Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Navždy

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

NavždyPředem vás upozorňuji: nemá to děj! Je to jen (krátká) myšlenka. Popis situace, kdy Bella, napůl otupělá, napůl zoufalá (což tam moc rozmazáváno není, jelikož se snaží vnímat okolí, ne svou bolest, se kterou je naprosto zžitá a tak ani nemá proč nad ní stále přemýšlet), uvažuje o přítomnosti a tím pádem i o Edwardovi.. dějově zařazeno do situace, kdy Jacob neexistuje, Edward se k ní nevrátil a ona už je na vysoké škole v nějakém cizím městě. Měla jsem špatnou náladu a proto jsem si to chtěla zkusit popsat.. no, snad se bude líbit.

25.04.2010 (08:45) • Ranya • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 3801×

Sedím na nepohodlném kamenném obrubníku a kolem mě se odehrává zbytek světa. Tak nezajímavý, tak prázdný... bez něj... Po zádech mi přebíhá mráz a každé vdechnutí zaprášeného městského vzduchu s sebou přináší bolestivé připomenutí shluku zoufalých emocí, které se ozývají kdesi uprostřed mojí hrudi. Ten shluk funguje podobně jako černá díra – vysává veškerou radost, štěstí, optimismus a naději.

Neposlušné kaštanové vlasy, co se při každém závanu větru dotýkají mé tváře (i když mám hlavní prameny zastrčené za ušima), mi nepříjemně navracejí pálení nosu způsobené rýmou. A mám vůbec právo se divit? Poslední roky nejsem v pořádku ani psychicky, ani fyzicky. Stejně tak se ozývá zatuhlý krk; nelíbí se mu, že sedím pořád ve stejné pozici, avšak ani snaha o rozhýbání nezabírá.

Rozhlédnu se. Přede mnou je chodník a oprýskaná zeď starého domu, odkud už dávno zmizela omítka a teď jen zub času spolu s kolemjdoucími pracují i na postupném ubývání zdiva. Oranžové zdi a spojující materiál jsou krášleny červenými nápisy, žel však také značně omšelými a proto původně jasně a zřetelně nasprejovaná písmena nedokážu rozeznat. A zdevastovaný stav celé té zdi mi někoho velice připomíná. Asi mé srdce.

Chvíli si prohlížím pohozenou cigateru vedle své pravé nohy. Mě kouření neláká a ani to neplánuji zkoušet. Ale to neznamená, že mám plíce stále naprosto zdravé a nezanesené, jelikož často navštěvuji zakouřené prostory. Jak nám kdysi vyprávěla učitelka, pasivní kouření je taky škodlivé. Mělo by mi na mém zdraví záležet. I když jsem od... jeho odchodu... svou tělesnou schránku výrazně zanedbávala.

Podívám se vpravo. Chodník se vlivem perspektivy zúžuje a mladá vietnamka s černými vlasy lemujícími její kulatou tvář, nosíc běžovou halenku, tmavě hnědé kalhoty a vhodně zvolenou kabelku z kůže s naoranžovělými ornamenty, se zdá ještě mnohem menší, než ve skutečnosti je. Kdyby byla takhle maličká doopravdy, mohla bych ji zamáčknout jen svým palcem... roztomilé.

O kus dál dům končí a, lepíc se na něj, vedle začíná další – tento je udržovanější, dokonce se zachovanou sochou andělů nad vstupními dveřmi. Mezi jejich zdviženými pažemi vyrůstá mohutný strom, jehož vytesané větve s drobnými lístečky končí skoro až pod střechou.

Zahledím se tam, kde chodník přechází v další, kolmě ležící ulici. Zdá se, že je velmi podobná té, v níž se zrovna nacházím já. Vlastně... všechny ulice okolo jsou si velmi podobné. A proč jsem se tedy usadila zrovna zde? Sama nevím... možná mne zaujal náznak přírody ve formě trávníku mezi silnicí a cestou pro chodce, na jehož obrubníku, co slouží jako oddělení špinavé hlíny a nafialovělých dlaždic, právě sedím.

A nebo mi bylo jedno, kam si sednu, protože účel stráveného času tady nespočíval v místě, ale v myšlenkách – chtěla jsem přijít na problém, co mi znemožňuje vrátit se do starých kolejí. Na rozdíl mezi mnou a ostatními lidmi.

Snažím se přítomnost vnímat všemi svými smysly. Musím se to zase naučit. K mým uším doléhá něžný cvrlikavý zpěv opeřence ze střechy protější budovy, které byl dopřán nový, křiklavě růžový nátěr. Právě proto k ní raději sedím zády, kazila by mi dojem a rozptylovala mě. Zároveň slyším zvuk projíždějících aut a nyní, krátce, hovor lidí, co jdou s veselou náladou a velkým výskytem smíchu kolem.

Užívají si života... proč já ne?

 

Protože mě opustil. Nikdy bez něj nebudu kompletní...

To zjištění bolí.

...nikdy nebudu jako ostatní.

Autor: Ranya (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Navždy:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře