Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Nehoda nebo náhoda

14.08.2009 (22:00) • BJana • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2277×

„Půjdeš s námi do kina?“ zaptá se mě moje nejlepší kamarádka Angela.

„Kdo půjde?“

„Já, Ben, Eric, Mike, Jasica a Taylor.“

To byla celá naše parta.

„Kdy“

„Dneska v pět.“

„Tak jo. Pojedu do knihovny a pak ke kinu. Teď už ale musím jít. Charlie přijede brzo z práce a chtěl, mi něco říct.“

„Tak ahoj večer.“

„Ahoj.“

Nasedla jsem do svého náklaďáčku. Otec mi ho koupil od svého kamaráda, když jsem se před rokem k němu nastěhovala. Do té doby jsem bydlela s maminkou v krásné městě Pheonix. Znovu se ale vdala. Vzala si baseballového hráče Phila. Ten se teď musel stěhovat a mamka chtěla jet s ním. Rozhodla jsem se jet do Forks k otci. Je to nejdeštivější město v USA. Což se pro mě rovná trest. Nenávidím déšť. Pro maminku to ale udělám. Mám tu nejlepší kamarádku Angelu. Jsme si trochu podobné. Byla to moje jediná opravdová kamarádka. V místní indiánské rezervaci žije můj nejlepší kamarád. Jakoba už znám od dětství. Můj a jeho spolu rádi rybaří a brali nás jako malé sebou.

Už jsem byla u domu. Zaparkovala jsem vedle Charlieho. Seděl v kuchyni a už na mě čekal.

„Ahoj Bello.“

„Ahoj“

Sedla jsem si k němu.

„Musím jet pomoct do šerifovi do malého města za Seatlem. Bylo by to asi na týden. Zvládla by jsi to tady sama?“

„Samozřejmě, že ano.“ Usmála jsem se na něj. „Zvládnu to. Nemusíš se bát.“

„To jsem rád.“

„Za jak dlouho jedeš?“

„Mám nastoupit v pondělí, ale rád bych tam byl o sen dříve, takže v sobotu.“

To je za dva dny.

„Dám vyprat oblečení, aby sis měl co sbalit a potom pojedu do knihovny a do kina.“

„Děkuji Bells.“

„To je v pořádku tati.“

Postavila jsem pračku, vzala si knížky a jela do knihovny.

Asi po dvou hodinách jsme se všichni sešli u kina. Vybrali jsme si film Pátek třináctého. Další filmy byly Hanna Montana ve filmu, Válka nevěst, Krvavý valentýn a Vévodkyně. Já bych chtěla jít na Vévodkyni, ale byla jsem jediná. Kluci nás přehlasovali. Byl to horor. Ty sice nemám moc ráda, ale odejít se mi nechtělo. Jela jsem dřív než ostatní, ti si ještě ve Forks chtěli zajít na pivo. Jela jsem domů. Najednou ze zatáčky vyjelo auto. Světla mě oslepily a já jsem nabourala. Cítila jsem, jak se auto několikrát převrátilo a potom jsem upadla do bezvědomí. Najednou jsme kolem sede ucítila záři. Bylo to jasné světlo, ale neoslepovalo. Kolem mě stálo několik lidí. Měli na sobě krásné bílé hedvábné pláště. Všichni, kromě jednoho, měli pláště vyšívané stříbrnou nití. Ten jeden kluk s bronzovými vlasy měl zlatě vyšívaný plášť. Natáhl ke mně ruku a pomohl mi vstát. Podívala jsem se pod sebe. Viděla jsem můj náklaďáček převrácený střechou dolů. Zděšeně jsem se podívala na toho bronzového kluka.

„Pojď se mnou“ řekl sametovým, andělsky krásným hlasem. Byla jsem jeho hlasem omámená. Držel mou ruku ve své a táhl mě k lesu opodál. Když jsme zašli do lesa rozprostře se před námi. Nechápala jsem, kde se tady vzala. Vedl mě ke kameni na kraji pláže.

„Posaď se.“ kývl ke kameni.

Podívala jsem se na moře. Bylo nádherné. Ráda jsem chodila na pláž v La Push. Ta ale byla v porovnání s touhle ubohá. Slunce se tady dotýkalo s mořem.

„Je to nádhera, kdyby záleželo na mě, tak bych nikdy neodešla.“

Usmál se. Zvláštním pokřiveným úsměvem.

„Kdy si myslíš, že jsi?“

Kde jsem? To byla zajímavá otázka. Napadlo mě okamžitě jediné slovo.

„Tohle mi připadá jako moje verze ráje.“

„Jsi blízko. Ale nebe je přesnější.“

„Cože? Kde jsem?“

Byla jsem dokonale zmatená.

„Jsi v nebi.“

„Jak to? Co se stalo?“

„Měla jsi autonehodu, kterou jsi nepřežila. Stal se s tebe anděl.“

Anděl? Ze mě? To mi nesedělo. Většinou jsem byla nemotorná a anděl bych mohla být jenom snad zkázy.

„To není možné. Já a anděl?“

„Je to pravda a jsi velice nadaný anděl s mocným darem?“

Tuhle informaci jsem musela chvilku zpracovat.

„Jak se jmenuješ?“

Tahle otázka ho překvapila.

„Edward“

„Hezké jméno.“

„To tvoje taky.“

Usmála jsem se.

„V čem je můj dar.“

„To já přesně nevím, zjistíš to ty sama.“

„Aha, každý má nějaký?“

„Ne, jenom členové rady, nebo také vyvolení, jak nám někteří říkají. Jsme něco jako rodina. Podstatou každého anděla je pomáhat lidem. Moje rodina, ostatní z rady, mají různé dary, které usnadňují pomoc. Já dokážu lidem vkládat myšlenky. Pomáhám jim tím, stát se andělem a snažím se jim usnadnit jejich umírání, aby necítili bolest. Ostatní andělé nají nadání a podle jeho druhu pracují u někoho z mé, teď už i tvé, rodiny. Měli by jsme za nimi jít, rádi se s tebou setkají.“

„Můžu jenom jednu otázku, než půjdeme?“

„Jistě.“

„Jak jste věděli, že mám dar.“

„Alici, mojí sestře, to řekl ten její.“

Kývla jsem.

„Chyť mě za ruku a přemístíme se.“

Udělala jsem co řekl. Chvíli jsme stáli. Potom jsme měla pocit, jako bych létala. Ocitli jsme se v malém pokoji. Byla to spíše šatna než pokoj.

„Oblékni si to.“ Ukázal ne šaty, které vyseli ramínku bokem. „A potom půjdeme za ostatními.“

Šaty byli bílé na tenké ramínka, jako pro bohyni. Oblékla jsem si je. Vypadala jsem v nich úžasně. Někdo zaklepal na dveře.

„Dále“

Otevřel je Edward.

„Jestli už jsi, tak pojď“ Edward se taky oblékl. Už na sobě neměl roucho, ale světlé jeansy a bílou košili.

Šla jsem za ním vedl mě chodbou do nějakého sálu. V sále na nás čekalo šest lidí, no vlastně andělů.

„Dobrý den.“ Pozdravila jsem, když jsme vešli.

„Dobrý den Isabello“

Pozdravil mě  Blonďatý muž.

„Já jsme Carlisle. Snažím se, aby všechno fungovalo, jak má. Jsem něco jako psycholog.“ Usmál se a představoval mi další. „Esme, moje manželka, jejím darem je léčit.“ Byl to hnědovlasá mladá žena.  „Rosalie, vyzná se ve všech obdobích dějin a odpoví ti na všechny otázky tohoto druhu.“ Vypadala jako bohyně. Nikdy jsme nikoho hezčího neviděla. „Emmett, ten se vyzná v boji.“ Emmett mi připomínal medvěda, byl svalnatý a já bych se rozhodně s ním do křížku nikdy nepustila. „Jasper, vysílá na tebe vibrace a mění ti tak náladu.“ Byl to blonďák s velmi příjemným výrazem ve tváři. „a Alice, vidí nepříjemnosti a typuje lidi, kteří potřebují naši pomoc nejvíce.  Našla i tebe a viděla tvůj velký dar. Teď už pojďme jíst.“

Sedli jsme si ke stolu. Byl kulatý. Seděla jsem vedle Edwarda a Alice.

„Zítra bychom mohli jít spolu nakupovat.“

„Nakupovat?“ V nebi se nakupuje?

„Ano, představ si nebe, jako jedno velké město. Jsou tady obchody, kina, knihovny, školy, aquaparky, na co si vzpomeneš?“

„Školy? Andělé chodí do školy?“

„Ano, děti-andělé chodí do školy. Tam se naučí všechny důležité věci a potom podle jejich daru půjdou k někomu z nás do týmu. Esme, pracuje v nemocnici a léčí nemocné anděly. Rose je náš nebeský Anštain. Zná všechny doby, ví o zvycích národů a její tým připravuje jiné anděly na cestu na zem. Emmett ten učí anděly bojovat. Jasperův tým dodává lidem  pozitivní vibrace a občas někteří je dokáží i léčit. Já vytipuji lidi, jak už Carlisle řekl. Jsou to spíše občasné vize.“

Po večeři jsem se rozloučila a Alice mě dovedla k mému pokoji.

„Zítra v osm budu u tebe v pokoji. Půjdeme se projít po městě s Rose ti ukážeme město a půjdeme nakupovat. Nepokoušej se s toho nakupování vymluvit. Edward s Jasperem by řekli, že jsem maniak do nakupování. Takže bacha na mě. V šatně už máš nějaké oblečiní“ ukázala na dveře. Usmála se a objala mě.

„Ať se ti hezky spí.“

„Děkuji“

Alice odešla. Převlékla jsem, z pokoje měla dveře do koupelny. Lehla jsem si a přehrávala cel den.

Shrnutí povídek

Autor: BJana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Nehoda nebo náhoda: