Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Královna plesu

29.01.2011 (20:00) • Aalex • FanFiction jednodílné • komentováno 3× • zobrazeno 3414×

Počkala jsem, až mi Emmett otevře dveře u auta a pomůže mi vstát. V těch úžasných šatech, které jsem si pro dnešek vybrala, to ani jinak nešlo. Urovnala jsem si vlečku a chytila Emma za ruku. Pobaveně mi zajiskřily oči, když mě lačně přejel pohledem od špiček mých dokonale padnoucích botiček, přes rudé šaty kopírující mou postavu jako druhá kůže, až k rafinovaně vyčesaným vlasům.

Rychle se sehnul, líbnul mě na krk a zašeptal mi do ucha: „Nejradši bych tě unesl někam, kde bych tě mohl obdivovat sám. Vím, že máš ráda, když ostatní pukají závistí, ale tentokrát to hraničí s týráním. Aspoň pro mě to bude utrpení. Budu počítat minuty, než tě budu mít jen pro sebe. Žádná látka není tak dokonalá jako tvá kůže, lásko.“

Přejel mi po zádech až tam, kde kůže přecházela v látku, jako by se chtěl přesvědčit o pravdivosti svých slov. Usmála jsem se. V tomhle byl opravdu dobrý. Věděl, co na mě platí.

Pak mi ale pohled padl na nazdobenou tělocvičnu. Zamračila jsem se a povzdechla si: „To tu nemají nic lepšího?“

Od Alice s Jasperem jsem cítila tichý souhlas. Ve srovnání s místy, kde se konaly plesy ostatních škol, byla tahle tělocvična ubohá.

Emmett se však šibalsky uculil a nabídl mi rámě: „Snaha se počítá, ne? Tak pojďte, ať mají jasno v tom, kdo jsou hvězdy večera.“

Tím mi zvednul náladu. Samozřejmě, že hvězdou budu já. Nebo spíš královnou.

Potvrdilo se to okamžitě, jakmile jsme vstoupili. Holky začaly obdivně vzdychat nad našimi (hlavně mými) šaty, nebo zelenaly a se zuřivým klapáním zavíraly pusy svým partnerům, kteří se v mé přítomnosti nedokázali ovládnout. Měla bych říct, že mi jich bylo líto… ale nebylo. Užívala jsem si tohle výslunní. Jsem povrchní? Možná, ale nezasloužím si aspoň nějakou výhodu? Nikdo z nich netuší, jak jim ve skrytu duše závidím. Mají možnost mít to, co je mně zapovězeno. Vlastní dítě.

Přes tvář mi přelétl melancholický výraz, ale hned jsem ho zase zahnala. Nemá smysl plakat nad tím, co už se nedá změnit. Dnes v noci jsem královna a užiju si to.

Emmett, jako by mi četl myšlenky, se ke mně důvěrně naklonil a zašeptal: „Docela lituju, že jsem si nevzal drobné. Mohli bychom je rozhazovat chudině v davu.“

Rozesmál mě. Když jsem se rozhlédla, pohledy všech okolo říkaly jasně, že svá veličenstva uznávají. Místo toho, abychom se usadili na připravené trůny (volba byla stejně zbytečná), vyzval mě Emmett k tanci.

S úsměvem jsem se k němu přitiskla a nechala se vést v neuvěřitelně ladných otočkách. Ostatní tanečníci nám okamžitě přenechávali místo. Přetančili jsme půlku sálu, než jsem si uvědomila, že s námi tančí i Alice a Jasper. Usmála jsem se na Al a musela jsem uznat, že jim to spolu taky sluší. Jenže je by nikdo nevolil. Příliš se lišili od standardního ideálu krásy.

Emmett na mě zamrkal a začal do našeho tance řadit jednu efektní figuru za druhou.

Když jsem skončila v záklonu před Erikem Yorkiem, málem mu při pohledu do mého výstřihu vypadly oči. Zakuckal se, a kdyby ho Newton nezachránil několika pořádnými ranami do zad, nejspíš bych si ten večer připsala dalšího na svoje konto zabitých.

Tiše jsme se s Emmettem rozesmáli, a když chtěl pokračovat, přitiskla jsem se k němu. „Dej jim trochu vydechnout, nebo tu začnou kolabovat.“

Emmett s jiskřičkami smíchu v očích přikývl. „Dobře, tolik sanitek tu nejspíš mít nebudou a nezkazíme Carlisleovi směnu.“

Obkroužili jsme další část sálu a dostali jsme se poblíž dveří. Když ke mně zavála důvěrně známá vůně, která mě už spoustu týdnů obtěžovala a pálila v krku víc než ostatní lidé, zavrčela jsem. Takže se Edwardovi jeho únos povedl. Dala jsem si záležet, aby si nikdo nevšiml, že jsem se na ně podívala.

Neměla jsem Bellu ráda z mnoha důvodů – některé byly zjevnější než jiné. Ale musela jsem uznat, že si Alice s Esmé daly záležet. Nervózně se tvářící dívka, kterou Edward spíš táhl, než vedl k parketu, vypadala kouzelně - aspoň na člověka. Poprvé jsem byla ochotná vidět její krásu. Když se vyloupla z té svojí ochranné slupky všednosti a nudy, byl vidět potenciál.

Moje myšlenky se mi přestaly líbit, stejně jako to, že sál už nevzdychal jen nad námi s Emmettem. Ještě jsem si dopřála pobavení nad děsem v Belliných očích, když ji Edward přiměl přijmout jeho tanečního držení a pak jsem svou pozornost znovu plně věnovala Emmettovi. Jinak to ani nešlo. Poznal, že se zabývám někým jiným a nehodlal to tak nechat. Jakmile jsem ucítila jeho rty na uchu, zapředla jsem a Emmett se potěšeně uculil. „Země volá Rosie, bylo mi tu samotnému smutno.“

Přitiskla jsem se k němu tak, že se naše těla vpila a bylo mi jedno, že jsem porušila rytmus tance. Hladově jsem ho políbila a s úsměvem jsem se mu zadívala do očí: „Promiň, už jsem jen tvá.“

„A tys někdy nebyla?“ škádlivě na mě zahrozil.

Můj všeříkající úsměv ho přiměl zastavit, obejmout mě kolem pasu a zaklonit mě tak, že se pár schválně uvolněných pramínků z mého účesu otřelo o podlahu. Jeho polibek si s tím mým v lačnosti nezadal.

Sálem se okamžitě neslo pobouřené i závistivé šeptání, nám to ale bylo jedno. Ať se jdou všichni (s Bellou v čele, jak jsem v duchu dodala já) bodnout. Hlavně, když máme jeden druhého.

♦ THE END ♦

Smím prosit

Autor: Aalex (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Královna plesu: