Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » (Ne)pravá láska

07.03.2011 (20:45) • TwilightMishka • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1602×

(Ne)pravá láska

Nadevše jsem ho milovala. Byl můj osud, moje láska. Cítila jsem se s ním tak krásně! Uměl mě rozesmát, rozplakat. A když bylo nejhůř, byl tu. Neuměla jsem si představit, že mě někdy opustí…

Seděla jsem s Jakem na naplaveném kusu dřeva a dívala se na zapadající slunce. Vítr mi čechral vlasy. Bylo to krásný. Jake byl vedle mě tiše opřený o strom a díval se do země. Byl podivně zmlklý, ale nedávala jsem tomu takovou pozornost.

„Jaku? Zítra nám to představení. Přijdeš?“ usmála jsem se na něj. Jsem v dramatickém kroužku. Hraju jednu z hlavních rolí. Byla to zábava! Zítra máme malou premiéru v místním divadle. Jake se na mě nechápavě podíval.

„Promiň, co jsi říkala?“ zeptal se zadumaně. Krátce jsem se zasmála.

„Jestli zítra přijdeš na moje vystoupení!“ zopakovala jsem vesele. Chvíli na mě koukal.

„Em…“ znejistěl. No to snad ne! On nepřijde? To mi nemůže udělat!

„Nedělej si ze mě srandu!“ zabručela jsem. „Těšila jsem se.“

„Já vím… Ale… Kate, já…“ koktal a nakonec vzdychl a zavřel oči. Ruce pevně svíral v pěsti. Vítr přidal na síle a mně se udělala husí kůže.

„Tak dobře. Já to přežiju,“ snažila jsem se, ale zastavil mě zvednutím ruky. Pomalu otevřel oči a já viděla, jak v nich jsou slzy.

„Jaku? Nic se neděje,“ zamumlala jsem a trošku zkameněla.

„Kate, musím ti něco říct,“ začal pomalu.

„Nechceš to nechat na jindy?“ zeptala jsem se se smíchem.

„Ne!“ vyjel po mně a já se polekaně posunula od něj. Ztrápeně vzdychl a promnul si dlaněmi oči. Hlasitě jsem polkla. Já to nechci slyšet!

„Kate,“ oslovil mě smutně. „Miluju tě,“ pokračoval a podíval se na mě. Trošku jsem se pousmála. To je hezký.

„Já tebe taky,“ oplatila jsem mu to. Trošku se usmál a pokračoval.

„Jenže…“ řekl a prudce se nadechl. Začaly se mu klepat ruce. Tohle dělá, když je rozčilený. Dlaněmi si promnul celý obličej a potom si skoro začal trhat vlasy. Spíš mi to tak připadalo.

„Jaku?“ pípla jsem a do očí se mi automaticky nalily slzy.

„Strašně se omlouvám… Jsem strašnej kretén a zrovna ty si to nezasloužíš… Sem do města se přistěhovala nová holka a já…“ říkal mi a díval se upřeně na rozbouřené moře.

„Mlč, prosím,“ kníkla jsem a srdce mi bušilo jako o závod. Trhl ke mně hlavou a rychle se zase podíval na moře.

„Musí to tak být. Pořád tě budu milovat, ale ne tolik jako… ji,“ zašeptal, že mu skoro nebylo rozumět. Ve vnitř mě začalo vřít. V břiše mě šíleně bolelo, stáhl se mi krk. Absolutně mi vyschlo v puse. Přes oko se mi přelila slza… a další a další… Jake se na mě podíval a polkl. Vystrašeně jsem se na něj dívala a přála si, aby to byl apríl nebo tak něco. Otevřela jsem pusu, ale nevěděla jsem, co říct. Nemohla jsem… Nešlo to! Začala jsem sebou kývat nahoru dolů. Jen matně, ale bylo to vidět. Jake si mačkal třesoucí se ruce a upřeně se mi díval do očí. Skoro jsem ho neviděla přes slzy.

„Jaku…“ naznačila jsem rty, ale skoro žádný zvuk z nich nevyšel. Hned potom se mi z hrdla vydral hlasitý vzlyk. Šli jsme sem ruku v ruce a já teď budu odcházet sama? Bez mé jediné lásky? Neodcházej!

„Promiň…“ zašeptal. Jen se na mě pološíleně díval.

„Proč?“ vzlykla jsem a chytla se dřeva, abych neomdlela. Chtěl mi sáhnout pro ruku, ale ucukla jsem.

„Protože…“

„Protože je hezčí?! Protože je lepší?! Protože je normálnější?! Protože je starší?! Protože má hezčí… prsa než já?!“ křičela jsem na něj a už stála na nohou.

„Kate… Ne. Tím to není,“ nesouhlasil a prohrábl si naštvaně vlasy.

„A čím tedy?!“ zasyčela jsem na něj.

„Protože ona je ta pravá!“ zakřičel na mě a stoupnul si. Spíš zařval. Hodně naštvaně. Polekala jsem se a ustoupila o několik kroků dozadu. Narazila jsem na kořen. Skoro jsem upadla, ale nakonec jsem to zvládla ustát.

„Tak si za ní běž!“ sykla jsem a běžela pryč. Cestou jsem plakala… Můj svět se právě zbořil jako domeček z karet. Už jsem neexistovala. Nechtěla jsem…

Seděla jsem na sedačkách v zákoutí malého divadla a mačkala můj kostým. Mám hrát veselou holčinu z vesnice. To nezvládnu… Dívala jsem se do blba a po tvářích mi stékaly tiché slzy. Výraz jsem neměla žádný. Byla jsem chodící mrtvola.

„Co se děje? Proč brečíš?“ ptala se mě maskérka a začala mi utírat slzy. „Zničíš mi make-up.“

„Co?“ vzdychla jsem. Pozastavila se a dívala se na mě.

„Em… mám ti vlastně vyřídit, že na tebe tady někdo čeká,“ řekla a zmateně odešla. Co? Někdo čeká? Na mě? Kravina! Zvedla jsem se a prošla dveřmi do chodby. Zvedla jsem oči a v tu ránu jsem ho uviděla. Opíral se o stěnu a ve tváři měl nečitelný výraz. Třeba si mě nevšiml. Obrátila jsem se a chtěla zmizet. Nechci ho přeci vidět!

„Kate!“ zavolal za mnou. Pozdě.

„Co chceš?“ zeptala jsem se neutrálně a obrátila se zase k němu. Stál už u mě. Než jsem stačila zareagovat, něžně mi přejel prsty po tváři.

„Tebe,“ zašeptal. Naštvaně jsem mu ruku odstrčila.

„To sis měl rozmyslet dřív!“ zasyčela jsem a obrátila se. Rychle jsem chtěla odejít, ale chyl mě za ruku. „Pusť nebo začnu křičet!“ zavrčela jsem. Šlo to ztěžka, ale šlo to říct.

„Miluju tě, slyšíš?! Ona je sice ta pravá, ale můj osud si to nemyslí. Je namyšlená, zlá a sahá jenom po penězích,“ vysvětloval mi rychle.

„Aha. S ní ti to nevyšlo, tak se vracíš?“ nesouhlasila jsem s ním a snažila se vytrhnout jeho ruku z mé. Ta teplota mi tolik chyběla!

„Kate, chci jenom tebe. Ona je nic proti tobě! Jsi hezčí, jsi lepší, jsi bláznivá, jsi mladší a máš hezčí prsa,“ usmál se. „To mám radši.“ Jak si to může pomatovat? Oči mi automaticky sjely k mému poprsí. Slyšela jsem ho, jak se zasmál. Rychle jsem se na něj podívala.

„Stejně ti neodpustím!“ zasyčela jsem na něj a přitom skákala 1000 metrů do vzduchu radostí.

„To ani nechci. Chci jenom, abys o tom přemýšlela. Nedokážu bez tebe žít,“ vzdychl a pustil mi ruku. Chvíli jsem se na něj dívala a potom jsem šla pryč. Vážně o tom musím přemýšlet. Ublížil mi, ale trpěla jsem jenom jeden den… A bylo to strašný bez něho! Slyšela jsem, jak mi radostně cinká v hlavě.

„Kate, jdi na to,“ řekl mi někdo a strčil mě na pódium.

„Selka přišla, Mario!“ zajásal Mikův hlas. Bože, co mám vlastně říkat? Co? Kde to jsem? Můj text! Zapomněla jsem! Všichni na mě upírali svoje oči. Kriste pane! Improvizace!

„Jasně! Jsem tady!“ zasmála jsem se vesele a Mike se na mě nechápavě podíval. „Kruci…“ zamumlala jsem potichu. V zadní řadě jsem viděla Jaka, jak si sedl.

„Selka? Já jsem z města!“ říkala Lucy jako Maria. Oba se obrátili na mě. Zase já?

„To je sice možný, ale já jsem z vesnice,“ řekla jsem jí a zašla do domku jako kulisy. Co to melu? Vyprskla jsem smíchy.

„Co blbneš?!“ ozvalo se vedle mě potichu.

„Zapomněla jsem text,“ přiznala jsem. Holka mi podala scénář. Rychle jsem ho přejela očima. Už vím! Rychle jsem hopsla na jeviště a začala hrát…

Po hře jsme sklidili docela velký úspěch. Pokazila jsem začátek, ale jinak jsem to zahrála dobře.

„Páni! Co to bylo ze začátku?“ zeptal se Mike, když jsme spolu uklízeli kulisu.

„Byla jsem… mimo,“ zamumlala jsem a postavila ji na zem.

„To dneska celej den. Děje se něco?“ strachoval se. Až moc rychle jsem zavrtěla hlavou.

„Nic.“

„Vážně, jo? Brečela jsi,“ tvrdil.

„Miku, to je fuk. Vážně. Mám se fajn,“ usmála jsem se.

„Já jenom, že bych tu byl, kdybys něco potřebovala,“ zamumlal a pošimral se na hlavě. Zarazila jsem se.

„Em… to je od tebe hezký, ale… mám… Jaka,“ řekla jsem mu. Jakovo jméno mi nešlo moc přes jazyk, ale nakonec jsem ho řekla.

„Jé! To já myslel, jako že jsem tvůj kamarád,“ zasmál se rychle Mike a zrudnul.

„Tak to jo. Díky,“ usmála jsem se a šla pro další kulisy na pódiu. Rychle jsem došla k jedné kulise na kraji pódia a chtěla ji vzít, ale nějak jsem se převážila a začala padat dozadu. Ne! Vykřikla jsem. Najednou jsem místo na zem dopadla do teplé náruče.

„Díky,“ zamumlala jsem a letmo se podívala na Jaka.

„Byla jsi úžasná,“ usmál se na mě. Neubránila jsem se a úsměv mu oplatila.

„Hm…“

„Nejlepší, dobře,“ zasmál se a přitiskl si mě víc k tělu. Zrudla jsem.

„Děkuju,“ zamumlala jsem a vymanila se z jeho náruče. Tak… a teď vylézt zpátky na pódium. Dva metry od země. To nedám. Podívala jsem se na Jaka. Věděl, že tam chci. Pousmál se a přistoupil ke mně. Vždycky jsem to měla ráda. Vždycky mě vyhodil, že jsem dopadla přesně na nohy. Nevím, jak to dělá, ale zvykla jsem si. Ruce mi dal na boky  a zvednul mě ze země. Pokrčil se a vyhodil mě do vzduchu. Zasmála jsem se a dopadla na pódiu. Mike se akorát objevil. Vyjeveně se na mě koukal, jak jsem vyskočila. Pak viděl Jaka a hned ho to přešlo. Vzal rychle kulisu a cupital pryč.

„Chceš pomoct?“ zeptal se dole Jake a usmál se na mě svým kouzelným úsměvem. Chvíli jsem přemýšlela.

„Možná s tímhle,“ pokrčila jsem rameny a ukázala na „strom“. Přikývl a popošel pár kroků dozadu. Rozeběhl se a vyskočil. Odpíchl se od pódia a dopadnul vedle mě. Už si toho radši nevšímám. Znova se na mě usmál.

„Jdeme?“ zasmál se. Přikývla jsem a došla ke kulise. Snažila jsem se ji zvednout, ale bez výsledku. Poposunula se asi o 3 centimetry. Jake k ní přišel.

„Co jsi říkala?“ Usmál se pobaveně a schválně ji celou nadzdvihl ze země. Ještě si ji nadhodil. Zabručela jsem a ukázala, kam má jít. Tajně jsem se dívala na jeho ruce. Bože! Ty svaly… Asi omdlím nebo nevím. Vzdychla jsem si při pohledu na jeho ruce a on se na mě otočil. Rychle jsem se dívala někam jinak. Cestou jsme míjeli Mika.

„Sami bychom to neuzvedli,“ protestovala jsem.

„Jasně. Ale on to uzvedne sám,“ zavrčel a šel pro další kulisu. Přidali se k němu i další herci, co se byli převléct. Došli jsme na místo.

„Tady to polož,“ řekla jsem mu a on tak udělal. Chvíli jsem se dívala do země. „Jaku, proč… proč ona je ta pravá?“ zeptala jsem se a on se na mě rychle podíval. Polknul.

„Em… protože,“ zasekl se. „Vlastně ona není. Ty jsi ta pravá,“ opravil se.

„Ale říkal si něco jiného,“ nesouhlasila jsem. Přikývl a popošel ke mně.

„To jsem mohl říct, ale nemyslel jsem to vážně. Kate, ona není důležitá,“ vzdychl a já couvla. Narazila jsem do zdi u dveří.

„Tak proč jsi tak rychle… zareagoval?“ nechápala jsem.

„Protože jsem nemohl tušit, jaká je.“ Pokrčil rameny.

„Ale to jsi ji viděl jednou a hned jsi mi dal… kopačky?“ nadzdvihla jsem obočí. Postavil se úplně u mě. Musela jsem už zaklánět hlavu. Cítila jsem teplo, jak sálá z jeho těla. Jeho ruka chytla mou.

„Neříkej to.“ Zavrtěl hlavou a na čele se mu objevila vráska. „To je těžký, ale jednou to pochopíš,“ zabručel a propletl naše ruce. To jsem potřebovala.

„Já to chci pochopit hned,“ nesouhlasila jsem a našpulila naštvaně rty. Šťastně se usmál a druhou ruku mi vsunul za krk.

„Jsi tak roztomilá, když se zlobíš. Proto tě tolik miluju.“ Usmíval se. Po obličeji se mi rozlil švihlý úsměv. Ale hned mě přešel.

„Neodpověděl jsi mi,“ protestovala jsem. Krásně se zasmál a sehnul se ke mně. Natiskla jsem se ke stěně a ztuhla.

„To mi nevadí.“ Zasmál se.

„Mně… jo,“ zadrhla jsem se a srdíčko mi začalo bušit jako o závod.

„Mmm…“ zavrněl a rty otřel o moje. Hezky se mi podíval do očí. Nedalo mi to a já se usmála. Rukou opustil můj krk a pomalu mě pohladil přes klíční kost, hrudník až k bokům. Něžně mě objal.

„Miluju tě,“ zašeptal u mých rtů.

„Miluju tě,“ oplatila jsem mu to a nechala se políbit.

Autor: TwilightMishka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek (Ne)pravá láska: