Co kdyby... Nessie s Jacobem otěhotněla? Jak by se k tomu asi Jacob postavil? A co sama Nessie? Předem upozorňuji, že je to krátké - kdo mě zná, tak ví :) PS: je možno to brát jako nezávislé pokračování povídky "Noční polibek".
30.09.2010 (18:00) • Nuougil • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 3706×
„No tak, Nessie, co se děje?“ naléhal jsem netrpělivě, zatímco má láska trčela už půl hodiny v naší koupelně. „Prosím, Ness,“ zasténal jsem zoufale. Z vedlejší místnosti se neozýval žádný zvuk. Tohle čekání mě dohánělo k šílenství.
V tom tichu jsem slyšel dokonce i mrholení venku, lehoučký vánek ve vzrostlé trávě kolem našeho domku. Ticho bylo plíživé, jako tíživá mlha odtrhávajíc naše smysly a myšlenky. Poprvé od doby, kdy jsme se s Ness odstěhovali od naší rodiny, jsem doopravdy litoval, že tady nemám Edwarda. Ten jediný by mi zřejmě s Nessie dokázal pomoci.
Renesmé byla už asi tak deset dní ode dneška zvláštní. Zamyšlená, nervózní, nesoustředěná. Popravdě řečeno, takhle odměřená mě děsila. Nikdy se tak nechovala. Od jejího zrychleného dětství až po dospělý, nekonečný život, byla vždy optimistická a rozhodná. Teď jako by obrátila o sto osmdesát stupňů. Ale dnešek, zdá se, budu zlomový.
„Ness!“ zabouchal jsem pěstí na dveře. „Otevři už,“ prosil vytrvale můj hlas.
Zevnitř jsem zaslechl otočení klíčem. Okamžitě jsem rozrazil dveře.
Chtěl jsem Nessie obvinit – doopravdy jsem za těmi zamčenými dveřmi málem zešílel – ale jediný pohled na ni mi vzal vítr z plachet.
Její tvář byla bledá – i na její obvyklou barvu. Seděla na zemi, zády se opírala o stěnu. Tmavé oči měla strnule upřené do rohu místnosti. Lehce se potila, vlasy se jí lepily na obličej. A přes to všechno měl její výraz podivně užaslý nádech.
Ten pohled mi něco připomněl. Zdálo se mi, že vidím znovu ten obraz, kdy jsem přišel do domu Cullenových zabít Edwarda a zbytek jeho rodiny. Ta samá bledá kůže, ty samé kontrastující nádherné oči. A její slova mé myšlenky potvrdily.
„Jacobe, já jsem… těhotná.“
Svět se pode mnou zatočil. Mé srdce vynechalo snad několik úderů a já se svezl na podlahu naproti Ness.
Vzpomínky – ty nejhorší vzpomínky - se mi vynořily v mysli. Bellino břicho pokryté modřinami. Zlomená žebra. Smrt hladem. A ten… porod… lámání kostí, krev a smrt.
Ne... Ne! Ne! Ne! Ne! Ne!
Viděl jsem rudě. Roztřásl jsem se. Cítil jsem horko na páteři, to které mě proměňovalo v jinou bytost.
Nessie se natáhla a lehce mi položila dlaň na rameno.
„Jacobe? Jacobe!“ Její hlas byl znepokojený.
„No tak, Jaku, co se děje?“ naléhala. Pokládala mi stejnou otázku, jakou jsem jí dal před pár minutami já. Ale já odpovědět nedokázal. Přesto jsem pomalu cítil, jak se pod jejím dotykem postupně uklidňuji – třes se zpomaloval, až jsem nakonec seděl na podlaze docela klidně.
„Musím tě dostat ke Carlisleovi. Hned.“ Můj hlas byl sotva víc než šepot.
***
Ness se opatrně natáhla na lehátko a vyhrnula si halenku. Upírala oči na obrazovku ultrazvuku. Nejspíš jsem se na ni měl dívat taky, ale já to nedokázal. Nechtěl jsem to ani vidět. Je to moje chyba! To já můžu za to, že se Nessie ocitla ve stejné situaci jako tehdy Bella.
Díval jsem se na její obličej. Měla lehce našpulené rty, obličej bledý. Na tvářích jí zasychaly slzy.
„Je to normální dítě, Jacobe. Lidské dítě. Nebo spíš lépe řečeno děti. Dvě.“
Bleskl jsem očima na obrazovku. Dítě. Lidské dítě. Děti. Já budu táta. Ach, panebože, my čekáme s Nessie miminka!
Do krku mi stoupl knedlík a mně z očí vyhrkly slzy. Podíval jsem se na Ness. Její čokoládové oči byly plné slz, tváře j í zčervenaly radostí. Rty se jí roztáhly do úsměvu.
„Ach, Jacobe!“ vykřikla a vrhla se mi okolo krku.
Cítil jsem na ramenou její slzy, jak mi vzlykala v náručí. „Jaku, Jaku, Jaku,“ drmolila pořád dokola moje jméno.
Jen matně jsem vnímal, že Carlisle diskrétně opustil místnost. Vnímal jsem jenom ji. Když se ode mě odtáhla, přistála její ruka na bříšku. Lehce jsem tam položil ruku taky.
***
„Ach, Renesmé, gratuluji!“ Bella, bloncka, Esmé a Alice se k ní hned vrhly. Zahrnuly ji otázkami a bylo jasné, že jsou šťastné stejně jako ona.
Edward mě objal. „Jsem rád,že vám to vyšlo, Jacobe. A hlavně že vidím, že je Renesmé šťastná,“ usmál se.
„Tak co, už máte pro ty štěňata jména?" zahlaholil Emmett.
„No, vlastně ano,“ usmála se lehce rozpačitě Nessie. „Mají to být holčička a chlapeček. A jména-“
Zbytek večera překryly další a další vzpomínky. Večera, který byl zřejmě tím nejšťastnějším v mém životě… Nebo že by ne?
***
O sedm měsíců později se nám narodila holčička - Isalie Alesmé Black a chlapeček - Jaed Caemmsper Black.
... ale o tom zase až jindy…
Autor: Nuougil (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Ne!!! :
Hej, ta jména jsou hustá!!! A ten příběh... ach!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!