem nemohla spát. Už se sice neprobouzím se srdceryvným křikem, ale mé strašlivé noční můry mě děsí pořád. Pořád cítím díru v hrudi, sice už tolik nehnisá a nespaluje mě tak příšerným žárem, ale pořád tam je. Vždycky tam bude. Místo spánku jsem se šla podívat na půdu. Při stěhování jsem tam nastrkala plno nepotřebných věcí, které ale nebyly zas tak docela bez minulosti, takže mi bylo líto je vyhodit do popelnice. V rohu jsem si všimla zaprášené, papírové krabice od nějakého kuchyňského spotřebiče. Uvnitř ní jsem objevila můj starý taneční dres a piškoty. Sešity s poznámkami ze střední školy. Pohlednice z těch málo míst, které jsem navštívila. A také můj starý deník. Deník z doby, kdy mi bylo dvacet. Z nejtemnějšího období mého života. S hrůzou v očích dočítám poslední zápis. Opravdu mohla má mysl vyplodit něco tak zoufalého?

Zápis z Bellina deníku

18.ledna

Je toho tak málo, co v sobě mám. Smutek, žal, nenávist, bolest. Nevím, jak to ze sebe dostat pryč. Je to nekonečný příběh, osudová nenávist a bolest. Přes všechnu tu zášť, nenávist a bolest jsem přestala vnímat obyčejné krásné věci. Je to, jako bys mi nasadil brýlé plné čirého zoufalství. Strašně jsi mi ublížil, tak moc, že už nemám sílu. Nemám sílu na to, abych psala o lásce a o bolesti... Stejně to nepomůže! Potřebuju vypadnou někam daleko, abych mohla zapomenout na takového ubožáka, jako jsi ty!

Ale jsem si jistá, že na tebe v životě nedokážu zapomenout. Bohužel. Protože jsi to byl ty, kdo mě pomalu dostal na psychiatrii. Kvůli tobě jsem často slýchavala poznámky typu, že jsem blázen. Dostal jsi mě tam, kam jsi chtěl. Na úplné dno. Přála bych ti smrt, chci, abys zemřel tak mladý jako já. Abys vyhořel tak jako já. Jistě, já žiju, ale ve mně je jenom prázdno, je to, jako bych nežila! Jediné, co v sobě mám, je bolest.

Uplakané oči nemůžou spát, rozechvělá ústa touží se smát. Už nechci věřit ani doufat, protože už není v co. Láska pro mě zemřela. Touha vyhasla. A já? Co ze mě zbylo? Zrcadlo mi vrací obraz někoho, koho znám. Bledá pleť, průměrná postava, dlouhé, kaštanově hnědé vlasy. Ale co ty oči? Už nejsou tak sytě oříškově hnědé. Jsou šedé. Vyhasly. Není v nich žádná jiskra, touha, štěstí. Už se v nich neodráží nikdo, koho jsem znala. Ten člověk je pryč a já jistojistě vím, že se už nevrátí. A i kdyby ano, už to nebude ta usměvavá, bezproblémová holka s veselýma očima jako dřív. Bude to Nikdo.

Já tě tak nenávidím! Nejde to vyjádřit slovy, natož pak nějakými city! Přeji ti to nejhorší na světě! Nepřeji si tvou smrt, to by pro tebe bylo příliš bezbolestné. Chci, abys byl až do konce svého života nešťastný, se zlomeným srdcem a vyhaslou touhou. Plný bolesti, zármutku a zoufalosti. Přesně tak jako já

To málo, co ve mně zůstalo, tě nenávidí natolik, že už nikdy nebudu schopna milovat, protože strach mi to nedovolí! Chci vidět tvé oči, ty nádherné oči vypadající jako tekuté karamelky, vyhaslé a bez života. Chci vidět tvůj obličej, sněhobílý s dokonalými rysy svíjet se v bolestných křečích smrti. Chci, abys trpěl přesně tak, jako jsem trpěla já. Vážně to chci. Chci ti vzít tvůj život. Tak jako jsi ho ty vzal mně.

Opravdu jsem mohla být tak hloupá a přát taková muka člověku, kterého miluji víc než kohokoliv na světě, víc než vlastní život? Jak jsem mohla být tak potměšilá a chtít vidět bolest v jeho dokonalých očích? Těch překrásných, zlatých očích, do kterých mi vždy stačil jediný pohled a byla jsem jako omráčená? Jak jsem jen mohla chtít vidět bolest v jeho dokonalém, bezkrevném, mramorovém obličeji?

Ach, jak pošetilá jsem byla... Edwarde Cullene, vždy jsem tě milovala, miluji tě a vždy tě budu milovat! Až do skonání časů...

Autor: KatherineSalvatore, v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Nenávidím tě... Nebo snad ne?: