Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Nebudeš monstrum-pokračování

02.08.2009 (10:02) • NikkiR • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2390×

Pokud si nepamatujete jak tohle začalo tak nečtěte dále a vratte se semhle:

http://www.stmivani.eu/36-jednodilne-povidky/nebudes-monstrum/

Edward:
Když odemě Bells utekla cítil jsem se jako hlupák, ale nikdy bych jí nedokázal říct že jí přeměním a nakonec bych to neudělal. Poslouchal jsem Aliciny myšlenky do té doby než po ní Bells chtěla klíčky od auta, Alice šla zpátky na parket aby si mohla ještě zatančit s Jasperem ale najednou měla vizy:
Bella jede v porsche když v tom na ní najede nějáké velké auto....Bella leží v kaluži krve a její tělo se nemůže pohnout, její oči jsou zavřené. 
,,NÉÉÉÉ!!"zakřičel jsem tak nahlas že mě musely slyšet až na konci forks, bez myšlenek jsem utíkal k tomu místu které jsem vyděl.
Slyšel jsem že za mnou běží zbytek mojí rodiny a dělají si starosti, Alice si to vyčítá protože ji pučila porsche ale můžu za to já. Když jsme dorazily na místo okamžitě jsem uviděl porshe, když jsem přiběhl blíž uviděl jsem Bellu. Skusil jsem ji odtama vytáhnot ale nešlo to tak Emmet nadzvedl auto a potom jsem ji konečně dostal s auta, byla tak zničená že se nemohla ani pohnout nebyl jsem schopný se pohnout nevím proč.
,,Edwarde musíš ju přeměnit jestli ji nechceš stratit!"řekl Carlisle ale já jsem to nevnímal, dával jsem si za vinu že tohle se stalo kvůli mě.
Najednou jsem vzal někde ve mě sílu která mi zůstala a nahl jsem se k Bells, políbil jsem ji naposledy na ústa a potom jsem zastavil u krku. 
Snažil jsem se opatrně prorazit zubama její kůži a začal jsem sát její krev, věděl jsem že kdyby se něco stalo určitě by my moje rodina pomohla a nenechaly by zabít Bellu. Furt jsem sál její krev a nevnímal jsem okolí až jsem konečně uslyšel.
,,Edwarde musíš přestat nebo jí zabiješ"byl to Carlisle důvěřoval mi ale já jsem se nemohl odtrhnout, nechápal jsem svoje chování je to moje láska.
,,Synu ty to zvládneš, si pořád člověk v srdci" odtrhl jsem se od Belly a přemýšlel jsem jestli jsem se odtrhl včas, jestli už není příliš pozdě.
Ale Bella nereágovala, vůbec se nedýchala a já věděl že jsem všechno skazil a že je mrtvá. Začal jsem vzlykat společně s mojí rodinou nad jejím tělem, naše vzlykání přerušil výkřik který vyšel z Belliných úst a začala se třást.
Dokázal jsi to....poslala mi Al v myšlenkám a já byl ten nejštastnější upír na světě že jsem to dokázal.
Vzal jsem Bellu do náruče a běžely jsme domů, položil jsem jí do své postele a ani jsem se od ní nehnul. Kdyby se všechno to na tom plese nestalo byla by tedˇ člověk a my bychom spolu tancovaly, kdybych ji neřekl že jí nepřeměním.
Najednou sebou tak hodně thla že jsem myslel že skončí na zemi ale naštěstí jsem jí přidržel aby se třeba neuhodila.

Takhle jsem to dělal celé ty tři dny co trvala přeměna, bylo mi líto že musí zažívat to co jsem zažíval já. Raději bych si to sní vyměnil než abych ji takhle sledoval a nic nedělal jenom seděl a díval se jak trpí.
Najednou jsem uslyšel rychle bušící srdce......najednou jsem slyšel jak vynechává a jak na věčnost utichlo a Bella otevřela oči.

Bella:
Když jsem se vybourala cítila jsem něčí ruce jak mě drží a doufala jsem že je to můj anděl, potom jsem cítila malou bolest ale nebyla tak bolestivá jako to jak mě bolelo celé tělo a já se nemohla hýbat. Cítila jsem v sobě zuby a slyšela jak někdo strašně hltá jako kdyby byl v nějáké soutěži kdo vypije víc piva na čas. Potom jsem ucítila jako kdyby moje tělo sláblo a já si připadala tak lehká jako kdybych uměla létat, bohužel to nevydrželo tam dlouho a mým tělem projela tak velká bolest až jsem vykřikla.
Podle toho co jsem si pamatovala jsem věděla že tohle je nejspíš přeměna a bude trvat tři dny, připadalo mi to jako kdybych řekla měsíc a né jenom pouhé tři dny.

Ty tři dny mě připadaly jako věčnost a já jsem cítila v sobě strašný ohěn, přála jsem si aby ho ten anděl který sedí vedle mě uhasil ale on mě celou dobu držel za ruku. Cítila jsem poslední den jak se ta veliká bolest shromažduje u srdce....
Slyšela jsem....BUMBUMBUMBUM...bouchalo jako na polach toho se uklidnilo a už jenoom BUM.....BUM..BUM:..
A potom to přestalo, neslyšela jsem svoje srdce a ani necítila tak jsem otevřela oči a uviděla anděla.

Autor: NikkiR (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Nebudeš monstrum-pokračování: