Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Matka země 2. díl

27.04.2010 (16:00) • Matys • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2607×

2. Díl

Vypravěč

Isabella právě udělala rozhodnutí, které ji změnilo celý život. Mladík s bronzovými vlasy ji sledoval až do domu, jak s nevídanou elegancí, kráčí mezi stromy. Byl jí přímo uchvácen. Už teď si byl jistý, že se zamiloval. Když Isabella dorazila do domu, tak jí do oka padl klavír, dům byl prázdný tak neváhala a začala hrát. Jen hudba beze slov, píseň začínala bolestně, přecházela zoufalstvím, až do veselých tónů. Edward poslouchal tu nádhernou melodii, nevěděl jestli tam má vejít, nebo ne. Po nějaké době seskočil ze stromu, kde měl svůj úkryt a vešel do domu. Jeho pohled zabloudil ihned k pianu, ale tam už okouzlující Isabella neseděla. Byla ve své pokoji, Edward se rozešel zase do toho svého, po pár hodinách dorazily ostatní z lovu. Alice se culila jak měsíček na hnoji, jediný kdo si toho jejího rozpoložení všimnul byl Jasper a Edward. Oba dva to radši nechali na pokoji. Edward z důvodu, že by to mohla vykecat a Jasper protože nevěděl, co jeho ztřeštěná ženuška zase vyvede. A tak plynul čas. Cullenovi byly pozvání na návštěvu do Denali. Isabella už nějakou dobu plánovala opravu svého šatníku, a tak když budou všichni pryč, tak by jí mohla zrealizovat. Sice až na to přijde Alice, tak jí zabije. Ještě nějakou dobu se Isabella s nimi dohadovala, že zůstane doma, že se jí opravdu nikam nechce, Esme tedy jako správná, milující matka svolila. Když Cullenovy odjely tak Isabella, ihned na internetu začala hledat nějakou specializovanou prodejnu. Chtěla šatnu předělat na nahrávající studio, aby se mohla plně věnovat svojí hudbě.

Když měla Isabella vše objednané, vyndala ze šatny všechno oblečení, začala ho třídit, to co se jí líbilo, poskládá do nové skříně, kterou pojede za chvíli koupit, a to co se jí nelíbí, nebo jí Alice při svých maratónech vnutila, dá charitě. Co, stejně si to nikdy na sebe nevezme. Když měla vše protříděné, nechtěné věci dala do pytlů a strčila do auta, a že jich nebylo málo. Potom došla do prázdné šatny a tam vymlátila všechny skříňky až k holé zdi, v duchu se omlouvala Esmé, za to že to ničí ale co, aspoň bude mít čím zatopit. Musela se začít chichotat, když všechno vymlátila, otevřeným oknem to naházela na zahradu, kde udělala prohlubeň tak hlubokou, že kdyby někdo chtěl to dřevo vykopat, trvalo by mu to přes třicet let a stejně by to nenašel protože by se to do té doby rozložilo. Když bylo všechno dřevo „uklizeno“, uzavřela zem a šla zpět do domu. U Esmé v pokoji našla nějaké papíry a progresi, nakreslila si jak asi bude vypadat její studio. Šatna bylo obrovská, tak nedělalo problém ji přepažit, všechny stěny obalí zvukotěsnou hmotou, v půlce místnosti udělá taky zvukotěsnou stěnu, se skleněným oknem a dveřmi, na jedné půlce dál od dveří do pokoje, tam naskládá hudební nástroje a mikrofon se sluchátky a do té druhé půlky dá elektronické zařízení, ekvalizer, reprobedny, stůl, pohodlné křeslo, police, šanony na texty a hlavně spousty a spousty prázdných cd, vypalovačku.

To by mělo být vše. Hudební nástroje, tam chce dát bicí, kytaru, klávesy. Dveře do pokoje, budou z jedné strany obalený taky zvukotěsnou hmotou. Usmála se pro sebe, v pokoji se převlékla, vzala doklady, peněženku s kreditkartami a mohla vyrazit. V obchodním domě nejdříve šla pro skříň, musela najít nějakou pořádně velkou a aby se hlavně hodila do pokoje. Našla jednu opravdu nádhernou, objednala si jí a s tím že jí ještě dneska přivezou šla do hudebního světa. Byla uchvácena kolik je tu nástrojů, pohledný mladík se jí hned ujal.

„Mohu Vám nějak pomoci?“ ptal se jí. Isabella se usmála a slyšela, jak se mladíkovo srdce ještě víc rozbušilo.

„Ano, víte, já si doma zařizuji něco jako nahrávací studio, a potřebovala bych nějaké nástroje, jenomže nevím podle čeho mám vybírat, ale rozhodně bych tam chtěla bicí, kytaru, klávesy. A nějakou elektroniku k tomu určenou,“ odpověděla mu. Mladík na ní jen kulil oči, ale s tím že všechno pochytil, se vydali hledat potřebné věci. Isabella si koupila bicí v rudé barvě, kytary musela koupit dvě basovou i obyčejnou, klávesy také pořídila. Pak s mladíkem, dokoupily zbytek potřebné elektroniky. A zase odcházela z obchodu, s fakturou že jí zítra přivezou zaplacené zboží. Isabella si cestou k autu koupila ještě nějaké šaty, které se jí líbily a mohla vyrazit. Musela ještě dojet na kraj města, odvézt věci pro charitu a pak mohla jet domu. Doma byla jen něco přes hodinu, když jí přivezli skříň, nebyla sestavené ale to jí nevadilo aspoň se nějak zabaví. Chlapi jí to teda nanosily do pokoje a zase odjely. Isabella se vrhla do skládání skříně, ani ne za dvě hodiny, to měla složené, samozřejmě nepoužívala upíří rychlost. Pak skříň ještě otřela od prachu a špíny, a naskládala tam věci. Poté si vzala laptop a lehla si s ním do postele. Musela se naučit hrát na všechny nástroje co si koupila, teda na všechny ne, klavír ovládala skvěle. V Seattlu našla rychlokurzy na vše co potřebovala. Pozítří tam zajede, a naučí se hrát. Dnes je neděle. Tak si to shrňme.

NEDĚLE – udělat návrhy, vyklidit šatnu, rozmlátit šatnu, protřídit věci, odvézt nechtěné věci, koupit skříň, objednat specializovanou firmu, koupit nástroje, přihlásit se na rychlokurzy.

PONDĚLÍ – příjem nástrojů, lov

ÚTERÝ – jet do rychlokurzu naučit se hrát

STŘEDA – přijede specializovaná firma stavět

ČTVRTEK – přestavba šatny

PÁTEK – dodělávání posledních detailů ve studiu, přenos všech nástrojů

SOBOTA – vyzkoušet nástroje a připojení elektroniky, začít skládat

NEDĚLE – návrat Cullenů a Alicin amok. :D

Isabella měla dosti narvaný rozvrh, a jak to měla rozplánované tak se i stalo. A tak ten týden rychle utekl a Cullenovy právě parkovali v garáži. Isabella rychle a tiše zavřela dveře od bývalé šatny a přesunula se na gauč v obýváku, tam čapla do ruky časopis o hudbě, který si pořídila a listovala si jim jakoby nic. Musela se tvářit normálně, ani si neuměla představit jaké měla štěstí, když má štít a přes něj Alice nic nevidí. Už několikrát ji Alice žádala aby ho stáhla, ale Isabella jí argumenty na téma soukromí poslala jaksi, do háje. Poté byla vždy Alice nafouknutá jako žába v teplé vodě a urazila se. Když všichni došli do obýváku, viděli Isabellu rozvalenou na gauči jak si čte, věděli že něco nehraje, protože Isabella od té chvíle co je u Cullenů neposedí, a hlavní zásluhu na tom má Emmet se svými vtípky do kterých, se až moc ochotně Isabella zapojuje. Když Isabella vzhlédla od časopisu viděla sedm upírků, který ji s očima přivřenými do škvírek sledují. Isabella se usmála.

„Ahojte,“ pozdravila je a v očích ji poskakovali jiskřičky.

„Ahoj, tak povídej co jsi tu celou dobu dělala?“ přišla k ní Esme.

„Nudila se a užívala si klidu.“ Pokrčila nezaujatě rameny a očima střelila k Emmetovy s Rose. Emm se zasmál a Rosalie ze sebe udělala žábu jak to umí Alice. Ty jo, to je nakažlivý, aby se to tak nepřenášelo vzduchem, abych to taky nechytla. Ty vole Isabello, ten sarkasmus tě jednou zabije. Její duše se válela po zemi smíchy až se dusila, a z očí ji tekly slzy. Všichni se rozešli do svých pokojů, potom Alice přicupitala s taškami.

„Něco jsme ti z Denali přivezli, dám ti to do šatny,“ zatrylkovala Alice a než Isabella stačila něco říct tak zmizela, následně se potom domem nesl výkřik širého zoufalství a bolesti. Isabella si skousla spodní ret, už se zvedala že zmizí ale zarazila jí Alice která před ní přiletěla, jako bůh pomsty. Všichni se seběhli.

„Alice, co se děje,“ ptal se Jasper. Alice ukázala prstem na Isabellu, ta zvedla ruce v obraném gestu a ustupovala ke dveřím.

„Co si udělala s šatnou?“ pištěla jako kdyby někoho zabila. Isabella uhnula pohledem. Pohledy ostatních těkaly z ustupující Isabelly, která uhnula pohledem na rozzuřenou Alici, která jí chce skočit po krku, a pomalu krok po kroku se k ní přibližuje.

„Tak mluv,“ zapištěla a její hlas vylétl o pár oktáv výš. Všichni se lekly, jak zapištěla.

„Co udělala?“ ptal se Emmett, který se začal pochechtávat.

„Nic,“ řekla Isabella, její nevinný kukuč ji nezachrání.

„Nic? Tomu říkáš nic? A kde máš věci?“ uvědomila si Alice, že tam nic není a tím se vyděsila ještě víc.

„V charitě,“ zamumlala Isabella a dělala špičkou tenisky ďolíček do podlahy.

„Cože?“ vyjekla Alice znova a zbledla snad ještě víc. Jasper k ní přiskočil a poslal na ní tuny uklidnění.

„Tak co je s tou šatnou?“ ptal se netrpělivě Emmet.

„Tak se jdi podívat,“ zavrčela Alice, už více uklidněná. Emmet neváhal a vystřelil jako raketa nahoru, po chvilce se ozvalo jenom

„Wow.“ S tím se ostatní sebrali a šli se kouknout taky. Alice se zase nafoukla jako vždycky, div, že tentokrát nezezelenala a utekla k sobě. Tak to bychom měli, oddychla si Isabella. Když přišla do pokoje, tak viděla jak Esmé třeští oči, ta holka má cit pro detaily. Po následném odkašlání patřící Isabelle, se těch zbývajících šest osob „probudilo“.

„Tohle jsi stihla za ten týden, co jsme byli pryč?“ ptala se Esmé, Isabella jen přikývla. Emmett ještě s jedním páni, zmizel s Rosalii ve svém pokoji.

„Ta místnost má jednu ohromnou výhodu, je zvukotěsná jak ze vnitř tak i zvenčí.“ Už si představovala, jak tu bude trávit celé noci. Jen co všichni odešli, tak si Isabella zalezla do studia, sedla si do pohodlné židle, na klín si dala lap-top a začala skládat první písničku. Čas pro ni v tu chvíli neexistoval, jen ona a její píseň. Text měla napsaný za pár hodin, tohle byla její první písnička. Když měla slova, přešla k nástrojům a začala hrát.

(Písnička viz. nahoře)

Edward

Seděl jsem v pokoji a četl knihu když jsem ucítil nepatrně se třást stěny, musel jsem se jít podívat, co to je, vedlo mě to až k Isabellině předělané šatně. Vešel jsem dovnitř, Isabella stála mezi nástroji u mikrofonu a zpívala. V ruce papír a bavila se, sedl jsem si do křesla a pozoroval. Zpívala nádherně, ta písnička byla lehká a chytlavá. Musel jsem se začít usmívat, když Isabella dozpívala, koukla se směrem ke mně a ztuhla. Pak se rozešla, přišla dveřmi až ke mně.

„Co tu děláš?“ zeptala se mně a začala na té hudební elektronice něco mačkat, přetočila si tu píseň a pustila ji znovu. Přešla zpět k mikrofonu, a doplňovala místa, kde chtěla mít další hlas. Když byla spokojená přešla zase zpět, je tak příjemné být v této místnosti, protože tu je ticho a není tu nic slyšet.

„No otřásala se mi zeď pokoje, tak jsem byl zvědavý co tu děláš,“ usmál jsem se na ní. Ona mi úsměv opětovala. Písničku si uložila na flešku a strčila do přehrávače.

„Nudila ses?“ blýsknul jsem po ní pohledem, její oči měly nádech zlata.

„Jo, a ty?“ vrátila mi to. Jen jsem pokrčil rameny, otočil jsem se na židli, na stolku jsem popadl blok, tužku a začal jsem čmárat. Vytrhla mi to z ruky, položila zpátky na stůl a následně si na něj sedla.

„Potřebuješ ještě něco?“ nasadila nevinný úsměv. Vstal jsem za židle a přešel k ní, rukama jsem se opřel vedle jejích boků o stůl a díval se jí do očí. Jako předtím, se naše nosy těsně dotýkaly.

„Něco by se našlo,“ vydechl jsem, cítil jsem jak se Isabella zachvěla, koukla na mě uhlově černýma očima. Poté mě vášnivě políbila, nenechal jsem se pobízet dvakrát a také ji políbil. Líbala úžasně, nikdy jsem takový polibek nezažil. Zamotala mi ruce do vlasů, já jsem svoje dal kolem jejího pasu a prudce k sobě přitáhnul. Tohle nebylo jako v lese, tam to bylo takové dětské, hravé ale tohle, bylo dospělé a plné vášně a touhy. Moje ruce sklouzly za její tričko, rychle jsem jí ho strhnul, ona mojí košili taky nešetřila.

„Co to děláme?“ zeptal jsem se, když jsem těžko opustil její rty.

„Nevím, ale hodlám to zjistit,“ s tím se mi znovu přisála na rty, moje ruce našly zapínání její podprsenky a samovolně ji rozepnuly. Když byla nahá do půlky těla, začal jsem laskat její krk, slastně vzdychla. Její ruce přejely přes krk, po pažích, hrudi, břicho až k zapínání mích kalhot. Ty s jedním tahem rozepnula a ony sklouzly až ke kotníkům. Skopl jsem je spolu z botami. (PS: v mojí povídce se ponožky nenosí :D) Moje ruce se z jejích zad přesunuly ke kalhotám, rozepnul jsem je, Isabella si stoupla a já jsem jí je stáhnul dolu i s kalhotkami. Když jsem se vracel zpět nahoru, tak jsem rukou přejel přes její horoucí místečko, zavzdychala a zavřela oči, vrátil jsem se k jejím rtům a laskal je, moje ruka se přesunula na jedno Isabellino ňadro. Zavzdychala mi do úst, potěšeně jsem se usmál. Svými rty jsem sjel na krk, kde jsem jí laskal a poté dál na prsa. Byla nádherně plná a bradavky vzrušením vztyčené. Sál jsem je, kousal, pak jsem se začal sunout níž, moje nenechavé ruce byly vždy dva kroky přede mnou. Moje prsty začaly dráždit její klitoris, Isabella se pevně chytla okraje stolu a prohnula se v zádech, hlavu zakloněnou, oči zavřené vzrušením. Rty jsem se vrátil k Isabelle, políbil jsem jí a moje prsty do ní vklouzli. Zalapala po dechu, Isabella sténala, vzdychala moje jméno.

„Prosím,“ prosila a musel jsem přiznat, že se mi to líbilo.

„Oč, prosíš,“ byl jsem vzrušený a můj malý Edy to dával jasně najevo.

„O tebe,“ nedalo se nevyhovět jejím prosbám. Strhnul jsem ze sebe boxerky a vnikl do ní. Isabella bolestně zaskučela, slyšel jsem, že ženy většinou první spojení bolí ale nevěřil jsem, že Isabella nikoho přede mnou neměla. Začal jsem se v ní pohybovat, postupně začaly vzdychat moje jméno a prohýbat se v zádech. Otevřela oči a vzrušeně se na mně podívala. Přidal jsem, natrvalo dlouho a přivedl jsem nás oba k vrcholu. Ztěžka jsme oba oddychovaly, stále jsme byly spojeni.

„Ty jsi byla panna?“ nedalo mi to a musel jsem se zeptat. Stydlivě sklonila hlavu, zasmál jsem se a nadzvednul jí bradu prstem.

„Nemusíš se stydět, já taky nikoho předtím neměl,“ uklidnil jsem jí. Ona po mně blýskla pohledem.

„Doopravdy?“ ujišťovala se. Jen jsem kývnul, rozpojil naše těla. Isabella seskočila ze stolu a začala si sbírat věci. Její tričko a kalhotky byly napadrť stejně jako moje košile a boxerky, natáhli jsem na sebe zbytek svých věcí a každý se vydali po svém. Šel jsem do svého pokoje, zrovna jsem si vyndával čisté věci ze šatny, když jsem slyšel téct vodu v koupelně, trklo mi, že ji máme společně, tak bych se k ní mohl připojit. Vzal jsem čisté věci a šel do koupelny, všude byla pára a kapky rosy už stačily zamlžit zrcadlo. Položil jsem si věci na umyvadlo, ty, co jsem měl na sobě jsem ze sebe sundal a hodil do koše. Isabella stála za stěnou sprchy a myla si právě vlasy. Stěna byla matná, ale i tak jsem dobře viděl obrysy těla, a co dělá. Dlouho jsem tak stát nevydržel a vlezl si k ní. Nejdřív se lekla, ale poté se usmála, dál jsme se věnovali už jen sami sobě.

Shrnutí

Autor: Matys (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Matka země 2. díl: