Myslím, že tomuto útvaru se říká songfic.
Netuším, jak dalece se mi to povedlo, ale tahle písnička mne naprosto dostala a já si nemohla pomoci.
Doufám, že se bude líbit i vám.
09.07.2010 (18:52) • Popoles • FanFiction jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 3298×
Písnička (bez ní to nemá cenu číst)
tady:
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Krev, lesklá, rudá, voňavá a ještě teplá...
Jen pár kapek mu zůstalo na rukách, ale o to více vynikly proti jeho bílé, ledové kůži.
Jen pár kapek bylo svědkem jeho šílenství.
Ještě před několika minutami žil svůj sen. Sen, ve kterém byl se svou láskou. S nejkrásnější a nejdokonalejší bytostí. Její krásná tvář byla vše, pro co chtěl kdy žít. Připadal si jako slepec, který prozřel, až když jí spatřil, když se směl utopit v jejím zlatém pohledu, když pocítil její vnitřní sílu, která mu dala to, co dlouho postrádal... naději.
The first time at your place,
blinded by your lovely face,
can´t stand the inner might can´t let you of sight.
To ona ho vytrhla z každodenního pekla jeho zvráceného života. Ona mu nabídla možnost osvobodit se od mučivých pocitů jeho obětí, jež v něm přetrvávaly i po jejich smrti a rozdíraly jeho nitro depresivními výčitkami.
Zoufale zavřel oči a klesl na kolena. Chtěl plakat, potřeboval plakat, ale nemohl.
Chtěl plakat nad tím předčasně ukončeným životem. Násilně přetrženým krutými sudičkami, které bez milosti nechaly tohle křehké stvoření překřížit cestu jeho žízni a ustřihly vlákno jejího života. A on posloužil jako ostré, smrtící nůžky.
So tell me why,
I´ve got blood on my hands
and my heart is bleeding.
„Proč?!“ zašeptal. „Proč se to muselo stát? Proč nedokážu odolat té vůni? Proč je pro mne o tolik lákavější a bolest kterou způsobuje, trýznivější? Proč musím mít stále na rukách krev?“
Něžně položil tělo, které stále svíral v rukách, na koberec z jehličí. Všude kolem bylo ticho a klid. Jen mohutné stromy byly svědkem smrti téhle dívky, která neopatrně odbočila z vyšlapané stezky a poraněná bloudila lesem, nevědouce, že právě kříží cestu lovci.
Zadíval se do jejího obličeje. Její oči, stále otevřené v němé výčitce s výrazem překvapení a bolesti, se mu zavrtávaly do srdce jako šípy a otáčely v ráně svým ostrým hrotem. A jeho srdce krvácelo.
Jemně jí přejel přes levandulová víčka a zavřel ty prázdné studánky. Nyní vypadala, jako by jen spala. Její tvář měla pokojný výraz, který se na ní objevil s mizející životodárnou tekutinou. Jako by na prahu smrti začala snít příjemný sen.
„PROČ!“ jeho raněný řev se rozlehl tichým lesem. „Já to zkoušel! Tak dlouho jsem to vydržel, tak mi řekni – proč!?“ nyní už jen šeptem nechával proudit slova mezi rty.
I try. Yes, I try!
Jeho láska mu nabídla život bez bolesti z výčitek ze zabíjení. Věřila mu. Otevřela mu své srdce a on to celé pokazil! Pošlapal tu důvěru, se kterou se na něj dívala.
Marně si snažil vzpomenout na hříchy svého lidského života. Marně pátral ve vzpomínkách, co učinil tak strašného, že si zasloužil tento úděl.
Bude s ním chtít dál sdílet věčnost? Bude ochotná zapomenout a dál snít svůj sen o tom, že už nikdy neuklouzne? Že už nikdy nebude mít na rukách lidskou krev?
Why I´ve got blood on my hands
and my heart is bleeding.
I try to remeber what I´ve done
that you´re still dreaming.
Vlastníma rukama té dívce vyhloubil hrob. Neznal její jméno, ale položil na něj alespoň větvičku. Jehličí na ní bylo jasně zelené, mladé a připravené k růstu. Stejně jako její život skončil dříve než stačila zestárnout, i tato větvička nikdy nedoroste plné velikosti.
Utopen ve svém vlastním pekle, zahlcen výčitkami a sebehnusem, znovu klesl na kolena a sklonil hlavu.
A pak ucítil vůni té, která byla důvodem jeho bytí. Na rameni mu lehce spočinula malá ruka.
„Jazzi, lásko, netrap se. Prosím, nemuč sám sebe. Já ti nic nevyčítám. Příště už určitě odoláš, já to vím.“
Její hlas, čistý a jasný jako zvonkohra a prodchnutý naprostou jistotou a důvěrou, mu vléval do duše hojivý balsám klidu.
Otočil se a nechal se obejmout tou láskyplnou, konejšivou náručí.
V její přítomnosti uvěřil, že je vše možné. Ona byla ochotná i nadále snít ten zvláštní sen, ve kterém nebude bestií. Ve kterém nebude mít na rukách lidskou krev.
Ona chtěla žít pro svou vizi. Vizi o čistých emocích, lásce a svobodě.
A on jí věřil.
Why I´ve got blood on my hands
and my heart is bleeding.
I try to remeber what I´ve done
that you´re still dreaming.
Autor: Popoles (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Krev na mých rukách:
Páni, to bylo... neuvěřitelné... Bylo to nádherný, vtáhlo mě to tak, že jsem promočila kapesník... Opravdu krásný
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!