Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Leah - přeměna a otisk

20.01.2010 (16:00) • BMWx6 • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2289×

Leah, přeměna a otisk

Jsou to už dva roky, co jsem se přeměnila ve vlka nebo spíše vlčici. Tu přeměnu si pamatuji velmi přesně.

Tři týdny předtím se Seth můj mladší bratr začal chovat divně. Nejdřív byl nemocný. Máma tvrdila, že je to jen nějaká chřipka. Pak Seth začal mizet. Někdy i na dva dny. Řekla jsem to mámě a ona říkala, ať si nevymýšlím. Já a vymýšlet si? Proč by si asi dvacetiletá vymýšlela? A to, že jsem jí pověděla, o jeho tetování ji vůbec nezajímalo. Vždyť je mu teprve patnáct proboha.

Tajně jsem potom Setha pozorovala doma. Jinak se choval úplně normálně. Až na okamžiky, kdy se divně nečekaně třásl. To byly okamžiky, kdy ihned vystřelil z domu. A najednou svůj volný čas, dokonce i čas co měl být ve škole, trávil ve společnosti Jacoba, Embriho, Jareda, a dokonce i Sama. A to nemluvím o tom, že  se mi vyhýbal.

O pár týdnu později jsem také dostala tu chřipku. Tedy myslela jsem si to. Byla jsem v horečkách, bylo to neunosné. Začala jsem mít větší sílu i bystřejší smysly. Vážně divné. A pak to přišlo. V ten den se u nás zastavil Sam Uley. Můj bývalý přítel, který je momentálně zasnouben s mojí sestřenkou. Byla jsem sama doma.

Ležela jsem na posteli a pokoušela jsem  se usnout. Marně. Zvonek u dveří mě přinutil vstát.

Když jsem otevřela, čelist mi spadla. Přede mnou stál polonahý Sam. Jen v ustřižených kalhotách.

„Ahoj Lee,“pozdraví mě. Chtěl vstoupit dovnitř, ale nedovolila jsem mu to. Najednou mě popadl velký vztek.

„Co chceš, Same!“Okřiknu ho.

„Jen jsem se na tebe přišel podívat, Sue má o tebe strach a na-“To už jsem nevydržela a skočila mu do řeči.

„Po tom všem? Po tom všem sem přijdeš, Same, a to jen proto, že má matka o mě strach?“

„Ne jen ona má o tebe strach, ale i Seth a já.“ To si ze mě snad střílí ne?

„Seth to určitě. Vyhýbá se mi a to určitě kvůli tobě Same, můžeš mi proboha   živýho, říct co stále děláte? Proč ho nenecháte na pokoji. Je to ještě dítě a měl by chodit do školy. Kazíte ho!“ Skončila jsem svůj proslov a začala jsem se třást.

Sam měl výraz. Šokovaný? Nečekaně mě vytáhl ven, vzal si mě do náruče a uháněl rychle do lesa. Běžel rychleji, nežli běhá člověk, až to bylo nemožné. Ani nebyl zadýchaný. Pak zastavil.

Najednou mi došlo, že mě stále drží.

„Ihned mě pusť neb-“ Nedořekla jsem to, projela mnou bolestivá křeč. Sam mě okamžitě  pustil na zem.  Schoulila jsem se do klubíčka.

Sam ke mně opatrně přiklekl. Položil svou ruku na mé rameno. Jako by mě tělo čekalo na takovýhle signál. Dostala jsem další křeč, ale tahle neměla s bolestí nic společného. Spíše jsem cítila, jako když mi někdo píchá do páteře jehlami. A pak se to stalo. Vybuchla jsem.

Potom jsem upadla na čtyři. Cože je to vůbec možné? Nemotorně jsem přešla k louži, co byla o něco dál. A uviděla tu hrůzu.  Místo své hlavy jsem uviděla vlčí. To není možné.

Pohlédla jsem na Samuela. Ležel nehybně a byl od krve? Přiskočila jsem k němu. (zírala jsem, bylo to nejméně deset metrů. A byl vždycky Sam tak malý?)

Poté jsem si všimla jeho rány. Byla ve tvaru tří škrábanců, stejné má i moje sestřenka Emily, ale tady nebyl žádný medvěd. Pro jistotu jsem se ohlédla. Můj  zrak spočinul na mé obrovské tlapě. Tyčili se na ní, tři obrovské drápy. To není možné. Pak se Sam začal probírat a jeho rána se začala hojit? Couvla jsem o tři metry.

Sam se rozhlížel. Jeho zrak se pak zastavil na mě. Než si stoupl, jeho rána byla ta tam. Začala jsem panikařit. Otočila jsem se od něho a utíkala. Ještě jsem ho slyšela, jak na mě křičí.

„Leo, neutíkej!“ Neposlechla jsem ho a utíkala jsem dál. Kupodivu jsem si na své nové tělo zvykla poměrně rychle. A ta rychlost. Bylo to úžasné, do té doby než jsem uslyšela Sama ve své hlavě…Měl se o mě postarat, jelikož byl alfa. Nad tím oslovením jsem  už tehdy musela protočit oči.

Myslela jsem, že je to úžasné do té doby než jsem zjistila, že nestárneme. Což znamenalo, že nemohu mít děti, jelikož se mé tělo neměnilo. A pak mít pokaždé Sama ve své hlavě.

No a není to ani rok a půl co se všichni členové Jacobovi smečky otiskly. Ano teď už Jacobovi. Konečně se tomu postavil a převzal si své dědictví. Teda ne všichni se otiskly. Až na mě samozřejmě. Je stále těžší dívat se, sdílet tu jejich radost a štěstí. Z nějakého důvodu jsem se do nikoho neotiskla, ale ani nikdo do mě. To bude tím, že až na La push nikam nechodím. Nebo tím, že jsem prostě slepá ulička. Chtělo by to změnu. Ale ne teď. Momentálně má ke Cullenům přijet nějaký jejich rodinný přítel. To určitě další pijavice. Nenávidím je. To kvůli nim trpím a nejde jen  o tohle. Hlavně kvůli nim jsme tím, čím jsme. Vlkodlaci.

I přes ŠÉFOVA slova: „ Ničeho se bát nemusíme, nepřekročí hranici je o ní informován“ mi nezabrání hlídkovat. A  Jacob to ví, stejně s tím nic nenadělá. Nemám je ráda, i když nezabíjej lidi. Stále to jsou naši nepřátelé. Na život a na smrt. Nebo jak se to říká.

Momentálně Běhám po lese.

ÁÁÁ zívnu si. Dám jedno nebo radši dvě kolečka kolem hranice. Jen pro jistotu.  Jistota je jistota. Běžím a běžím. Za chvíli jsem to, už měla hotové. Také jsem nejrychlejší ze smečky.

Hm… tlapy už mě ani neposlouchají. Vykašlu se na to, abych šla spát domů. Stejně je tam Seth stou svou. A křena fakt dělat nehodlám. Svalím se pod první huňatý keř. A neuběhne ani minuta a sem tuhá.

Nevím, jak dlouho jsem spala, ale vím, že když usínala, bylo těsně před svítáním a teď  je tma. A ticho. To ticho myslím v mojí hlavě. No jo všichni doma zalezlí a užívají si. To sou teda povinnosti. Hlavně, že mi to stále vtloukali do hlavy.

Zakručí mi v břichu. Ach jo. Sednu si. Zaposlouchám se. Kilometr na sever u jezírka je stádo jelenů. Když musíš tak musíš. A já vyrážím.

Běžím, jak nejrychleji umím, už jsem  byla u jezírka. Vybrala jsem si středního jelena. Chudák nestačil se ani rozběhnout. Udělala jsem kličku a skočila.

Zakousla jsem se.

„Fuj,“ pomyslím si. No tak Leah vzpomeň si, jak tě to Jacob učil, mysli jako vlk ne jako člověk. A kupodivu mi to pomohlo.

A náhle sem slyšela křupnutí větvičky. A vítr ke mně zavál pach upíra. Ihned jsem, byla v pozoru. Hleděla jsem na nějakého mladíka. NE POČKAT! Je to upír. Jeho karamelové oči mě bystře pozorovali. Chtěla jsem za útočit, jenže jsem si uvědomila (bohužel pozdě), že nejsem na území La push, nýbrž sto padesát metrů za ní. Kruci zaklela jsem. Uniklo mi malé zakňučení.

Chtěla jsem vzít roha, jak se říká. Jenže nešlo to. Jako bych na místě zapustila kořeny. A on ta pijavice stále na mě hleděl. Byl vysoký, blonďák, postava jak nějakého vzpěrače. A pak ty jeho oči. Zlaté. V těch očích bych se mohla utopit. To musí být on. Rodinný přítel Cullenovic rodiny. Dost Leo! Okřiknu se v duchu. Je to tvůj nepřítel. Byl, je a BUDE!

Najednou se zářivým, pokřiveným a šibalským úsměvem na mě zasmál. Najednou mi došlo, že pro mě už nic než on neexistuje. Vše se točí kolem toho mladíka, který voní po malinách s nádechem ranní rosy.

Pomalu, ale velmi pomalu se ke mně přibližoval. Necouvla jsem. Jen tiše jsem ho pozorovala. Sklonila jsem se na jeho úrovni očí. Pomalu, ale stále ve střehu ke mně napřahoval ruku. Pohladil mě po tváři. Neucukla jsem, když se jeho ruka dotkla mé vlčí pokožky. Jeho ruka byla velmi ledová oproti mé teplotě. Ale nevadilo mi to.  Naopak bylo to velmi příjemné. Nevím, co mě to popadlo, ale přeměnila jsem se do své lidské podoby.

On ztuhl. Stála jsem předním úplně nahá. Ale on se na mé odhalené křivky ani nepodíval. Stále se mi díval do očí. Ve vteřině byl přede mnou polonahý a podával mi svou košili. Vzala jsem si ji, i když mi nevadilo být před ním nahá. Otočil se, když jsem si ji oblékala.

Zapnula jsem si poslední knoflík, ale to on už byl otočený směrem ke mně. Znovu se usmál a mě se doslova podlomily kolena. V mžiku mě chytil. Ty jeho svalnaté paže byly tak ledově příjemné, byly hebké jak satén a tvrdé jak mramor. Začal se ke mně sklánět. Nechal malou mezírku, abych mohla uhnout, ale to jsem neměla v plánu. Překonala jsem tu mezeru, která mi připadala jako míle a spojila naše rty. A v tu ránu mi to došlo. Našla jsem svou drahou polovičku. Otiskla jsem se.

Shrnuti

Autor: BMWx6 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Leah - přeměna a otisk: