Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Láska je nebezpečným tajemstvím

05.02.2010 (15:15) • MrsDaisy • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2344×

Připadala jsem si vždy tak prázdná. Žila jsem jako ostatní, ale nevěděla pro co. Byl to příběh malé myšky, který nikdo nečte. Životní příběh bez jakéhokoliv potěšení ze života. Možná jsem jenom příliš věřila pohádkám a bezhlavě čekala na svého prince.

A tak, když se jeden den, měl stát významným pro více lidí, cítila jsem, že to musí přijít. Vždy po nějaké době, ať je krátká, nebo trvá skoro celý život, přijde ten obávaný okamžik. Objeví se ta nečekaně tíživá bolest. Je udivující, jak silná pouta se mezi námi tvoří. Přesto, že jsou neviditelná, jsou tak bolestně silně spjata.

Ten významný den byl až neuvěřitelně spojen s náhodou. Ve chvíli, ve které můj přítel plakal, jsem já začala snít svůj příběh naplno.

Zvedla jsem sluchátko a čekala až se má přítelkyně nadechne, aby si u mě vylila své bolavé srdce. Ona byla jako má sestra. Nikdy se nemohlo stát nic, pro co bychom neměly pochopení. Naše životy se propletly v den, kdy jsme obě trpěly na nemocničním lůžku. Od té doby jsme sdílely všechny naše radosti i smutek společně.

„On… Já… Jsem tak blbá! Neměla jsem mu věřit.“ Vzlykala Kyra.

„Ty víš, že on to tak nemyslel. Zlato nesmíš se trápit! Já se na tebe nebudu koukat. Máš večer čas? Vyrazíme si spolu, co ty na to?“ Utěšovala jsem kamarádku. Nemohla jsem pochopit, proč její žárlivý přítel tak moc šílí. Tohle bylo to, proč jsem neměla Jaka ráda. Ty jeho útěky, kdy nikomu nic neřekl, asi nic neznamenaly, ale chudák Kyra byla nešťastná.

„On slíbil, že už to neudělá. Měli jsme být dneska spolu. Proč mu jenom já hloupá pořád věřím?“ Zněla tak sklesle, až mi to dralo srdce. Nenáviděla jsem Jaka za to, čím si musí má přítelkyně procházet.

„Co kino? Půjdeme? Bude zábava.“ Smála jsem se do telefonu, aby můj hlas byl co nejvíc optimistický.

„Já nevím, co když ještě přijde?“ Kyra mu byla maximálně oddaná.

„V osm tě vyzvednu, půjdeme na něco od devíti. Neboj, bude to fajn. Jakovi to vysvětlím.“ Ukončila jsem náš rozhovor dřív, než stačila dál protestovat. Potřebovala se odreagovat. Takhle by celý den seděla doma a čekala na něj až se vrátí. Nechtěla jsem dopadnout stejně jako ona. Byla sice šťastná, ale já jsem na lásku nevěřila. Hrozila jsem se toho, že jednou přijde ten den, kdy se taky zamiluji. Bylo mi jejich vztahu líto, takhle jsem si to nikdy nepředstavovala.

Skočila jsem do sprchy, abych zabila čas a rovnou se v koupelně namalovala. Měla jsem ráda ten pocit, když si nepřipadám tak obyčejná. V módě jsem si moc nelibovala a tak jsem si vzala obyčejné džíny a šedou mikinu, kdyby se ochladilo. Do kabelky jsem přihodila pár kapesníků, žvýkačky a pro jistotu i čokoládu. Ta byla pro tyhle chvíle nejlepším lékem.

Vlezla jsem do svého auta a jela pro Kyru trochu dřív. Skočíme si spolu ještě na pizzu a všechno probereme.

„Tak pojď honem, jedeme na pizzu!“ Volala jsem na ni už před domem. Nebyla jsem překvapená tím, že i když se jí nechtělo jít do kina, stejně se připravila.

S úsměvem jsem na ni mávala a čekala, až seběhne dolu k mému autu.

„Platím já, tak co jdeš se mnou?“ Přátelsky jsem ji objala na pozdrav a nastoupila do auta, aniž bych čekala na odpověď. Byla jsem si jistá, že se mnou pojede.

Celou cestu jsem se utvrzovala v tom, že opravdová láska je jenom v pohádkách. Alespoň ta, se šťastným koncem. Drásalo mi srdce slyšet, jak moc se trápí. Nechtěla jsem, aby se tak cítila. Vše jsme prožívaly spolu, ale tohle bylo dvojnásobné. Chápala jsem ji. Až moc dobře.

„Tak na co teda půjdeme?“ Ptala jsem se, abych ji malinko rozptýlila. „Co třeba na Chceš mě, chci tě?“

„Tak proč ne, to zní zajímavě.“ Na tváři se ji na chvíli rozlil úsměv. Tohle byla moje sestra. Takhle si ji pamatuji. Pousmála jsem se.

„Tak dobře, ale už bychom měly jít, nebo to začne bez nás. Dáš si pop corn?“ Tohle odmítnout nemohla. Nechaly jsme si zbytek pizzy zabalit a vyrazily do kina.

„Dobrý den, mám tu objednané dva lísky. Sál číslo 8.“ Hlásila jsem nepříjemné dívce za pultem. Chvíli jsme se dohadovaly, než mi lístky vydala a já spěchala za Kyrou.

„Tak jdeme na to.“ Zase jsem se na ni povzbudivě usmála a chytla ji za ruku. Prošly jsem halou k sálu číslo 8 a sedly si na sedadla úplně vzadu. Tam to měla nejradši.

Chvíli jsem ji pozorovala, jak se mračí na telefon, kam ji přišla smska. Naklonila jsem se k ní a zašeptala ji do ucha, „dneska to za to nestojí! Dneska večer se budeme bavit. Slíbila jsem ti to.“

Potutelně se na mě usmála a koukala na plátno, kde promítali reklamy.

V přítmí jsem rozeznala dvě osoby, které se dobývaly na místa vedle mě. Zakroutila jsem očima a dumala nad tím, jak někdo může přijít pozdě a ještě mít tu drzost, se takhle sebejistě chovat. Nesnášela jsem opozdilce, co ruší film.

Když procházeli kolem mě, všimla jsem si, jak neobyčejně krásní jsou. Byl to kluk tak okolo dvaceti a tak nádherná dívka, až mě bodl osten závisti do srdce. Přestala jsem si jich všímat a koukala zase na plátno, kde už začal film.

„Ach.“ Vydala jsem ze sebe potichu překvapený vzdech, když mi ten nádherný kluk, co seděl vedle mě, kopnul do nohy. Zmateně jsem se po něm otočila, ale on si mě nevšímal.

Tss, co si to dovoluje? To mu mám uhnout? Naštvaně jsem se poposunula a dál se věnovala filmu, když jsem vedle své ruky ucítila tu jeho.

Překvapeně jsem ho pozorovala, jak se na mě pootočil, usmál se a víc si mě nevšímal. Byla jsem opravdu zmatená. Zase jsem se malinko odtáhla, ale cítila jsem, jak mnou prostupuje radost. Takový pocit štěstí, že to zaplavilo celé mé tělo a já se cítila, jako kdybych zářila štěstím.

Nepatrný dotyk na noze mě vytrhnul z mého zahloubání. Teď můj pohled nebyl tak otrávený. V očích mi poskakovaly jiskřičky a prozrazovaly mu, že se mi tahle hra začíná líbit. Malinko jsem ho taky šťouchla a on mi to s radostí oplácel.

Po chvíli se naše nohy o sebe třely, jako by si předávaly nejkrásnější něhu, kterou mohly. Cítila jsem jeho ledovou kůži, až mi naskočila husí kůže. Mé tělo se roztřáslo touhou.

Oči jsem měla upřené na plátno, které pro mě v tu chvíli přestalo existovat. Vnímala jsem jen ten neskutečně něžný dotyk a jeho přítomnost.

Jeho ruka se zase nenápadně dotkla mé a čekala, až jí budu tu energii, kterou mi předávala oplácet. Mé smysly se soustředily na něj a rukou jsem si pohrávala s tou jeho. Naše prsty se propletly jako dva kousky skládačky, které vždy patřily k sobě. Jako by to ani jinak být nemohlo.

Jemně mě hladil po pokožce a koutkem oka po mě pokukoval. Usmála jsem se na něj. Přistihla jsem se! Přestávala jsem vnímat vše, co jsem si doteď budovala. Vše naráz zbořil jedním jediným pohledem.

City, které jsem schovávala uvnitř sebe, se nedaly uhlídat. V momentu, kdy jsem ho zahlédla v tomto světle jsem zapomněla na všechna svá pravidla a obavy. Nebylo ničeho, čeho bych se mohla bát. Zaplavil mě jen jeden jediný pocit. Ten, kterého jsem se celý život bála.

Rozpojil naše prsty a odvrátil se ode mě. Naklonil se nad tu překrásnou dívku vedle něho a pošeptal jí sladkým hlasem, „hned přijdu, ano?“

Potlačovala jsem v sobě vzrůstající pocit osamělosti a smutku, který se ve mně usazoval. Pozorovala jsem ho, jak odešel ze sálu a přemýšlela, co jsem to právě udělala. Flirtuji snad s ním, i když je tu se svojí přítelkyní, která je víc, než nádherná?

Očima jsem zachytila pohyb postavy, která šla směrem ke mně. Vracel se zpátky. Srdce mi poskočilo, ale já sledovala konec filmu s předstíraným zaujetím a nevšímala si ho.

Posadil se zpátky na své místo vedle mě a pošeptal do ucha své dívce omluvu.

Zaměřila jsem svou soustředěnost na něj a celým mým tělem pulzovala nejistota. Čekala jsem co se bude dít. Když si znovu začal hrát s mými prsty, bezhlavě jsem zahodila všechny pochybnosti a oddávala se tomuto okamžiku.

Světla se začala rozsvěcet a v mých očích se zablýskla panika. Nechtěla jsem se ho přestat dotýkat. Byl to tak nekonečně krásný okamžik.

Jemně mi podstrčil kousek papírku, který celou dobu žmoulal v ruce a já ho hned schovala do kapsy. Už naše prsty nespojil, ale zvednul se a odcházel i s Rose, jak jsem odposlouchala. Znovu jsem si ji prohlídla. Úžasem nad její krásou, se mi zastavil dech. Ale mé srdce teď tlouklo pro tu nejkrásnější osobu na světě. Pro toho, který tu dnes večer byl s ní.

Pomalu jsem se probírala ze zasnění, když jsme s Kyrou odcházely pryč. Nenápadně jsem pokukovala po všech lidech, co se hrnuli ze sálu, ale už jsem ho nezahlédla. Došly jsme k autu a jely domů.

„Chtěla jsem ti poděkovat. Opravdu jsem se bavila. Jsi skvělá!“ Zářila Kyra, které se zvedla nálada. Milovala Jaka nadevšechno, jenom někdy byla opravdu bezradná, nad jeho chováním.

Pohladila jsem ji po rameni. Moc dobře věděla, že jsem tu pro ni kdykoliv bude  potřebovat!

Vyklouzla z auta, zamávala mi na rozloučenou a utíkala domů celá šťastná.

Já jsem dojela před náš dům sama v doprovodu skleslé nálady. Promítala jsem si v hlavě všechny vzpomínky na toho chlapce z kina.

Došla jsem do svého pokoje, sundala si všechno oblečení a převlékla se do pyžama. Sáhla jsem do kapsy od kalhot pro lístek, na kterém byla napsáno číslo a pod ním jméno Edward.

Rozhodla jsem se, že mu napíši. Toužila jsem ho znovu vidět! Myšlenky mi utíkaly k němu a oči se mi zavíraly únavou. Celou noc se mi o něm zdálo. Zdálo se mi, že je v mém pokoji, pozoruje mě, nebo jak jsme v kině a já mám neskutečnou chuť mu hlavu položit do klína a spát v jeho náručí už navždy.

Týden jsem chodila s hlavou v oblacích, když jsem se konečně odhodlala mu napsat. Nechtěla jsem si přiznat, že jsem se zamilovala. Kde najednou byly všechny mé přísahy, že nebudu stejná? Vědomí, že láska je pošetilost, která nemá hranic. Že to může být jen pouhý chtíč. Všechno to se rozplynulo ve vzduchu stejně tak, jako on.

Pomalu jsem přestávala věřit, že se ještě někdy objeví. Má víra padala v zapomnění, ale má láska nikoliv. Mé srdce se zamklo jen pro jednoho, který byl zároveň tím, kdo mi ho zlomil.

Musela jsem pochopit, že princové nejsou pro mě. Měla jsem to štěstí a má prázdnota uvnitř se zaplnila jediným prožitým okamžikem s ním. Jediným dnem, na který nikdy nezapomenu.

Navždy budu mít v srdci schovaný ten pocit, když chodím spát. Noc je jediná část dne, kdy jsem nejšťastnější, protože pocit, že je se mnou, mi dává sílu jít dál. Cítim se v bezpečí, když sním, když se mi zdá, že je se mnou.

Nikdy víc už jsem Edwarda neviděla a nikdy jsem nepochopila jeho poslední slova vepsaná na kus papírku, který jsem našla na stole. Ta slova se mi vtiskla do srdce.

„Nepochybuj! Vždy budu s tebou. Jen to, co s tmou přichází a s ranním sluncem zapadá, se zdá být zakázané. Láska je nebezpečným tajemstvím… Miluji tě.“

(*)

Autor: MrsDaisy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Láska je nebezpečným tajemstvím: