Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Nejstarší? Ne, starší!

1177944

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Nejstarší? Ne, starší!Moje druhá jednorázová povídka. Je trochu kratší, ale příště se snad polepším. Neřeknu vám o čem je, to si přečtěte! Jediné, co vám k tomu řeknu je, že se to odehrává v době Belliných narozenin. Přeji příjemné počtení... vaše MichelleC.

15.09.2010 (15:30) • MichelleC • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 2140×

„Takže Aro a spol. jsou nejstarší upíři na světě?“ zeptala jsem se Edwarda, když mi dovyprávěl o staré rodině, co žije v Itálii.

„On je ještě jeden starší upír, než jsou ti tři,“ řekl trochu nervozně.

„Aha a kdo to je?!“ zeptala jsem se ho nedočkavě.

 

„Ona je pro svět upírů stálé záhadou. Nikdo ji nikdy neviděl. Teda vidělo ji jenom trio. Nikdo neví, jak se jmenuje nebo jak vypadá. Jediné, co je o ní známo je to, že proměnila, Ara, Caia a Marca. Taky kolují fámy, že má poměr s Arem, ale to Aro popírá,“ pověděl trochu rozpačitě. Přišlo mi to trochu divné.

„A jak se vlastně jmenuje?“ Tato otázka mi jako první přišla na jazyk.

„Elizabeth,“ hlesl jakoby zamyšleně.

„A ví někdo, kolik jí je let?“ Další náhodná otázka.

„Nikdo to neví přesně, jen trio, ale asi něco kolem čtyř tisíc let.“ Vyvalila jsem oči.

„Páni. To je hodně.“

„Jo, to je. Záznamy o ní jsou v Arově soukromé knihovně, do které můžou jenom Aro s Caiem a Marcem.“

„Takže, kdo by si tu knihu přečetl, věděl by o ní nějaké informace?“ zeptala jsem se zvědavě.

„Věděl by o ní všechno. Ovšem tu knihu si nikdo nepřečte. Aro ji má pod zámkem, který by nerozbil nikdo ani upír. Klíč nosí pořád u sebe ve vnitřní kapse svého oděvu. A pokud by někdo jen pomyslel na to, že by ji otevřel, čeká ho trest.“

 

„To je dost kruté,“ hlesla jsem.

„Ano to je. Arovi na ní asi opravdu záleží. Prý má ve své pracovně její obraz.“

„Tak to ale potom všichni, kdo vstoupí, musí vědět, jak vypadá.“

„Těch obrazů je tam víc. Nechal zhotovit malířem Leonardem da Vincim víc obrazů žen, ale jen na jednom je ona.“

„Ale da Vinci se narodil až v roce 14 něco,“ opáčila jsem nechápavě.

„Ano to je pravda, ale Aro ho nechal zhotovit jako jedno z posledních děl. Takže někdy v roce 15 něco myslím, že 1503 nebo 1504, nevím přesně.“ Vyjeveně jsem na něj koukala s očima dokořán a tak i pusou.

 

„Já to nechápu, proč Aro nechce, aby ji někdo viděl?“ Nechápavě jsem zavrtěla hlavou.

„Protože si to ona přála. Trio by pro ni udělalo první poslední.“

„Aha,“ hlesla jsem tiše.

 

„Taky se říká, že se jednou za pár let zastaví za Arem.“

„Zastaví? To jako, že za ním zajde na skleničku krve?“

„Ne. Pár dnů pobude v jeho komnatách a on osobně s bratry se o ni starají. Nemohou dopustit, aby ji kdokoliv jen koutkem oka spatřil. Když se tak stane. No netuším, co udělají, ale směšné je, že vlastně všichni ví, jak zhruba vypadá, ale přesto nikdo.“

„A co se stane, když ji uvidí člověk?“ Podíval se na mě a zase na obraz.

„Stane se z něj večeře,“ pokrčil ledabyle rameny.

„Nechápu.“

„Co nechápeš?“

„No to jak všechno říkáš s naprostým klidem. Čekala bych, že budeš naštvaný nebo něco.“

„Jo tohle! No, ono to ani nejde být naštvaný nebo něco podobného. Ono je to prostě už tisíce let zavedený stereotyp. Už to nezměníš. Kdokoliv se o to pokusí, jednoduše se ho zbaví.“

„Oni se ho zbaví jenom proto, že se pokusil změnit něco tak divného.“

„Jsou už prostě takoví.“

„S tím už asi nic nikdo neudělá, co?“

„Ne,“ pokrčil rameny.

 

Ta žena byla opravdu záhadou. Nikdo neví, jak vypadá, ale přesto všichni. Je to vážně divné, ale chtěla bych ji někdy poznat. Škoda, že se to nikdy nestane. Bohužel!

 

„A poznáš nějak, že je na onom místě?“zeptala jsem se. Tahle otázka mě pálila na jazyku už pěkně dlouho.

„Na místě, kde se vyskytne, zanechá různě barevnou růži.“

„To jako kytici růží?“

„Ne, jenom jednu krásnou růži se všemi barvami duhy. Carlisle má taky jednu.“

„A za jak dlouho zvadne?“

„Ta růže nezvadne. Je živá, ale nezvadne. Jen v případě, že je smutná, ale hned, když se zase začne cítit šťastná, bude ještě hezčí, než byla předtím.“

 

„Pojď, ukážu ti ji.“

„Vážně?“ zeptala jsem se s úsměvem.

„Ano.“ Natěšená jsem šla za ním k rohu místnosti, kde byl výklenek s pozoruhodnou růži. Byla jemně osvícena bílými světýlky a zářila na všechny strany. Byla opravdu nádherná. Hrála všemi barvami duhy a její lístky byly nádherně rozkvetlé.

 

„Je nádherná!“

„Ano, to je.“

„Jak dlouho ji Carlisle má?“

„Už z dob, kdy žil v Itálii. Objevila se na jeho pokoji a tak si ji vzal sebou.“ Chtěla jsem něco říct, ale ještě něco dodal. „Až mu to Aro dovolil, samozřejmě.“ Na to jsem už nic neřekla, protože Alice vrazila do pokoje a táhla mě dolů do přízemí, kde se měla konat oslava mých osmnáctých narozenin. Já žádnou oslavu nechtěla, ale Alice se nedala přemluvit. Tak jsem nakonec skončila na své vlastní oslavě, kterou jsem ani nechtěla. Dobrý, co? To je pech!

 

No, ale co mi zbývá. Jsem člověk a ona upír. Nic proti ní nezmůžu a Alice je k nezastavení. Pokud jde o párty, nejde zastavit a co se týká obchodů? Jo tak to se není o čem bavit. Pokud se do nějakého dostane a ty jsi s ní. Jdeš na sebevraždu. Takový blázen jako je ona ani neexistuje!

 

Alice mě vzala za ruku a vyšla se mnou z pokoje. Edward šel hned za námi a usmíval se mým oblíbeným pokřiveným úsměvem. Šli jsme chodbou ke schodišti a poté sešli schody do obývacího pokoje, kde už všichni čekali.

 

Přišla jsem do obývacího pokoje a Esmé mě hned objala. Když v tom jsem si všimla, že na pianu leží nějaký předmět. Šla jsem blíž a poznala, že je to růže, ale ne jen tak ledajaká růže. Byla to růže se všemi barvami duhy a tak krásná, až se člověku i upírovi musela zatočit hlava. Edward ke mně přišel a za patami mu byl Carlisle.

 

Bylo to fascinující vědět, že je tady! Na mé oslavě narozenin. Vypadalo to jako by věděla, že ji chci někdy poznat. Vím, že ji neuvidím osobně, ale vím, že je v mé přítomnosti.

 

„Je tady,“ zašeptal Carlisle do ticha a sáhl po růži.

Autor: MichelleC (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nejstarší? Ne, starší!:

 1
1. nůůda
29.12.2011 [12:34]

nechápu je to blbost kterou snad nikdo nemůže pochopit

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře