Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Návrat zpět

19.10.2009 (14:00) • Odehnalka • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 5710×

Návrat zpět

Už mě to unavovalo. Všechno… Hlavně jak mě pořád odmítal… Unavoval mě náš vztah… Ztrácela jsem sílu… Poslední dobou jsme se pořád hádali,… ani jsem nevěděla proč.

Prostě jsme se začali hádat a často to skončilo tak, že jsem odešla domů… Vždy jsem pak byla naštvaná… Jenže on pak přišel s omluvou a s prosbou v očích… Vždy mu podlehnu… ale nemyslete si, že usmiřování byla jako ve filmu. Ani náhodou…

Proto jsem se rozhodla na pár dnů opustit Forks… zase jsme se pohádali…znovu… Opravdu už nemám sílu… Dovolila jsem mu všechno – mohl mi koupit nové auto, vybral vysokou školu, dovolila, aby mi pořád něco dával, přikývla jsem na nabídku k sňatku…

Ano, měla jsem se co nejdříve vdávat… i když jsem nechtěla, kývla jsem. A on… Jistě, bojí se, že mi ublíží, ale mě to je jedno… Myslí to se mnou dobře, vím to… Nikdy by nic neudělal, co bych nechtěla. Ale teď něco chci a on odmítá. Je tak ušlechtilý…

„Začínám litovat toho, že jsem ti řekla ‚Ano‘!“ zakřičela jsem na něj dnes, když jsme se hádali… Musely ho ty slova zabolet… Ale mě bolelo úplně všechno…

...

Hned, jak jsem přijela domů, jsem vyběhla do svého pokoje. Až teď jsem začala brečet… bylo to poprvé, co jsem po naší hádce brečela. Vytáhla jsem kufr a bez rozmyšlení jsem začala do něj házet oblečení. Slzy jsem neutírala… nemělo to cenu… tekly pořád a pořád. Našla jsem pas, občanku a porozhlédla se po pokoji… Za pár dní tu zase budu…  možná…

...

„Bello, nedělej to,“ uslyšela jsem zvonkový hlas. „Já musím Alice… je toho na mě moc,“ pousmála jsem se. „kdy se vrátíš?“ Jen jsem pokrčila rameny, objala ji a rychle odešla…

...

Změnila jsem se…a z pár dnů se nakonec vyklubaly týdny. Vyčistila jsem si hlavu… Byla jsem ve Francii… ráda bych se tam někdy zase podívala.

Byla jsem nervózní… se schůzky… se setkáním s ním. Moje auto stálo tam, kde jsem je před čtyřmi týdny nechala… Je vlastně moje?... Přeci to byl jen dárek od něj…

Svoje vydělané eura jsem musela vyměnit za dolary… Nejistě jsem vyjela k malému městu Forks…

...

Nejela jsem však domů… Jela jsem k němu. Nevěděla jsem, jestli najdu cestu, nevěděla jsem, jestli bude doma, ale… za zkoušku nic nedám… Strašně moc mi chyběl… ale… co když mu já vůbec nechybím? Co když mě nebude chtít vidět?... Měla jsem nutkání se otočit, ale neudělala jsem to…

...

Jejich velký dům zel prázdnotou. Odstěhovali se? Nedivila bych se… Musela jsem mu hodně ublížit… Pomalu jsem zamířila k domu… Nábytek tu byl, neodstěhovali se.

Šla jsem po schodech nahoru, do jeho pokoje… Až teď jsem uslyšela hudbu – Debussy. Jeho oblíbený skladatel. Potichu jsem otevřela dveře…

Ležel na gauči, oči zavřené, ruce pod hlavou. Došla jsem k němu a nahnula se nad jeho andělský obličej. Vlasy mi spadly do tváře… a dotkly se jeho.

Trhl sebou a otevřel oči… Chvíli v tichu jsme si vzájemně dívali do očí, pak se usmál. Úsměv jsem mu oplatila a zrušila tu malou mezeru mezi námi…

Bože, tak moc mi chyběl… Tak moc. Polibek mi s radostí oplácel a já se k němu přitiskla ještě víc. Na chvíli jsem polibek přerušila, abych se mu mohla podívat do očí. Měl je krásně zlatavé, nedávno musel být na lovu.

Usmála jsem se a opět přitiskla své ruce na ty jeho. Nabrání se a to je dobré znamení. Jeho ledové ruce se mi obmotají kolem pasu a ještě pevněji si mě na sebe přitiskne.

Svoje rty přesunul na čelist a pak ještě níž, na můj krk. Nebála jsem se, i když jsem věděla, co je zač. Opřela jsem se o lokty, které jsem mu dala vedle hlavy. Prsty jsem mu zajela do vlasů. Jeho rty jsem si přitáhla zpět na ty své.

Líbali jsme se stále více hltavěji. Zřejmě se projevily ty čtyři týdny samoty. Než jsem si toho mohla všimnout, ležela jsem na posteli, kterou kdysi koupil kvůli mně, pod ním a jeho rty se opět přesunuly na krk. Nebránila jsem mu.

Nejistě jsem své ruce přesunula na jeho záda a pak na hruď. Ruce se mi netřásly, když jsem mu rozepnula první knoflík u jeho košile. Nezabránil mi v tom, nic nenamítal, což mě potěšilo a začala rozepínat další. Konečně jsem rozepnula i ten poslední. Myslela jsem si, že teď mi v tom zabrání, ale naopak. Ještě mi pomohl.

Na chvíli se odtrhl od mého krku a zadíval se do mých očí. Nejistě jsem se kousla do dolního rtu. Hrozný zlozvyk, jak jednou poznamenal. On se však usmál tím svým pokřiveným úsměvem a políbil mě na rty. Mé ruce klouzaly po jeho zádech a hrudi.

Jeho jedna ruka mi vklouzla pod mé triko a lehce klouzala po mé kůži. Teď mi nevadil jeho chlad, jeho ledová kůže. Lehce jsem zatlačila na hrudi, abych si mohla sednout. Pochopil.

Klekli jsme si a on mi konečně sundal triko. Naše pohledy se na chvíli spojily. Usmál se a opět se začal věnovat mému krku. Zaklonila jsem hlavu, abych si tento pocit ještě víc vychutnala. Prsty jsem zase zapletla do Edwardových vlasů. Přes krk se dostal k ramenu, pak zpět ke klíčním kostí.

Po krku se dostal zpátky k mým rtům. Dlouho však u nich nezůstal, protože začal rty přejíždět po mé tváři… Lehce mě políbil na oční víčka, špičku nosu,… Až se dostal k pravému ušnímu lalůčku.

Moje ruce neustále mapovaly jeho hrudník, ale stále jsem toho neměla dost. Jeho rty jsem si přitáhla zpět. Teď jsem se do jeho krku pustila já. Nebránil mi, oddal se mi. Jeho ruce, hladíc mé záda, rozepnuly moji podprsenku a pomalým pohybem ji sundával. Vychutnával si tenhle okamžik, prodlužoval ho. Nevadilo mi to, naopak. Konečně se zbavil toho kousku.

Jeho ruce se mi obmotaly kolem pasu a ještě víc si mě na sebe přitiskl. Dlaněmi jsem mu zatlačila do ramen, aby si lehl. Opět mě pochopil. Nepřestávali jsme se líbat. Tentokrát jsem jeho rty opustila já a přes čelist jsem se přesunula na krk. Nevadilo mi jeho ledové tělo, tu zimu jsem totiž nevnímala.

Dovolila jsem si ještě níž a mé ruce zabloudily k pásku jeho kalhot. Než jsem se však nadála, byla jsem pod ním. Jednou rukou se podepíral, aby na mě nenalehl celou svou vahou a druhou přejel přes krk, ňadra, zastavil se, aby mohl cítit mé rychle bijící srdce, pak sjel k bokům.

Rozepnul pásek na mých kalhotách a sunul je pomalu dolů. Možná byl nejistý, jestli může a tak jsem své ruce dala za jeho krk a opět spojila naše rty. Pousmál se a sundal mi kalhoty. Moje ruce začaly klouzat po jeho zádech, až se přesunuly na jeho rifle.

Teď byla řada na mě, abych mu sundala ten kus otravné látky. Tak jako s košilí mi i teď pomohl. Naše pohledy se spojily. Usmáli jsme se na sebe a naše rty se opět spojily. Jeho doteky byly lehké, jemné, opatrné… prsty mapovaly moji kůži. Vždy se mě dotýkal jen jedním prstem. Chvíli ukazováčkem, chvíli prsteníčkem, prostředníčkem,…

Byl jako sochař, když dodělával sochu. Záleželo mi na každém detailu, na každém mém znamínku, záhybu na těle, každé malé jizvičce, které jsem měla díky mým zraněním, záleželo mu na mém těle. Rty se přesunul na můj krk, klíční kosti a pak ještě níž.

Vydechla jsem a Edwarda to zřejmě potěšilo. Od ňader se sunul ještě níž, na mé bříško a zastavil se až u lemu kalhotek. Tam se na chvíli zastavil. Moje vzrušení se ještě zvětšovalo a to jen díky jeho rtům, díky jeho těla. Po chvíli se přes bříško, hrudník a krk vrátil k mým rtům.

Tento polibek byl úplně jiný, než ostatní. Byl odvážnější, plný lásky, něhy a touhy, která se drala viditelně napovrch. Aniž bych to nějak postřehla, neměla jsem ani ten poslední kousek mého oblečení a on také ne. Nevadilo mi to, spíše naopak. Byla jsem ráda, že se toho otravného kousku zbavil.

Naše pohledy se na chvíli spojily. Zřejmě v nich hledal to, co chtěl najít, co potřeboval, protože opět spojil naše rty. Ale nejen ty.

Naše těla se stala jedním. Byl to ten nejkrásnější okamžik, který jsem kdy zažila. Můj dech se ještě zrychlil a to i moje srdce. Zastavil se a oba jsme si vychutnávali tento okamžik, který si oba budeme navždy pamatovat.

Neustála jsem se líbali a přestali vnímat svět okolo nás. V tu chvíli, v ten okamžik, pro nás nebyl. Byl jen ten druhý, kterého tolik milujeme… Pomalu se pohyboval a já si myslela, že se zblázním.

Pomalu mě dováděl k vrcholu vášně a touhy. Byla jsem ráda, že to on je ten, kdo mě doprovází. Naše těla se proplétaly, jako by to byla ta nejjednodušší věc, kterou jsme dělali již mnohokrát. Moje vzrušení se zvyšovalo, stejně jako jeho a já jsem cítila, že za chvíli budu na vrcholku…

Prohnula jsem se v zádech a aniž bych si to uvědomovala, jsem nahlas zavzdychala. Zavřela jsem oči, abych si tenhle okamžik mohla ještě lépe vychutnat… Edward ke svému vrcholu došel za chvíli…

Otevřela jsem oči a spatřila ty jeho. Už nebyly zlatavé, získávali černý odstín, ale viděla jsem v nich radost. Usmíval se. Úsměv jsem mu oplatila. Jak jsem zjistila, nejen já, ale i on zrychleně dýchal, i když nepotřeboval vzduch.

„Chyběl si mi,“ zašeptala jsem a tak jsem přerušila to ticho, kterou tu celou dobu vládlo. Zasmál se a políbil mě.

„Ty mě taky,“ odpověděl mi stejně tiše. Usmála jsem se a naše rty jsem opět spojila.

„Víš, že tě miluji?“ zeptala jsem se ho a než jsem se nadála, ležela jsem na jeho hrudi.

„Jo, a víš, že já tebe?“

Přikývla jsem a na jeho hrudi jsem malovala srdíčka. Na chvíli bylo ticho, které jsem přerušila já. „Kdy bude svatba?“

„Ty sis to nerozmyslela?“ Zvedla jsem se na lokti, abych se mu mohla podívat do tváře.

„Samozřejmě že ne… Každá dívka touží být paní Cullenovou,“ zavrtěla jsem hlavou a vzpomněla si na střední školu. Usmál se tím svým pokřiveným úsměvem.

„Alice se z lovu vrátí tak za hodinu… Odhaduji, že za necelý měsíc je svatba.“

„Až za měsíc?“

„Od kdy se hrneš do svateb?“ udivil se.

„Od té doby, co jsem byla tak dlouho od toho, koho miluji,“ odpověděla jsem. Přitáhl si mě na sebe a políbil mě.

V hlavě jsem si přehrála náš rozhovor. Ukončila jsem polibek a snad poprvé byl nerad, že skončil.

„Alice je na lovu?“

Přikývl.

„I se zbytkem rodiny?“

Opět přikývl.

„A říkal jsi, že se vrátí až za hodinu?“ zeptala jsem se znovu.

On opět přikývl.

„To znamená, že máme ještě hodinu samoty,“ zamyslela jsem se a koukla se do jeho očí. Pochopil mě, usmál se a než jsem se nadála, ležela jsem pod ním…

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Návrat zpět: