Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Náhodné setkání

19.06.2011 (18:00) • Aalex • FanFiction jednodílné • komentováno 15× • zobrazeno 2071×

Lauren využila přestávky a vyšla ven z místnosti plné lidí. V atriu se zhluboka nadechla a opřela se o zábradlí, aby se mohla dívat na lidi pod sebou. Po chvíli zkontrolovala hodinky. Zbývaly jí ještě tři hodiny, během kterých musela dávat pozor. Možná by si měla dojít pro kávu… Aspoň by měla jistotu, že ve špatně větrané místnosti udrží pozornost a neusne.

Otočila se a bez přemýšlení vykročila. V tu chvíli narazila do vysokého muže. Oba se naráz otočili, aby se začali omlouvat, a když Lauren zvedla hlavu, nemohla uvěřit vlastním očím.

To přece není možné…, to je Tyler!

Kdysi kolem sebe obcházeli, házeli po sobě očima, ale víc než k jiskření mezi nimi nikdy nedošlo. Lauren byla dost přímá na to, aby si přiznala, že to byla hlavně její chyba. Z Tylera se totiž vyklubal příšerný holkař a ona se po zralém, i když dost bolestném uvážení se rozhodla nestat se jen další položkou v jeho seznamu milostných úspěchů.

Neušlo jí, jak ji sjel pohledem. Potěšeně se na něj usmála a jeho pohled opětovala. Věděla, že vypadá skvěle. Líp nevypadala ani před těmi dvanácti lety, když vycházeli školu. I on se ale vylepšil. Na míru šitý oblek mu padl jako druhá kůže a z každého póru jeho těla vyzařoval úspěch. Když se k ní sklonil, ucítila příjemný závan jistě drahé kolínské. Zavřela oči, aby si vůni lépe užila a trochu sebeironicky si uvědomila, že ji málem dostala do kolen. Proboha, co se to s ní děje? Vždyť je dospělá a sebejistá žena, ne?

Vzápětí ale její pozornost zaujal Tylerův hezky modulovaný hlas. „Lauren? Vypadáš úžasně. Co tu děláš?“

Otevřela oči a pohled na jeho tvář tak blízko ji málem přiměl zajíknout se. „Ahoj, Tylere, jsem tu na školení…“

Zpozorovala, jak se začíná konferenční místnost znovu zaplňovat a s úsměvem dodá: „… a vlastně bych se měla vrátit. Brzy budeme začínat.“

Usmála se. „Ráda jsem tě viděla.“

Udělá krok ke vchodu, ale Tyler ji chytne za ruku. Jeho pohled jí nedovolí odvrátit se. „Počkej, kdy končíte? Nezašla bys na večeři nebo na kávu? Rád bych si s tebou popovídal…“

Věta zněla zvláštně neukončeně přesně tak, jak zamýšlel. Nechtěl stanovovat limity… kdo ví, v co se schůzka může přehoupnout.

Lauren ho ještě jednou sjela pohledem, jako by váhala, ale pak rychle přikývla. „Dobře, končíme za tři hodiny.“

Její podpatky se opět rozklapaly, přesto za sebou ještě zaslechla Tylerův hlas. „Počkám na tebe tady.“

Aniž by se otočila, mávla na znamení souhlasu.

Teprve, když se usadila na své místo, dovolila pocitu radosti a vítězství, aby se rozlil jejím tělem. První kolo rozhodně vyhrála… a už se nemohla dočkat pokračování.

* * *

Dala si na čas. Nechala odejít dobrou polovinu sálu, než se zvedla a zařadila se do kolony postupující sálem k východu. Hlídala svůj výraz i pohled, aby nevypadala příliš nedočkavě, ale když si konečně povolila podívat se, s uspokojením spatřila, že Tyler stojí přesně na místě, kde ho opustila. Nespustil z ní zrak, dokud nestanula vedle něj a Lauren si se zadostiučiněním poblahopřála k chůzi modelky, kterou kdysi získala díky tvrdému tréninku. Její business kostýmek zvláštní modře byl všechno jen ne usedlý. Představoval dokonalé prolnutím mezi tím, co bylo vhodné pro obchodní jednání a zároveň ani náznakem nezamlčoval fakt, jak sexy tělo zakrývá. Lodičky na deseticentimetrovém podpatku byly ve stejném tónu jako její kostým a ubíraly trochu z jejich výškového rozdílu.

Překvapil ji, když ji chytil za ruku a políbil jí její hřbet. „Jsem moc rád, že jsi přišla, Lauren.“

Jeho pohled, ve kterém opět uvěznil její oči, a hlas s nezaměnitelným podtónem naznačovaly, jak zajímavý večer to může být. Lauren vykouzlila na rtech lehký a velmi mnohoznačný úsměv a kývla. Byla rozhodnuta nic mu nedarovat a postarat se o to, aby ho okouzlila tak jako on ji. Tuhle hru přece můžou hrát dva.

Nabídl jí rámě a brzy už je zdvořilý číšník usazoval ke stolu ve velmi příjemné restauraci.

Konverzovali velmi lehce - to hlavní se dělo mimo slova. Pohledy, gesta, tón a bezděčné odpovědi na řeč těla toho druhého… to vše mělo svůj význam.

Ačkoli Lauren právě s úsměvem vzpomínala na Angelu a jednu z příhod, která je pojila, Tyler si byl s palčivou ostrostí vědom toho, jak si její prsty zdánlivě bezděčně pohrávají s řetízkem. Její dekolt ho přitahoval jako magnet a gesto, kterým přemisťovala malý přívěsek z jedné strany na druhou, ho přimělo přemýšlet, jaké by to bylo, kdyby nahradil její prsty svými. Stačilo by málo a ucítil by pod nimi její hebkou kůži…

Se spokojeným úsměvem sledovala, jak reaguje na každý její pohyb přesně tak, jak si přála. Když se naklonil, trochu se oddálila, aby ho škádlila. Bezděky zkopíroval její gesto, jímž si projela vlasy, a její prsty skončily svou cestu na rtech, aby zdůraznila své zaujetí. Jako by si až teď uvědomila jeho pohled, položila ruku na stůl k té druhé, kterou se dotýkala sklenky. Měla je teď právě tak daleko, aby se jí mohl dotknout, pokud by o to stál… a Tyler toho brzy využil. Jeho prsty se jí dotýkaly jemně jako pápěří, ale nedovolily jejím, aby opustily prostor jeho dlaně.

Atmosféra mezi nimi houstla a Lauren si byla jista, že právě dostává odpověď na svou otázku – jestli je mezi nimi tatáž chemie jako kdysi. Tohle bylo rozhodně intenzivnější. Každý měl svůj život, partnera, dokonce i rodinu…, ale přesto si nebyla jista, jestli dokáže odolat, až na to přijde řada. Nepochybovala, že ji Tyler pozve k sobě – ať už bude záminka jakákoli. Věděla, jak by měla znít její odpověď, ale čím déle naproti sobě seděli, tím méně si vybavovala důvod pro to, aby tak zněla.

Autor: Aalex (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Náhodné setkání: