Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Miluji tě... Ať se stane cokoliv - Zůstaň se mnou. Navždy

08.08.2011 (17:30) • Karlos • FanFiction jednodílné • komentováno 12× • zobrazeno 2268×

Mladý pár se procházel po rozlehlém pozemku a mířil k honosnému domu, který už z dálky volal, jak drahý byl. Oba byli potichu, užívali si tu chvilku, kdy mají klid a mohou být jen spolu. Za pár hodin odjíždějí zpět na univerzitu, kde jim začíná poslední rok. Odjezd oddalují co nejvíce, chtějí si užít společných minut u jeho rodičů.

„Jak já nechci odjet,“ postěžovala si dívka a zastavila u malého jezírka, kde si sedla a stáhla k sobě svého manžela.

„Bello, já taky ne, ale musíme, přece se chceš dostat k tomu Malcolmovi,“ namítnul chlapec a něžně se usmál. Bella to věděla, byla to neskutečná příležitost. K vyhlášenému psychologovi je velice těžké dostat, ale když už tam jste, do budoucnosti se vám otevřou nejedny dveře. Bella si povzdychla.

„Já vím, ale ještě chvíli, Matte, prosím.“ Koukla se na svého manžela se smutným obličejem. Ten jen převrátil oči, odvrátil od ní pohled, věděl, jakou má moc, zvedl se a odvětil.

„Miláčku, ne, cesta je dlouhá, už pojedeme.“ Bella se neochotně zvedla, znovu ho objala kolem pasu a spolu pomalu šli do domu, kde na ně čekali Patrickovi.

„Zlatíčko, budeš nám chybět. Musíš nám co nejvíce volat,“ upozornila Matthewa Martha, jeho matka, s pláčem. Bolelo ji, že její syn už zase odjíždí pryč.

„Neboj, mami, za dva měsíce stejně přijedu na tvé narozeniny.“ Po uklidnění od syna se Martha přesunula k Belle a pevně ji objala.

„Dávej mi na něj pozor, ano? Ty mi taky budeš chybět.“ Bella se usmála a objetí jí oplatila. To už se k ní hrnul Liam a začal jí třást s rukou.

„Jsi skvělá, Bello, hlavně ho nezapomeň držet na uzdě.“ To už se obrátil ke svému synovi a šibalsky na něj mrknul. Matthew se jen zasmál a už bral poslední kufr, se kterým se loudal k autu. Uložil ho, počkal na Bellu, které otevřel dveře, a sám si šel sednout za volant. Ještě zamával rodičům a křikl na ně.

„Mám vás rád. Brzy se ozvu.“ Poté nastartoval, vyjel z obrovské brány, která se po nich pomalu zavírala, a pokračoval dále po cestě obklopené alejí. Bella se dívala do zpětného zrcátka, jak ta krása mizí. Povzdychla si a stočila pohled na Matta.

„Byly to nádherné prázdniny. Děkuji.“

„To já děkuji, Bello, děkuji, že jsi byla se mnou.“ Matt ji chytnul za ruku, usmál se a dále se věnoval řízení.

xxx

Pomalu vjížděli na vedlejší cestu, po níž se dostanou až k jejich domovu. Hned po svatbě pro ně začal Matthew shánět větší byt, aby mohli bydlet spolu. Bella zezačátku nebyla velice nadšená, znamenalo to, že musela opustit svou kamarádku Joanne, se kterou bydlela. Ta nyní bydlí u svého přítele, Thomase, obě však stráví plno času spolu. Nedokážou a ani nechtějí si zvyknout na odloučení. Jejich přátelství bylo hluboké, věděly o sobě úplně vše a stěhování to jen zkomplikovalo. Věděly, že by bylo divné, kdyby nechtěly bydlet se svými příteli, to však neznamenalo, že byly velice smutné.

Zatím bydleli v bytě, ještě nevěděli, kde přesně by se po škole chtěli usadit, a Bella nechtěla Mattovi povolit koupit dům, ve kterém stejně dlouho nebudou. Proto se musel spokojit s bytem. A nebyl z toho nijak nadšený.

Bella vystoupila a šla otevřít kufr auta, kde měli všechny své věci.

„Jsem zvědavá, kdy to vše odneseme domů,“ postěžovala si a vzala vrchní tašky. Martha a Liam jim nakoupili plno věcí, které prý budou potřebovat. Bella zatím netušila k čemu, ale nechtěla je zklamat.

„Neboj, zavolal jsem Thomasovi, když jsi spala,“ řekl zamyšleně Matt a šel pomoci Belle. Ta se ošila a hodila po něm naštvaný výraz.

„Ale já nespala, celou dobu jsem byla vzhůru.“

„Miláčku, to jsi teda nebyla. Mluvil jsem s tebou, ale ty jsi vůbec nevnímala. Pěkně jsi chrupkala,“ začal se smát Matthew. Bella si jen odfrkla a otevřela mu dveře. Hned poté zahlédla Thomasovo auto, jak se k nim pomalu blíží. Ze sedadla spolujezdce už jí nadšeně mávala Joanne. Bella spěchala k jejich autu a jen co dobrzdilo, už tahala Jo ven a pevně ji objala.

„Jo, jak jen jsi mi chyběla! Jak se máš? Jak sis užila prázdniny? Co rodiče?“ chrlila Bella na svou kamarádku. Ta se jen překvapeně na Bellu dívala. Netušila, že dokáže tak hodně mluvit. Hned však zapomněla, nad čím přemýšlela, a začala nedočkavě odpovídat.

„Bylo to skvělé! Projeli jsme hranice Ameriky s Kanadou, bylo to dokonalé. U rodičů bylo skvěle. Ale to nejhlavnější, hádej, co Thomas udělal,“ uculovala se Jo. Bella jen vrtěla hlavou, pohled jí však sklouzl k Joině ruce.

„No to ne! Tak vy jste se zasnoubili, jo? Páni, tak neskutečně vám to přeji, Jo!“

„Ani netušíš, jak jsem šťastná. Asi si vzal příklad s Matthewa.“ Obě se zasmály a s láskou pohlédly na své milované. Bella byla za svou kamarádku ráda a chtěla se dovědět ještě více, Jo se však rozhodla klukům pomoci, proto se přidala i Bella.

xxx

„Páni, to bylo věcí. Jste vykoupili celé město, nebo co?“ znaveně se zeptala Jo a dala si nohy na stůl.

„Ne, jen Martha miluje nákupy.“

„S tou bych si i rozuměla,“ usmála se Jo a zavřela oči. Bella se zvedla a šla všem udělat kafe.

„Myslím, že každý potřebuje vzpruhu,“ odvětila, když přišla zpět do obývacího pokoje. Všichni tři se nenasytně vrhli na hrnky a začali upíjet. Mezitím si vykládali zážitky ze svých prázdnin.

„Takže tě požádal o ruku u tvých rodičů. To vzal aspoň při jednom, co?“ zasmála se Bella, když jí Jo dopověděla, jak ji Thomas požádal o ruku.

„To jo,“ se smíchem odpověděla Jo, „ale bylo to neskutečně romantické. Ještě když si vezmeš, že nikdy v životě nevařil.“ Její zasněný úsměv nakazil i Bellu.

„No jo, to je umění, udělat snídani, co?“ Jo se zamračila a hned nato hodila po své kamarádce nejbližší polštář. Bella ho se smíchem chytla a položila ho vedle sebe.

„Náhodou, udělal vaječinu a opekl slaninu!“ rozohnila se Jo, po pár chvílích jí však také začaly tikat koutky, dokud se hlasitě nerozesmála. „Dobře, asi to není extra kuchařské umění, ještě když ta slanina plavala v oleji a vajíčka prvně udělal natvrdo, až poté je asi rozmixoval. Ale i tak je to romantické.“

„To víš, že je, Jo,“ odpověděla s úsměvem Bella. Nechtěla Jo urazit, proto se uklidnila a nyní si přisedla k ní. „Je to nádherně romantické.“ V tu chvíli se ta pomyslná zeď rozbořila a myšlenky jí zaplnil její nejlepší přítel. „Bells, patříš ke mně, tak už si to přiznej.“ Jeho hlas byl naléhavý, jeho rty se přilepily k těm jejím. A ona mu vše oplácela… Ne! Tohle ne! Na tohle nesmím myslet, rozčílila se sama na sebe Bella a snažila se znovu vytvořit tu zeď, která nikdy moc dobře nedržela. Na svého nejlepšího přítele myslela až moc často. Bývalého nejlepšího přítele. Nikdy ji neměl líbat, bylo by vše v pořádku. Ona by si nikdy pořádně neuvědomila, co k němu cítí, a všichni by byli šťastní. Pořád tak naivní, pomyslela si, věděla jsi, co k němu cítíš, tak teď si nehraj na ublíženou! Věděla, že má pravdu. Vždy do něj byla zamilovaná. Teď na to ale nesmí myslet. Už nikdy. Je s Matthewem. Bylo to správné rozhodnutí.

„Broučku, půjdeme už? Už je celkem pozdě a zítra musíme brzy vstát na výběr přednášek,“ zavolal na Jo Thomas a zamilovaně se na ni kouknul. Ta mu jeho pohled oplácela a pomalu se zvedla ze sedačky. S ní se zvedla i Bella, aby mohla svou kamarádku obejmout a doprovodit je ke dveřím.

„Zítra se uvidíme, Jo. Už se těším.“

„Já taky, Bello, ale udělej to kafe pořádně silné, jo?“ ujistila se Jo. Bella jen kývla hlavou a šla s ní ke dveřím. Měly tradici, že se každý den potkaly u kampusu a chvíli si popovídaly. Joanne nesnášela brzké vstávání, proto byla nabroušená, že k získání nejlepších přednášek musí vstávat tak brzy.

Po zavření dveří se na Bellu vrhl Matt a v náručí ji vedl do postele, kde ji opatrně položil.

„Vítej doma, lásko,“ zašeptal mezi polibky a vlezl k ní. Díky němu Bella rychle zapomněla na svého přítele a věnovala se jen jemu a vysněnému ráji.

xxx

„Dobrý den. Mé jméno je Harry Malcolm a budu vás učit tu nádhernou vědu a umění. Protože přesně tohle psychologie je. Váš poslední rok rozhodne, kam se budou vaše cesty ubírat, a jestli máte vůbec nějakou budoucnost. A abych byl upřímný, možná ani jeden z vás se nedostane na špičku.“ To je teda povzbuzení, zamyslela se Bella a nešťastně se usmála. Profesor Malcolm dále pokračoval v jeho ‚povzbuzujícím‘ řečnění, dokud ho nevyrušilo otevření dveří. Všichni se k nim otočili, profesor Malcolm trochu nabroušeně, že se někdo odvažuje ho vyrušovat. Hned nato se však jeho tvář vyjasnila a on zvolal. „Ale, ale! Syn doktora Cullena! To je skvělé. Jsem rád, že jste se k nám přidal a poslechl jste mě. Už jsem si myslel, že vážně půjdete v šlépějích vašeho otce. Ale psychologie je přímo pro vás!“

„Ano, pane Malcolme. Nakonec jsem své rozhodnutí zhodnotil, objevil se jeden prvek, který misky vah převážil,“ usmál se ten anděl a pohlédl na Bellu. Ta jen nevěřícně koukala. Ne, to není možné. Co tady dělá? pala se sama sebe. Po svatbě čekala, že celá Cullenovic rodina odjede pryč a nechají Bellu být. To se však spletla. Nikdo z nich jim nedal pokoj. A Edward, ten zničený Edward, který vyskočil z jejího okna v den svatby bez špetky života, se najednou změnil. Pořád se na ni usmíval, snažil se s ní mluvit. Jako by mu něco vstříklo život do žil. Neuvědomoval si, jak to Bellu zraňuje. Že je pořád tady, že nemůže na něj zapomenout, i když je vdaná a měla by myslet jen na Matta. A teď nakonec chodí i na její přednášky. Přes celé prázdniny v ní byla špetka naděje, že si uvědomí, jak ji zraňuje, a odjede. Ale ne, na to byl asi moc sobecký. Teď stál tady, pohled upřený na ni. Jeho nohy se daly do pohybu a nebezpečně se k ní přibližovaly. Všechny studentky rychle sundaly kabelky z vedlejších sedadel, Edward však šel neomylně přímo k Belle. Odsunul židli hned vedle ní a ladně na ni dosedl, pohled pořád na Belle. Ta se neochotně dívala zase na něj, nedokázala odtrhnout oči, i když věděla, že tohle by se nemělo dít. Matthew, Matthew, mysli na něj, začala si přeříkávat v duchu a konečně se odprostila z jeho pohledu. Snažila se věnovat pozornost profesoru Malcolmovi, který se dal znovu do řeči, Edward jí však nedal pokoj. Přiblížil se k jejímu uchu, do kterého začal šeptat.

„Miluji, když se ti zrychlí tep, když jsem blízko tebe. Je to tak uklidňující, nevinné, ale přitom tak neskutečně vzrušující.“ Bella se co nejrychleji odtáhla, celá se třásla pod náporem jeho slov. Nic to není, neznamená. Nevšímej si ho, hlavně ho neposlouchej. A nemysli si, jak je vzrušující, když takhle mluví, okřikla samu sebe, když se její myšlenky vydaly špatným směrem. Edward se jen sametově zasmál a také obrátil pozornost k panu Malcolmovi. Ten neztrácel čas a dostával se k jejich první látce tohoto roku.

xxx

„To si děláš srandu, že ano?“ otázala se Jo, když jí Bella dopovídala, jak to vypadalo na dnešní přednášce. Ona jediná, kromě těch proradných upírů, věděla, co se mezi ní a Edwardem stalo. Věděla celý příběh, to ona doporučila Belle, aby to Mattovi radši neřekla, prý by to nepřineslo nic dobrého.

„Ne, mluvím naprosto vážně. Nejhorší však je, jaké pocity mě pohltily. Vždyť já se na něj chtěla vrhnout! Takhle to nemůže jít dál, nebudu chodit na Malcolmovy přednášky, to se nic nestane,“ zoufala si Bella, Jo ji však utnula.

„To teda ne! Budeš tam chodit, to on by měl odejít. A i kdyby neodešel, musíš se naučit ho ignorovat. Protože ten ti asi jen tak nedá pokoj. Neboj, Bello, ty bys nebyla schopná Matta podvést.“ Bella začala přemýšlet nad pravdivostí Joiných slov. Věděla, že má pravdu, nesmí se nechat vystrašit. Žádný anděl se zlatými studánkami a sametovým hlasem ji nerozhodí. A dost! Tohle není normální, takhle by měla přemýšlet o Mattovi. O jeho krásných tmavých vlasech, plných rtech a zlatých očích. Ale vždyť on nemá zlaté oči! Jaké má oči? Bella si to nedokázala uvědomit, v myšlenkách se jí pořád objevoval jen Edward. Musí myslet na něco jiného.

„Díky, Jo, ještě, že jsi. Já už budu muset domů, ať se Matt nebojí. Pozdrav Thomase, uvidíme se zítra.“ Rychle ji objala a rozešla se k domu.

Po příchodu si sundala boty a šla se porozhlédnout po Mattovi. Našla ho v ložnici, kde se zrovna převlékal.

„Ahoj, lásko, ty někam jdeš?“ otázala se ho Bella a sedla si na postel. Matthew se na ni jen kouknul a zakýval hlavou. Přetáhl si přes hlavu svetr a šel se obouvat. Když vycházel ze dveří, Bella ho zastavila.

„A co pusa?“ Matthew se na ni nepřítomně podíval, políbil ji na čelo a zabouchl za sebou dveře. Bella nechápala, co se to děje, dnes však byla unavená na to, aby nad tím přemýšlela, proto se šla vysprchovat a vlezla si do postele.

xxx

Takhle to začalo chodit každé ráno. Bella se vzbudila, ale Matthew už nebyl doma. Na přednáškách ji nenechal na pokoji Edward, nakonec spolu měli společné všechny přednášky.  Hned po nich si musela jít promluvit s Joanne o nějakém plánu, nikdy však na nic nepřišly. Poté spěchala domů, aby zastihla Matta, ten ale nikdy nepřišel domů, vždy až pozdě v noci, kdy prý byl moc unavený na to, aby s Bellou mluvil, proto jí dal jen pusu na čelo a šel spát. A Bella byla čím dál více nešťastná. Bolelo ji, že ji Matthew nevnímá, nechce s ní mluvit. Netušila, co se s ním stalo, jestli něco provedla, nebo ne. Ale nedokázala na ni kloudného a logického přijít.

Jako každý den se Bella probudila a podívala nadějně na místo vedle sebe. Nikdo tam však nebyl. Vzala mobil a vytočila jeho číslo, jak však očekávala, nezvedl to. Její srdce se sevřelo bolestí, nedokázala tento problém vyřešit. Oblékla se a vyšla z domu na přednášku.

Sedla si na její obvyklé místo a snažila se zabarikádovat svou mysl, aby na ni nemohl Edward působit. Věděla však, že je to marné. Byl to ale nápad zoufalé Joanne, proto to musela zkusit. Pár vteřin před začátkem hodiny přišel Edward a jako obvykle si sedl vedle ní. Svou židli si přiblížil těsně k její, tak, aby se nohami mohli dotknout. Byl to jen nepatrný dotek, i ten však s Bellou dělal divy. Rychle je otočila na druhou stranu a začala poslouchat profesora, který mezitím přišel.

Celou hodinu byla Bella jako na jehlách, Edward jí celou dobu šeptal sladká slůvka. Vážně chtěla poslouchat profesora, ale z jeho přednášky nakonec nic neměla. Vlastně ani nevěděla, koho teď měli. Po skončení se Bella sbalila a vyšla z učebny, další přednášku měla až za hodinu. Snažila se uniknout Edwardovi, věděla však, že je to marné. Hned za rohem ji dohnal a šel vedle ní. Na Bellu v tu chvíli vše dopadlo, a proto vyjela.

„Kruci, Edwarde, co po mně chceš? Neublížil jsi mi už dost?“ Jeho tvář se zachmuřila, hned nato se však ovládl.

„Bells, já ti neubližuji, jen mám s tebou přednášky,“ odpověděl bezstarostným tónem, jako by se nic nedělo. To však neměl dělat.

„To jako myslíš vážně?“ zeptala se nevěřícně Bella, která hned pokračovala. „Jo, tak tomu, co mi šeptáš, říkáš přednášení. Edwarde, nebuď jako malý a uvědom si, co děláš!“ To už Bella křičela a tím přivolala hlouček studentů. V tu chvíli jí to však bylo jedno. „Takže mi řekni, co po mně chceš. Nemám na tebe náladu, vážně tě nepotřebuji tak často vídat. Ani netušíš, jak to bolí.“ Z rozhořčeného tónu přešla k zoufalému a stěží zadržovala slzy. Pohlédla na Edwarda, který se na ni provinile díval.

„Bello, ty víš, co chci. Chci tebe. Protože my dva k sobě patříme. Je nám souzeno být spolu. Měl jsem si to uvědomit hned, ale došlo mi to pozdě. Ty to sama víš, jen si to nechceš přiznat.“ Jeho podmanivý hlas Bellu překvapil, hned nato se však rozhořčila.

„Jestli ti to nedochází, tak já jsem vdaná! Mám manžela a žiju s ním krásný život.“

„To bych zrovna neřekl. Jak je to dlouho, co jsi s ním mluvila?“ Podle Bellina výrazu věděl, že uhodil na slabé místo, přesto pokračoval vášnivým tónem. „Teď mi pověz pravdivě. Miluješ ho vůbec? Protože od té doby, co jsem za tebou přijel, jsi ani jednou neřekla, že ho miluješ! Možná jednou jsi nám to řekla, ale to jsi obhajovala svatbu. A kdyby ses v tu chvíli slyšela, lekla by ses tvého chladného tónu. Ale mě jsi vždy jen řekla věty typu ‚on je správná volba‘. Zamysli se nad tím,“ zakončil Edward a obrátil se k odchodu. Prorval se zvědavým hloučkem a odcházel pryč od Belly. Ta jen zaraženě stála a sledovala jeho mizející záda.

To není pravda, zoufala si a urputně vzpomínala. Vždyť jsem to někdy musela říct. Prostě musela! Ale věděla, že Edward měl pravdu. Nikdy mu neřekla, že Matta miluje. Jako by byl jen dobrá investice. Ale určitě to udělala kvůli tomu, že nechtěla Edwarda ranit. Určitě. Matta musí milovat, vždyť si ho vzala! Ano, tak je to, jen Edward do ní zasel semínko pochybností. Neměla by nad tím ani zapochybovat, nebude Edwarda vnímat.

xxx

Jak ubíhaly dny, snažila se vyhýbat Edwardovi a ten jí také nechával přemýšlet a nerozptyloval ji. Možná čekal, že si to Bella uvědomí, ale ta si byla jistá, že Matta miluje. Pomalu jí však hlodal červíček v hlavě, že ho nemiluje dost. Nebo ne tak jako svého nejlepšího přítele. Matta jsem si vybrala z důvodu, že je člověk, uklidňovala samu sebe, posléze jí však došlo, že by to neměl být ten důvod. Být s někým, že je člověk? Lidé bývají s osobou, kterou milují. A Bella věděla, že Matta miluje, nedokázala si však uvědomit v jaké míře. A nepomáhal tomu ani on sám, když s ní nemluvil. Už několikrát po něm křičela, proto zůstával častěji doma. Jejich rozhovor však pokaždé skončil trapným tichem, které mezi nimi vládlo, dokud se Matthew nezvedl s odpovědí, že jde za kamarády.

Dnes měl být večírek, který spolupořádala Jo, proto Bella musela jít. Na něm se také chtěla udobřit s Mattem a promluvit si s Edwardem, ať jí konečně dá pokoj, protože chce žít vlastní život. Rozhodla se, že Matthewa určitě neopustí, velice jí chyběl a byla ráda, že je doma, i když mezi nimi vládlo ticho. Byl pro ni důležitý, patřila k němu, do Edwarda je jen poblázněná.

Už týden bylo Belle velice špatně, neskutečně se jí motala hlava. V dětství měla problém s nízkým tlakem, proto věděla, co by jí mohlo pomoci, nic už však nezabíralo. Dnes se bolest stupňovala do takové míry, že Bella při cestě na přednášku omdlela. Probudil ji až sametový hlas.

„Bells, lásko, co ti je? Prosím, vzbuď se. No tak, Bello,“ hlas ji volal, byl zoufalý, a to Bella nechtěla. Probojovala se přes tu mlhu a opatrně otevřela oči. Nad ní se skláněl Edward s vystrašeným výrazem usazený na tváři. Aby zahnala jeho strach, Bella se mírně usmála a začala mumlat.

„To je dobrý, jen se mi zamotala hlava, někdy se mi to stane.“ Věděla, že lže, nechtěla ho však více děsit. Vypadalo, že jí nevěřil, po pár chvílích si však povzdechl a vzal ji do náruče.

„Jedeme za Carlislem, takhle to nejde,“ napomínal Bellu a pokračoval, když uviděl její tvrdohlavý výraz. „Ne, o tom nebudu smlouvat, nemáš ani tušení, jak jsem se bál. Nepřežil bych, kdyby se ti něco stalo.“ Jeho něžný tón Bellu zklidnil, i tak se ale nedala.

„Ne, Edwarde, já mám doma prášky, vezmi mě domů. Slibuji, pokud se mi zhorší, zavolám ti, ale nestarej se o mě, to není v tvé pravomoci.“ Ač věděla, že mu těmito slovy ublíží, nedokázala je zastavit. A Edward věděl, že má pravdu. Ublíženě se na ni podíval.

„Aspoň tě odvezu domů.“ Bella jen kývla a chytla se za jeho krkem. Edward rychle došel k autu a opatrně ji položil na sedadlo, kde ji připásal a pohladil po tváři. Hned nato rukou ucukl a šel se posadit za volant.

„Děkuji, Edwarde, za odvoz,“ poděkovala Bella, když oba vystoupili a došli ke dveřím. Edward byl nesmlouvavý, proto ji musel doprovodit až k bytu.

„Nemáš zač. Jen si pamatuj, že mi máš zavolat, kdykoli se ti přitíží. No, ehm, asi se uvidíme dneska na tom večírku,“ nervózně odvětil a otočil se k odchodu.

„Ano, uvidíme se tam. A ještě jednou děkuji.“ Edward už byl na cestě ze schodů, když potichu zašeptal.

„Miluji tě, lásko.“ A nezávisle na něm Bella v tichosti odpověděla.

„Ať se stane cokoliv.“

xxx

Ne, to není možné, to se nemohlo stát, opakovala si Bella před odchodem, věděla však, že se to stát mohlo.

Po odchodu Edwarda si lehla na postel, hlava jí pořád tepala a celá se třásla. Netušila, proč to tak je, co se jí děje. Ale když nad tím tak uvažovala, pomalu jí to začalo docházet. Její matka měla stejné příznaky. Také zezačátku omdlévala. Bella se však musela ujistit. Rychle běžela do lékárny, kde mají přípravek, kterým to zjistí. Děkuje tomu, kdo tuto věc vynalezl. Nechtělo se jí běhat po doktorech a čekat na výsledky, když to může zjistit doma.

Jen co poslechla všechny instrukce, už čekala na výsledek, který by se měl tak rychle objevit. O mnohem lepší než u doktora, řekla si, byla však velice vystrašená. A poté ještě více, když uviděla výsledek. Ne, to ne.

A tak teď se chystala na večírek, kde se tak bála jít, aby jí nic nevyklouzlo. Nedokázala myslet na nic jiného. Co teď bude? Co se s ní stane? A co Matthew? Bella byla opravdu zoufalá, nevěděla, co má dělat. Jak se to vůbec mohlo stát?

Věděla, že první se to musí dovědět Matthew. Proto hned po příchodu na večírek se prodírala chumlem lidí, aby našla Jo.

„Přišel už Matthew?“ optala se po pozdravu.

„Ještě jsem ho neviděla, ale zkus se zeptat Thomase,“ pobídla ji Jo. A tak se Bella vydala hledat jejího kamaráda. Našla ho u provizorního baru, kde seděl se svými kamarády a živě diskutovali. Bella se k němu prorvala, a aniž by pozdravila, se začala vyptávat.

„On ti to neřekl? Dnes nepřijde, má ještě nějakou práci,“ vyhrkl zmateně Thomas a hned nato se otočil zpět ke svým kamarádům.

Bella byla velice naštvaná na svého manžela. Ona mu to potřebuje říct a on si tu není! Vždyť se tady měli i smířit.

Z myšlenek jí vytrhla ledová ruka, která jí jemně sevřela rameno. Rychle se otočila a podívala do těch medových očí, které odrážely lásku a chtíč.

„Aspoň jednou si se mnou zatanči.“ Jeho podmanivý pohled Bellu donutil přikývnout. Hned ji táhl na parket, kde jí obtočil ruce kolem pasu a přitáhl si ji k sobě. Bella pod náporem všech myšlenek mu položila hlavu na hruď a nechala se jím kolébat.

„Kde máš Matta?“ zeptal se laškovně Belly, ta jen zavrtěla hlavou a vzlykla. „Lásko, promiň, tohle jsem nechtěl. Neplač, prosím. Už o něm nebudu mluvit. Můžu o něčem jiném. Třeba o Emmettovi. Dneska mu před nosem vybuchl motor. Nechtěl si nechat poradit a už to bylo. Bohužel se mu však po té ráně v hlavě pořád nerozsvítilo,“ pobaveně vyprávěl Edward, Bellu však uklidnit nedokázal. Ta začala naplno vzlykat, slzy se jí koulely po tvářích a stěží se udržela na nohou. Edward netušil, jak by jí mohl pomoci, uklidnit, proto se rozhodl zariskovat, rozhodl se k zoufalému kroku, který ublíží jak jí, tak jemu. Rozhodl se ji políbit.

Pomalu jí nadzvedl hlavu, tak, aby se na něj mohla podívat. Její čokoládové oči se vpíjely do těch jeho s vystrašeným výrazem. Edward ale na nic nedbal a začal se k ní sklánět. Než však stihl udělat cokoliv, otřít se rty o ta její, která jen vybízela k takovému pohlazení, Bella naléhavě zašeptala.

„Edwarde, ne, jsem těhotná.“ V tu chvíli se zastavil svět obou. Edward jen nevěřícně stál a díval se na Bellu, která začala plakat urputněji než předtím. Jeho život, srdce se roztříštilo na prach. Nedokázal uvěřit tomu, co říkala. Musí lhát. Prostě musí! Snaží se ho jen odehnat. Ale věděl, že Bella, jeho Bella, by lhát nedokázala. Z jejích očí vyčetl, že je to pravda. A v tu chvíli se nadobro rozhodnul. Nebral ohledy na Aliciny vize, musela se splést. Bella patří k Matthewovi, vždyť čeká jeho potomka. Dítě, které určitě bude velice podobné Belle. Věděl, že tady nemá co pohledávat, že se celou dobu choval jako sobecký spratek, jen oběma ubližoval. Ale to dítě mu otevřelo oči. Bella je už vdaná. A i když se jí Matthew nevěnuje, věděl důvod a věděl, že se udobří. Věřil tomu. A proto, jistý svým rozhodnutím, se na Bellu naposledy podíval, sklonil se a dal jí něžný polibek na čelo.

Bella tomu nemohla uvěřit. Vážně mu to řekla. Řekla mu, že je těhotná, že čeká miminko s Matthewem. Ale jeho pohled, tak silný, tak útrpný jí skolil. Věděla, že toto je opravdu konec. Teď už Edward nadobro odejde. A poprvé za celou dobu si to Bella nepřála. Potřebovala ho mít u sebe. Jenom jeho miluje. Ale teď patří k Mattovi více, než kdy dřív. A na to myslela, to ji udrželo na místě, místo, aby se rozeběhla za tím andělem, který odcházel pryč, zlomený. Myslela na toho drobka, který jí teď vyrůstal v břiše. Věřila, že se vše vyřeší, že Bella jednou zapomene. Jen kvůli tomu malému stvoření, které už nyní miluje. I když je Mattovo, vždy to děťátko bude vzpomínkou na něj, na jejího anděla. Teď je jen ono nejdůležitější. Bude její štěstí.

xxx

Nevěřila sama sobě, když se ráno probudila a byla více méně šťastná. Nechtěla myslet na Edwarda, myslela jen na budoucnost a poprvé za celé ty měsíce dokázala Edwarda vytěsnit z hlavy. Teď jí zbývá najít Matthewa, aby mu řekla tu novinku. Věřila, že vše bude dobré.

Věděla, že nyní má hodinu makroekonomie, proto se rozešla k budově, kde se podobné přednášky odehrávají. Jeho učebna byla až ve třetím patře, proto se rozešla do schodů a začala hledat ty správné dveře. Hodina začínala až za půl hodiny, netušila však, kde začít, proto to zkusila tady. Opatrně otevřela dveře, nikoho neslyšela, proto je už sebevědoměji rozevřela. A v tu chvíli je uviděla. Líbající se dvojici, která neměla daleko k tomu, aby si ze sebe strhali oblečení. Bella však nevěřila svým očím, své mysli, své logice. Nevěřila, že jeden z té dvojice je její manžel. To nebylo možné. Ale je to možné, ty huso. Kde by asi trávil ty dny, co si myslíš? Její mozek jí nahlodával, nevěděla, jak zjistil pravdu, jestli je to přelud nebo ne. Musela ale něco udělat.

„Matte?“ zašeptala, ale v učebně se to rozléhalo jako křik. Dvojice od sebe rychle odskočila a oba se dívali na rušícího hosta. Bella však hleděla jen do těch proradných hnědých očí. Jak je nenáviděla. S bolestí v srdci se rozeběhla ze dveří ven, chodbou až došla ke schodům. Tam ji však Matthew dohnal.

„Jak si jen mohl…“ Její hlas se zlomil, nedokázala udržet pevnou tvář, pevné myšlenky. Vše se rozsypalo. Celý její život.

„Tak, jak ty jsi mohla,“ posměšně si odfrknul. Její nechápavý pohled ho ještě více rozčílil. „Nebo mi snad chceš tvrdit, že jsi Edwarda nepolíbila? Určitě ses s ním i vyspala, jak tě znám.“ Každá jeho slova byla pro Bellu jen dalším utrpením. Tak tohle si o ní myslel? Že se vyspí s každým, koho potká?

„A to mi chceš říct, že kvůli tomu mě podvádíš? Ano, jednou mě políbil, ale já se odtáhla, protože jsem věděla, že mám tebe! Vždy jsem ti byla věrná.“ V tu chvíli se znovu rozbrečela a odtáhla se od něj. Najednou jí začal připadat tak vzdálený, tak cizí, tak ohavný.

„To ti tak budu věřit! Myslíš si, že na ty tvoje pohádky skočím? To ne, já naivní nejsem. Proto jsem si našel Malissu, ta mi pomohla.“

V tu chvíli se Bella rozhněvala, nechtěla to říct, ale její roztržitost jednala jinak.

„Jsem těhotná…“

„Tak to je skvělé! Ty si s ním ještě uděláš dítě! Tys to vážně dovedla k dokonalosti. Ty mrcho, vypadni z mého života!“ Jeho křik se rozléhal po celé chodbě. Najednou se jeho ruka vymrštila vzhůru a celou silou Bellu praštil. Ta hlavou narazila do zábradlí, to už Matthewa však nezajímalo a vrátil se zpět do učebny. Bella se svezla na podlahu, nešikovně se však otočila a začala padat. Kutálet se ze schodů až dolů. Z její hlavy začala prýštit krev, končetiny se zlomily jako párátka, napíchla se na vyčnívající tyčku a Bella věděla, že je to její konec. Neměla sílu ani zavolat na pomoc. Její myšlenky se točily jen kolem Edwarda a toho malého stvoření, které chovala pod srdcem. Z posledních sil stihla zašeptat.

„Miluji tě, Edwarde. Ať se stane cokoliv.“ A upadla do říše zapomnění.

xxx

Plameny. Ty všeho spalující plameny ji ochutnávaly ze všech stran, nechtěly ji nechat oddechnout, nezapomněly ani na jednu částečku jejího těla. Spálily všechno, co jim stálo v cestě k tomu tepajícímu svalu, které se nakonec také poddalo těm horkým jazykům. Jako by vědělo, že jinak si nedají pokoj, jen když se samo obětuje. Jen když jim dá to, co chtějí. Život.

Když dosáhly toho, čeho chtěly, pomalu, s radostí, se stahovaly dál od srdce, dál od celého těla, ztrácely se pomalu v zapomnění, jen malá připomínka na ně zůstala v krku. Jako výhružka před neposedností.

Když Bella ucítila tu slastnou úlevu, pomalu otevřela oči. Nad ní stala postava s krásnýma očima, které se strachem hleděly na tu osobu, která nehnutě ležela. Když uviděly, že se Bella probrala, dívka vydechla úlevou.

„Konečně, Bello, už jsem se bála, že to nestihnu.“ Bella se na tu cizí dívku dívala nechápavě, cítila z ní nebezpečí, nedokázala se zatím pohnout.

„Cože? O čem to mluvíš?“ zeptala se melodickým hlasem té dívky. Ta se na ni chápavě a smutně podívala.

„Bello, musela jsem tě proměnit.“

„Proměnit?“ Bella nechápala, o čem to ta dívka mluví, v co ji měla proměnit?

„Bello, v upíra. Umřela bys a já neměla jinou možnost. Hned, co jsem tu vizi uviděla, vyjela jsem k tobě. Rodina za chvíli také přijede, nemohli dříve, věděli, že stejně se neprobudíš tak brzy. Ty jsi však statečná a stihla jsi to trochu rychleji. Jen on nepřijede, nemůžeme se mu dovolat. Po tom, co jsi mu řekla, odjel pryč a s nikým nemluví.“ Najednou se její výraz změnil v ustaraný a lítostivý. „Bello, je mi to moc líto, ale… Tím, že jsem tě proměnila, zemřelo to děťátko. Je mi to vážně líto, ale jinak bys umřela.“ V tu chvíli Bella nechápala už vůbec nic. Upír? Dítě? On? Kdo je on? Jediné, co ví, je, že ta holka je vážně blázen.

„Tak hele, já vážně nevím, co za psychopata jsi, jestli jsi v nějakém kultu, dobře, ale mě do toho netahej. Netuším, co to tady meleš, radši by ses měla jít léčit.“

„Bello, to jsem já, Alice. Copak mě nepoznáváš?“ Alice byla překvapená a vystrašená, co se to s Bellou stalo.

Ta však věděla, že jinak by se odtud nedostala, proto přistoupila na její hru.

„To byl vtip. Promiň, Alice, jsem jen trochu zmatená. Bylo toho na mě moc. Kompenzuju to vtipy.“ Asi toho na ni bylo opravdu hodně, když se ten prcek tvářil tak lítostivě, no ne? No, ale co teď? Naštěstí se ozvala ta vedle.

„Asi máš hlad, tak se pojďme najíst.“ No jo, těstoviny by si Bella dala ráda. Prcek se však rozešel k oknu a… Ona skočila! Jak to je asi tak vysoko? Tak to teda skákat nebudu, pomyslela si Bella a rozeběhla se k oknu, odkud se dívala na toho šílence. Když však uviděla Alicin naštvaný výraz, zavřela oči a skočila. Za chvíli lehce dopadla na zem. Páni.

„Tak pojď, ukážu ti jak lovit,“ řekla zamyšleně Alice a rozeběhla se svou rychlostí. Byla velice zmatená. Ne jen, že se Bella nechovala jako ona, ale navíc neviděla její vize. Jako by neexistovala. Nechtěla však věřit nějakým změnám, určitě to bude kvůli žalu, proto se chová tak… Divně. A to jak mluví. Snad se z toho dostane.

Pohroužená v myšlenkách si ani nevšimla, že ji Bella nenásleduje. Vrátila se k domu, tam však také nebyla. Nadechla se vzduchu, aby poznala, kudy Bella šla. Zjistila, že se vydala na opačnou stranu, než se rozeběhla Alice. A to znamenalo, že se rozeběhla k městu! To ne! Jestli někomu ublíží, Alice si to neodpustí.

Rozeběhla se, jak nejrychleji uměla, a za pár chvil se objevila v centru města. Nejhorší ale bylo, že v té změti vůní nedokázala najít tu Bellinu. Teď to bude ještě těžší, zoufale si pomyslela Alice a vydala se hledat svou kamarádku.

Ta si mezitím našla v zastrčené uličce dva bezdomovce. Cítila se vážně zvláštně, když se jim zuby zakousla do krku, vedly ji však instinkty a pud hladu. Když je oba vypila, až v nich nezbyla ani kapka krve, skočila na střechu a odtud se rozhodovala, kam půjde dál, ať ji ten prcek nenajde. Věděla, že se bude muset stranit městům, měla největší chuť skočit na náměstí a všechny je vysát. Něco v její hlavě jí však našeptávalo, že tohle by dělat neměla. A tak silou vůle skočila zpět na zem a vydala se lesem pryč od tohoto proradného místa.

xxx

Už pár let si Bella užívala nového života. Vůbec si nepamatovala na ten starý, ale cítila, že tak je to dobře. Když se snažila zrušit tu barikádu, která bránila minulost a nechtěla ji vypustit ven, pociťovala bolest a beznaděj. Věděla, že by to měla nechat tak, tu barikádu vytvořila záměrně. Ale často vzpomínala na slova té malé upírky, Alice. Mluvila o dítěti a o něm. Vůbec nevěděla, co se stalo, přepadaly ji však různé nálady a to se jí nelíbilo.

A proto si věčnost zpestřovala muži. Její ovládání už bylo excelentní, a tak si je vybírala na veřejnosti. Na večírcích a v barech. S tím mužem si pak užila skvělé a vášnivé noci, pár dní či týdnů, a když ji přestali bavit, zabila je. Pro ni to byla skvělá zábava. Muži jí padali k nohám a ona toho řádně využívala. Vybírala si středně bohaté, kde se lidé nebudou až tak shánět po vrahovi, jako by to dělali u důležitých zbohatlíků. Hned po smrti je okrade a vydá se do dalšího města.

Nyní byla v Montrealu, v Kanadě. Už pár týdnů si užívala s Markem, omrzel ji však, proto si dnes na něm pořádně smlsla. Musela si však najít novou oběť. Od Marka věděla, že dnes je maškarní ples pro charitu. Takový ten ples, kde všichni měli drahé šaty a tváře všech vyzařovaly sebevědomí a namyšlenost. A jednoho muže s takovou tváří si chtěla vyhlédnout.

Vstupenku měla od Marka, nyní si za jeho peníze musela koupit nějaké šaty a škrabošku. Nasadila si kontaktní čočky a vyrazila do města

xxx

V devět hodin večer už byla Bella hotová. Její tmavě modré šaty se vlnily s každým jejím pohybem, obrovská sukně vypadala jako z dávných dob. Vlasy měla vyčesané do drdolu, z něj jí spadalo jen pár pramínků. Svou černou škrabošku s modrými ornamenty si vzala do ruky a vyšla z hotelu.

Na ulici už na ni čekalo auto. Ráda si dopřávala luxus a pohodlí. Její řidič se na ni slizce podíval a otevřel jí dveře. Když nastupovala, snažil se dotknout její holé kůže co nejvíce, když však viděl její výraz, ruku hned odtáhl. Se zklamaným pohledem za ní zavřel a sám si nasedl.

Budova, před kterou řidič zastavil a v níž se konal ples, vypadala už zvenku draze. Byla vysoká, po střechách orámována mramorovými anděly a bohy. Vstup dovnitř budovy byl ohraničen masivními sloupy, které se honosně držely v metrových odstupech.

Bella tu krásu však nevnímala. Nic jí nedělalo velké potěšení, nic jí nepřinášelo uspokojení, jen se snažila svou věčnost zpestřit. A to nedokázala pohledem na tuto budovu. Rychle si nasadila škrabošku a vešla dovnitř.

Sál vypadal, jako by byl nekonečný. Nedokázali jste se podívat na druhý konec, i přesto byl plný. Páry se vlnily kolem osy, jejich pohyby byly ladné, dokázaly se vyhnout všem kolem sebe. Jako by létaly. Podél stěn byly postavené stoly překypující různorodým jídlem. Aby Bella uchovala trochu lidskosti, šla se podívat, jaké poklady se skýtaly na stolech. Mladý číšník jí mezitím přinesl šampaňské a velice ochotně se ptal na další její přání. Bella však jen neurčitě odsekla, proto se naštvaně obrátil k odchodu. Sice byl pro Bellu celkem přitažlivý, věděla, že moc bohatý nebude, proto z něj nic neměla, a to se jí nelíbilo.

Rozhlédla se po okolí, když ho zahlédla. Stál v hloučku lidí, hlavně žen. Nevěděla, co má dělat. Často narazila na upíry, ale nikdy ne takhle na veřejnosti. Vždy je porazila, byla až neskutečně silná. Ale tady nic nezmůže. Zatím ji ani nenapadl, ale věděla, jak to chodí. Líbí se i upírům, myslí si, že nad ní budou mít nadvládu, to se však šeredně pletli. Najednou se ten upír otočil a podíval se přímo na ni. Jeho zlaté oči se dívaly přímo do těch jejích, karmínových. Jako by nevěřil vlastním očím, překvapeně se nadechl a jeho tvář se zkřivila do bolestné grimasy. Nejhorší však bylo, že Belle tyto oči, ty medové tůně, něco připomínaly, nevěděla však co. Pohled do nich ji zahalil bolestí a láskou, netušila proč. Upír se k ní rozešel, Bella se však strachovala, proto se urychleně vydala k východu.

Tam ji bohužel dohonil. Jeho hlas pohladil Bellu na duši, roztřepal ji až do konečků prstů. Vyslovení jejího jména se jí zabodlo do hrudi, jako by chtělo oživit jak srdce, tak vzpomínky. Ty oči viděla najednou všude. Jako by ho znala, prožila s ním plno chvil. Jeho oči jí provázely v různých situacích, Belle však nic neříkaly. A znovu ten hlas. Volal, vábil ji k sobě, nechtěl ji pustit. Ovládnul ji, nutil ji otočit se. A ona nedokázala vzdorovat. Její tělo se pomalu stočilo k původci andělského hlasu. Jeho tvář vyzařovala překvapení, děs a strach. Ale také jiný cit, který Bella nemohla rozpoznat, pojmenovat, nikdy ho nezažila.

Upír se k ní pomalu přiblížil a jemně ji chytil kolem pasu. A Bella nemohla vzdorovat. Ty oči ji připoutaly k sobě, nenechaly ji myslet, nedovolily to.

„Bells, jsi to ty? Lásko, co se ti to stalo?“ zašeptal zničeně ten upír a něžně si ji prohlédl.

„Já… Já vás neznám, promiňte.“ Netušila, proč se omlouvá, ale věděla, že mu lže. Ona ho určitě zná.

„Ale znáš mě, Bello, co to tady plácáš?“

„Ne, to bude omyl, pane, nikoho, jako jste vy, neznám.“ Jeho pohled jí rozklepal nejvnitřnější útroby jejího těla.

„Bells, znáš mě! Mám ti to dokázat?“ Když na něj Bella nechápavě pohlédla, upír už na nic nečekal a něžně spojil jejich rty. V obou vybuchla vášeň a láska, která byla tak dlouho skrývaná. Jejich dech se zadrhl a Bella se k upírovi přiblížila tak těsně, jak to jejich těla dovolovala. Jejich jazyky se propletly. Po několika vášnivých minutách, kdy ani jeden tu tíhu citů nedokázal unést, upír jemně Bellu pohladil a odtáhl se. Po pár chvílích našel svůj hlas a zašeptal. „Miluji tě…“

A v tu chvíli se to stalo. Ta hrozivá barikáda v Bellině mysli pod naléhavosti všech vzpomínek praskla, už je neudržela na místě. Bella se pod náporem neskutečné bolesti svalila na zem. Ta bolest ji zahalila jako plášť, nechtěla ji pustit, naplňovala celé její tělo. Vzpomínky na poslední chvíle života, na malé stvořeníčko, které mohla mít, ale taková šance už se neobjeví. Pociťovala beznaděj, nicotu, žádné emoce, kromě bolesti, která zapálila vše, co jí stálo v cestě, přesně jako ty plameny. Zažehlo jí, pod náporem všeho Bella vykřikla. Edward ji uchopil do náruče a pevně ji stiskl. Její bolest byla i jeho, proto cítil to zoufalství, ty plameny, cítil, jako by se měnil v prach, jeho myšlenky nedávaly smysl, všechny mířily ke smrti. Z posledních sil dokázal zašeptat.

„Bells, lásko, vydrž to.“ A Bella si to uvědomila. Má tady Edwarda. Nadechla se a zamumlala.

„Edwarde, promiň mi to. Promiň mi všechno. Nikdy jsem tě neměla opustit. Bylo to hloupé.“ Ten se jen mírně usmál a políbil ji na čelo.

„Ty se nemáš za co omlouvat. To já se ti omlouvám, jakou bolest jsem ti způsobil. Nikdy jsem to neměl nechat dojít tak daleko.“ Kdyby Bella mohla, teď by se rozplakala. Místo toho jen začala vzlykat a více Edwarda objala. Ten jí broukal její ukolébavku, která ji vždy uklidnila. Věděl ale, že na bolest, kterou prožívá, nějaká ukolébavka nepomůže. Naléhavě jí zašeptal. „Miluji tě, Bells.“

Ta se pod náporem jeho lásky mírně a bolestně usmála. „Ať se stane cokoliv.“ A v tu chvíli jí to došlo. Nikdy ta bolest ze ztráty jejího děťátka nezmizí. Ale když bude s Edwardem, ten jí pomůže se dostat z nejhoršího. Nakonec s ním přece jen má zůstat. On je ten pravý. Ten, koho celou dobu milovala. Osud je vrátil zpět k sobě. Tak to mělo být vždy, ale jedno špatné rozhodnutí změnilo celý jejich život. Proto už ani jeden nebude dokonale šťastný, jejich minulost zanechala až moc velké rány. Ale budou se snažit dosáhnout štěstí, jak nejvíce to půjde. Protože oni patří k sobě. A vždy patřili. Jsou části, které tvoří celek a bez toho druhého by už nedokázali přežít. Vždy je to k sobě táhlo, neviditelná síla, která cítila, že se musí spojit, aby překonali to nejhorší. Jejich city překonaly všechny překážky, které jim svět nastražil pod nohy. A oba si to uvědomili. Milovali se tak moc, jak jen bylo možné. Přes všechny ty strasti a bolestné vzpomínky je drželo vědomí, že mají toho druhého. Toho, kterého milují tak nesnesitelně moc. Bez sebe by se rozpadli na prach. Proto Edward Bellu jemně políbil a zeptal se na to nejdůležitější, co tížilo jejich mysli. „Zůstaneš se mnou?“

„Navždy.“

Tak, je tady pokračování a konec mé první povídky.

Myslím si, že pokračováním jsem to jen zkazila. První část měla v sobě originalitu, ale tohle... Je to uspěchané, zdá se mi to napsané jiným stylem, než první část.

Abych řekla pravdu, mělo to končit úplně jinak. Měla nají Matta, jak podvádí, rozvést se s ním a dát se dohromady s Edwardem, měli by spolu krásnou Jasmine. Ale nééé, já během psaní četla už podruhé knihy Hunger Games a takhle to dopadne. Tu knihu miluji, ale už ji nikdy nečtu před psaním, to se pak píše samo. :D Když to dopadlo tak, že i Bella umřela, radši jsem to vymazala.

Velice moc bych chtěla poděkovat Roxaně a Forevergirl. Jejich komentáře mě rozbrečely, měla jsem neskutečnou radost, donutily mě psát dál a dál. Doufám, že je a všechny ostatní nezklamu pokračováním.

Tím bych chtěla poděkovat úúúúplně všem, kdo mi napsal komentář. Byla jsem dojatá, šťastná, usmívala jsem se jako sluníčko. Vážně, ani netušíte, jak takový komentář potěší, i když je tam jen jeden smajlík.

A nakonec bych chtěla poděkovat Bajince, jejíž smska mě dostala. Děkuji, že jsi, je to pro mě důležité.

Tak já už tady nebudu blábolit, prostě a jednoduše: DĚKUJI

Věnováno Romanovi

Autor: Karlos (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Miluji tě... Ať se stane cokoliv - Zůstaň se mnou. Navždy: