Můj druhý song fic. Myslím, že se mi příliž nepovedl. Zvlášť ten překlad písně. Co když Bella nepřežila narození Renesmee? Co když Edward odjel do Volterry a nikdo mu v tom nestihl zabránit? Jak vypadá nyní život Renesmee? Jak se k ní chovají ostatní Cullenovi? Nečekám za tohle nějaké komentáře, ale pokud nějaké napíšete, budu vám za ně vděčná. Přeji vám příjemné čtení, PixieOfWater.
06.10.2010 (15:15) • PixieOfWater • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1280×
Stojím ve stínu lesa a táži se sama sebe, proč já? Proč? Proč je osud, tak krutý? Proč nemá v sobě špetku citu? Proč je svět tak chladný jako kousky ledu? Proč jste mě opustili? Proč? Proč, když v davu jsem, připadám si přesto sama? Sama a opuštěná. Bez přátel. Do srdce se mi zarývají tisíce ledových jehliček ledu, chladných a ostrých.
Poznám někdy lásku? Nebo jsem takto odsouzená po celou dobu své existence? Když vstoupím do školy, říkám si, pokud bych nepřišla, všimnul by si toho někdo? Ne, nevšimnul. Neboť zde není nikdo, kdo by mě postrádal. Kdo by mě pochopil. Nenávidím svůj život, ale je jedna věc, jež nenávidím více. Sebe, svoji existenci.
Dívám se na kapky deště padající z nebes. Jako kdyby odrážely moji náladu, mé pocity. Citlivé a tak snadno zranitelné. Kapky deště se smíchaly se slzami, které proudily ve slabých potůčcích na mé tváři z mých očích. Ostrý vítr mi fouká do tváře a vysmivá se mé bezmoci nad svým osudem, nad mým věčným údělem života...
Pokaždé, když ulehám v noci ke spánku, doufám, že tohle je jen sen, výplod mé fantasie. Marně, neboť to není sen, ale skutečnost, krutá realita. Marně doufám, že někdo mě bude milovat, když rodina mých rodičů mě obviňuje a dává mi za vinu moji existenci.
Marné jsou mé prosby, marný je můj pláč. Neboť tohle je můj život, prokletí mé...
Prokletí, jehož konec je v nedohlednu. Dočkám se někdy jeho konce? Ano, jednoho dne. Však tento den je ještě daleko. Jednou však tato chvíle nastane, dočkám se. Uzavřela jsem se do sebe před celým světem, neboť on mě zanevřel. Jen jeden cit ve mně zůstal. A to láska, láska dítěte k matce, jež nikdy nepozná...
Jsi bílé zlato můj život chránící,
mami, jsi květ slunce v noci.
Mami, jsi sluneční svit svítící na cestu,
po níž se ubírám ve svých snech...
Snech, jenž se nikdy nenaplní. Snech, ve kterých se mohu na chvíli odpoutat od skutečnosti a zapomenout na ni. Tohle je místo, kde mohu být na okamžik šťastná. Tyto chvíle však nikdy netrvají věčně. Vše krásné jednou skončí. Hlavně když to je jen sen, má představa. Stále více toužím po tom, nikdy se neprobudit. Přeji si tě poznat, neboť...
Láska matky cizí je mi
a já tě chci po boku mít.
Ať mohu říct, že tě mám ráda,
mami, mami, víš to?
Doufám, že ano. Neboť ty jsi slunce hvězdy jasné, ty jsi má naděje. Já jsem kvítek bělostný, jenž osaměle kvete v nekonečné pustině. Doufajíc v zázrak, který nikdy nenastane...
Potřebuji tě ve svém životě,
ale to je jen představa moje,
Potřebuji tě ve smutných chvílích,
potřebuji ruce pro věčné objetí...
Objetí, kterého se mi nikdy nedostane. Proč? Neboť stvůra jako já, jež si téměř nezaslouží žít, nestojí nikomu, aby ji někdo miloval. Takto o mně smýšlí rodina mých rodičů. Slova bez špetky citu a plná ledového chladu nenávisti. Zraňují mé srdce, už i tak zlomené. Ani oceán slz nedokáže ukázat velikost smutku a utrpení mého. Zvláště zklamání z těch, kteří mě odsoudili, aniž by mi dali šanci, jednu jedinou...
Potřebuji tě ve svém životě,
ale to je jen představa moje.
Jednoho dítěte bez matky, bez otce,
jenž po nocích sní o své rodině...
Rodině, kterou nikdy mít nebude. O které se jí může jen zdát. Neboť tento osud není určen pro mě. Ne, pro mě, která je dítětem upíra a lidské dívky, kteří ztratili své životy a už nikdy se nevrátí zpět. Zpět ke mně. Tohle je příběh můj, příběh nešťastný. Příběh té, jež nikdy nepozná pravé štěstí. A já přesto nepřestanu nikdy doufat, neboť naděje umírá poslední...
Jsi bílé zlato můj život chránící,
mami, jsi květ slunce v noci.
Mami, jsi sluneční svit svítící na cestu,
po níž se ubírám ve svých snech...
Láska matky cizí je mi
a já tě chci po boku mít.
Ať mohu říct, že tě mám ráda,
mami, mami, víš to?
Potřebuji tě ve svém životě,
ale to je jen představa moje,
Potřebuji tě ve smutných chvílích,
potřebuji ruce pro věčné objetí...
Potřebuji tě ve svém životě,
ale to je jen představa moje.
Jednoho dítěte bez matky, bez otce,
jenž po nocích sní o své rodině...
Potřebuji tě ve svém životě,
ale to je jen představa moje,
Potřebuji tě ve smutných chvílích,
potřebuji ruce pro věčné objetí...
Potřebuji tě ve svém životě,
ale to je jen představa moje.
Jednoho dítěte bez matky, bez otce,
jenž po nocích sní o své rodině...
Mom in my dreams... - odkaz
Autor: PixieOfWater (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Mom in my dreams...:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!