Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Ne! Já už nechci být zrůda!

Bella

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Ne! Já už nechci být zrůda!Tato moje jednodílná povídka popisuje život Edwarda v období "puberty". :D Snad se bude líbit :D

12.01.2010 (11:15) • Elcheetos • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1357×

Tohle už nešlo. Už jsem nemohl vydržet, jak se na mě Carlisle kouká očima plnými soucitu a porozumění. Musel jsem pryč. Zítra, nebo už odpoledne, nejlépe hned. Nechápu proč se vůbec namáhá vydržet bez lidské krve. Vždyť je to pro nás přirozené, stejně jako je pro lidi přirozené dýchat, nebo jíst.

„Dnes s tebou obědvat nebudu Carlisle.“ oznámil jsem mu s úsměvem.

„Opravdu ne? Plánoval jsem výlet do rezervace. Mají tam veliké množství pum.“

„Ne opravdu ne. Potřebuju trochu přemýšlet.“

Otočil jsem se a vyšel pomalu ven. Pomalu oproti tomu, jak chodím běžně, ale přece jenom o dost rychleji, než nějaký člověk vůbec může jít. Zastavil jsem se těsně za prahem dveří.

Kam ale půjdu? Někam do města, nebo spíš na vesnici? Asi hodně daleko, abych na Carlislea neupoutal moc pozornosti. No tak se mu ztratil syn. Syn, který se rozhodl přesídlit do velkoměsta, aby mohl žít opravdový upíří život. Ano. Moje rozhodnutí padlo. Půjdu do města. Tam se pár mrtvol lehko ztratí. Pár...

…

Zdálo se mi to jako věčnost, co jsem odešel od Carlislea a Esmé. Byli pro mě jako rodiče. A já byl jako jejich syn. Syn, který dospěl do puberty a odstěhoval se.

Ale byl tu malý rozdíl. Já jsem upír. Nejsem normální člověk. Kéž bych byl. Teď už vím, že není dobré zabíjet lidi. Jasně, zabíjel jsem jenom ty zlé.

Jednou jsem stopoval pedofila, co se nalepil na paty malé holčičce. Mohlo by ji být tak deset, maximálně dvanáct. Slyšel jsem jaké odporné možnosti,co s holčičkou, se mu hodily v hlavě. Nahlas ale řekl jen „Ahoj, nechtěla bys hračku, pojď se mnou. Mám jich doma spoustu.“ Naštěstí holčička už byla dost stará na hračky. A asi ji doma učili, že se s cizími lidmi nemluví.

Ani v době jako je teď. Tedy přibližně rok 1948. Dny a roky se mi začali slévat dohromady. Od té doby, co si žiju takhle volně, skoro nevnímám čas.

Zamyslím se. Zamyslím se nad tolika zamřenými životy. Kolik tatínků, nebo manželů, nebo prostě jenom synů jsem zabil. Ano. Zabil jsem je v situaci, kdy jsem zachraňoval druhé. Ty hodné a milé lidské bytosti. Tím jsem to alespoň ospravedlňoval.

Kolik to vlastně bylo? Dvacet, třicet nebo i víc lidí? Chodil jsem na lov tak jednou za dva týdny. Je zajímavé, že se vždy někdo našel. Někdo, kdo chtěl ublížit někomu jinému. Někdo komu v hlavě běhal úmysl zabít někoho.

Znechuceně jsem četl jeho mysl. Potom jsem zaútočil. Neměl nejmenší šanci. Co si o mě ale teď myslel ten pronásledovaný, ať už to byla desetiletá holčička, nebo dospělý muž?

Nevím. Jim jsem mysl nikdy nečetl. Snažil jsem se co nejrychleji zmizet. Číst v mysli někoho neznámého, hodného milého... to bylo příliš neslušné.

„Hele mami, vidíš toho hezkého pána támhle ne lavičce?“ slyšel jsem hlas malé holčičky, kterou vedla maminka nejspíš do školky. Právě tohle jsem chtěl chránit. Rodinu.

Při pomyšlení na rodinu mnou projel zvláštní pocit. Stýskalo se mi po Esmé, mé milující a oddané adoptivní matce. Když jsem odcházel, dělala scény. Pořád mě přemlouvala, že nemusím ocházet. Že mě to přejde. Určitě se jí po mě staršně stýskalo. Jako mě. Stýskalo se mi také po Carlisleovi, po jeho věrnosti a důvěře. Nechápal jsem jak mohl celých dvěstě padesát let vydržet bez lidské krve.

Bez té sladké chuti. I když jz toho máte potom svědomí nadranc. Ten násilník měl také svou rodinu, které se po něm stýskalo.

V tu chvíli jsem se rozhodl. Vrátím se ke své rodině. To bylo důležité. Moje rodina.

Vyskočil jsem z lavičky. Nevšiml jsem si že jsem tu proseděl celý den. Už se stmívalo. Rozeběhl jsem se směrem k parkovišti.

Krást auta umím dobře. Usmál jsem se pro sebe. Nasedl jsem do modrého Citroënu. Byl moc pěkně vybavený. Sedačky potažené béžovou kůží, rádio... bylo mi trochu líto majitele.

Za pár minut jsem byl venku z města a ujížděl po silnicích směr moje rodina.

…

Nemohl jsem tomu uvěřit. Bylo to tak neuvěřitelné, že jsem si myslel že jsem usnul, i když nikdy nespím. Ale co já vím. Třeba jsem se zbláznil.

Po tom co jsem přijel domů, Esmé přiběhla do garáže v rekordním čase. Byla ještě rychlejší něž já, když jsem vystupoval. Vypnul jsem motor a šel se přivítat.

Vrhla se na mě a sevřela mě v pevném mateřském objetí. Normálního člověka by to rozdrtilo. Usmál jsem se. Nejsem člověk. Jsem stvůra. A tou už nechci být.

Pár vteřin poté do garáže vtrhl Carlisle. Esmé se ode mě neochotně odlepila. Vypadala, že by brečela, kdyby mohla.

„Vítej doma synu.“ prohlásil Carlisle, a já byl šťastný. Šťastný, že jsem doma a se svou rodinou.

KONEC

Autor: Elcheetos (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ne! Já už nechci být zrůda!:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře