Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Milostná lež

22.03.2010 (17:30) • MrsDaisy • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2294×

Život je jako tanec… Jsou chvíle, kdy vám vypadávají kroky, ale jsou i tací tanečníci, kteří vás dokáží provázet realitou tak, že tančíte, jako byste dokázali létat.

„Tak kam vyrazíme dnes dámy?“ Zavýskla jsem spolu s posledním pátečním zvoněním a celá nadšená sbíhala schody po dvou. Vběhla jsem do šatny a přemýšlela jsem, kam bychom mohly jít. Měla jsem hroznou chuť někam vyrazit.

„Ahoj Bello!“ Rozléhal se chodbou známý hlas.

Nadšeně jsem povyskočila. „Ahojky,“ odpověděla jsem nesměle překvapená, že mě zrovna tenhle kluk přivádí do rozpaků.

„Co budeš dneska dělat?“ Ptal se mě rošťácky Edward a mrkal na mě svým svůdným pohledem.

„Zrovna jsem nad tím přemýšlela. Ty bys měl nějakej plán na dnešní večer?“ Pokoušela jsem se skrýt svůj zájem.

„Uvidím…,“ nedokončil větu. Zase mě nechával tápat. Blýsknul po mě pohledem a odcházel  na parkoviště pro svoji motorku, aniž by se se mnou rozloučil. Vždycky mě poškádlil a v pravou chvíli dokázal zmizet.

Otočila jsem se zpět ke své skřínce, ale už jsem nebyla tolik nadšená z pátku. Je konec týdne a to znamená, že Edwarda celý víkend neuvidím. Zpozorovala jsem v sobě nový pocit. Tak trochu mě mrzelo, že zase tak tajemně zmizel. Musela jsem si přiznat, že mě přitahuje. Tohle tajemství mě láká!

Smířená s touhle výzvou jsem doběhla Angelu, se kterou jsem šla ještě kousek cesty, než jsem se odpojila k mému domu. Bydlela jsem kousek od školy, tak jsem nejezdila autem. Mé ranní procházky mi dovolovaly myslet realisticky a každý ráno si pěkně vyčistit hlavu, než dojdu do školy.

„Večer ti napíšu, ráda bych si udělala fajn večer, co ty na to?“ Připomněla jsem svůj návrh, když jsme se loučily.

„Jasně Bells, to je fajn nápad. Ale zítra už budu s Erikem, tak se nezlob. Za týden máme půlroční výročí…“ Usmála se trochu nepřítomným, takovým krásně zamilovaným výrazem.

„V pohodě, nepůjčím si tě na dlouho,“ slíbila jsem a zamávala na rozloučenou. „Tak večer!“

Ještě než jsem přišla před dům, zahlédla jsem na naší příjezdové cestě krásnou motorku. Jenom malou chviličku mi trvalo, než jsem si ji dokázala zařadit. A opravdu, Edward stál jenom o kousíček dál a rozhlížel se po okolí. Jen co mě spatřil, usmál se a šel mi naproti.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ho překvapeně.

„Měl jsem chuť tě vidět,“ odpověděl mi místo pozdravu.

Sklopila jsem oči a byla jsem si jista, že jsem zčervenala.

Edward mě chytil za bradu a naše obličeje se nebezpečně přiblížily. Jeho jiskrné oči se vpíjely do mých a mé srdce se bláznivě rozbušilo.

„Chci, abys na mě myslela, až budeš snídat, při obědě i při večeři. Chci, aby sis na mě vzpomněla, až se budeš koupat, až se budeš svlékat…“  Tón jeho sametového hlasu mě pobláznil.

„To bys mi musel dát záminku na tebe myslet,“ lehce jsem ho poškádlila, ale moc dobře jsem věděla, že na něj myslet budu!

„Můžu přijet zítra?“ prosil, jako kdybych mohla odmítnout.

Nadšeně jsem kývala hlavou jako malé dítě, kterému někdo slíbí, že když bude hodné, dostane lízátko. Byla jsem si vědoma, co se mnou jeho přítomnost dělá, ale nemohla jsem se ho nabažit.

„Když budeš chtít, tak já přijdu,“ zašeptal mi do ucha a ve stejnou chvilku nasedl na motorku a odjel, než jsem stačila něco říct.

Poznala jsem prince! Ten kluk byl jiný než všichni ostatní. Byl tak sebevědomý, ale dokázal se tak roztomile stydět. Milovala jsem ten pocit, když jsem mu mohla být na blízku a koukat se do jeho zelených očí.

Došla jsem do svého pokoje celá omámená jeho vůní, kterou jsem před chvílí cítila tak blízko, že se mi z toho točila hlava ještě teď. Pomalu jsem si lehla na postel a koukala na strop. Představovala jsem si ho, každičký rys, který si dokážu vybavit, každou pihu na jeho obličeji, omamnou vůni, při které se mi podlamují kolena i jeho pohled.

„Ahoj, už jsem doma. Dneska jsem se v práci trochu zdržel, doufám, že nemáš hlad.“ Vytrhl mě ze zasnění hlas, který se ozýval z kuchyně.

Promnula jsem si oči, asi jsem usnula. „Ahoj!“ Pozdravila jsem tátu s opravdovým nadšením. Jediné, co jsem nechtěla přiznávat bylo, že jsem právě usnula. Svoji dobrou náladu před ním skrývat nebudu.

Přicupitala jsem za Charliem do kuchyně, abych mu něco uvařila k večeři a při tom jsem se usmívala na všechny stany, což mu nemohlo ujít.

„Wow,“ vydechnul, „ty záříš jako hvězdička,“ poškádlil mě táta.

Jenom jsem se na něj rozpustile usmála a nepatrně vyplázla jazyk v laškovném gestu, ale nakonec jsem se mu stejně prořekla. Musela jsem se někomu pochlubit, byla jsem plna dojmů!

„Edward za mnou chce zítra přijet,“ začala jsem pomalu. „Je mi s ním hrozně hezky víš? On je jiný, než ostatní kluci.“

„Něco na tom pravdy bude, holčičko, jenom buď opatrná, prosím! Ale jestli si šťastná, užívej si to!“ Usmál se na mě povzbudivě táta.

„A víš co? Zítra ti připravím večeři já, ať máš taky někdy chvilku sama pro sebe,“ slíbil mi hrdě a objal mě.

Chvíli jsem si vychutnávala teplo tátovy bezpečné náruče, než jsem slila brambory a nandala na talíř večeři. Snědla jsem jenom pár soust, uklidila talíře a blaženě si napustila teplou vanu, která mi dopřála tolik vytoužené uvolnění mysli.

Do postele jsem došla ještě celá mokrá. I po předchozím odpočinku jsem byla rozlámaná ze školy a neskutečně unavená. S radostí jsem si vlezla pod peřinu a zavřela víčka v slastném očekávání pohádkového snu.

Probudily mě příjemné sluneční paprsky. Nečekaně pěkné počasí mi vykouzlilo na tváři úsměv. Vstala jsem z postele a rozespale došla k zrcadlu. Zamžourala jsem po svém odrazu, rozčesala si vlasy, svázala je do culíku a vklouzla do koupelny, abych si opláchla obličej.

Studená voda mě probrala. Došla jsem si namazat chleba medem, do skleničky nalít mléko a zase jsem se i se svým úlovkem vrátila do pokoje. Zatímco jsem si vybírala, co si vezmu na sebe, aby mi to dneska slušelo, přikusovala jsem chleba.

Říkává se, že kluk tě má mít rád takovou, jaká jsi, tak jsem se nechtěla parádit. Vždy jsem byla sama sebou, proč to teď měnit? Tak jsem si vytáhla tmavé dříny, svoje oblíbené šedé tílko a mikinu jsem si hodila přes ramena. Jenom trochou řasenky přikrášlila své oči a byla jsem hotová.

Při pohledu do zrcadla jsem si najednou vzpomněla na Angelu. Včera jsem jí přeci slíbila, že jí zavolám, ale večer jsem na to úplně zapomněla. Rychle jsem vytáhla telefon a vyťukala omluvnou SMSku, když v tom mi také jedna zpráva přišla.

„Ahoj, za chvilku prijedu. Co bys takhle rekla na prochazku a pak jit nejak na obed? Edward“

Srdíčko mi poposkočilo radostí, když jsem to četla. Málem jsem zapomněla Angele odeslat i tu omluvnou SMS, ale nakonec jsem se rozvzpomněla.

Sedla jsem si k počítači, ale nechtělo se mi nikomu psát. Místo toho jsem koukala na mobil, který jsem měla na stole a sledovala jsem každou minutu, která se blížila smluvené hodině. Čas mi připadal tak neskutečně pomalý, že ani ve škole mi to tak dlouhé nepřipadalo, ale přece jen jsem se nakonec dočkala.

Už z dálky jsem slyšela přijíždět těžký stroj. Nenápadně jsem pozorovala z okna, jestli je to opravdu on, ale nespletla jsem se. Jakmile jsem ho zahlédla, seběhla jsem dolu a šla ho přivítat.

„Čau,“ pozdravila jsem ho.

Jen se na mě usmál a slezl z motorky. Sundal si helmu a až potom se mi pořádně podíval do obličeje. „Moc ti to sluší,“ zalichotil mi.

Mé tváře opět chytly červenou barvu a já sklopila zrak. „Tak kam půjdeme?“ Snažila jsem se odvést konverzaci i svou nervozitu jinam.

„Co třeba se projít do lesa?“ zeptal se mě opatrně, ale vykročil tím směrem dřív, než jsem stihla odpovědět.

Zprvu jsem se bála, že nastane trapné ticho. Nenávidím tu chvíli, když není co říct, ale s ním se mi to nestalo. Lidé prakticky celý den nedělají nic jiného, než že mluví, takže by mě dost mrzelo, kdybychom si neměli co říct, ale on mě dokázal rozesmát. Dokázal mi zlepšit náladu, i když jsem neměla chuť se smát. S ním bylo všechno tak jednoduché. Nemusela jsem úsměv jenom předstírat. Smála jsem se upřímně a ráda!

Prostupovalo mnou vzrušení z toho, že jsem mohla být tím, kým opravdu jsem. Byla jsem šťastná! Jen jsem se opravdu bála, že bych se mohla každou chvilku z tohohle krásného snu probudit.

Malinko jsem se nad tím zamyslela, ale vytrhlo mě z toho lehké zašimrání na krku. Cítila jsem jeho teplý dech a paže, které mě objaly. Tiše mi šeptal něžná slůvka do uší a nevědomky je vyrýval i do mého srdce.

„Hrozně rád bych tě políbil…,“ špitnul sametovým hlasem do ticha. Otočil si mě k sobě čelem a čekal, co mu odpovím. Vyčkával, až mu svolím dotknout se mých rtů.

Beze slova jsem se natáhla blíž k němu a lehce se dotkla jeho rtů. Zprvu se naše rty jen setkaly na krátký okamžik a něžně se o sebe otřely, ale potom se spojily ve vášnivý polibek plný touhy a lásky.

Když se pak naše rty rozpojily, objímal mě svými pevnými paži v náručí. Jeho teplo a pevné ruce mi dodávaly pocit nekonečného štěstí. Tak pohádkový sen nemohl být mojí realitou. Nechtěla jsem ho pustit! Nejradši bych ho objímala napořád, ale po chvilce jsem se donutila se odtáhnout a pokračovali jsme v naší romantické procházce dál.

„Máš už hlad?“ Mrkl na mě Edward.

„Trochu ano…,“ přiznala jsem se.

„Tak to bychom se mohli jít někam najíst, co říkáš?“ Nabídnul mi mnoho možností, kam bychom mohli jít, ale já si vybrala jedinou pizzerii, kterou jsem znala.

Přesto, že jsem se snažila vyvarovat se neznámým místům, na jedno jsem se stejně dostala. Malinko jsem znervózněla, když jsme po pozdním obědě spolu se zapadajícím jarním sluncem odjížděli k jeho domovu.

Jak jsme se blížili k jeho pokoji, v břiše mi tančili motýlci a já dokázala myslet jenom na to, že ho nikdy nebudu mít dost! I přes můj dřívější ostych a stud jsem se nedokázala cítit nepříjemně v jeho blízkosti.

Posadil mě na bílou postel ve svém pokoji, zalitém posledními paprsky zapadajícího slunce. Něžně mě začal líbat a hladit po vlasech. Byl tak opatrný, jako bych byla porcelánová panenka.

„Můžu ti sundat tričko?“ Nechtěl udělat nic, co by se mi nelíbilo.

Usmála jsem se na něj a sundala si ho sama.

Prohlížel si mě s touhou, ale i něžností v očích. Položil mě na postel a hladil mě přes krček po rukou a na bříšku. Jeho jemné doteky mi přivodily husí kůži.

„Prosím, otoč se na záda,“ zašeptal do ticha a já poslechla.

Otočila jsem se na záda a on mě po nich hladil a líbal každičký kousek mé kůže. Dotýkal se mě konečky prstů a psal mi na záda mé jméno.

Na chvilinku se zastavil u mého zapínání podprsenky a zaváhal. Rozepnula jsem ji sama a ještě chvilku si vychutnávala jeho jemné doteky. Projela mnou neskutečná touha koukat se mu do očí, cítit jeho nahé paže.

Opatrně jsem se otočila a sledovala, jak pozoruje má prsa. Sklonil se níž a začal mě na nich líbat. Líbal mě na krku, na prsou i na bříšku. Potom mi jazykem objel pupík a pofoukal mi ho. Zastudilo mě to a celým mým tělem projela vlna touhy.

Sundala jsem mu tričko a objala ho rukama i nohama. Jeho teplá kůže mě hřála a já si nedokázala představit krásnější chvíli. Jeden druhému jsme předávali svoje teplo a celý pokoj byl plný emocí.

Jen jeho blízkost pro mě byla vším. Dodávala mi něco, co mi celou tu dobu chybělo. Teď když jsem poznala, jaké to je být s ním, nedokázala jsem si představit chvíli bez něj. Zamilovala jsem se.

Od toho dne, kdy jsme byli poprvé spolu, se můj život proměnil v jednu krásnou pohádku. Každý den s ním byl nezapomenutelným rájem a každá minuta bez něj byla jenom šíleným čekáním na něj.

Mé oči dostaly jiskru, můj život smysl a celý můj svět se stal barevným.

Poslední den, kdy jsem ho mohla vidět, nebyl smutný. Edward mi ani nedovolil, abych měla tušení, že něco končí a pro něj něco nového začíná. Poslední lživá slova, která jsem slyšela z jeho úst byla „Miluji tě!“

A náhle se zem zavřela a já Edwarda už neviděla. Celých deset dní jsem netušila, kde je, co se stalo, nebo proč se neozýv á. Prostě zmizel, aniž bych tušila kam. Pro vysvětlení jsem dostala pár ostrých břitev přímo do srdce, když jsem slýchala, co všechno jsem doposud nevěděla. Nebyla jediná upřímná věta, kterou mi řekl, která by nebyla lží.

Párkrát jsem ho ještě měla to štěstí spatřit, ale byl úplně jiný. Už nikdy jsem mu neviděla do očí, už nikdy jsem neměla dovoleno pocítit bezpečí jeho náruče, nemohla jsem dál vidět iluzi, ve které jsem žila po celou tu dobu, co jsem mu věřila! Změnil se!

Každá pohádka má svůj konec. Jednou musela přijít realita a zničit všechno, v co jsem věřila. Můj sen se znenadání rozplynul a můj princ zmizel v mlhavé dáli. Jen zachraňovat další smutnou princeznu…

(*)

Autor: MrsDaisy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Milostná lež: