Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Krvežíznivé monstrum - 1. část

02.08.2012 (15:00) • x0kubicmar0x • FanFiction jednodílné • komentováno 10× • zobrazeno 1925×

Krvežíznivé monstrum 1. část

Bella:

„Scarlet?“ zavolala jsem do útrob domu. Přišla jsem ze školy a musím říct, že strávit celý den vedle Edwarda Cullena je celkem fuška. Pořád se na mě tak divně dívá, ale nemluví se mnou. Zvláštní.

„Scar? Jsi doma?“ Nikdo se neozýval. Měla by být doma. Vyběhla jsem do patra a zastavila u jejich dveří. V jejím pokoji bylo kupodivu ticho. Velké ticho, jako ticho před bouřkou. Otevřela jsem dveře a nakoukla do toho nehorázně neuklizeného pokoje. Táta si na úklid moc nepotrpěl, takže měla Scar volnější ruku. Já jsem na ni nestačila. Musela jsem se koukat pod nohy, abych o něco nezakopla.

„Mám tě!“ zařval roztomilý hlásek malé Scarlet a něco, nebo spíš někdo, po mně skočil. Tak tohle je moje malá sestřička. Seznamte se. Je jí pět let, ale nechodí do školky, protože táta říkal, že na ten půl rok, než nastoupí do školy, je to zbytečné. Takže je každé dopoledne sama doma, po obědě přijdu domů já a k večeru táta. Ve výjimečných případech se domů dostane po třetí hodině. Ale jí to asi nějak nevadilo. Vysmátá byla pořád.

„Ahoj, Scarlet,“ pozdravila jsem ji a sundala ze svých zad.

„Ahoj, Bello,“ opětovala mi pozdrav. Ještě jednou mě objala kolem krku.

„Scar? Kolikrát jsem ti říkala, aby sis tady uklidila? Nedá se tady ani projít,“ nadávala jsem.

„Jestli se ptáš na dnešek, tak pouze jednou. Ale co se mého života týče, tak jsem to ve třech letech přestala počítat. No, pamatuju si, že tenkrát to bylo něco přes dvě stovky,“ odpověděla a utíkala ode mě na míle daleko. A taky že věděla proč.

„Ty!“ zařvala jsem a se smíchem jsme se začaly honit.

Chytila jsem ji v kuchyni a odnesla do obýváku, kde jsem ji položila na pohovku a začala ji lechtat. Celým domem se nesl její zvonivý smích a já se smála s ní.

„Holky! Jsem doma!“ ozval se z předsíně tátův hlas. Rychle jsem vyhledala hodiny, které vysely nad televizí. Čtyři hodiny. Sakra, ani jsem neslyšela dveře v zámku. Okamžitě jsem pustila stále vysmátou Scarlet a běžela za tátou.

„Ahoj, tati,“ pozdravila jsem ho a z ruky mu vyrvala tašku s nákupem. Odnesla jsem ji do kuchyně a začala vytahovat nákup, který Scarlet dávala do ledničky. Měly jsme to perfektně nacvičené, takže nám to šlo od ruky.

„Bello, něco jsem ti přinesl. Koupil jsem to od nějakého chlápka na tržnici. Prý se ti to bude hodit,“ řekl Charlie a podal mi malou modrou krabičku s bílou stužkou. „Máš si to rozbalit, až budeš někde sama. Nejlépe na jedné z těch svých luk. Je to prý nádherný pohled,“ dodal a začal vybalovat věci z tašky místo mě.

„Ale…“

„Běž, já to tady se Scarlet nějak zvládnu. Hlavně si to běž vyzkoušet,“ řekl a přestal se mi definitivně věnovat. Připadalo mi to nějak divné. Ani nevím, co to je, ale pro klid tátovy duše jsem si oblékla bundu a vyrazila na odpolední procházku do lesa. Něco mi říkalo, ať se vrátím a vykašlu se na to. Ale poslechla jsem otce.

Došla jsem na jednu louku, která byla nejdál od domu. Sedla jsem si doprostřed a z kapsy vytáhla krabičku. Rozvázala jsem bílou mašli a sundala víko. Kontaktní čočky? Vidím ještě dobře. I tak jsem si nasadila první a překvapivě koukala na louku. Najednou byla úžasně prosvětlená sluncem a objevili se tu růžoví a světle modří motýli. V trávě narostly květiny různých barev. Podívala jsem se za sebe a uviděla naprostou katastrofu v podobě vypálené trávy. Neváhala jsem a nasadila si druhou čočku. Podívala jsem se opět za sebe a uviděla naprostý skvost pro oči. Všechno bylo zbarveno do sytých barev. Všude kolem byla nejrůznější lesní zvířata a běhala si tam a zpátky. Srnky se nerušeně honily mezi medvědy…

Postavila jsem se a rozběhla se přes louku do lesa. Na zemi byla spousta popadaných stromů, ale já jsem je obratně přeskakovala. Moje nešikovnost byla pryč. A dokonce jsem si všimla, že i moje rychlost byla mnohem rychlejší. Užívala jsem si vítr, který mi svištěl kolem uší.

Zastavila jsem až na turistické stezce. V dálce mezi stromy se procházel nějaký starý pán s berličkou. Najednou jsem měla před očima červenou mlhu, v krku mi vybuchl požár a v hlavě mi začalo třeštit. Čím víc se dědeček přibližoval, více to bolelo a rudá mlha se začala měnit v čistou čerň. Až mě černá pohltila úplně všude a víc už jsem o sobě nevěděla.

Jsem moc ráda, že jste se dostali až tady. Tato část je takový rozjezd, je krátká. Ale slibuji, že další dvě části budou delší. Byla bych moc ráda za komentáře, alespoň budu vědět, jak se vám líbí tato povídka. Zároveň se ale omlouvám, pokud tady bylo něco podobného. :)

Autor: x0kubicmar0x (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Krvežíznivé monstrum - 1. část: