Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Les bolesti

3.Janna-Ostrov Esme


Les bolestitakže, tahle povídka... jak napovídá název není zrovna optimistická... co když není všechno tak krásné?... co když Edward není tak dobrý... co když je ten zlý?... přeji příjemné čtení... prosím o komentáře, opravdu díky..=*

new moon the meadow

Les bolesti

Kap... Kap... Kap... Slzy padaly jedna za druhou jakoby to měli již dlouho nacvičené... žít bez toho, aby člověk neviděl denní světlo či kouzelný měsíc... to se nedá dlouho vydržet... ale Ona takhle žila... již několik měsíců... jmenovala se Bella... hnědé vlnité vlasy měla až k pasu a hnědé čokoládové oči ztratili svou jisrku... postrádali důvod k životu... jeden zde byl ale ten byl zlý... špatný... ale ona jej milovala... to byla její zkáza... milovala zrůdu s krásnou tváří...

Ale tento příběh začal úplně jinak... začal láskou, kterou jeden k druhému chovali... viděli svět s růžovými brýlemi... než se něco změnilo... něco podstatného...

*********flashback*********

Les byl tajemný, ale i krásný, hlavně pro jednu dívku. Ráda se v něm procházela. Kdysi. Připadalo ji to jako roky. Hlavně při východu slunce, kdy byl les liduprázdný... samotný ve své čistotě... tam ho potkala... On byl jako slunce, které vídala každý den. Neupoutala ji jeho nevídaná krása, nýbrž oči, lesklé jako by chtěli plakat. Plné neutuchající vášně a zlata. Než si uvědomila co on je zač, zamilovala se a brzy začala  její noční můra.

Nebál se, že by mu utekla. Neměla to zapotřebí. Mohl ji dostat kdykoli chtěl. Mohla chodit kam se jí zachtělo, ale ona nešla, bála se, že ho již nikdy neuvidí. Byla zaslepená láskou. Ale pak... po čase... chtěla vidět světlo, chtěla cítit čerstvý vánek ve svém bledém obličeji.

Utíkala pryč, při západu slunce, "svým" lesem. Jediné co dodávalo lesu alespoň trošek života bylo cvrlikající ptactvo, ale písně které zpívali nebyly veselé, jako tehdy, kdysi dávno, při prvním setkání, nýbrž byly smutné, stejně jako mladá dívka. Netušila kam se vydat, kam jít dál, ale muselo to být co nejdál. Nastávající noc zahalila její tvář, plnou nekonečné bolesti, a les, pod tíhou nadcházející tmy, se pomalu ukládal k spánku, jako každý jiný den.

Dívčiny opuchlé oči ronili další a další slzy, které stékaly pomalu na zem. Bolest, to byla její každodenní přítelkyně. Pálila ji, do krve odřená, kolena. Padala na zem co chvíli, její nohy byly moc slabé, nedokázaly dívku nést. Bolely stejně jako modřiny na rukou, které se ještě nestihly zahojit. Ale největší bolest snášela její pošramocená duše.

Zakázala si na něj myslet, ale nedokázala to. Opovrhoval ji, nenáviděl ji, ubližoval ji, ale jí to nevadilo, vždyť ji říkal jak moc ji miluje. Byla to snad jen lež? Nechtěla tomu věřit. Miloval ji, možná jinak než si přála, ale miloval, tím si byla jista. Ona ho milovala, i přes všechno co ji kdy způsobil. Jenže ponižování, že je pouze nicka, která nikdy nic nedokázala, bylo na ni až příliš, ale uvědomila si to příliš pozdě... nesnesla žít v místnosti se čtyřmi stěnami a ničím jiným... bylo moc důvodů proč od něj odejít... utéct... doufala, že ji nechá žít jiný život... ale stále ho milovala!... věděla že ji brzy najde, i kdyby utekla na druhý konec světa. Tušila, že ví kde se nachází, pouze ji nechával náskok. Byl rychlejší než vítr, silnější než skála. Možná i po tom utrpení chtěla, aby ji našel. Možná by pak bylo všechno jinak. Možná by svět znovu viděli růžovými brýlemi a byli by šťastní. Pouhé nesmysly, nejspíš jim sama ani nevěřila, jen je chtěla.

Viděla před sebou poslední pohled, který ji věnoval. Byl sebevědomý. Díval se na ni den co den očima, ve kterých teklo rozpuštěné zlato, očima, do kterých se kdysi tolik zamilovala. Našel ji... zuřil, netušil jak si mohla dovolit mu utéct... chytil ji... zaryl své zuby, ostřejší než jakákoliv břitva, do jejího sametového a modřinami pokrytého krku... cítil její strach a krev, která byla pro něj tak přitažlivá, tekla z jejích odřenin a zrůda dostala hlad... "Edw..." chtěla říct jeho jméno, ale nedořekla... zemřela v jeho náručí, jeho vinou... osvobodila se od něj. I on po čase zemřel... nemohl žít bez její lásky, kterou ji nedokázal opětovat, i když tak moc chtěl...

*******end of flashback*****

Některé příběhy nemají šťastný konec... ani tenhle ho neměl... byl snad o lásce???o nenávisti???... to věděli jen oni dva...

Les spal dlouho, východ slunce byl jiný, prázdný. Už věděl mnohá tajemství. Jen je nesměl říct. Žádné živé duši. Choval je v sobě, ve svém nitru...



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Les bolesti:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!