Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Miluju tě, Edwarde! 2. část

27.08.2011 (19:15) • klarusha • FanFiction jednodílné • komentováno 16× • zobrazeno 3087×

Pohled Alice

 Edward se rozhodl. Pomstí Bellu a pak nás poprosí, abychom ho zabili. Jak nám to může udělat? Vlastně ano, chápu to... Bez Belly pro něj život nemá cenu, tak jako by můj život neměl žádnou cenu bez Jaspera.

Z uvažování mě vytrhl zvuk telefonu. Tanya. Co ta teď může chtít? pomyslela jsem si a z povzdechem to zvedla.

„Ahoj, Tanyo, co potřebuješ?

„Ahoj, Alice. Potřebuju mluvit s Edwardem, ale nebere mi telefon. Mohla bys mi ho, prosím, zavolat?“ Super. Edward se chce zabít a ona se ho asi pokusí znova sbalit...

„Tanyo, nemyslím si, že s tebou teď bude chtít mluvit,“ řekla jsem. Počkat tady něco nehraje. Tanya ví, že se měli Edward a Bella brát, a ví taky, že Bella měla nehodu a Edward je z toho hodně špatný.

„Prosím, jen to zkus...“ prosila mě. O co jí asi jde?

„Dobře, počkej chvíli...“ neměla jsem náladu přemýšlet nad Tanyou. Vydala jsem se k Edwardově pokoji.

„Edwarde, můžu dál?“ zeptala jsem se a když jsem nedostala odpověď, vešla jsem dovnitř.

„Edwarde, chce s tebou mluvit Tanya. Promluvíš s ní?“ Edward neodpověděl a jen natáhl ruku pro mobil. Ve tváři měl však vepsaný nezájem a bolest.

Pohled Edwarda

„Tanyo?“ přiložil jsem mobil k uchu.

„Ahoj, Edwarde. Co děláš zítra odpoledne? Myslela jsem, že bychom mohli někam zajít...“ její slova mě mírně šokovala.

„Zítra jdu na pohřeb Belly.“

„Ach, to je mi líto... A co pozítří?“ Nic jsem neříkal. Co si o sobě myslí?

„Dobře, tak co za týden?“ snažila se dál. Už jsem jí začínal mít plné zuby.

„Při troše štěstí už budu za týden mrtvý já i ten, kdo Bellu zabil,“ řekl jsem a zavěsil. Opravdu jsem doufal v to, že za týden už budu s Bellou...

Měl jsem dokonce propracovaný plán. Zítra se rozloučím s Bellou na pohřbu, pozítří se vydám hledat vraha a až ho najdu a zabiju, rozloučím se se svou rodinou a poprosím je, aby mě mohli poslat k mé milované. Dokonce jsem věřil, že bychom se mohli potkat v nebi...

Pohled Jacoba

Zmučeně jsem seděl na křesle v kostele a poslouchal Carlislea, jak pronáší nějakou řeč o Belle. Edward chtěl udělat cokoliv, aby se Bella dostala do nebe, a tak jsme uspořádali tenhle obřad....

Byl jsem rád, že jsem se tehdy rozhodl přijít na Bellinu svatbu, takže jsem uslyšel volání ostatních vlků, abych se vrátil, protože Bella měla nehodu. Měl jsem štěstí. Teď bych nejspíš, místo sezení v kostele, běhal po lese a užíral se tím, co všechno Edward s Bellou udělá. Až teď jsem si uvědomil, že bych byl radši, kdyby Bella byla upírkou, než aby byla mrtvá.

Po tváři mi tekly slzy. Ani jsem se s ní pořádně nerozloučil. Ani jsem jí nepopřál hodně štěstí s Edwardem. Jen jsem utekl... Hlavou se mi honily vzpomínky na Bellu. Jak jsme si spolu hráli jako malí, jak Bella přijela kvůli střední škole... Nemohl jsem se zlobit na Cullenovy. Nemohli za to... Dohodl jsem se s nimi, že jim pomůžu najít a potrestat vraha. Jak mohl někdo něco takového udělat?

Vstal jsem, abych společně s Emmettem, Jasperem a Charliem odnesl prázdnou truhlu na hřbitov. Edward skoro nemohl v klidu stát, takže nám ani nemohl pomoct. A ani nechtěl. Chtěl, aby potom jeho pohřeb byl téměř stejný jako ten Bellin.

Pomalu jsme spustili truhlu do země. Všichni kolem plakali nebo vzlykali bez slz. Všichni měli Bellu rádi a všem chyběla. Kněz pronesl pár slov a byl konec.

Lidé se začali rozcházet do svých domovů, až jsme tam zbyli jen já, upíři, Charlie a Renée s Philem.

„Sbohem, Bello,“ řekl jsem tiše.

„Budeš nám chybět,“ dodal Charlie.

Ještě chvíli jsme tam stáli a pak jsme se vydali každý domů. Jen Edward ještě dodal: „Brzy na shledanou, lásko…“

Pohled Alice

„Jacobe, pojď na chvíli k nám. Chtěli bychom se domluvit na dopadení toho vraha,“ řekla jsem.

„Jasně. Aspoň něco můžu udělat…“ souhlasil.

„Musíme jim to říct,“ naléhala Kate.

„Ne,“ zamítla Tanya podivným tónem.

„Tanyo, prosím.“ Ani Irininy prosby nepomáhaly. Tanya zase odmítla.

„Proč to děláš?“ zeptala se Kate.

„Alice? Alice!“ dolehl ke mně Jasperův hlas. „Co jsi viděla?“

„Nechci o tom mluvit. Možná později,“ nemohla jsem se zbavit podivného pocitu. O čem se Irina, Kate a Tanya tolik hádaly?

„Dobře,“ souhlasil Jazz a objal mě kolem pasu.

Když jsme dorazili domů, sedli jsme si do obýváku a začali se radit, co bychom mohli udělat.

„Má někdo nějaký nápad?“ zeptal se Carlisle. Chvíli všichni mlčeli.

„No, co takhle, že bychom chodili po světě a Edward by kontroloval myšlenky všech upírů, lidí a já nevím čeho ještě. A až bychom našli nějakou stopu po Belle, rozhodli bychom se co dál,“ prolomil ticho Jake. Nebyl to špatný nápad, ale…

„Ale to může trvat i několik let,“ namítla Rosalie

„Jako by pro nás taková doba něco znamenala. Ale jestli máš lepší nápad, tak do toho,“ odvětil Jacob.

„Nehádejte se. Oba máte pravdu a jinou možnost asi nemáme. Jedině, že by Alice měla nějakou vizi, ale na to nemůžeme spoléhat, jestliže neviděla ani nehodu,“ řekl Carlisle.

„Taky si myslím. Edwarde, souhlasíš?“ viděla jsem, jak se začíná uzavírat do sebe, a tak jsem se ho alespoň snažila vtáhnout do hovoru.

„Ano, vyrazíme?“ zazněla krátká odpověď a otázka.

„Ne, ještě ne. Já myslím, že nejlepší by bylo vyrazit pozítří,“ navrhla jsem.

„Dobře. Tak jestli vám to nebude vadit, půjdu teď do svého pokoje,“ řekl a vzápětí vstal a odešel. Viditelně trpěl a my mu nemohli pomoct. To bylo nejhorší.

„Tanyo, oni si to nezaslouží,“ prosila Irina.

„Vůbec tomu nerozumíte,“ odsekla Tanya.

„Kdyby tu byli Eleazar s Carmen, zasáhli by,“ řekla tiše Kate.

„To těžko. Stejně jako vy by nic neudělali,“ zasmála se Tanya.

„Jsi zlá, Tanyo, a dokážeš leccos, ale teď se pleteš,“ zavrčela Irina a vrhla se na ni.

Zalapala jsem po dechu. Co to bylo?

„Alice?“ Jasper zněl trochu nervózně. Konec konců přestala jsem ho vnímat, když jsme se vášnivě líbali skoro nazí a navíc poznal mé pocity.

„Jaspere, Irina, Kate a Tanya se o něco hádaly a dokonce se Irina s Tanyou začaly rvát,“ vysvětlila jsem šokovaně. „Podobnou vizi jsem měla i dnes odpoledne. Co uděláme?“

„Nic, Alice. Nemůžeme udělat nic,“ snažil se mě uklidnit vlnou klidu.

„Ale…“

„Vážně, co chceš dělat?“

„Nevím.“ Vážně jsem nevěděla, co mám dělat. Ale něco bychom udělat měli…

„Tak vidíš. Zítra to řekneme ostatním. To stačí,“ řekl a políbil mě.

Celý další den jsme strávili přípravami na cestu. Pozdě odpoledne pak přišel Jacob a překvapivě taky Seth.

„Víte, Seth by chtěl taky jít na výpravu…“ vysvětlil Jake. „Bella a Edward mu přirostli k srdci tehdy, když jsme bojovali proti Viktorii a teď by chtěl pomoct.

„Můžu?“ prosil Seth.

„Nejsi na to ještě trochu mladý? A dovolili ti to doma?“ zeptala se Rosalie.

„Zas tak mladý nejsem, síly mám dost. A doma… no, nebyli z toho nadšení, ale nakonec mě pustili.“

„Dobře, aspoň nás bude víc,“ řekl Edward a znova se uzavřel do sebe.

„Díky,“ zaradoval se Seth. Všichni, samozřejmě kromě Edwarda, se pak ponořili do nějaké diskuse. Mě ale zaujala další vize z domu Denalijských. Kate nám za pár sekund zavolá. Vzala jsem do ruky telefon a čekala. Po prvním zazvonění jsem to zvedla.

„Kate?“

„Ahoj, Alice. Potřebuju pomoct. Musíte sem co nejrychleji přijet. Všichni. Čím víc vás bude tím líp,“ říkala rychle a naléhavě.

„Co se děje?“

„Nedokážu ti to říct. Prostě přijeďte co nejdřív. Je to pro naše i vaše dobro.“

„Dobře. Za pár hodin jsme tam,“ souhlasila jsem zmateně. Co se to děje. A proč nemám žádnou pořádnou vizi z jejich domu?

„Díky. Už musím končit. Ahoj,“ rozloučila se rychle, ale s nadějí v hlase.

„Takže menší změna plánu,“ řekl Jasper. Všichni upíři i vlkodlaci slyšeli můj rozhovor s Kate, ale jen on věděl i o mých vizích, takže jen on chápal vážnost situace.

„O co jde?“ zeptal se Jacob. No jo, vlci to moc nechápali.

„Volala upírka jménem Kate a potřebuje s něčím pomoct. Její rodina jsou něco jako naši příbuzní, taky vegetariáni, takže si navzájem pomáháme,“ vysvětlila jsem. „A teď to bude něco vážného. Měla jsem o nich i vize. Carmen a Eleazar jsou někde pryč a Irina, Kate s Tanyou se o něco pořád hádají. Irina s Tanyou se dokonce porvaly.“ Všichni se na mě šokovaně podívali.

„Skutečně celkem zajímavé. Ale co bude s pomstou Belly?!“ zeptal se Edward trochu naštvaně.

„Edwarde, stejně nevíme, kde začít. A Denalijští potřebují naši pomoc,“ snažil se ho uklidnit Carlisle.

„Ale Bella je důležitější!“

„Ano. To je. Ale snad se nic nestane, když se o pár hodin zpozdíme,“ domlouvala mu i Esmé.

„No dobře…“ souhlasil nakonec sklesle Edward.

„Takže teď jedeme k těm Denalijským?“ zeptal se Jacob.

„Jo. Letadlo nám letí za hodinu,“ řekla jsem a všichni přikývli. „A s pátráním po vrahovi tím pádem začneme na Aljašce.“

Vzali jsme si všechny věci, které jsme potřebovali na cestě za Belliným vrahem, i když jich nebylo moc, a vyrazili jsme. Před odjezdem jsme ještě zanesli do Charlieho domu dopis, ve kterém jsme vysvětlili, že je pro nás, hlavně pro Edwarda, moc těžké tady zůstat, a proto se stěhujeme. A že Jacob a Seth jeli s námi, aby se z toho šoku trochu uklidnili, ale že ti se určitě vrátí a my, že možná někdy přijedeme na návštěvu nebo zavoláme.

Pak už nic nebránilo naší cestě.

Konečně jsme seděli v letadle a letěli směr Aljaška.

„Jacobe, Sethe, možná by bylo lepší, kdybyste na nás počkali v lese, protože oni vás neznají. Po čase vám dáme vědět co a jak. A kdyby byl nějaký problém, tak vás zavoláme,“ řekl Carlisle tiše k těm dvěma.

„Vážně nemůžeme nějak pomoct?“ zeptal se Seth.

„Ne, bude lepší, když na nás počkáte trochu dál od nich.“ řekla jsem. „Kdoví co se tam děje.“

„Dobře,“ souhlasil Jacob. „A co když o sobě nedáte déle znát?“

„Pokud bychom se nějak neozvali do hodiny, přijďte nám na pomoc,“ navrhla Esmé a oba vlci souhlasili.

„Víte už někdo kam půjdeme pak?“ zadala Rosalie důležitou otázku.

„No já bych to viděla tak, že prostě půjdeme směrem na jih a budeme čekat na nějakou mou vizi nebo nějaké myšlenky ohledně Belly,“ vysvětlila jsem mou teorii. Všichni souhlasili. Nic jiného se totiž dělat nedalo.

„Aspoň si cestou ulovím grizzlyho…“ povzdechl si Emmett.

Po chvíli jsme konečně přistáli na letišti, dál jsme ale museli jít pěšky. Cesta probíhala klidně a už jsme byli skoro u cíle, když se Edward prudce zastavil.

Pohled Edwarda

„Páni, už aby tady byli Cullenovi. Kdoví co ještě může Tanya udělat. Chudák Edward a chudák Isabella…“ Zastavil jsem. O čem to ta Kate myslela? Najednou jsem však uslyšel myšlenky Tanyi plné vzteku, smutku, ale i špatného svědomí.

„Proč mě Edward pořád nechce? Vždyť je sám už tak dlouho a já ho přece miluju. Určitě ho nějak očarovala ta Isabella. Je na čase dokončit to, co jsem začala v tom autě. Není proč držet ji naživu. Sestry už mi v tom nezabrání, ale… Ale co když ji Edward opravdu miluje? Neměla bych ji nechat žít? Ne, ona je jen člověk. On ji nemůže milovat. Já jsem pro něj ta pravá. A teď nastal její konec.“

„Ne!“ vykřikl jsem a rozběhl se, že mi ostatní sotva stačili. V mém srdci se zrodila nenávist k Tanye a naděje, že Bellu dokážu zachránit. „Bella žije! To Tanya ji chtěla zabít, aby mě měla pro sebe, ale Irina a Kate jí v tom zabránily. Teď chce své dílo dokončit,“ vysvětloval jsem v běhu a nevšímal jsem si zmatených a šokovaným myšlenek všech ostatních. Tohle nikdo nečekal.

Zrychlil jsem a mé tempo vydržel už jen Jacob. Hnali jsme se lesem rychlostí, jakou jsem nikdy neběžel. Mě i Jacoba poháněly láska, naděje, strach a nenávist. Byl jsem rozhodnutý Tanyu roztrhat a spálit. Jak to mohla udělat?!

Konečně jsem uviděl dům Denalijských a kývl na Jacoba. Na okamžik jsme se střetli pohledy a já uviděl nejen komplice proti Tanye, ale také přítele.

Vtrhli jsme do domu a vřítili se do pokoje, který jsem viděl v myšlenkách Tanyi. Na lůžku v rohu pokoje ležela Bella a před ní stály v obranné pozici Irina a Kate. Proti nim se chystala zaútočit vrčící Tanya. Všechny tři upírky na nás vyděšeně pohlédly. Nebylo divu… ve dveřích jsem stál já s vražedným výrazem ve tráři a za mnou se obrovský vlk třásl a vrčel zlostí.

„Edwarde, díky Bohu, že jsi tady. Už bychom toho moc nevydržely,“ zašeptala Kate. Všiml jsem si, že v její a Irinině tváři už se nezračil strach, ale úleva.

„Jak jsi mohla, Tanyo? Zabiju tě!“ zavrčel jsem.

„Edwarde, já to dělala pro tvoje dobro… Abys mohl být se mnou!“ snažila se mě přesvědčit, že pro mě bude lepší, když bude Bella mrtvá.

„Jacobe, prosím, pohlídej ji. Ať se ani nepohne. Za chvíli ji půjdeme zabít někam do lesa,“ řekl jsem.  „Kate, Irino, jak je na tom Bella?“

„Špatně, Edwarde. Snažily jsme se ji léčit. Dokonce jsme uvažovaly i o přeměně, ale pod vlivem Tanyiny moci to nešlo,“ odpověděla smutně Irina. Tanya má nějaký dar? Dokáže je ovládat? Byl jsem v šoku.

„Potom ti to vysvětlíme. Je to bezesporu hodně zajímavý dar,“ dodala Kate. Víc mě nezajímalo. Přiskočil jsem k Bellině posteli a klekl si na zem.

„Bello,“ vydechl jsem a chytil ji za ruku. Dýchala, ale puls měla slabý. Měla zlomenou ruku a jedno žebro. Vypadalo to, že ztratila hodně krve. Popáleniny nebyly moc zlé, ale měla vysokou horečku.

Zatímco jsem diagnostikoval, jak špatně na tom má životní láska je, přiběhli do pokoje ostatní. Jasper, Emmett a Seth se postavili k Jacobovi na hlídku a zbytek rodiny přišel k posteli. Carlisle se k Belle sklonil a začal s pořádnou diagnózou. Nikdo ani nedýchal.

„Není to moc dobré, Edwarde. Musíš se rychle rozhodnout. Buď ji hned tady přeměníš a zbavíš ji i nás trápení anebo zavoláme vrtulník a budeme doufat, že to přežije,“ řekl Carlisle a já ztuhnul. Chtěl jsem, aby Bella zažila svatbu ještě jako člověk a aby se mohla rozloučit s Charliem, Renée a ostatními, ale bál jsem se, že bych ji mohl zase ztratit. Všichni čekali na mé rozhodnutí.

„Bello, co mám dělat?“ zeptal jsem se zoufale, ale Bella se ani nepohnula. To mě mučilo. Rozhodl jsem se.

„Bello, slibuju, že ještě budeš žít. Vezmeme se a budeme mít skvělou první noc a potom, jestli budeš chtít, tě přeměním. Ale musíš tohle vydržet,“ řekl jsem prosebně a letmo ji políbil na rty. Srdce jí zatlouklo rychleji. Aspoň nějaká reakce na okolní svět. „Carlisle, zavolej, prosím, do nemocnice a aspoň trochu jí teď pomoz…“

„Tanyo, půjdeš se mnou do lesa dobrovolně nebo tě tam mám odnést? Tys chtěla ukončit život Belly, ale nakonec já ukončím ten tvůj.“ Z počátku jsem mluvil klidně, ale ke konci jsem zvýšil hlas.

„Edwarde, prosím,“ zoufale se snažila přežít. Dokonce jsem měl pocit, že se snaží použít svůj dar, ale marně.

„Ty ses nad Bellou taky neslitovala,“ zavrčel jsem plný vzteku. Už jsem neklečel při Belle, ale stál naproti Tanye s tělem bojovně nakrčeným.

„Edwarde, prosím, nech ji žít. Bella nakonec přežila,“ zaprosila Kate.

„Nešpiň si ruce vraždou,“ dodala Esmé.

„Ona si nezaslouží žít!“ Bylo mi jedno, jak špinavé budu mít ruce. Tanya musela být potrestána.

„Můžeš ji potrestat, ale nemusíš ji zabíjet,“ řekla Alice, která znala každé mé rozhodnutí. Jacob zavrčel. On jediný dával jasně najevo, co chce. Vraždu.

„Mohl bys toho pak litovat,“ dodala ještě Alice. Pomalu jsem začínal kapitulovat, ale trest Tanyu určitě nemine.

„Ale vždyť Bellu skoro zabila!“ zuřil Jacob, který se stihl ve vedlejším pokoji proměnit do lidské podoby, protože viděl, že to vzdávám.

„Však ji také potrestáme,“ řekla Irina.

„Ale jak?“ zeptal se Emmett. Už mě to přestávalo bavit. Stejně by moje rozhodnutí vždycky změnili, takže snad dobrý trest zvládnou vymyslet sami. Teď jsem se začal soustředit jen na Bellu.

„Carlisle, jak je na tom?“ zeptal jsem se plný obav.

„Udělal jsem, co jsem mohl, ale nutně potřebujeme vrtulník. Já tu nemám žádné nářadí…“

„Bello, vydrž. Ty to dokážeš. Udělej to pro mě a Charlieho a Jacoba a všechny ostatní,“ říkal jsem a přitom ji hladil po rozpáleném čele.

Po chvíli jsem konečně uslyšel zvuk vrtulníku. Všichni si oddechli a Carlisle vyběhl ven, aby vysvětlil zdravotníkům o co jde.

„Bello, už to bude. Vydrž,“ nepřestával jsem k ní promlouvat

Do pokoje vběhli dva zdravotníci s nosítky, naložili na ně Bellu a odnesli ji do vrtulníku. Ještě než jsem k nim s Carlislem skočil, uslyšel jsem Tanyino volání.

„Edwarde, ale já tě miluju!“

„Buď zticha!“ okřikl ji Jake. „Nemůžu letět s vámi?“

„Promiň, ale už tu není víc místa,“ odpověděl jsem na jeho prosbu. „A navíc někdo musí vymyslet pořádný trest pro Tanyu.“  Povzbudivě jsem na něj mrknul a zavřel dveře do vrtulníku. Konečně jsme se vznesli ze země.

„Ty to zvládneš, Bello,“ řekl jsem a políbil ji na nehybné rty.

Seděl jsem v nemocnici při Bellině lůžku a čekal, až se probudí. Nejhorší už bylo za námi, ale pořád jsme neměli vyhráno. Bella se ještě neprobudila.

Když k nám dorazili ostatní členové a Jacob se Sethem, vysvětlili mi, že nám už Tanya dá pokoj.

„Můžete být klidní. Dali jsme jí vyhnanství z domu na 10 let a zákaz přibližování k naší rodině na 100 let. Pak se uvidí,“ vysvětlil Emmett.

„Já bych jí dal 1000 let a utrhnutí jedné končetiny,“ zavrčel Jacob. „Bohužel se mnou nikdo nesouhlasil…“

„Snad bude stačit 100 let na to, aby si uvědomila, co udělala,“ řekl jsem. Hned se mi trochu ulevilo, když jsem zjistil, že se ta psychopatka nesmí přiblížit k Belle. „No a jaký má vlastně Tanya dar?“

„No Tanyin dar je, že dokáže zaštítit některé upíří schopnosti, jako například moje jasnovidectví, Jasperovo ovládání emocí, Eleazarovo rozpoznávání darů… Ale tvoje čtení myšlenek zastavit nedokáže stejně tak, jako by nedokázala zastavit Janeinu fiktivní bolest. Má v podstatě opačný štít než Bella.“ Konečně jsem chápal, proč Alice neviděla tu „nehodu“.

„Ale to není všechno. Dokáže taky částečně zmanipulovat lidi a upíry. Vlkodlaky ne. Ale dá se tomu postavit, když se hodně soustředíš, máš silnou vůli, nebo když tě ovládají hodně silné emoce,“ doplnil Jasper.

„Takže proto nám Irina a Kate nedaly vědět dřív…“ Teď jsem chápal skoro všechno až na jednu věc. „Ale jak to, že jsme o tom daru nic nevěděli?“

„Protože o něm dlouho nevěděla ani sama Tanya a když ho pak objevila, řekla si, že by se jí mohlo hodit, že o něm nikdo neví, a tak to nikomu neřekla,“ vysvětlila Rosalie.

„No využila ho vážně skvěle…“ zabručel Jacob.

„Za pět sekund se Bella probudí!“ oznámila radostně Alice a všichni se shlukli kolem postele.

„Och, lásko. Rád tě zase vidím,“ řekl jsem, když otevřela oči a políbil ji. Do polibku jsem dal všechno. Strach, radost, vášeň…

„Edwarde, vždyť ji udusíš,“ zasmála se Alice.

„No jo…“ odtáhl jsem se s povzdechem.

„Jak to, že žiju? A kde je Tanya?“ zeptala se Bella zmateně.

„Pšš, Bello. Irina a Kate tě zachránily a Tanya je hodně daleko. Už ti neublíží,“ zašeptal jsem.

„Ale…“ chtěla něco namítnout.

„Potom ti to vysvětlíme,“ řekla Alice. Bella se rozhlédla kolem sebe a zamrkala.

„Proč je vás tady tolik?“

„Víš, byla jsi hodně dlouho u Denalijských a my nevěděli, že jsi to přežila. A všem jsi nám moc chyběla, takže jsme rádi, že tě zase vidíme živou a skoro zdravou,“ usmál se Jake trochu rozpačitě. V tu chvíli do pokoje vtrhli Charlie, Renée, Paul, Angela, Ben, Seth, Quil a Embry.

„Bello!“ zvolal Charlie a přiskočil k ní.

„Tak rádi tě vidíme,“ plakala štěstím Renée. Všichni se radovali a objímali Bellu. Nebylo to špatné, ale taky jsem chtěl Bellu trochu pro sebe. Sice jsme se po sobě pořád dívali, ale blíž jsme se nedostali. Konečně pak vešla do dveří sestřička a zhrozila se.

„Lidi! Kolik vás tu je? Sem může jen rodina!“

„Ale my jsme všichni rodina,“ snažil se Jake.

„Víte, co? Pojďte na chvíli všichni na kafe. Edward a Bella by určitě chtěli být chvíli sami,“ řekla Alice a já se na ni vděčně usmál. Ještěže ji mám.

„Nemáš zač,“ mrkla na mě. „Mám u vás obou nákupy.“

Že já něco říkal… Teda myslel si.

Alice se zasmála a zmizela ve dveřích za ostatními, kteří už šli na kafe. Ačkoliv polovina z nich kafe určitě nepije.

„Bello, tolik jsi mi chyběla,“ řekl jsem a pohladil ji po tváři.

„Ty mně taky. Myslela jsem, že už tě nikdy neuvidím…“

„A já doufal, že se potkáme v nebi,“ usmál jsem se.

„Takže jsi změnil názor!“ rozzářila se. „Věříš, že se můžeš dostat do nebe.“

„Ano. Někdo jako ty nemůže skončit v pekle.“ Jakby taky ano. Bella si zaslouží nebe víc než většina lidí na světě.

„Počkej, doufám, že ses nechtěl zabít,“ zhrozila se.

„Promiň, ale život bez tebe pro mě neměl smysl,“ vysvětlil jsem a sledoval, jak se jí zase mění nálada.

„Ale to nemůžeš!“

„Promiň. Nezlob se na mě,“ řekl jsem kajícně a pohladil ji po tváři. Ještě chvíli se mračila, ale pak se mi podívala do očí a pousmála se.

„Chceš si mě ještě stále vzít jako člověk, nebo tě mám radši nejdřív přeměnit?“ zeptal jsem se.

„Jasně, že si tě chci vzít a prožít první noc jako člověk.“ Snažil jsem se z jejího výrazu vyčíst víc, ale pohlédl jsem do jejích očí a zapomněl na všechno nedůležité. Důležitá byla jen Bella. Ta se ke mně naklonila a spojila naše rty v nádherném polibku plném štěstí a lásky.

Pohled Belly

Stála jsem před zrcadlem a s úžasem pozorovala svůj odraz v zrcadle. Vypadala jsem krásně a šťastně. Aby taky ne. Za pár okamžiků se stanu ženou toho nejdokonalejšího muže na světě, Edwarda Cullena.

„Díky, Alice,“ usmála jsem se na ni. Neděkovala jsem jí jen za to, jak vypadám, ale také za to, že znova připravila svatbu a tak rychle. Před čtyřmi dny jsem ještě ležela v nemocnici a vzpamatovávala se z té děsivé „nehody“.

„Nemáš zač. Jdu se taky převléct,“ zašvitořila a vypařila se. Já se zatím ponořila do myšlenek. Byla jsem ráda, že Tanya nepřijala pozvání na svatbu, které jsme jí odeslali jen na mou prosbu. I když jsem se jí trochu bála, docela jsem chápala, jak zoufalá a opuštěná může být, a proto jsem donutila Edwarda, aby jí pozvánku poslal. Rozhodně bych ale nebyla nadšená, kdyby se ho tady teď pokoušela polapit do svých sítí…

Už se moc těším, až lépe poznám Irinu a Kate. Určitě budou skvělé, když se postavily sestře a zachránily mi život. Musím jim moc poděkovat. Kdyby nebylo jich, trápila bych se teď někde v jiném světě bez Edwarda. Teda, doufám, že by mu nedovolili se zabít.

Z přemýšlení mě vytrhl Alicin hlas.

„Je čas, Bello,“ řekla a vstoupila do pokoje společně s Charliem. Najednou na mě dolehla nervozita. Před chvíli, když jsem se dívala do zrcadla, jsem byla nová, sebevědomá Bella, ale teď se vrátilo mé staré stydlivé já.

„Klídek, Bells,“ chlácholil mě Charlie, zatímco mi dával do ruky kytici. Podíval se nervózně na Alici. „Vypadá to, že je jí trochu nevolno. Myslíš, že to zvládne?“

Alice se přede mě postavila a podívala se mi do očí.

„Soustřeď se, Bello. Dole na tebe čeká Edward.“

„Já vím, Edward,“ kníkla jsem a nechala se vyvést na chodbu. Domem už se rozezníval Wágnerův tradiční pochod, hraný Rosalií, druhým nejlepším hudebníkem v rodině.

„Jsem na řadě,“ pronesla zvonivě Alice. „Počítej do pěti a pak jdi za mnou.“ Začala svůj pomalý, půvabný tanec ze schodů.

„Nenech mě upadnout, tati,“ zašeptala jsem. Charlie vsunul mou ruku do svého podpaží a pevně ji sevřel.

Jeden krok po druhém, říkala jsem si, jak jsme začínali sestupovat do pomalého tempa pochodu.

Pak jsem se však střetla pohledem s Edwardem a nervozita okamžitě zmizela. Soustředila jsem se jen na Edwarda. Jen on byl důležitý. A konečně jsem všechno pochopila. Edward byl polovinou mé existence. Bez něj jsem zbytečná. A za okamžik se spojíme navěky manželskými sliby. Bude můj a nikdo mi ho nebude moct vzít.

Začala jsem kráčet jistěji a když jsem po pár minutách měla pronést slovo, kterým se zavážu na celý život, vyznělo ze mě šťastné a sebevědomé „Ano“.

1. část

Autor: klarusha (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Miluju tě, Edwarde! 2. část: