Tak tohle je moje první povídka, takže nic moc. Vám co jste "TEAM JACOB" se asi povídka moc líbit nebude... no je tam jeden určitej zvrat... =)) A je tak trochu krátká. Povídka je o Belle(jak jinak), která chodí s Jacobem, protože jí Edward nechal. Nezná Edwardovo tajemství ani jeho rodinu. No a zbytek si přečtěte sami. Pište komentíky(hlavně kritiku)... xD
07.02.2010 (13:35) • ECEREJA • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1877×
Naivní
Právě jsme byli s Jacobem na procházce. Běhali jsme po lese, samozřejmě, padala jsem, jinak bych to ani nebyla já, ale Jacob mě vždy zase zvedl a já mu za odměnu dala psí suchar. Sice mám víc modřin než dříve, když jsem chodila s Edwardem, on mě totiž vždy stačil chytnout, než sem se stihla seznámit se zemí, ale to už je dávno pryč. Opustil mě a já se s tím smířila. Teď chodím s Jakem. To díky němu sem si neublížila, když mě Edward nechal… Ale co, stejně mi připadal, tak nějak tvrdý, bezcitný a ty jeho oči, neustále se tvářily hladově…
Dneska je něco jinak, cítím, že nás někdo pozoruje. Nikoho však nevidím, a tak na to za chvíli zapomínám. Netuším, že se v křoví skrývá kluk s nádherně zlatýma očima, pro kterého jsem zřejmě nebyla dost dobrá…
…
ÁÁÁÁÁ!!! To není pravda, proč my?! Proooooč?! Já mu říkala, že nemá na té motorce jezdit tak rychle. Ale on mě jako vždy v tomto směru ignoroval. Řekl:„Všechno je v pohodě, nemusíš se bát. Miluju tě, Bells.“ Nastartoval a odjel. Teď je všechno v tahu. On… on… jel do zatáčky moc rychle, vyhodilo ho to z motorky a… a… zalila mě další záplava slz.
…
Od Jacobovy smrti uběhly už tři měsíce, ale já se z toho pořádně nevzpamatovala. Edward na mě od té tragické události pořád kouká, netuším proč. Nejspíš se mi v duchu směje, protože se mi zhroutil svět. Po dalším týdnu sledování za mnou konečně přišel a popřál mi upřímnou soustrast. To tedy brzo… Na hodině biologie si se mnou dokonce začal povídat. Co ho k tomu vede?? Možná lítost. Stejně Jaka nikdy neměl rád a mě jak se zdá, taky ne… Ale co. Řekla sem si, že bych se s ním zase mohla začít bavit. Teď to bylo jiné, vyprávěl mi o sobě a své rodině, sourozencích a rodičích, dřív se totiž jenom vyptával na věci ohledně mne. Řekl, že jestli budu chtít, tak mě vezme k nim domů, aby mě mohl představit, i přes to, že už spolu nechodíme. Souhlasila jsem.
Přijel pro mě svým stříbrným volvem. Jeli jsme po hlavní silnici a potom zabočili na lesní cestu. Když jme zaparkovali v garáži, nemohla jsem ze sebe vydat ani hlásku, protože tam stály další čtyři auta a motorka. Ne že by mi kdy záleželo na majetku, ale tohle sem vážně nečekala. Vyšli jsme po schodech nahoru a ocitli se v nádherné prosklené předsíni.
Tady už na nás čekala celá jeho rodina. Všichni jsou tak krásní a děsně milí. Jenom Emmett vypadal, že brzo vyprskne smíchy, pořád na sebe s Edwardem mrkali a Alice na chvíli zavřela oči, a pak se smála taky. Sem trapná nebo co?
Pak jsme šli k Edwardovi do pokoje. Je úžasný, ostatně jako celý dům. Jedno mě však zarazilo.
„Edwarde, proč nemáš postel?”
„Nepotřebuju ji, já totiž nespím,” odpověděl mi.
„No, a proč nemáte kuchyň?”
„Protože nejíme lidské jídlo.”
„C… cože?!”
„Jsem upír Bello a ti tam dole jsou taky upíři.”
Zděsila jsem se a hledala nejbližší možný východ.
„Neboj, nevysaji tě, jsme vegetariáni. Lovíme pouze zvěř. A proč ti to vlastně říkám? To je prosté. Vsadil jsem se s Emmettem, že s tebou vydržím být v jedný místnosti šest hodin, aniž bych tě zakousnul. Počkej pět minut a sázku vyhraju. Díky Bello, teď mi Emm dluží nový auto. Když budeš chtít, tak tě v něm někdy svezu. A… no… vlastně nesvezu, znáš totiž naše tajemství a určitě si ho nenecháš pro sebe. To ti ale nemohu dovolit. Už se taky nechci dál přemáhat, děsně hezky voníš, víš?"
A skočil po mně...
Autor: ECEREJA, v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Naivní:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!