Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Kouzlo Vánoc

24.12.2009 (10:30) • Enely • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1672×

http://www.youtube.com/watch?v=JgcoBKWTW14&feature=related zkuste to, napadlo mě že b se to mohlo hodit... :D

Pod nohama mi křupal čerství sníh a já cítila zvláštní rozpoložení duše. V uších mi hrála krásná písnička a já si pohlížela ozdobené stromy a přemýšlela, jestli ty kusy umělé hmoty jsou to, co je dělá vánočními. Možná. Byl jsem smutná, ale neplakala jsem. Proč miluju toho, který o mě nestojí, přitom bych mu dala vše…. Proč mě miluje ten, o kterého nestojím já. Co se to se mnou v poslední době vůbec děje? Vždycky jsem byla silná, až moc velká osobnost a teď jsem úplná měkota. Dnes jsme se chystala na takový předvánoční večírek. Mike tam naštěstí nebude a já budu volná, ale pro kdy, jen pro teď? V hlavě mi leželo dilema, buď se budu celé vánoce trápit, nebo se s ním rozejdu a zkazím je jemu. Budu muset. Jen počkej, Edwarde Cullene, já ti snesu svět k nohám.

Zazvonila jsem na zlatý zvonek, na černých dveří a čekala, až mi někdo otevře.

„Ahoj Bello.“ Řekla Jessica, ta kráva s falešným úsměvem a objala mě.

„Ahoj.“ Řekla jsem stroze.

„Je tu Ang?“ Zeptala jsem se jí. Na ty její pindy jsem fakt náladu neměla.

„Jasně už na tebe čeká.“ Řekla s úsměvem sladkým, jak cukrová vata z poutě.

„Děkuju.“ Zacukrovala jsem na ni a otočila se. Vyšla jsem do haly plné kabátů a bund. Z vedlejšího pokoje jsem slyšela hudbu.

I gotta feeling that tonight’s gonna be a good night
That tonight’s gonna be a good night

Pak jsme si všimla jeho bundy, já mám také pocit…. Protože dneska to udělám, už to napětí nevydržím. Otevřela jsem dveře a rozhlédla se po místnosti. Na sobě jsem měla své nejlepší oblečení a jako vždy sklidilo spoustu závistivých pohledů. No jo no, zazobaný rodiče. Na tváři se mi vytvořil nechtěný úsměv, rychle jsem vykročila k Angele.

„Ahoj zlato.“ Řekla jsem a objala ji. Ona byla jediná, která mě znala.

„Ahoj Bells, pěkně se to tu rozjíždí co?“

„To jo. Je tu?“ Zeptala jsem se, přestože jsem to věděla. Ale mohla jsem se splést. Jenže pak mě do nosu zasáhla jeho vůně. Ano byl tu.

„Ang, pojď, už zase stojíš v rohu.“ Řekla jsem a vzala odporující Angelu za ruku. Chystala jsem se být královnou večírku, a to z rohu to nepůjde. Jenže pak jsem se zastavila. On si mě prohlížel tím svým nenáviděným pohledem. Zvedla jsem obočí, vždyť jsem mu nic neudělala, jen žiju. Možná to je to, co mu vadí. Přece se nenecháš zastrašit, říkala jsem si v duchu. Vyzvala jsem nohy, aby pokračovali v chůzi, když jsem prošla kolem něj, řekla jsem tiché ahoj.

„Ahoj.“ Ozvalo se mi v uchu. Trošku mě to vylekalo a překvapilo. Hmmm tak on mě začal i zdravit? Zase jsem se zarazila, měla jsem v mozku úplně prázdno, u kluků jsme si byla vždy tak jistá a teď jsem měla ostych ho jen pozdravit. Bello vzpamatuj se! Jo, teď nebo nikdy. Pustila jsem Angelinu ruku.

„Mohli bychom na chvilku ven?“ Zeptal jsem se ho a ukázala ruku na dveře na druhé straně pokoje. On jen kývl hlavou. Každý jsme se začali prodírat houstnoucím davem blíž a blíž, dál a dál od sebe.

Galantně mi otevřel dveře a já vyšla do studeného vzduchu. Edward Cullen byl nejkrásnější, nejchytřejší, nejúžasnější kluk na škole, ale taky nejnedostupnější a nejtajemnější. Holky už se ani nesnažily…  Jenže, já blbá byla zabouchnutá, že bych pro něj prošla peklem, to ho ani neznám. Otočila jsem a zjistila, že kouká přímo na mě. V jeho očích byla bolest. Přistoupila jsem k němu a tázavě zvedla obočí. On mě pohladil po tváři. Teď. Přistoupila jsem k němu, postavila se na špičky a políbila ho. Nejdřív jemně, pak jsem objala a chytla ho ze zádu za vlasy a přitiskla ho k sobě. On se nebránil, naopak. Bylo to tak krásné. NE bylo to mnohem lepší, jak se někdy mohlo vytvořit, tak krásné stvoření jako on. Proč být tím čím jsem, když vedle mě může stát tohle… Najednou se prudce odtrhl, otočil se a vešel do davu. Byl pryč a mě vhrkly slzy do očí. Otevřela jsem dveře a cítila na sobě pár pohledů, ale neřešila jsem je. Mávla jsem na Angelu, která stála u nějakého moc pěkného kluka, ale vedle Edwarda byl ošklivý jak seschlý rohlík. Z toho večírku jsme utekla. Večer v horké vaně jsem si uvědomila, že tohle byl asi nejlepší zážitek, jaký mi mohl věnovat. Dlouho do noci jsem plakala.

Štědrý den:

„Rodiče mají sice prachů, jak naděláno, ale svou dceru zanedbávají. V 16 mě odeslali na Aljašku se vším luxusem, co jsme měla doma, ale oni tu chyběli. Štědrý večer jsme trávila na koleji, ale nikdo se nesměl dozvědět, že Bella Swan nejede na vánoce domů. Jenže mě už nebavilo hlídat si tuhle věčnou pozici. Já jsem, chtěla žít. Rozhodla jsem se, že si udělám procházku, dneska bez hudby. Procházela jsem po městě a z jednoho obchodu jsem zaslechla známou melodii. To byla ta písnička, kterou jsem poslouchala, když jsem šla na ten večírek. Na „ten“ večírek. Rychle pryč, než se tu rozbrečím. Šla jsem a šla, nechtěla jsem končit. Zastavil jsem až na začátku lesa. Kousek ode mne stála postava. Byl to on. Bello jdi, jdi k němu. Otočila jsem a vyšla, překvapil mě, on šel také ke mne.

„Není to tak jednoduché, jak si myslíš.“ Řekl, když jsem k němu došla.

„Já nejsem taková, jakou mne znáš.“

„Já vím, ale já nejsem to, co si myslíš.“

„Edwarde, ale já bez tebe nemůžu žít.“ Tohle byla věta, která mi proběhla hlavou každou chvíli.

„Já vím.“ Řekl zase.

„Ale já jsem ochotná obětovat vše.“ Řekla jsem rozhodně.

„Opravdu?“ Zeptal se se zvláštním výrazem ve tváři.

„Absolutně.“

„I svůj život?“ Trochu mě to zaskočilo.

„No vidíš.“ Odpověděl hned.

„Počkej, jen mě to zaskočilo.“Musela jsem ho přesvědčit.

„Opravdu?“ Zeptal se. Zvedla jsem vyzývavě obočí. Myslíš? A políbila jsem ho.

„Navždycky.“ Pošeptala jsem mu do ucha. On nic neříkal, jen mě vzal do náruče a vyběhl. Věděla jsem, že není normální, nebyla jsem si jistá, jestli je to vůbec člověk. Běželi jsme lesem až k velkému domu. Položil mě na zem a otevřel mi dveře. Tázavě jsme se na něj podívala, ale on mě políbil na čelo.

„Jsem doma.“ Řekl do vzduchu, nekřičel, jen to vyslovil. Dům byl krásně vyzdobený.  Než jsem se stihla otočit, v hale stálo asi šest lidí.

„Kdo to je, Edwarde? Vždyť, to přece….“  To řekl doktor, znala jsem ho z nemocnice… Edward zvedl hrdě hlavu, nejdříve se podíval na mě a pak na ně.

„To je člověk, se kterým budu trávit Vánoce.“ Řekl a přede všemi se políbil. Vánoce mají své kouzlo.

 Díky za přečtení...

SHRNUTI

Autor: Enely (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Kouzlo Vánoc: