Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Moje poslední sbohem, Edwarde!!!

Vím, že je to dost ohrané téma, ale nějak jsem se nudila, tak jsem vám napsala trochu jinou verzi Rozbřesku. Jak to dopadne s Bellou? Narodí se jí Renesmee? Vrátí se Edward? A jak na jeho návrat bude reagovat Bella? To si musíte přečíst. Kdyby se vám tahle povídka zalíbila, napíšu klidně jinou a kapitolovou... Kritika i chvála jsou vítány!!! Vaše AngelStar...

09.08.2012 (16:15) • AngelStar • FanFiction jednodílné • komentováno 21× • zobrazeno 3138×

Byla jsem sama bez přátel, bez lásky. Můj život byl nanic. Jsem troska, ve stavu oživlé mrtvoly. A každý den se sama sebe ptám: Proč? Proč, Edwarde? Proč jsi mě opustil, sám jsi mě přesvědčoval a recitoval mi tuto báseň:

„Láska je víc než přátelství,

láska je jak nejhezčí květ,

já za svoji lásku

dal bych celý svět.

Ale jak vidím, byla to jen lež, pouhá a hnusná lež. Kdybys mi to alespoň vysvětlil, proč? Ale ty jsi jen odešel, jen tak jsi odešel. S krutými slovy na rozloučenou a posledním sbohem, moje poslední sbohem bude nyní. Nyní, až ukončím své trápení a nebudu moci ptát se sama sebe, proč jsi mě tu nechal, a proto ti nyní něco řeknu já:

„Sbohem, Edwarde,“zašeptala dívka, která právě stála na okraji útesu. „Navždy budu tvoje, Bella,“ odezněla poslední slova a dívka skočila do rozbouřených vln.

 

Po několika letech:

Dívka seděla na lavičce s knížkou v ruce, schovaná pod střechou domu. Takto tu seděla celé dny někdy i noci. Občas zvedla hlavu od knížky a podívala se na svou malou dcerku, jak si hraje na trávníku. Nebo si prohodila své dlouhé hnědé vlasy. Pořád četla jednu a tu samou knížku, knížku Romeo a Julie. Jako Julie se cítila, když tu byl Edward. Jako mrtvola se cítila, když odešel. Její dcerka jí tolik připomínala otce, až to snad možné nebylo. Její bronzové vlásky zatočené do prstýnků se jí vlnily do půlky zad, její hnědé oči byly jako čokoláda a její pleť, to bylo jiná, i když ji měla bílou a na slunci se jen mírně leskla, byla teplá a bilo jí srdce.

„Maminko, půjdeme dědečkovi na hrobeček?“zeptala se svým zvonivým hláskem a její matka pouze zvedla oči a kývla. Na hrobeček mu chodily, protože tam Renesmee chtěla a ona jí nedokázala odporovat.

„Ano, zlatíčko, pojď,“ řekla jí její matka a ta malá se jí chytla za ruku. Měly se rády a nikdy by nechtěly, aby se jedné z nich něco stalo. Cesta na hřbitov nebyla dlouhá, a tak často chodily pěšky, tedy pouze když nesvítilo slunce. Vždy před hřbitovem si každá koupila kytku a donesla ji tam. Dívka jménem Bella tenkrát při tom skoku nezemřela, jak jsme si mysleli. Nejdříve počala, donosila a porodila svou dceru. Nakonec ji proměnila Victoria, která k nim jezdí na návštěvy a zastává roli tety.

„Renesmee, počkej na mě,“ zavolala Bella na svou dcerku, která se rychlostí blesku řítila přes hřbitov. Avšak její dcerka ji neposlouchala, pouze se hnala dál, a tak nezbývalo její matce nic jiného, než běžet za ní. Když doběhla svou dcerku, všimla si sedmi osob stojících u jejího hrobu a pak si všimla vyplašené Renesmee, jak za ní cupitá. Bella ty postavy z počátku nepoznala, ale pak se otočily na ní a ona ihned poznala, kdo to byl… Cullenovi… Rodina, co ji tu nechala samotnou a opuštěnou. Rychle si Renesmee vzala do náruče a bez řečí kolem nich prošla, pak položila Renesmee kytici na hrob. Rychle se otočila a vydala se pryč, pryč od nich. Když byla dostatečně daleko, pustila Renesmee a oddechla si, avšak stále ji nespustila z očí. Když vtom jí z nenadání přistála na rameni čísi ruka.

„Bello?“ zeptal se Carlisleův hlas.

„Ne.“ Nechtěla, aby ji a její dceru vůbec oslovovali. Tak se radši hned vykroutila zpod jeho ruky a přiběhla k Renesmee, ta ji ihned pohladila po tváři a ukázala jí tak svůj strach.

„Bello, ty jsi upír?“ zeptal se Edward a Bella se jen hystericky zasmála. Co jiného by měla být? Vlkodlak, zombie, čarodějnice, nebo snad člověk?

„Co jiného bych měla být,“ řekla a dál se držela Renesmee.

„To je moje dcera?“ zeptal se její Edward, tedy, nyní už její nebyl, ale kdysi ano.

„Už ne, byla tvoje, ale už není,“ odsekla mu tvrdě.

„Já ji i tebe chci,“ řekl chlapec s bronzovými vlasy.

„Ale my tebe ne, sbohem, Edwarde. Tohle je mé poslední sbohem,“ řekla mu, a než se stačili rozkoukat, byla pryč, jen její slova zůstávala ve vzduchu.

A tak skončila láska mezi dívkou a chlapcem, mezi člověkem a upírem, mezi jehňátkem a lvem.

 

Autor: AngelStar, v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Moje poslední sbohem, Edwarde!!!:

hela1007: V první kapče bude jenom pohled Belly a bude tam všechno na co ses ptala kromě Edwarda toho si musím pěkně vychutnat... Jnak povídka se jemnuje stejně...

I JÁ JSEM ZVĚDAVÁ NA POKRÁČKO, co dělal po celou tu dobu, proč tam přišly a jakto že ji proměnila Viktorie???? to mi musíš vysvětlit

To ano a bude ji muset najít... Toto vám prozradím víc až v povídce...

Já jsem taky pro pokračování, chci se dočíst toho jak budou spolu, ale je mi jasné, že je potřeba potrápit Edwarda, aby mu to jen tak neprošlo

super

Ano sama to mám v plánu... Pokud bysis ho chtěla přečíst tak jeho název budu mít v Infu. Ale zatím na něm s kámoškou pracujeme a začátek není domyšlený... Ale i tak budu to mít v Infu kdyby něco.

Zajímavý. Napsala by jsi pokračování?

Díky všem za komentíky... O tomto bude pokráčko....Já sama jsem si říkala, že tady najdu tak dva tři komentíky, ale tolik...Jsem moc ráda a děkuji vám...

moc pěkný!!

Dobře napíšu povídku an pokračování... A pokusím se aby byli spolu, ale dej si pozor jen tak to nebude... Moje povídka na pokračování se jmenuje stejně, ale zatím jsme ji nevidala....

Zajímavá povídka. Určitě jsem pro pokračování. A byla bych ráda, kdyby se dali dohromady. I kdyby to mělo trvat dost dlouhou dobu, aby mu Bella odpustila.

Budu se snažit se zlepšit... A korektora si určitě najdu... Ještě jednou moc děkuji... A omlouvám se!!!

Děkuji moc za vydání článku... A děkuji za komentíky!!!

Zaujímavé

a čo asi tak Edo čakal... opustil ju

Docela dobrý!

Ahoj, článek jsem ti opravila, ale příště si dej větší pozor na níže uvedené chyby.
Také příště neměň velikost písma, vždy nechávej tu základní, a mezi každý nový odstavec nedávej volný řádek. Děkuji. =)

* Oddělování oslovení;
* přímá řeč;
* ji/jí;
* ni/ní;
* mi/my;
* čárky;
* jsi/si;
* shoda podmětu s přísudkem;
* srdce bylo => srdce bilo (ve významu tlouklo);
* mezery
- zdvojené;
- chybějící;
* nedokončené věty;
* Victorie => Victoria;
* skloňování;
* skloňování jmen;
* malá/velká písmena;
* špatně dělená slova;
* nezpustit => nespustit;
* chybějící písmena;
* překlepy.

Pokud máš s gramatikou problém, navštiv Pomoc autorům a najdi si korektora, který ti pomůže s opravou článků před vydáním.

Ahoj, je mi líto, ale článek ti musím znovu vrátit. Chyby které ti vypsala adminka přede mnou se v textu objevují stále...
Hlavně jsem si všimla:
- špatné přímé řeči
- a chybějících mezer za interpunkčními znaménky (... , , ,!,? ,")
Prosím znovu si to projdi a až si to opravíš zaškrtni znovu: "článek je hotov."
Děkuji.

Ahoj, je mi líto, ale článek ti vracím z důvodu následujících chyb:
* za každým interpunkčním znaménkem (tečka, čárka, vykřičník, otazník) následuje mezera

* tečka je buď jedna, nebo tři, nikdy víc ani míň

* čárky
- kolem oslovení
- ve větě, kde je víc určitých sloves
- před zájmeny, předložkami, spojkami (ale, i když, aby, protože, proto, co...)

* máš chyby v přímé řeči, proto ti posílám koncept, podle kterého se můžeš při opravě řídit
Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.

Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.

Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."

* překlepy

Pokud si sama s opravou nevíš rady, doporučila bych ti navštívit Pomoc autorům (www.stmivani.eu/40-pomoc-autorum/pomoc-autorum/), kde si můžeš vybrat a kontaktovat korektora, kterému bys poslala povídku na opravu ještě před tím, než ji pošleš do administrace k opravení.

Až si článek sama nebo s korektorem opravíš, zaškrtni prosím Článek je hotov, díky.

Přidat komentář:

Nick:

Text: