Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » My dear

Původně to měla být poezie, ale nakonec se z toho vyklubala tato krátká jednorázovka. Ale nebojte, veršů se zde také dočkáte. A o čem je? Bella jde na hřbitov. Za kým? To vám nepovím...
Věnováno BreeTanner a všem ostatním, kteří čtou mé poezie.

12.06.2011 (18:00) • JoheeeCullen • FanFiction jednodílné • komentováno 22× • zobrazeno 2830×

Edwarde, má lásko jediná,

jak bych Ti zas chtěla složit hlavu do klína.

Jenže to není možné, já vím,

a tak o tom alespoň sním.

Jistě jsi vlastní důvody měl,

když jsi z mého života odešel.

Za to tě neodsuzuji ani náhodou,

přestože je mi příčina záhadou.

Prý mě nemiluješ, však to ti mám věřit?

Nedovedeš své pravé pocity dobře střežit.

Mám tě přečteného, každé slovo

a vím, že to nebyl důvod toho,

proč jsi jednoho dne zmizel

a mě přepadla svízel.

Vím, že už se nikdy nemůžeš vrátit,

a proto chci i své soužení zkrátit.

Dnes odpoledne ukončím své trápení.

Už jen chvíli! Tak měj strpení!

Až se dopustím se své vraždy,

budeme již spolu navždy.

Naučil jsi mě žít, tisíce díků.

A teď si též kvůli Tobě vrazím do srdce dýku.

Navždy Tvá

Bella

 

Tento dopis psaný mou rukou jsem teď žmoulala v prstech a přestože jsem byla pevně rozhodnutá, činilo mi veliké potíže to rozhodnutí uskutečnit. Je to dobrý nápad? Můžu to udělat Charliemu? A Renée? Tyto otázky mi vířily myslí a já na ně chtěla znát odpověď. To mi však nebylo dopřáno.

 

Prošla jsem starou mosaznou brankou a ocitla se u cíle dnešní cesty. Na hřbitově… Zase mě přepadl ten tíživý pocit jako pokaždé, když jsem byla na tomto místě, a jak jsem se blížila k jeho hrobu, stále narůstal. Když jsem stanula před místem jeho posledního odpočinku, už se to nedalo snést. Po tváři mi skanula první slza a tu v rychlém sledu následovaly další. Jako malé perličky dopadaly na mokrou půdu a okamžitě se do ní vsakovaly, až bylo k podivu, jak se tam ještě mohou vejít a nezůstanou jako malé ostrůvky bolesti nehybně ležet na tmavé hlíně. Ale vlastně jsem ty slzy chápala. Jako by nechtěly dál vidět utrpení, kterého bylo na tomto místě požehnaně, a tak se schovávaly hluboko pod nohy truchlících pozůstalých. Jak ráda bych byla jednou z nich…

 

Ale nic z toho, co teď prožívám, by nebylo, kdybych byla rychlejší. Kdybych ho včas zastavila, nemusel by být pohřbený v této zemi a já bych za něj každý den neronila slzy. Byli bychom někde spolu a užívali si přítomnosti toho druhého. Ale to bylo bohužel jen v mých představách… Já totiž pomalá byla a oni ho přímo před mýma očima roztrhali.

 

V tom okamžiku jsem utnula proud mých vzpomínek, příliš to bolelo. Položila jsem dopis na mramorovou desku s nápisem Zde odpočívá milující a milovaný syn a přítel. Navždy budeš mít místo v našich srdcích. Byl to nádherný hrob, ale co to je za malou útěchu, když toho, kdo v něm před více než rokem spočinul, nám to stejně nevrátí?

 

Klekla jsem si a v kapse nahmátla sirky, abych zapálila svíčku, kterou zřejmě musela uhasit bouřka, co se dnes v noci přehnala přes město a přilehlé okolí. Knot byl stále vlhký a už jsem to chtěla vzdát, když konečně chytl a vzplál malým plamínkem. A jako by ve mně rozžehl dávno zapomenuté pocity, po dlouhé době jsem opět pocítila radost.

 

Najednou jsem věděla odpověď na své otázky: ne. Není to dobrý nápad, nemůžu to udělat Charliemu ani Renée. Může se zdát, že smrt řeší vše, ale opak je pravdou. Když se jeden člověk připraví o život, zanechá po sobě mnohem víc zoufalství, než prožíval on sám a takto by to pokračovalo stále dál a dál, dokud by nebyla Země jen jedna velká koule utrpení. A já to teď naštěstí vím. Kdyby to věděl i Edward, nemusela bych dnes klečet na tomto místě plném smutku, ale  užívat si někde na kilometry vzdálené louce jeho polibky, jeho doteky.

 

Ale on to nevěděl, a proto já musím být ta silná a postavit se čelem věcem, co mě čekají, přestože to nebude jednoduché a mnohokrát budu chtít svůj názor přehodnotit. Musím jít dál, musím se posunout vpřed. A já to dokáži, vždyť jsem chodila s upírem!

 

Překvapilo mě, že pomyšlení na něj mi už nezpůsobovalo žádnou bolest. Pokusila jsem se o úsměv a po chvíli mé ztuhlé svaly opravdu uposlechly. Zhluboka jsem se nadechla a užívala si ten pocit volnosti, který mi byl po tak dlouhou dobu odepřen.

 

Sebrala jsem svůj dopis a strčila si jej hluboko do kapsy. Teď už nemělo smysl jej sem dávat. Vstala jsem a naposledy upřela zrak na jméno muže, který mi převrátil život vzhůru nohama. Edward Cullen… Byl by na mě pyšný. Pak jsem se stále s úsměvem na rtech otočila a namířila si to k východu. Lidé, které jsem cestou míjela, se na mě dívali s udivenými a někdy dokonce i se zhnusenými výrazy. Jak by ne, muselo jim připadat zvláštní, když se po hřbitově procházela dívka, kolem které se přímo rozlévaly vlny štěstí. Ach, kdyby věděli…

Prošla jsem stejnou brankou jako ani ne před hodinou, a když jsem si vzpomněla, jak jsem se tenkrát cítila, chtělo se mi smát. Jak se může člověk za tak krátký čas změnit? Když jsem míjela odpadkový koš, zastavila jsem se, sáhla do kapsy a vyhodila teď již bezcennou obálku. Tam je její místo, tam patří.

 

A jako by to byla poslední zátěž na mém srdci, mohla jsem najednou zase plně vnímat krásy života. Užívala jsem si studený vánek lehce se otírající o mé rty a tváře. Přesně takto jsem se cítila, když jsem byla s Edwardem. A pak mi to došlo… On tady je! Je všude! Ve stromech, v lidech míjejících mě bez povšimnutí, ve zvířatech. Je to ten vánek, co mi dává ledové polibky na celou tvář. Rozesmála jsem se naplno.

 

„Edwarde! Miluji tě!“ křičela jsem a pak tišeji dodala: „Navždy budeš mít místo v mém srdci…“

Stále s dobrou náladou jsem se vydala cestou k domovu, ignorujíc kolemjdoucí, kteří se na mě dívali, jako kdybych se zbláznila. Možná měli pravdu…

Autor: JoheeeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek My dear:

krásné, smutné a dobrý konec v rámci možností

Ůžasné!Ten začátek k tomu krásně padl.Obdivuji Bellu i když je to jen příběh že to dokázala.Já chápu co cítilaa naprosto souhlasím s tím co udělala, já bych to nedokázala, udělala dobře že neodešla, způsobila by tím jen další bolest...

To bylo tak krásné. Velice smutné.

Já vím, já vím...
Musím dohánět, ale tohle jsem si musela prostě přečíst ještě jednou...
Asi se to stalo jednou z mých nejoblíbenějších jednorázovek od tebe, tak rychle využiju toho, že můžu komentovat, než mě mamka vyžene od počítače s tím, že je její a že potřebuje pracovat
A jako předtím, zase mě to neskutečně hluboce zasáhlo... Bella je vážně úžasná osobnost, tak zvláštní... Myslím, že já bych takhle dlouho truchlit nedokázala, stejně jako takhle rychle být znovu šťastná...
Ale ona není já... Zase odbočuju od tématu, do prčic...
A ten konec, jak vyhodila tu obálku... Aaach jo, jde ze hřbitova vytlemená... chudinka, divím se, že jí na ulici někdo nezastavil a nenabídl jí, že jí dá číslo na psychiatrický léčebný ústav...
Vážně moc krásné, vychutnala jsem si to...

Tý bláho , tak to je hustý (promiň mi ten výraz ). Ten začátek (myslím ty verše) byl užásný. Nechápu, jak někdo dokáže napsat jakoukoliv báseň, natož tak úžasnou (já totiž jsem na poezii trošku... tupá? ). A ten zbytek? Ten byl snad ještě lepší. Jsem ráda, že se nakonec nerozhodla pro sebevraždu, i když to pro ni muselo být jistě velmi, velmi těžké. Myslím, že jsi krásně vystihla pocity, i myšlenkové pochody. S tou poezií to rozhodně byl geniální celek. Píšeš krásně! Promiň, napsala bych k tomu více, ale jdu si od tebe přečíst něco dalšího

Moc děkuji za věnování.

Prej krátká jo???

Krásný

to bolo pekné ... skončilo to nakoniec celkom pekne i keď ma mrzí že Edward zomrel teda ak sa to tak dá povedať

Johéééééééééé!
Panebože, to byla taková krása! Ta básnička na začátku... byla nádherná, ale jen tak jsem jí přelétla pohledem, protože jsem byla opravdu šíleně zvědavá na tu jednorázovku...
No, a řekněme... měla jsem důvod. Asi první tři minuty jsem na to zírala jak debil... Bella? Hřbitov? Edward? Mrtvej?!?!?!
A potom... ach, to bylo tak dokonalé... ta slova, ty pocity, ta něha, klid, mír, smutek, radost, štěstí... tolik emocí z toho vyzařovalo! Četla jsem se zatajeným dechem, plakala jsem, prožívala jsem tu bolest s ní. A potom... jak si uvědomila, že on je pořád s ní, v jejím srdci... moje vlastní srdce mi málem vyskočilo z hrudi, jak se freneticky rozbušilo. Nedivím se jí, že zešílela, já bych zřejmě prožívala něco podobného, ale vyrovnala se s tím dobře... víc než dobře, skvěle a po svém. Ta láska, touha po něčem, co nemůže mít...
Uvědomila si jednu velice důležitou věc. Myslím si, že Edward by na ní byl doopravdy pyšný. Bylo to neuvěřitelně překrásné, nádherné, a nedivím se, že jsi za ní dostala práva...
Četla jsem naprosto soustředěně, nevnímala jsem vůbec okolí, naprosto jsem se vžila do děje, do té situace...
A potom, když jsem se dostala na konec vyvaleně jsem koukala, kde to jsem a co se děje... nejradši bych četla dál
No... prostě dokonalost, a ten komentář bude asi vážně sakra dlouhý, nezlob se na mě, prosím...

když jsem to začala číst, ani jsem nedoufala, že přežije...ale nádherně jsi vystihla pocity, které se tak rychle změnily... úžasné

Naprosto dokonalé. Verše k tomu skvěle ladily. Jsem moc ráda, že jsi nechala Isabellu prozřít - její myšlenky mají hluboký smysl a já jsem moc ráda, že jsem si je mohla přečíst. Isabella zmoudřela a tím, že ho nechala jít a zároveň ho objevila všude kolem sebe, si dala možnost prožít svůj život tak, jak by Edward chtěl, aby to udělala. Krásná povídka, která rozhodně stojí za přečtení. Patří ti můj obdiv.

Wow, toto bolo úžasné. Máš neskutočný talent

krása! moc se ti to povedlo

nádherné. Možná se přece jen zbláznila:D, ale rozhodně to byla krásná povídka.

Týjo, úžasná povídka. Bylo to tak procítěné, krásné, smutné, žalostné. Bella se podle mě vážně zcvokla, ale jde dál. Což je originální, hezké. A ta báseň no k té nemám slov, všechno se dokonale rýmovalo, neměla ji jen tak vyhodit do koše.
Vyhodit takový skvost ...
Vážně se ti to celé hrozně moc povedlo, tleskám a smekám!

Plačem a ani neviem prečo. Je to nádherné!

Wow! Krása! Joheee, přestaň psát depresivně!

To snáď nemyslíš vážne, už aj Bella je blázon? Tak to nás na psychiatriu objednám rovno všetky tri, čo Ty na to?
Tak... Najprv k básni. Bola úplne nádherná! Tak ako vždy, samozrejme, nemôžem jej vytknúť úplne nič, si v tej brandži prosto najlepšia!
No a teraz k samotnému príbehu... Bol to úžasný nápad a čo oceňujem najviac je, ako sa Bella zachovala. Pretože sa konečne, po prvýkrát, zachovala správne! A spracovanie bolo samozrejme tiež na ! Čo dodať? Si super!

Je to prostě úžasný a práva máš zasloužený! Jsem ráda, že jsem to četla mezi prvníma a taky komentuju mezi prvníma, i když jsem chtěla první... no nic! Ty prostě píšeš skvěle, bombově, perfektně, úžasně, nepřekonatelně, nejlíp a tak dále ... Jéééjda... já se rozhodla, že ti k této jednorázovce napíšu mega komentář, protože s ní si dostala práva a už mě nic nenapadá... Možná bych se mohla vyjádřit k ději, co?? Taky bych se na ní koukala jako na blázna, kdybych šla (v mém případě )za babičkou a dědečkem a smála se na mě nějaká ... vymyšlená postava z knížky a smála se na mě, protože ji zemřel MŮJ milovaný Edward... Bych si sundala kaničku z boty začala ji škrtit... Hups... Já si to začala představovat... Aspoň bych neměla potíže uklidit její vymyšlenou mrtvolu Uf... Takže už je po smíchu a já můžu zase psát... Ta básnička na začátku?? Hustááááá!! ale já kdybych psala dopis na rozloučenou, tak bych se nepatlala s rýmy... ale ona je v vymyšlená, tak ji to nevadí...
Raději už s komentářem končim... nebo ještě začnu psát ještě větší blbosti než teď (třeba jak jsem na hřbitově hledala konev na zalévání kytek)
Prostě je to krásná jednorázovka... opravdu se ti moc povedla!
PS: Super, bomba, bezva, cool!! - na to jsem, čéče, zapomněla!!
PSS: snad to bude dlouhý tak, jak jsem chtěla... jestli ne, tak mě to naštve...

ÁÁÁ, Joheee, jak už jsem ti říkala, s tímhle jsi prostě musela získat OP. A co říkám já, to je pravda, a co je pravda, to je pravda. A když mi hrabe, tak mi šibe.
Ale nechci dojem této povídky kazit mým ulítlým komentářem, proto stručně. Bylo to procítěné, tak bolestné, ale přitom lehké. Bella si uvědomila, že musí žít dál, že Edward by si to tak přál, a že vlastně budou spolu i přes jeho smrt.
Opravdu krásné!

to je nádherné... lituji Bellu, ale aspoň že půjde dál... život jde přeci dál, minulost nikdo nezmění... moc nádherné! tleskám...

Přidat komentář:

Nick:

Text: