Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Miluji tě, Edwarde. Pochop to!

01.11.2010 (15:30) • Enutka • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2170×

Ne, ne, ne! To nemůže být pravda. Nemůže si ji vzít. Co je na ní zajímavého? Je to jen člověk! Já jsem krásná, milá a budu existovat ještě dlouho a ona? Jak já ji nenávidím. Vždycky jsem Edwarda milovala a on to věděl. Jednou mi řekl, že jsem krásná a že mě chce, ale nemiluje mě a nechce zranit mé city, jelikož jeho tužby jsou pouze tělesné. Nezáleželo mi na tom. Já ho chtěla a bylo mi jedno, že mě nemiluje. A teď jsme dostali zatracené oznámení, ve kterém nás srdečně zvou na jejich svatbu. Budu tam muset jít a předstírat, že mě těší, že si Edward konečně někoho našel, a že jim to přeju.

„Tanyo, pojď sem, prosím,“ zavolala na mě Kate.

„No, co potřebuješ? Nemám náladu se s tebou vykecávat,“ řekla jsem jí.

„Tanyo, musíme tam jet. Je to naše jediná rodina a Edward si zaslouží být šťastný,“ řekla mi Kate.

„Šťastný mohl být i se mnou. Co má ona a já ne? Nemůže ji ani pořádně obejmout.“

„To nemyslíš vážně, že ne? On ji miluje, Tanyo. Jenže to ty nemůžeš pochopit.“

„Co tím chceš říct? Já ho taky miluji,“ řekla jsem.

„Ne, nemiluješ. Miluješ jeho tělo. A neříkej, že nemám pravdu.“

„Já miluju obojí! On je úžasný a já bych s ním měla skvělý život. A on se mnou taky. Každý den bych ho obšťastňovala.“

„Vidíš a jsme zase u toho. Tělesná láska není všechno! A myslím, že on by s tebou nebyl spokojený. Přiznej si to,“ řekla.

„Možná, ale stejně ho miluju,“ řekla jsem.

„To přejde, uvidíš. A teď musíme vymýšlet, jaké si koupíme šaty,“ řekla Kate.

No, možná má moje sestra pravdu. Chtěla jsem Edwarda kvůli jeho tělu, ale vím, že to nikdy nepřejde. Budu se muset odmilovat. Teď budu sdílet nadšení s Kate, koupím si šaty a pojedu na Edwardovu svatbu. Budu se chovat, jak nejlépe umím a přivítám Bellu do rodiny, anebo ji uškrtím a nechám si Edwarda pro sebe. Určitě by se mi to povedlo.

„Tanyo, posloucháš mě vůbec?“ zeptala se mě Kate.

„Promiň, nějak jsem se ztratila, ale teď jsem ti plně k dispozici,“ řekla jsem a vykouzlila ten nejhezčí úsměv, který jsem svedla.

Zatím co moje sestra přemýšlela, jaké by chtěla šaty a jaké by slušely mně, jsem já přemýšlela, jestli si taky jednou najdu někoho, kdo mě bude chtít, tak jako chce Edward Bellu. Blbost. Všichni jsou se mnou jenom kvůli mému tělu.

„Kdy je ta svatba?“ zeptala jsem se.

„Ehm... za týden. Máme málo času. Musíme koupit nějaký svatební dar, koupit šaty a šperky.“

„Hmm, ti teda neztrácejí čas,“ řekla jsem a odešla do svého pokoje.

Lehla jsem si na postel a pustila CD, které mi Edward dal před několika lety k Vánocům.

On je ztělesnění dokonalého muže. Mmm... co bych dala za jedno zhřešení sním, ale bohužel už nebudu mít možnost. Možná bych taky mohla okouzlit nějakého člověka, ale s Edwardem by se nemohl měřit. Proč se vždycky zamiluji do nepravého? Jako minule, když jsem se zamilovala do Jacka. Krásného upíra, který uměl nádherně líbat a taky věděl, jak potěšit ženu, ale pak mi dal košem. No to snad ne! Co když má moje sestra pravdu? Opravdu se vždycky zamiluji do jejich těl a ne do nich samotných?

(...)

Seděla jsem v křesle u krbu a koukala do plamenů. Byla noc a všichni byli na lovu a já jediná zůstala doma. Cítím se tak nějak sama, i když mi to předtím nevadilo. Svatba se koná za šest dní a já pořád nemám šaty. Nějak se mi nechce jít vybírat do nějakého salónu šaty na svatbu, bez které bych se klidně obešla, ale slíbila jsem Kate, Eleazarovi a Carmen, že tam půjdu a já své slovo dodržím. Slyšela jsem bouchnutí dveří, ale neotočila jsem se. Nechtěla jsem s Carmen mluvit, i když ji mám moc ráda.

„Tanyo, co je s tebou? Chováš se divně. Můžu ti nějak pomoct?“ zeptala se mně Carmen. Chtěla jsem říct, že jsem v pohodě a že nepotřebuji pomoct, ale rozmyslela jsem si to.

„Carmen, jaké je to ve Volteře?“ zeptala jsem se a věděla jsem, že je zaskočená mou otázkou.

„Ehm... já tam nebyla spokojená. Nechtěla jsem zabíjet nevinné lidi a podřizovat se Volturiovým. Jsem teď daleko spokojenější,“ řekla.

„Myslíš, že bych mohla být členkou gardy? Takhle už nemůžu dál, myslím, že budu spokojenější ve Volteře.“

„Co to plácáš? Jak tě tohle mohlo napadnout? A co tvoje sestry, na nich ti nezáleží?“ zeptala se.

„Myslím to vážně. Už takhle dál nemůžu. Necítím se dobře, byla jsem dlouho uzavřená ve svém světě a na očích růžové brýle, ale prostě sny nejsou skutečností. Mé sestry budou muset respektovat mé rozhodnutí, ať bude jakékoliv,“ řekla jsem.

„Zklamala si mě. Já si o tobě myslela, že ty jsi ta rozumná, ale spletla jsem se, protože je blbost dělat tohle kvůli chlapovi, který o tebe nestojí a nikdy nestál!“

„To nemůžete pochopit. Není to jen  kvůli Edwardovi. Nemám proč žít! Každý den prožívám to samé, a už mě to nebaví.“

„Super. Tak jdi! Tam to bude o mnoho zábavnější,“ řekla.

„Nechápeš to,“ řekla jsem a šla do svého pokoje.

Nikdo mě nechápe! Ale možná mají pravdu. Asi je blbost jen tak utíkat do Volterry. No, uvidíme, mám spoustu času rozhodnout se. Zítra jedeme já, Kate a Carmen pro šaty a svatební dar.

Kate má vše promyšlené, takže se nemusím starat, co jim koupit. Zavřela jsem oči a pokusila se nevnímat okolí.  Povedlo se mi to. Mou mysl jsem odstavila na druhou kolej, takže jsem se nemusela zabývat ničím jiným, než posloucháním CD.

(...)

Odpoledne jsme vyjely do města pro šaty. Byl to takový ten obchod, ve kterém byly věci dovezené až z Milána. Vybraly jsme si nádherné korzetové šaty. Škoda, že Irina trucuje a nechce jít na svatbu. Spokojené s nákupem, jsme jely zpátky domů. Ještě pět dní a Edward bude ženatý. Ach... vdávat se musí být úžasné škoda, že to nikdy nezažiju.

Když jsme dojely domů Eleazar už na nás čekal. Byl rád, že s námi dnes nemusel, protože má úplně nový oblek už z dřívějška. Carmen mu běžela ukázat své šaty, já a Kate jsme si je šly dát do šatny.

„Kate, myslíš, že je vhodné, aby Irina nešla?“ zeptala jsem se.

„Nemůžeme ji nutit, Tanyo. Když nechce jít, prostě nepůjde,“ řekla Kate.

Dál jsem to nerozebírala a začala jsem si zkoušet náušnice, které se mi budou hodit k šatům. Nakonec jsem si vybrala jednoduché perlové náušnice. Když jsem měla vybrané doplňky, šla jsem za Irinou. Poslední dobou se nám vyhýbá. Vklouzla jsem k ní do pokoje a počkala, než vyleze z koupelny.

„Ahoj, mohla jsi dnes jít s námi. Bylo to fajn,“ řekla jsem.

„Hmm... já na svatbu nejdu, tak proč bych si měla kupovat šaty?“

„Nemusela sis nic kupovat. Mohla jsi mi poradit. Máš hezký vkus, co se týká šatů.“

„Co potřebuješ, Tanyo? Nějak se mi dnes nechce s nikým mluvit,“ řekla Irina.

„Nic. Jen jsem tě dlouho neviděla. Vůbec nevycházíš z pokoje. Chybíš mi.“

„Tanyo, já tě mám ráda, taky si mi chyběla, ale potřebuji teď být sama,“ řekla.

Odešla jsem zase do svého pokoje a sedla jsem si na postel. Opravdu nechápu jak, ale takhle bezduše jsem přežila další čtyři dny. Byla to nuda, ale zvládla jsem i těžší věci.

Dnes je den, kdy odjíždíme ke Cullenovým. Svatba je sice až zítra, ale má sestra se dohodla s Alice, že přijedeme dnes. Vzali jsme si mého sporťáka, a jeli do Forks. Cesta byla dosti dlouhá, ale dalo se to přežít. Zaparkovala jsem auto před jejich domem a chtěla jít zaklepat, když v tom k nám přišel Carlisle.

„Jsem rád, že jste přijeli,“ řekl.

„Ahoj, Carlisle, taky jsme rádi, že jsme přijeli a hlavně, že jste nás pozvali,“ řekla jsem.

„To je samozřejmost, Tanyo. Pojďte dovnitř, Esmé a hlavně Alice už na vás čekají.“

Vešli jsme do domu a okamžitě se na nás vrhla Alice. Všichni jsme se uvítali a já si šla sednout. Když v tom jsem ucítila tu božskou vůni. Člověk. To bude určitě nevěsta. My dvě jsme se měly oficiálně poznat až na svatbě, ale proč se neseznámit dřív? Šla jsem nahoru a zaklepala na Aliciny dveře. Ozvalo se dále, takže jsem vstoupila.

„Neruším?“ zeptala jsem se.

„Vůbec ne. Jenom musím doladit nějaké nedostatky. Bells je v koupelně.“

Má silnou květinovou vůni, ale cítila jsem i lepší. Podívala jsem se na dveře od koupelny, které se pomalu otevřely. Z nich vyšla Bella a zřejmě byla šokována tím, že mě vidí.

„Ahoj, Bello. Já jsem Tanya, ráda tě poznávám,“ řekla jsem a usmála se.

„Ahoj, taky tě ráda poznávám. Edward mi o tobě vyprávěl.“ Opravdu? Co to asi bylo?

„Doufám, že jen to nejlepší,“ řekla jsem a aniž bych to sama chtěla, tak jsem v úsměvu vycenila zuby.

„Samozřejmě. Určitě znáš Edwarda, on vždy řekne o každém, jen to nejlepší,“ řekla. Měla jsem sto chutí jí říct, že ho znám až moc dobře. Málem jsme se jednou milovali, ale pak nás vyrušil příchod Iriny a Edward mi řekl, že to nebyl dobrý nápad.

„Ano, znám ho moc dobře.“

Bella měla na sobě svatební šaty a Alice jí do vlasů přidělávala závoj. Na člověka nevypadá nejhůř, i když není žádná kráska. Měla nádherné šaty zdobené tisícem malých bílých květů, které tvořily dokonalé obrazce. Byly bez ramínek a taky nebyly nijak zvlášť zdobené. Měly nádhernou vlečku, nebyla příliš dlouhá, asi aby nevěsta nezakopla. Prostě byly nádherné.

„Sluší ti,“ řekla jsem.

„Opravdu? Děkuji. Cítím se v nich lehce neohrabaně,“ řekla a pokusila se o úsměv.

„Bello, myslím, že je vše tak, jak má být. Tanyo, prosím, zajdi za Esmé a řekni jí, ať sem přijde.“

Šla jsem za Esmé, abych vyřídila to, co po mně Alice chtěla. Esmé běžela do Alicina pokoje a já měla namířeno dolů za Kate, ale než jsem sešla ze schodů, zabruslily mé oči do pokoje s pootevřenými dveřmi. Podívala jsem se tam a v pokoji stál Edward. Myslím, že neuškodí, když ho navštívím.

„Edwarde, jsem strašně nazlobená. Proč jsi mě nepřišel uvítat?“ řekla jsem a vykouzlila úsměv.

„Tanyo, rád tě vidím. Promiň, ale vůbec jsem nezpozoroval, že jsi tady. Jsem zaneprázdněný posloucháním myšlenek Alice.“

„Tvá budoucí manželka je v těch šatech nádherná,“ řekla jsem a viděla jsem, že Edward je něčím šokován.

„Ty si mluvila s Bellou?“ zeptal se.

„Ano, mluvila. Je moc milá.“

„Řekla jsi jí něco?“ zeptal se.

„Edwarde, jenom proto, že jsme spolu málem spali, jsi na mě změnil názor? Urazil jsi mě. Já bych to nikdy neudělala,“ řekla jsem a předstírala zklamání.

„Promiň, Tanyo, omlouvám se. Samozřejmě, že jsem na tebe nezměnil názor.“

Zvedla jsem oči a podívala se na něj. Edward přešel tu krátkou vzdálenost mezi námi a objal mě. Pevně jsem ho stiskla a ucítila jsem lehký polibek na krku. Tohle jsem od něj nečekala. Myslela jsem, že přestane, ale nepřestal. Osypával mě lehkými polibky. Když v tom jsem zahlédla u dveří Bellu. Vytrhla jsem se Edwardovi a zavrtěla jsem hlavou. Řekla jsem mu, co se stalo a běžela jsem za ní. Doběhla jsem do malého pokoje, kde jsem ji cítila.

„Bello, jsi tady?“ zeptala jsem se.

„Ne,“ odpověděla.

„Chci, abys věděla, že mezi mnou a Edwardem nic není. Dlouho jsme se neviděli, tak jsme se objali nic víc.“

„To ti mám věřit? Jsi krásná, milá a Edwarda znáš dlouho,“ řekla.

„Díky, že si to o mně myslíš, ale právě proto, že Edwarda znám dlouho, tak my musíš věřit,“ řekla jsem. Když neodpovídala, začala jsem znovu.

Sedla jsem si k ní na zem.

„Nebudu ti lhát, Edward má své kouzlo, které působí snad na všechny, ale mám ho ráda, jako bratra a nepřišla jsem vám ničit vztah,“ řekla jsem.

„Asi jsem hloupá, že?“ zeptala se.

„Nejsi hloupá. Musíš si Edwarda hlídat, ale myslím, že to není potřeba, protože on tě miluje a nikdy by ti nic takového neprovedl. Takový on není.“

Vyšla jsem z pokoje a v tu chvíli se střetla s Edwardem. Poslouchal, jak jinak. Prošla jsem kolem něj a šla se proběhnout do lesa. Takhle jsem prožila celý den ve Forks.

SVATBA

Seděla jsem skoro u oltáře, takže jsem viděla vše. Byl to nádherný obřad. Edward tam stál tak sebevědomě a pak se ozvala hudba. Nejdřív přišla Alice a za ní Bella. Byla nádherná! Alice je ve svém oboru fakt dobrá. Jakmile Edward Bellu uviděl, málem se mu rozklepaly kolena.

Kdybych byla člověk, určitě by mi nějaká slza ukápla. Obřad skončil, všichni gratulovali novomanželům a pak se přesunuli na hostinu. Edward statečně polykal svá sousta. Potom následoval společný tanec novomanželů. Bella byla trošičku neohrabaná, ale potom už si byla svými kroky stejně jistá, jako Edward. Tančili spolu dlouho a po nějaké době se začaly přidávat další a další páry. Seděla jsem tam jak pecka, ale nevadilo mi to. Pak si pro mě přišel Edward, a tak jsme vířili po parketu. Potom už jsem si nesedla. Šla jsem z jedněch rukou do druhých. Nejdřív Emmett, Jasper a Carlisle, ale i někteří, které neznám. Byli to dobří tanečníci, ale nejlepší byl Garrett. Dozvěděla jsem se o něm, že je to nomád a zná Carlislea hodně dlouho. A taky byl neuvěřitelně hezký. Šli jsme spolu na zahradu a tam si povídali. Nakonec jsme se políbili, ale na konci svatby jsme neodešli do pokoje, ale rozloučili jsme se, popřáli si dobrou noc a nic víc. Ale já vím, že on je ten, pro kterého stojí za to žít. Kvůli mně se zdržel u Cullenových déle, než měl v plánu a pak s námi odjel do Denali. Doufám, že nám to spolu dlouho vydrží. A nejen nám, ale i Edwardovi a Belle.

Autor: Enutka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Miluji tě, Edwarde. Pochop to!: