Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Konec začínající lásky

25.03.2011 (15:15) • Veubella • FanFiction jednodílné • komentováno 5× • zobrazeno 2312×

Pohled Diega

„Jdi domů, schovej se za Freda a dělej jakoby nic. Přijdu za tebou,“ řekl jsem jí a lehce ji políbil na ústa.

„Dávej na sebe pozor,“ řekla mi. Jen jsem přikývl a zmizel v korunách stromů. Ještě jsem se dlouho za ní díval, dokud mi nezmizela z dohledu…

Chvíli jsem čekal v koruně stromu, než Riley vyjde z chaloupky.

Dočkal jsem se…

Riley vyšel a pomalým lidským krokem šel po cestě.

To je moje chvíle. Teď mu musím všechno říct. Za chvíli již bude svítat, a tak mu to můžu i ukázat…

Seskočil jsem ze stromu. A zastavil se před Rileyem. Udiveně se na mě díval.

„Co tady děláš? Neměl bys být ve sklepě? Za chvíli začne svítat, přece nechceš skončit jako prach,“ zeptal se mě.

„Riley, potřebuju ti něco říct. Myslím si, že to nevíš…“

„Co potřebuju vědět? Co nevím?“ ptal se mě nechápavě.

„Asi ti to ona neřekla. Na slunci neshoříme… Jenom záříme,“ řekl jsem a pozoroval, jak se jeho tvář mění. První byl nechápavý, pak ohromený a nakonec zlostný…

„Jak ses to dozvěděl? Ty jsi neuposlechl můj rozkaz! Nemáte vycházet za dne ven. Musíte to stihnout z lovu dřív, než začne svítat. Jinak vás čeká bolestivá… smrt.“

Nechápavě jsem na něj hleděl.

„Ty jsi to věděl? Proč jsi nám to neřekl?“ zeptal jsem se ho.

„Nemohl jsem dovolit, abyste si to štrádovali ve dne po městě! Třeba takový Raoul! Jak by to potom vypadalo?“ vyštěkl na mě zlostně. Znal jsem ho rozčíleného a naštvaného, ale tohle bylo jiné… úplně sršel zlostí.

„Ale když to už víš, budeš mi moci pomoct. Potřebuju, abys mi dělal průzkumníka. Dovedu tě za ní. A ona ti vše vysvětlí…“

„Dobře,“ stačil jsem jen říct. Ale přesto jsem to vůbec nechápal…

Běželi jsme dlouho. Proběhli jsme celý les, přeplavali jezero. Dostali se do neznámé krajiny.

Teda pro mě…

Hluboko v lesích stál malý srub. Tak tady bydlí… ona? Riley běžel přede mnou. Před chatou zastavil, podíval se na mě a bez zaklepání šel dovnitř… Já ho pomalu následoval.

Byla tu tma. Ale ne pro přesný vševidoucí upíří zrak. Vešli jsme do malé místnosti. Byl tu malý dřevěný stůl a dvě židle. Pod zatemnělým oknem stála pohovka. Malá a špinavá. Určitě byla i hodně stará…

Ale to nebylo to, co mě zaujalo…

V rohu místnost stála v obranném postoji ona…

Byla to upírka, to by poznal každý… Její karmínové oči si nás nedůvěřivě prohlížely. Teda asi jenom mě…

Byla vysoká, štíhlá a měla ohnivě rudé vlasy. A zrovna v tento okamžik na nás cenila své bílé tesáky.

„Riley, kdo je toto?“ zeptala se Rileyho.

„To je Diego. Zjistil, že upíři na slunci září a nesh…“ započal svou řeč, ale ona ho přerušila.

„Ahoj Diego, moc ráda tě poznávám. Ty jsi mi nějak chytrý upír. Nemám pravdu, Riley?“ promluvila na mě svým sametovým hlasem…

„Ohh ano, Diego je velice chytrý. Myslel jsem si, že když to už ví, mohl by nám pomoct…“ promluvil Riley.

„Ano, to by mohl… ale…“ odpověděla vzápětí.

„Ale?“ zeptal se Riley. Viděl jsem obavu v jeho očích. Vypadalo to, že tohle moc dobře nedopadne…

„Já mám tebe a nikoho jiného nepotřebuju. Sami to zvládneme. Už teď je to velice nebezpečné. Jeho nepotřebujeme…“ řekla a ukázala na mě.

Jemu se to moc nelíbilo a mně také ne… vůbec ne…

„Victorie, je to můj přítel…“ řekl Riley. Takže Victorie? Moc pěkné jméno…

„Riley, bude nám jen na obtíž…“ snažila se ho přesvědčit a dělala na něj kočičí oči. Opravdu je měla nějak velké…

„Je to můj přítel! Neublížím mu a ty také ne,“ řekl rozzlobeně Riley. Nikdy bych to do něj neřekl. On mě bránil? Vždyť ji miluje. A odporuje jí, jen kvůli mně? To se mi nezdálo…

„Ale ano, ublížíš mu! A to hned!“ zavrčela Victorie. Tak tohle nedopadne dobře. Aspoň ne pro mě…

„Ale Victorie! Já to nedokážu!“ zoufale na ni promluvil.

„Riley? Miluješ mě?“ zeptala se ho něžně a jemně. Také na něj zamrkala svými dlouhými řasami.

„Ano, Victorie. Miluju tě, ale přece nezabiju přítele.“

Pak se v něm něco zvrtlo…

Chvíle zaváhání,  její proklatě dlouhé řasy,  její sladké řečičky… Nevím.

„Diego, moc si tě cením, víc než kohokoliv z naší smečky. Je mi líto, co teď musím udělat…“ řekl potichu Riley a mně došlo, že si vybral ji. Ne mě, ale ji. Vše jsem pochopil. Ona ho nemilovala… Jen potřebovala, aby on miloval ji. Vše šlo podle plánu… za chvíli ze mě zbude jen prach…

A Victorie bude dál Rileyem manipulovat, až získá, co potřebuje. Nedivil bych se, kdyby ho na konci toho všeho sama nezabila, neproměnila v prach… v nic…

Jaká bude smrt? Ucítím něco nebo nic? Tolik otázek… ale žádná odpověď. Ale co, za chvíli to všechno zjistím, budu mít odpovědi na všechny otázky… Teda na skoro všechny…

Asi se už nikdy nedozvím, proč Victoria chtěla vybudovat armádu, proti komu, proč? Ano, hlavně proč?

Nikdy se už nepodívám Bree do očí, do těch hlubokých a upřímných očí, ve kterých se ztrácím, jako v tom nejhlubším oceánu… A hlavně jí neřeknu, že ji miluju. Ano, to jsem jí měl říct. Měl jsem jí to říct už dávno. Ode dne, co jsem ji spatřil…

Bezhlavě jsem se do ní zamiloval…

Riley se na mě ještě jednou podíval. Prosil mě o prominutí a odpuštění. Kývl jsem na něj. Byl to můj kamarád… můj jediný přítel…

Pak se na mě podívala Victorie. Její pohled byl… no, co dodat. Vždy dosáhne svého…

Stačil jsem si ještě pomyslet: „Bree, miluju tě!“

Zahlédl jsem Rileyho a Victorii, jak se podle neviditelného signálu rozeběhli ke mně. Začali mě trhat…

Nevnímal jsem tu bolest… nevnímal jsem nic… už jsem byl nic…

O pět dní později

Pohled Bree

Vše mi v této chvíli došlo. Riley mi lhal, když tvrdil, že Diega poslal na průzkum s ní. Byla to lež.

Ale nejhorší bylo si to přiznat… Diego byl mrtvý…

Ona ho zabila a Riley jí určitě pomáhal…

Skoro jsem nevnímala okolí…

Jen jsem jedním okem pozorovala Jane, která se ke mně blížila.

Pak řekla tomu obrovi Felixovi, aby mě zabil.

Já chtěla zemřít…

Chtěla jsem být zase s Diegem…

Nyní jsem už nepochybovala, že se spolu opět setkáme…

Je mi jedno jestli skončíme v pekle nebo kdekoli jinde. Stačí, že tam bude on… a já.

Vysloveně jsem se smrti nemohla dočkat…

Proč tu být, když tu není smysl mé existence. Ano, konečně jsem si uvědomila, že mé mrtvé srdce zase po dlouhé době něco cítí. Byla to láska…

„Miluju tě, Diego!“

A pak… tma…

Autor: Veubella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Konec začínající lásky: