Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Kostlivec ve skříni? Ne, to je jen Bella

30.06.2010 (21:15) • Huny • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 7437×

„Bello, co takhle si zahrát na schovku?“ navrhnul Emmett, když mě k nim jednou Edward přivezl. Chtěla jsem mu říct, že ne, ale měl tak nadšený výraz, že se odmítnout nedalo.

„Tak jo, ale nepykám,“ souhlasila jsem.

„Já taky ne,“ zavolala ze shora Alice a následovala zavolání od Jaspera i Rose.

„Éďo, je to na tobě,“ plácl ho Emmett do ramene.

„Emmette, ať máš v plánu cokoliv, nevyjde ti to,“ varoval ho.

„Neboj,“ uklidnil ho.

„Tak dobře, pykám,“ souhlasil s kývnutím Edward.

„Ale musíš pomalu,“ napomenula jsem ho.

„Bez obav. Stejně tě hned najdu,“ uchechtl se a stoupnul si ke zdi. „Tak počítám do tisíce normálně, abys nebyla v nevýhodě.“ S tím všichni souhlasili, takže mohla začít hra.

Rychle jsem se běžela schovat do šatny k Alici, protože mě nic jiného nenapadlo, a taky tam měla nejvíce oblečení, tudíž jsem se tam mohla nejlépe schovat.

Když jsem se konečně usadila mezi těmi hromadami oblečení, přišel za mnou Emmett a vytáhl mě. Nechápavě jsem na něj koukala, ale když jsem chtěla něco říct, zacpal mi pusu a vyhodil si mě na záda.

„Co chceš dělat?“ zeptala jsem se zvědavě, když se mnou vyskočil do mého pokoje.

„Chci Edíka trochu potrápit. Dej mi tvoje oblečení,“ ukázal a už mě chtěl svlékat z trička.

„Zadrž! Nebudu se tu svlékat před tebou.“

„Tak si vezmi jiné oblečení a dělej. Nemám moc času,“ popoháněl mě, tak jsem odešla do koupelny a tam jsem se převlékla.

„Tady to máš,“ podala jsem mu hromádku a on se usmál.

„Myslíš, že bys mohla na chvíli do La Push, aby tě tu nehledal?“ podíval se na mě prosebně a jelikož jsem se s Jacobem dlouho neviděla, kývla jsem.

Rozloučili jsme se, Emmett vyskočil oknem a já šla k náklaďáčku. Co nejrychleji jsem nastartovala a jela do La Push. Ani jsem Jacobovi nevolala, protože jsem chtěla být překvapení.

Edward:

„997, 998, 999, 1000. Už jdu,“ konečně jsem dopočítal a mohl jsem jít hledat. Spoléhal jsem se hlavně na pach a na Bellino srdce, které by ji prozradilo, ale nebylo slyšet vůbec nic. Ani jediná myšlenka, což mě děsilo. Že by se všichni naučili tak ovládat?

Pomalu jsem vyběhl nahoru a procházel jednotlivé pokoje. Nikdo vevnitř nebyl, takže jsem se vydal za dům a do lesa.

Zrovna jsem stál pod stromem, když mi na hlavu spadla šiška a jehličí. Zmateně jsem se povídal nahoru a tam se v křečích smíchu svíjel Emmett.

„Emmett, našel jsem tě,“ zamumlal jsem, když seskočil za mnou dolů a přitom mě stihnul sejmout, takže jsme se váleli oba.

„Jdu pro ostatní,“ vyskočil jsem na nohy a dál šel do lesa.

Po chvíli běhu jsem narazil na myšlenky Alice a Jaspera a to, že je najdu, jsem odložil na později. Nehodlal jsem riskovat, že bych je vyrušil zrovna v tom nejlepším, takže jsem musel najít ještě Bellu a Rose.

Edwarde, no tak, mysli! Nabádal jsem sám sebe, když jsem žádné myšlenky prostě neslyšel. Kde by tak mohla být Rose?

Vrátil jsem se zpátky do domu a ucítil jsem ji. Vyběhl jsem nahoru do jejich pokoje a zprudka otevřel dveře.

„Je, Edwarde, on nepyká Emmett?“ zeptala se mě vykuleně.

„Ne, pykám já,“ zamumlal jsem a rychle ty dveře zavřel.

Rose ležela na posteli, nedalo se říct v normální pozici a měla na sobě opravdu odvážné prádélko. I když jsem měl Bellu, musel jsem za dveřmi chvíli počkat a rozdýchat to. Až potom jsem mohl jít dál hledat, ale stejně jsem se měl na pozoru, abych na předešlou scénu už nemyslel.

Stále jsem hledal a Bellu jsem nemohl nikde najít. Její vůně jako kdyby se najednou úplně ztratila, i když tu slabý odér ještě stále zůstával. Ten tu zůstával po celou dobu a obnovoval se pokaždé, když přišla na návštěvu.

Běhal jsem po celém domě jako splašený a ne a ne ji najít. Byl jsem z toho zoufalý, protože jsem si nepočítal s tím, že by se člověk jako ona dokázal schovat tak dokonale, že by ji upír nenašel. A ani myšlenky ostatních kolem mě, jako že tu byl jen Emmett, ale i ten se chystal jít za Rose, když jsem mu nenápadně naznačil, kde je a že na něj nejspíš čeká, nic nenaznačovali.

„Vážně nevíte, kde by mohla být?“ zavolal jsem na celý dům a čekal na odpověď. Bylo mi jedno, že mají na práci úplně něco jiného.

„Hledej, šmudlo,“ odpověděl Emmett jako jediný a pak se ozval smích. Zavrčel jsem a znovu jsem se vydal prozkoumávat celý dům. Nemohla přeci za tak krátkou dobu utéct nějak daleko. A s její nešikovností byla tahle pravděpodobnost ještě menší.

Už jsem byl opravdu zoufalý, takže jsem se vydal i k Alici do pokoje. Stále s Jasperem byli někde v lese, takže mě tam nikdo nečekal a já konečně ucítil Bellinu vůni. Byla poněkud slabší, ale já byl šťastný, že jsem ucítil alespoň to, ale srdce jsem neslyšel.

Dodal jsem si odvahu a šel jsem se podívat i do Aliciny velké šatny. Tam se vůně trochu zesílila, takže jsem byl na dobré stopě, ale její srdce jsem pořád neslyšel.

Opatrně jsem šel a očima prozkoumával každý kousek té místnosti, až jsem došel až úplně nakonec a musím chtě nechtě přiznat, že jsem se i leknul a okamžitě jsem ztuhnul.

Bella tu totiž nebyla. Místo mého očekávání, že ji uvidím, jak se snaží soustředěně nedutat, tu na mě čekal kostlivec z Carlisleovi pracovny a na mě bylo Bellino oblečení, co měla dneska na sobě. Poněkud dopáleně jsem nasál do plic vzduch a ucítil jsem Emmettovu vůni, takže v tom musel mít prsty.

„Emmette!“ zařval jsem na celý dům, až se sklo v oknech zachvělo. Netrvalo to dlouho a objevili se vedle mě všichni moji sourozenci. „Co to má být?“ zeptal jsem se a všichni se popadali za břicho. „Kde je Bella?“ ptal jsem se a přitom těkal pohledem z jednoho na druhého.

„Já nevím, třeba je doma,“ dostal ze sebe Emmett, ale nějak jsem tušil, že nemluví pravdu. Jenže než bych to z něj vytáhnul, bude rychlejší se jít přesvědčit sám.

Vyskočil jsem z okna a utíkal k Bellinu domu. Její vůně tu byla, ale jinak klid. Vyskočil jsem do okna, ale nic. Nebyla tu, tak jsem se vrátil domů.

„Emmette, tohle už vážně není vtipné. Kde je? Co když se jí něco stalo?“ promlouvala mu do duše Alice. „Vůbec jí nevidím.“

„Nemějte strach. Do večera je doma,“ protočil oči a já vybouchnul. Tahle jeho bezstarostnost mě vážně štvala.

„Emmette, okamžitě mi řekni, kde je!“ zařval jsem, až na mě Rosalie zavrčela.

„Klid, Edwarde,“ položil mi Jasper ruku na rameno a snažil se mě uklidnit, ale já jí setřásl.

„Tak kde je?“ zeptal jsem se znovu a o něco klidněji, protože Jasper na mě působil svou mocí.

„Je v La Push,“ vydechl Emmett a cukaly mu koutky. Za to já myslel, že mě každou chvíli musí klepnout.

„V La Push? Ty jsi Bellu poslal k těm smradlavým čoklům? Víš, jak dlouho bude trvat, než to tu zase vyvětráme?“ vyštěkla Rose a jednu Emmettovi vlepila.

„Zlato, promiň, ale uznej, že ten výraz Edíka, když uviděl toho kostlivce, byl k nezaplacení,“ omlouval se Emmett. Rose kývla a posadila se k němu na klín, aby mu do ucha mohla šeptat nemravné návrhy.

„Tak, Emmette, co kdybys pro Bellu zajel, když jsi jí tam tak schoval?“ zeptal jsem se.

„Ale ty jsi pykal, takže je to na tobě,“ usmál se a zmizel s Rose nahoře. Mě by ale zajímalo, jak jí mám z La Push dostat, když nesmíme překročit hranice.

Zkusil jsem první pokus. Zavolat Belle a doufal jsem, že má telefon u sebe. Neměla, takže jsem musel přistoupit na druhou možnost, která se mi tedy moc nezamlouvala.

Vyběhl jsem z domu a běžel na hranice doufaje, že si mě tam někdo všimne a že mě ucítí. Možná jsem měl štěstí, když jsem tam narazil na Sama, jak hlídkuje a v myšlenkách mi prozradil, že ví, kde Bella je, takže jsem si ji nechal zavolat. Samozřejmě, že dorazila i s Jacobem.

„Už jsem tě našel, Bello,“ usmál jsem se, když překročila hranici a pevně jsem ji objal. „Ani nevíš, jakou mi to dalo práci.“

„Víš, já jsem se chtěla schovat k Alici do šatny, ale Emmett mě unesl a donutil mě sem jet,“ snažila se mi to vysvětlit.

„Já vím,“ kývnul jsem. „A nezlobím se na tebe, ale vážně smrdíš.“

„Tak to díky,“ zamumlala celá červená. „Možná, že byste mě měli někam zavřít, abych vám tu neznečišťovala vzduch, protože ať potkám kohokoliv, řekne mi, že smrdím,“ mumlala si pro sebe uraženě, ale pak se začala smát a já se k ní přidal.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Kostlivec ve skříni? Ne, to je jen Bella: