Příběh o dívce, která se nehodlá smířit stím, že slepota je handicap a že Volterra je její domov. Vzbouří se a rozhodne žít svůj vlastní život plný dobrodružství. Nebojte dojde i na lásku. Vaše Nerea
12.11.2011 (15:00) • Nerea • FanFiction jednodílné • komentováno 8× • zobrazeno 1637×
Nebojím se
Ahoj. Jmenuji se Nerea, což je fakt divný jméno. Nevím, proč mi ho rodiče dali, ale určitě by mi řekli: „Jsi jedinečná, stejně jako tvoje jméno, važ si jej." Ó ano, jasně, jsem vděčná asi jako myš za šunku, což znamená vůbec. No, ale jedeme dál. Žiju v jednom malým městečku poblíž Washingtonu D.C., no a když jsem jela o prázdninách na dovolenou do Itálie, myslela jsem si, že zažiju leda tak úplné nic, jelikož jsem slepá, nemám nárok na pořádného kluka. Je to teda pěkná blbost, ale ty fiflenky ze školy si to myslí, pche.
Sbalila jsem toho největšího frajera v jednom nočním klubu. Nevím, co si myslel, ale když uviděl mého pejsánka Aliho, hned mu to docvaklo. Choval se ke mně pěkně a asi po týdnu schůzek mě vzal do starobylého hradu ve Volteře. Volterra je malé, ale zachovalé město se spoustou památek, jehož největším skvostem je volterrský hrad. Nemohla jsem ho vidět, ale Alec mi ho dopodrobna popsal tím jeho sexy hlasem a já už jsem si skoro myslela, že se zamilovávám, když mě dovedl do trůního sálu.
Byly tam tři trůny, což jsem se dozvěděla z Alecova popisu, ale nějak moc se to tam hemžilo lidmi. Byly slyšet dva druhy chůze. Jeden typ byl těžký a na mramorové podlaze dunivý, zdál se lidský, ale ten druhý byl tišší, bylo to jako by se jen podrážky bot třely o podlahu, takový krok měla sousedova kočka, která se chystala chytit si snídani. Rozhodně to nebyl lidský typ chůze. Byla to chůze predátora, který má před očima kořist a já věděla, že tou kořistí jsem já a ostatní návštěvníci.
Alec mě nechal stát uprostřed místnosti a já věděla, že buď přijmu svou smrt a vydám se jí vstříc, nebo budu zbabělá, zpanikařím a pokusím se utéct, což by mi rozhodně nepomohlo.
Byla jsem vyděšená a bála jsem se, ale rozhodla jsem se smrti postavit čelem a vzdát se se ctí a hrdostí mně vlastní.
Lehké kroky predátorů se daly do pohybu, tak rychle, že jsem uslyšela jen pár šelestů a potom výkřiky a nářky ostatních. Na mě prozatím smrt ruku nevztáhla a já jsem čekala, kdy se odváží. A potom se to stalo, uslyšela jsem tichý rázný krok a věděla jsem, že ten predátor si jde právě pro mě. Zastavil se u mě a párkrát se nadechl. Potom se otočil a s tichým šepotem se vrátil zpět na místo, odkud přišel.
Přišel ke mně druhý, chvíli si mě prohlížel a pak úlisným hlasem pravil: „Copak, děvčátko, bojíš se?"
Odhodlala jsem se a svým zvučným vyrovnaným hlasem jsem promluvila: „Nebojím se tebe a nebojím se ani smrti." Jen co jsem to dořekla, chladně se zasmál. Přiblížil se ke mně na doraz a já pocítila jeho dech na temeni hlavy, jelikož jsem nikdy nebyla nějak zvlášť vysoká.
„Ale to bys měla, protože to, co ti udělám je horší nežli smrt," řekl naklonil se ke mně, k mému krku a já jsem ucítila ostré bodnutí v místě, kde mi pulzovala tepna.
Autor: Nerea, v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Nebojím se:
Take krasne az je to nadherne .)
Díky lidi. Prvně to měla být prvotina, ale teď se trochu rozepisuju, jenže to není jediná povídka, kterou píšu. Prvotina to je, ale jen jako FF na Twilight ságu, takže to nebude přibývat až tak rychle. Jedinej problém je v tom, že mně nedokáže políbit můza jen zlehka. Já vždycky dostanu francla a pořádnýho. Se složitým dějem a všelijakýma blbůstkama kolem. Neumím napsat šesti dílnou kapitolovku, protože mi to přijde neúplný, tak nevím. Ale když budu potřebovat pomoc s korekturou, určitě se ozvu kajko007.
Ty jo, to je tvoje prvotina? Je to skvělé. Styl psaní se mi zdá takový vypsanější, i když vždycky je co zlepšovat. Příběh byl velice poutavý, myslím, že tu určitě nic podobného nebylo. Konečně někdo začal psát i o něčem jiném, než o B+E. Jen je mi trošku líto, že jsi to tak rychle ukončila. Já osobně bych z toho udělala kapitolovku, třeba i krátkou. Pět, šest dílů. Takže, kdyby ses rozhodla to napsat, dej mi do shrnutí vědět. I kdybys třeba potřebovala pomoci s korekturou. Vážně tleskám.
no moment... až teraz som si to všimla... to je jednodielne? hmmm ja som si myslela že je to na pokračovanie pokračuj prosíííííííííííííííííííííííííííííím
Také bych nevěřila, že je tvá první... když to porovnám se svou prvotinou... no, řekněme, že jít se zahrabat je ta lepší možnost...
Moc pěkné, děj plynulý, jen mi přišlo trochu divné, že si tak rychle uvědomila, že jí čeká smrt... Ale je pravda, že i já někdy mívám takové paranoidní chvíle, kdy si nakecám, že mě támhle čeká bůh ví co...
Moc pěkné! Neřekla, bych, že je to tvá první.
Článek jsem ti opravila, ale měla jsi v něm spoustu chyb:
* čárky;
* uvozovky => počáteční se píší vždy dole, ne nahoře!
* překlepy;
* skloňování;
* nespisovné koncovky;
* dovolenku => dovolenou!
* I/Y;
* předpony S-/Z-;
* malá/velká písmena;
* Volterra je s dvěma R!
* tiší => tišší;
* nadech => nadechl.
Příště si dej, prosím, větší pozor. Děkuji.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!