Lov na Victorii, co se mohlo málem ten den stát? Jeden špatný krok a bylo by vše jinak...
19.06.2011 (18:45) • nikilutz • FanFiction jednodílné • komentováno 13× • zobrazeno 2025×
„Běželi jsme lesem, jenž byl celý promoklý a tajemný za rudovlasou upírkou. Victorie nebyla dost rychlá, ale vynikala úhybovými manýry, to byla její výhoda. Snažili jsme se ji zlikvidovat a zažehnat tak nebezpečí pro Bellu a Edwarda, mého bratra…
Emmett po ní skočil a chystal se jí utrhnout hlavu, ona ho však strhla a shodila prudkou rychlostí na zem. Bála jsem se o něj, i když jsem věděla, že se mu nemůže nic stát. Nesnesla jsem pomyšlení, že mu kdokoliv ubližuje. On to bral jako hru, hru s určitým cílem. Já jsem zde však byla jen proto, abych ho mohla ochránit.
Nesmrtelná přeskakovala z naší strany, na stranu pro nás zakázanou, tam na ní ovšem číhali vlci. Viděla, jak jsme vždy před hranicí zabrzdili, a došlo jí, že tam nesmíme. Usmívala se a v očích jí plály plamínky vypočítavosti.
Sledovala jsem bedlivě Emmetta, on by byl schopen za ní skočit snad i do tlamy toho odporného psiska, jen aby vyhrál, a toho jsem se bála. Byla jsem připravené ho zachránit, i kdyby mne to stálo život, tím jsem si byla jistá. Zabila bych každého, kdo by mu jen zkřivil vlásek, tolik ho miluji a on tolik riskuje. Ani nevím, zda to dělá pro Edwarda či pro legraci.
Běželi jsme právě největší rychlostí a ona opět přeskočila řeku, byla na jejich území. Pohlédla jsem koutkem oka na mého Emmetta. Jeho oči se střetli s těmi mými a já poznala, co se chystá udělat.
„Emmette, ne!" zařvala jsem zoufale z plných plic.
Neposlechl, přeskočil hranici a rovnou do tlamy jednoho z těch smradlavých psisek. Odrazil se od něj a spadl do divoké řeky. Už už jsem se chtěla odrazit a skočit mezi ně, ale Carlisle mne sevřel v náručí.
„Rosalie, ty ne. Oni si to musí vyřešit spolu," zašeptal a stále mne pevně svíral kolem pasu. Snažila jsem se vymanit z jeho sevření, ale nemělo to cenu, po chvíli mne pustil a držel jen za ruku.
Zírala jsem na svého milovaného manžela a ztuhla jsem strachy, už jsem nebyla schopná udělat ani krok, jen jsem tam stála jako přikovaná, strach, vztek a hrůza lomcovaly celým, mým, diamantovým tělem. Co když ho zabijí? Pomyslela jsem na to a umět brečet, skrze slzy bych neviděla. Kdyby ho zabili, zemřela bych spolu s ním, ne fyzicky, i když následně bych ty psiska trhala na kusy a oni by v přesile jistě zvítězili, ale mé srdce a mysl by byla s Emmettem, mou jedinou láskou někde, kde se doufám dostaneme někdy společně. Má existence by bez něj neměla už žádný smysl. On je totiž jediný, který mne dokáže z celého srdce milovat a udělá pro mne vše, co jen zachytí na mých očích, pokud to je v jeho silách a vždy dokáže potěšit mé srdce. On jediný je důvodem toho, že jsem stále tady. Pomstila bych jeho smrt a pak bych rychle spěchala za ním...
Hrubé vlčí zavrčení mnou projelo jako ostrá kudla kůží člověka. Přestala jsem přemýšlet nad tím, že bychom dnes zemřeli a mé oči zaslepené zlou budoucností se opět podívaly na realitu před sebou. Velký vlk naštěstí udělal nejistý krok zpátky a Emm vyskočil na břeh řeky k nám. Neváhala jsem ani setinu sekundy a vrhla jsem se mé lásce kolem krku. Vzal mne do náruče a omluvnýma očima se zahleděl do těch mých. Nemusel nic říkat, poznala jsem, co se chystal říct. Měl tak provinilý výraz ve tváři, až mi ho bylo líto. Nic se nestalo a to je hlavní. Něžně pohladil mou tvář. Už jsem to nevydržela a vtiskla jsem mu dlouhý, spalující polibek a on mou vášeň oplácel…
Victorie nám dnes utekla, a tak se ostatní při pohledu na nás vzdálili do ústraní a my jsme měli čas jen sami na sebe. Dva horoucně zamilovaní jako první den...
Autor: nikilutz (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Diskuse pro článek Lásko, stůj:
Nikdy mě nenapadlo co by si mohla Rose myslet vážně úžasný
Úžasné! Tuhle scénu jsem ještě z Rosalinina pohledu nečetla a vlastně mě vůbec nenapadlo, jak ohromný by mohla mít strach
WOW! Tak toto ma dostalo! Prekrásne, zmyselné, napínavé a precítené! Krása.... prepáč, že som to našla tak neskoro.. je to dokonalé!
Krása a ten konec byl třešničkou na dortu. Moc hezky popsané Rosaliiny pocity.
Krása! Milujem takéto témy... Dá sa pri tom úžasne premýšľať nad láskou.
Moc hezké. Už jsem se lekla, že to vážně špatně dopadne.
Velmi vydařené.
Opravdu skvělý nápad.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!