Takže je to tady!!! Konečně druhá kapitola, omlouvám se, že to tak dlouho trvalo, ale bohužel jsem měla zaracha na hodně dlouho. Renesmé se konečně splinil sen, je tu ten dlouho očekávaný den. Svatba!
25.02.2012 (16:00) • Jusseppe • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 1988×
Jako každé ráno jsem vstala a udělala každodenní hygienu, ale tento den nebyl jako každý jiný! Byl nejlepší v mém životě! Dneska jsem měla konečně říct to silné slovo ano a naše životy se konečně měly proplést v jeden. Jakmile jsem se utřela do voňavého ručníku, tak jsem slyšela Alicin zvonivý hlásek, jak už se žene do mého pokoje. Šla jsem rychle ke dveřím, že jí chci otevřít, ale bylo pozdě. Už mne drtila ve své náruči, kdo jiný, než moje teta Alice.
„Doufám, že ses dobře vyspala," promluvila Alice. Já jsem už radši nic neříkala, protože jsem zrovna neměla náladu na to, aby mě tady zpovídala. Jen jsem se mile usmála a mašírovala si to dolů. Pak ke mně přiběhla Rosalie, taky mě objala, samozřejmě lehce, no mezitím už na mě volala Esmé, abych šla na snídani. Když jsem si dopřávala míchaná vajíčka, ten malý elf s černými vlasy okolo mne pobíhal a skákal na místě nedočkavostí. Hned jak jsem polkla poslední sousto, tak mě Alice čapla za ruku a táhla do jejího pokoje. „Ták, Ness, doufám, že jsi připravená?" zeptala se.
XXXXX
Bylo přesně devět padesát pět, když jsme začaly, a svatba měla být ve dvě, takže jsme na to měly něco pres tři a půl hodiny.
Alice začala s obličejem, pak přišla Rose a ta pomohla s účesem, takže
jsme měly docela velký náskok.
Mezi tím tam ještě pobíhala Bella, nebyla myslí přítomná, za nějaký čas,
když se konečně probrala, tak se mne ještě zeptala, jestli to myslím vážně
a jestli ano, tak že je to prý navždy. Ale já jsem ani nemusela přemýšlet a
věděla jsem, že to tak chci a už mě nic neodradí!
Za hodinu jsem byla hotová, moje šaty byly úplně jiné, než měla moje
mamka. Já měla korzet s korálky a velikou sukni, která byla dost široká. Ale co, sekla mi.
K tomu jsem měla závoj až nad zadek, který mi přichycovala ta sponka, kterou dala
Renée Belle a ta mně.
Už jsem byla hotová, už jsem kráčela po schodech, táta tam na mě už
čekal, v očích radost, ale i starost.
Když jsem se ho zeptala co mu je, odpověděl. „Ty se mne ptáš, co mi je? Moje malá holčička se bude vdávat, jak myslíš, že mi je, vždyť ti je jen sedm
let a už se vdáváš," odpověděl mi.
„Ale vždyť víš, že na sedm nevypadám!“ pokračovala jsem.
„Já vím, jen tě škádlím," usmál se na mě.
Začala hrát hudba a já ztuhla.
„Připravena?" zeptal se.
„Asi ano," odpověděla jsem a pak v mysli uslyšela vnitřní hlásek. „Klid, Ness, vždyť to zvládneš, miluješ ho, tak o co go?!"
Když jsme došli k té rovné cestičce vedoucí přímo k oltáři, tak jsem
ho spatřila, jak se na mě usmívá. Ne, on se nesmál, on skoro skákal radostí. Jen
jak jsem ho spatřila, všechna obava se ztratila. V tu chvíli jsem si přála co
nejrychleji přejít ten zbývající kousek, který mě od něho dělil. Když jsme už
konečně byli tam, kde jsem si přála být, tak Edward chytil moji ruku a
dal do Jacobovy. V duchu jsem se tetelila radostí. Svatba mohla začít.
„Dámy a pánové, shromáždili jsme se tu v tento nádherný den, abychom
byli svědky svazku mezi Jacobem Blackem a Renesmé Cullenovou," řekl pan
Weber.
„Prosím, opakujte po mně. Já, Jacob Black,…" pokračoval pan Weber.
„Já, Jacob Black," řekl Jake.
„Si beru tebe, Renesmé Cullenová," dodal pan Weber.
„Si beru tebe, Renesmé Cullenová," opakoval Jacob. „Za svou právoplatnou ženu," pokračoval.
„V dobrém i zlém," řekla jsem.
„V chudobě i v bohatství," doplnil.
„Ve zdraví i v nemoci," dokončila jsem.
„Budu tě milovat..."
„A ctít," dodala jsem vítězně.
„Do konce našich dnů," řekla jsem to samé jako rodiče, protože
stejně nikdy neumřeme.
„Ano," řekl s rozzářenýma očima.
„Ano," zopakovala jsem.
Pak mě obdařil šťastným úsměvem a políbil mě. Teď jsme spolu mohli zůstat do konce věčnosti, jestli nějaký konec bude.
Doufám že se vám povídka líbila a ještě jednou se omlouvám že to trvalo tak dlouho ale úplně jsem to tu pohnojila a tak jsem vše musela přepisovat, prostě hrozný ale teď to už konečně mám.
Prosím o komentíky ale můžete i kritozovat aspoň budu příště vědět co vylepšit. =))))
« Předchozí díl
Autor: Jusseppe, v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Můj vlkodlak 2. díl:
Ahoj,
článek jsem Ti opravila, ale dávej si pozor na:
* nepoužívej kapitálu ani v článku, ani v perexu;
* překlepy;
* řadová číslovka; /2.díl/ -> /2. díl/;
* čárky;
* přímá řeč;
* chybějící slova;
* slovosled;
* shoda podmtu s přísudkem; jestliže jsou v podmětu ženy, v přísudku bude tvrdé Y;
Příště si dávej, prosím, větší pozor.
Děkuji...
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!