V překladu znamená Smrt si nás vybírá. Je to má další jednorázovka z mé dílny, i když je poněkud depresivnější. Naše řady by prořídly, jejich taky, všichni známe tuto Bellinu myšlenku z Rozbřesku, kdy má dojít na boj. Co kdyby na něj došlo, jak by to vypadalo po dvanácti letech? Může upír uronit slzu? To si musíte přečíst. Vaše PetraCullen.
24.05.2011 (15:15) • PetraCullen • FanFiction jednodílné • komentováno 24× • zobrazeno 2874×
Volturiovi se nezastavili. Bezmocně jsem přihlížela, jak se moje rodina a naši spojenci snaží bojovat s Volturiovými. Vyřadila jsem z provozu jejich nejlepší útočné zbraně Aleca a Jane. Všichni bojovali, vlci se jim snažili pomáhat. Jacob s Renesmé už byli dávno pryč. Věděla jsem, že zemřu. Ale najednou se všechno událo tak rychle. Ostatní Volturiovi nelenili a vraceli údery ještě větší silou. Většinu našich spojenců oklamali a jednoduše je roztrhali na kusy a spálili. Bylo mi jich líto. Edward se na mě usmál a jeho nepozornosti využil nějaký upír a bojoval s ním. Edward měl navrch, bylo jasné, že vyhraje, ale mezi ně skočila Heidi společně ho chytli a začali ho trhat. S hrudi se mi vydral bolestný nářek, chtěla jsem mu pomoct, ale bylo přilíš pozdě, už hořel na hranici. Otočila jsem se a další upírka bolestně zařvala. Prudce jsem se otočila a spatřila jsem Caia, jak utrhl hlavu Esmé. Skočila jsem po něm a utrhla jsem mu ruce.
***
Současnost:
„Bello, jsi v pořádku?″ zeptal se mě Carlisle a zatřásl se mnou.
„Jasně, nedělej si starosti,″ odpověděla jsem mu.
Carlisle se na mě utrápeně podíval, i on měl obrovskou bolest v očích. Všichni jsme byli nezvykle zamlklí. Edward nebyl jediný, který byl před dvanácti lety zabit rukou Volturiových. Byl zabit spolu s Rosalie, Alicí a Esmé. S hrudi se mi vydral vzlyk. Nemohla jsem plakat. Jenom jsem dál vzlykala. Byla to bolest hodněkrát větší, než kdy mě opustil. On už se nikdy nevrátí, stejně jako Alice, Esmé a Rose. Stále si to vyčítám. Vzpomínám. Vzpomněla jsem si, že Renesmé se za chvíli probudí. Byla zachráněna a to bylo to hlavní. Ale za jakou cenu? Když nemá otce. Jacob nakonec zůstal s námi. Kvůli Renesmé. Renesmé za chvíli scházela ze schodů. Taky byla smutná.
„Dobre ráno, mami,″ pozdravila mě a smutně se na mě usmála.
„Dobre ráno, Nessie,″ pozdravila jsem ji.
Renesmé si dala k snídaní cerálie s mlékem a nepřítomně se dívala před sebe. Odešla jsem do obývaku. Všichni strnule stáli. Emmett byl nezvykle zamlklý, nevtipkoval. Jasper se díval umučeně z okna. Carlisle měl velice bolestný výraz. Za všechno jsem mohla já. Měla jsem raději umřít já než on. Bylo mi těžko.
„Chtěla bych se vrátit do Forks, kde to všechno začalo,″ požádala mě Renesmé.
„Já nevím, jestli je to dobrý nápad,″ snažila jsem se jí to vymluvit.
Nevěděla jsem, jestli budu dost silná na to vrátit se tam. Kde jsem poznala Edwarda a kde jsem ho ztratila. Podívat se na jejich hroby. Věděla jsem, že by to byla nejlepší věc. Musela jsem čelit minulosti.
„Mně to připadá jako dobrý nápad, Nessie,″ souhlasil Carlisle a smutně se na nás pousmál.
„Kdy tam pojedem?″ zeptala jsem se Carlislea.
„Hned, jak to půjde, Bello,″ odpověděl mi Carlisle.
***
Vraceli jsme se do Forks, kde to všechno začalo. Mé mrtvé srdce se mi začalo bolestně napínat a nepříjemně mě bolela díra po okrajích. Kráčeli jsme ke hřbitovu. Jacob byl nezvykle zamlklý. Držel Nessie za ruku. Naše kamenné tváře nic neprozrazovaly. Carlisle šel v se mnou v čele. Za námi šli Jasper s Emmettem. I kdyby bych nevěděla, který hrob to je, všimla bych si ho. Uprostřed hřbitova se tyčil velký bilý hrob s mramorovým náhrobkem. Došli jsme k němu. Renesmé klekla na kolena a odhrnula si vlasy z čela. Ná náhrobku bylo napsáno Cullenovi. A pod tím byly vypsané jejich jména. Zastavila jsem se u posledního, stálo tam Edward Athony Masen Cullen *1901 - +2007. Svezla jsem se na zem a začala jsem vzlykat. Ostatní na tom nebyli o moc líp. Tvářili se bolestně a umučeně. Na hrob před sebou.
„Ahoj, rodino,″ zašeptala Renesmé směrem k hrobu a nechala si po tváři stéct zbloudilou slzu.
„Neplač, Renesmé,″ zašeptala jsem směrem k ní.
„Umřeli kvůli mně!″ bezmocně zakřičela.
„Ty víš, že to není pravda,″ přesvědčoval ji Carlisle a podepřel ji.
Renesmé začala bezmocně vzlykat a tekly jí slzy, které máčely bílý hrob. Carlisle s ostatními se ji snažili tišit. Marně.
„Chybíte mi,″ zašeptala jsem a položila jsem na hrob svazek rudých růží.
Bezmocně jsem se dívala na hrob před sebou. Bylo mi smutno, ale ta bolest v mém mrtvém srdci mi připomínala, že jsem na ně nezapomněla.
„Proč je museli zabít?!″ zašeptala jsem zdrceně.
„Budeme muset jít,″ řekl Carlisle.
Snažila jsem se zvednout. Naposledy jsem se zadívala na hrob před sebou. Něco mokrého mi steklo po tváři. Byla to slza. Moje slza, která patřila jim. Stekla na hrob. Tady budou navždycky, nikdy už neodejdou...
Autor: PetraCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Kuolema Tekee Taiteilijan:
Promin, ze mi to tak trvalo, ale stihnul se mi vybit mobil, pak jsem hledala nabijecku, pak se snad vecnost zapinal, pak jsem hledala tuhle povidku a ted jsem tady. Ale dost o mem blaznivem mobilu, jdu komentovat!
Bylo to naaadherne, smutne, originalni! Celkove velmi povedene, uzasne! Hlavne ten konec, jak se Bella rozbrecela, to me dostalo! Malem jsem brecela taky. Vazne se ti to moc povedlo...
A ted uz musim koncit, mame naplanovany vylet na kolech, jdu se psychicky pripravit...
Jeste jedno se klaniiim!
Smutný, ale originální a hezky napsané. Jen mi nesedí datum Edwardova úmrtí. Určitě by na hrob napsali opravdová data?
Moc hezké, zvlášť konec se mi líbil. Povedl se ti napsat krásně dojemný příběh. I když jsem samozřejmě ráda, že v knize přežili.
slza?? wow. mě poser, to je skvěllý!!!!!! ne, ne, ne něco tak skvělý to nejde, ty si skvělá!! tohle je skvělý
Nebudu se rozepisovat... Na to jsem moooc nešťastná. Proč museli umřít? Co jim kdo udělal? Doufám, že aspoň zabili tamty parchanty... Volrutiovi... Já byhc být Bellou a ostatními už asi raději umřela... Ale pak by určitě chtěla zemřít i Renesmé a následně Jake... Jsou trochu jak domino, strčíte do jednoho kousíčku a padnou všechny... Bylo to moc krásné, myslí, že tady si opravdu požádně vyřádila ten tvůj talent... A délka byla tak akorát, kdyby to bylo delší, asi bych se rozbrečela...
bylo to krásné měla jsem slzy na krajíčku chudák Edíík ale jinak dobrýý
To bylo krásné! Úplně mi to vyrazilo dech... Obdivuji Tvůj talent! Byla jsem i ráda, že to byla trošku kratší jednorázovka, protože na dlouhé teď nemám náladu. Opravdu úchvatné!
Jo, bulim jak želva! Béé, já to neměla číst!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!