Je léto a jak říkáme ve škole, lásky čas. Napadlo mě, že si možná někdo rád přečte jednorázovou povídku o dívkách, které se zamilují (nebo už jsou zamilované) a dostanou první polibek (tedy aspoň myslím). A ještě něco, je to úplně první jednorázová povídka, kterou jsem dokončila, a taky první, kterou publikuji tady na stránkách. Doufám, že se vám bude líbit.
07.07.2012 (20:30) • NoraNina • FanFiction jednodílné • komentováno 4× • zobrazeno 1956×
Víš, jaké to je? Jaké to je, když ti všechno kolem tebe přijde nedůležité? Když ti úplně vypne rozum a ty nejsi schopná kloudně uvažovat? Víš, jak se člověk cítí, když se najednou ztratí a neví, jak dál? Protože já jsem to nevěděla. Až do toho okamžiku.
Slunce svítilo. Bylo horko. Běžný letní den. Perfektní den na to jít s kamarádkou k rybníku, ochutnat nový druh zmrzliny v oblíbené cukrárně nebo si s vychlazenou colou lehnout na zahradě s knížkou. I když to všechno bylo lákavé, rozhodla jsem se nakonec pro koupaliště. Což byla ale dost špatná volba, jak se později ukázalo. Kamarádku jsem poslala napřed a teď jsem šla k plavčíkovi, abych vrátila vypůjčený míč. Ironií osudu je, že kluk, kterého nejvíc nesnáším, měl stejný plán. Chtěla jsem to mít co nejrychleji za sebou a pospíchala jsem do kanceláře plavčíka. Nějak se stalo, že se dveře za mnou zabouchly a nešly znovu otevřít. Stála jsem tam a zírala na ně. Nemohla jsem pochopit, že zrovna já jsem zůstala zavřená s tímhle klukem, který mi ztěžoval život, kde mohl, choval se ke mně hnusně a sprostě. Přitom má tak krásné zlaté oči. Volání a kopání do dveří nepomohlo.
Byli jsme uvězněni, ať se nám to líbilo, nebo ne. Zoufalá a vyčerpaná tím křikem jsem si sedla na zem. Po tom, co mě pozoroval takovým zvláštním pohledem, přišel ke mně a sedl si na zem naproti mně. Nemohla jsem tu blízkost mezi námi vydržet. Doufala jsem, že to za chvilku přejde. Jednou k němu nebudu nic cítit, k tomuhle klukovi, do kterého jsem byla zamilovaná už od sedmé třídy. Mohla jsem si namlouvat, že ho nesnáším, mohla jsem ho ignorovat, ale nemohla jsem sama sobě lhát o svých citech k němu. Po tváři se mi koulely slzy a otočila jsem obličej na stranu. Úplně jsem cítila, jak se do mě zavrtává jeho pohled.
„Prosím tě, neplač, všechno bude zase dobré,“ řekl a rukou mi jemně odhrnul pramen vlasů z tváře. Podívala jsem se nahoru a pohlédla mu přímo do očí. A pak přišel ten moment. Ten pocit, který jsem na začátku popsala. Bylo to ohromující. Jak se na mě koukal! Nikdo se tak na mě ještě nikdy nepodíval. Tak láskyplně a něžně. Úplně mi to vzalo dech, bylo to všechno neskutečné a přece reálné. A zároveň děsivé, děsivé krásným způsobem. Přiblížil se. Naklonil se ke mně a naše nosy se jemně dotkly. Jeho vůně, která mi mátla smysly, jeho oči, které koukaly do mých, a dech, který jsem cítila na své kůži – málem jsem přišla o rozum. Do té doby bych nikdy nevěřila, že člověk může vydržet takové vzrušení, aniž by třeba omdlel nebo umřel. Ale já jsem to vydržela a udělala jsem jedinou smysluplnou věc, kterou jsem v tu chvíli mohla udělat. Zavřela jsem oči a políbila ho.
Poznámka pro čtenáře od autora: Nejdříve jsem si myslela, že to bude jen jeden příběh, ale pak jsme zjistila, že mi chybí asi 40 slov, abych měla 500 slov, a tak jsem přidala ještě jednu.
Mami, už tam budeme?“ otravuji klasickou dětskou větou při dlouhé do Španělska. Hrozně dlouho to trvá, snažím se odreagovat hudbou z iPodu, ale je to marné! Měla bych prázdniny strávit se svojí sestrou, jejím přítelem, jeho rodiči a jeho mladším bratrem. Moji rodiče všechno zařídili, než jsem vůbec stihla namítat. Nemám ráda ani Marynina přítele, ani jeho rodiče. Mladšího bratra jsem neznala, byl rok v Americe a nedávno se vrátil. Výměna studentů nebo tak. Jediné, co jsem věděla, je, že je mu patnáct. Když jsme konečně dojeli na místo a já viděla hotel, výrazně se mi zlepšila nálada. A na tom mladém bratrovi - jmenuje se Jasper - taky celkem něco je. Rychle jsem si oblíkla bikiny a běžela jsem na pláž. On už tam ležel a nechával si na břicho svítit slunce. Slyšela jsem, jak šumí moře, a zhluboka jsem nadechla jeho vůně.
„Ahoj,“ volal na mě Jasper.
„Hej,“ zavolala jsem na něj, vzala jsem do ruky volejbalový míč, který ležel na písku, a hodila ho po něm. Chvíli jsme si hráli a navzájem se strkali do vody. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že se už dlouho známe… Líbil se mi.
Mohla jsem se s ním smát a mohla jsem s ním mluvit o věcech, o kterých jsem si myslela, že je nebudu moct nikomu svěřit. Před ním jsem se od začátku nemusela přetvařovat. Od teď jsme všechno dělali spolu, dělili se o všechny tajemství a zážitky. Byli jsme nejlepší kamarádi. Ale když má člověk v břiše takový teplý pocit jako já, tak chce, aby v něm ten druhý viděl něco víc než nejlepšího přítele. S Jasperem jsem hodně mluvila, ale nikdy o mých citech k němu. Chvilkami jsem to skoro nemohla vydržet. Chtěla jsem jen jedno - políbit ho. Uprostřed druhého týdne začalo pršet, i když bylo 32 stupňů. Šli jsme ven, lehli si na pláž a nechali na nás padat teplý déšť. Krásně voněl. On taky krásně voněl. Byla jsem z toho celá pryč, jak jsme tam leželi těsně vedle sebe. Pak zašeptal: „Zavři oči!“ S bušícím srdcem jsem zavřela oči.
„Nech je zavřené!“ šeptl. Na obličeji jsem ucítila jeho dech a pak jeho rty na mých. Chutnal po slané vodě a letním dešti. Byla jsem tak šťastná.
Autor: NoraNina, v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Letní příběhy lásky:
Krásnééé Moc a příště pošli další příběh!!
To bylo krásný na první povídku je to dost dobrý
Nevadí, že jsi sem dala dala dva příběhy. Dala jsi sem dva krásné příběhy plné pravdy a za to ti
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!