Edward Bellu opustil ještě dříve, než jí řekl, že je upír. Po nějaké době se z toho dostala, ale teď přišla nečekaná rána, která ji srazila znovu na dno...
10.05.2012 (15:30) • NessieCullenBlack • FanFiction jednodílné • komentováno 19× • zobrazeno 3865×
První den v nové škole. Připadala si jako nějaká atrakce. Všichni na ni upíraly své pohledy, i přes to, že ona byla tak nerada středem pozornosti. Pohled stočila na špičky svých tenisek a rychle se protáhla davem k jedinému volnému místu v celé třídě. Posadila se, aniž si všimla vedle koho, neboť svůj pohled nadále věnovala pouze svým bílým teniskám. Najednou se vedle ní ozval ten nejkrásnější hlas, jaký v životě slyšela, který ji donutil zvednout hlavu.
„Ahoj,” řekl a zadíval se jí do očí. Když uviděla jeho tvář, oněměla úžasem. Lesklé bronzové vlasy, krásné ostře řezané rysy a neuvěřitelně bledá pokožka. Usmál se na ni zářivým úsměvem a dodal.
„Edward Cullen, těší mě...”
Neuvěřitelná bolest, kterou vyvolala ta jedna vzpomínka, se jí rozhostila po celém těle. Pálily ji oči, které se zalily slzami. Slané kapky vody jí stékaly po tvářích a dopadaly na těžký drahý papír, který držela v ruce. Myslela, že už je to za ní, ale teď se všechno vrátilo. Jeho zlatavé oči, pokřivený úsměv… Zatřepala hlavou se snahou dostat ty vzpomínky pryč ze své hlavy, ale nepomohlo to. Neustále viděla před očima jeho obličej.
Stáli na příjezdové cestě u Bellina domu. Podívala se do jeho očí, které byly najednou chladné a nepřístupné. Zachvěla se.
„Bello… Musíme se rozejít,” oznámil. Cítila, jak se její strdce rozletělo na tisíce kousků.
„Co to říkáš? Ne… Ne, to nemůžeš myslet vážně.” Z očí se jí začaly kutálet slzy.
„Prostě nejsi ta pravá, promiň,” omlouval se.
„Ne… Já… Ne… Edwarde, prosím… Ne… To ne, neopouštěj mě,” koktala a natáhla k němu svou ruku.
„Je mi to líto,” zašeptal a odešel pryč. Zhroutila se na zem a plakala.
„Ne, ne… To ne,” šeptala pořád dokola.
Vrátila se zpátky do současnosti a znovu se podívala na teď již téměř rozmočené oznámení a naplno se poddala zoufalství. Oznámení jí vyklouzlo z roztřesených rukou, ale v hlavě stále viděla těch pár slov…
Edward Anthony Masen Cullen
&
Tanya Denali
Vás srdečně zvou,
abyste spolu s nimi a jejich rodinami oslavili počátek jejich společné věčnosti.
Dne: 18. 5. 2012
Takhle už to dál nejde, pomyslela si. Oznámení odložila na stůl a zmizela ve své ložnici. Bezmyšlenkovitě házela své věci do kufru. Tady už nezůstane. Začne znovu. Někde jinde. Zapnula kufr, do kabelky naházela vše potřebné a vydala se ke dveřím. Než stihla odejít, tak její pohled upoutal poznámkový blok a tužka. Uvědomila si, že nemůže jen tak odjet. Sedla si tedy ke stolu a začala psát.
Charlie,
už tady dál nemůžu zůstat, odjíždím…
Vysvětlila svému otci důvod svého rozhodnutí a slíbila, že se určitě co nejdříve ozve. Pak zbývala ještě jedna osoba, které potřebovala napsat ještě pár slov, než nadobro odjede.
Drahý Edwarde,
je pro mě těžké smířit se s tím, že ty už mě nemiluješ, ale nic s tím nenadělám. Pravé lásce se vzdorovat nedá a já jsem pro tebe zřejmě ta pravá nebyla. Doufám, že teď už budeš jenom šťastný. Jelikož vím, že už se nikdy neuvidíme, neboť to by nebylo dobré ani pro jednoho z nás, tak ti píšu tento dopis. Ještě než se s tebou nadobro rozloučím, chci, abys něco věděl. Od první chvíle co jsem tě poznala, jsem věděla, že jsi jiný. Celá tvoje rodina se liší od ostatních. Netuším, co jsi zač, ale jedno vím jistě. Ty nejsi člověk… Věděla jsem to téměř od začátku, ale i přesto jsem se do tebe zamilovala, protože mě nezajímalo, kdo jsi. Tímto dopisem se s tebou zároveň loučím. Ty sis vybral jinou, ale i přesto chci, abys věděl, jak moc tě miluji a vždy také budu. Vím, že tvé rozhodnutí už nezměním… Za pár dní, až budeš stát s jinou u oltáře a budeš si s ní slibovat lásku a věrnost, tak já už budu daleko od tebe. Stěhuji se… Chci zkusit znovu začít žít normální život, ale tady by to nešlo. Všechno by mi tě připomínalo, a to bych nezvládla. Ty jsi už pryč. Odešel jsi z mého života a zakončil tak ty nejkrásnější dny mého žití a já teď odejdu navždy z toho tvého. Doufám, že budeš šťastný. Jednou na mě zapomeneš a budeš žít krásný, dlouhý život, ale věz, že já na tebe nikdy nezapomenu…
S láskou,
navždy Tvá Bella
Odložila tužku a zadívala se ven z okna. V hlavě se jí promítaly všechny vzpomínky na něj, na chvíle, co spolu prožili. Po tváři jí stekla slza plná bolesti a smutku…
Autor: NessieCullenBlack (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Diskuse pro článek Navždy Tvá Bella...:
taky se přikláním k názoru že by to takhle(a hlavně TĚD) ještě nemělo končit. Píšeš krásně a tak bych by\la moc ráda kdyby si pokračovala
Nádherné Nemám slov, jednoducho dokonalé
Pesnička sa k tomu skvele hodila :) A keby si napísala pokračovanie, určite by som si ho prečítala :)
Je to na tobě, ale kdybys napsala pokračování. Tak by se určitě našli lidé, kteří by si to rádi přečetli. I já samozřejmě :D Úplně mě zajímá jak by to dopadlo :D :D Ale jinak krása
také se přimlouvám za pokračování
myslím, že bys měla napsat pokračování
přestože to bylo vcelku krátké, krásně jsi to vyjádřila
Moc se mi to líbilo doufám, že chceš napsat pokračování. Prosím
mooooc krásné
Článek ti vracím. Jednorázová (popř. kapitolová) povídka musí mít min. 500 slov. Ta tvoje má 415 slov. Tak si to prosím doplň a poté zaškrtni "článek je hotov". Děkuji.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!