Přemýšlela jsem o tom, co by se stalo, kdyby se Jacob znovu otiskl a přitom byl s Nessie a tak vznikla tahle jednorázovka. Moc prosím o komentíky... Díky Heidi
02.11.2009 (07:30) • Heidi • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2152×
Jacob:
Vzal jsem Nessie za ruku. Nebylo to, proto aby každý viděl, že my patříme k sobě nebo, že držím to nejkrásnější stvoření pod sluncem, které patří ke mně ale bylo to takové naše intimní gesto. Jsme si tím víc na blízku.
Dnes mám v plánu vzít Nessie na projížďku loďkou při zapadajícím slunci. Chci nám totiž nějak oživit jeden den z naší věčnosti, i když my si ho vlastně oživujeme a hlavně zpříjemňujeme pořád ale i tak… Změna ničemu neuškodí.
S Nessie jsme už pár nějaký ten rok nebo spíš desetiletí. Nevím to přesně s ní ten čas tak rychle ubývá, že se to těžko počítá. Teď už bychom asi mohli slavit zlatou svatbu. Hřeje mě to u srdce, když už to můžu říct, že jsme pár. Trvalo dlouho než si uvědomila, že něco mezi námi je, ale hlavní je, že si to vůbec uvědomila. Náš příběh by se dal zařadit do pohádky se šťastným koncem. Já si musel získat srdce své princezny a dokázat jí svou lásku. A teď už nám jen zbývalo žili šťastně až navěky.
„Kam mě to vedeš?“ Zeptala se Nessie nedočkavě.
Místo odpovědi jsem se jen usmál a zakroutil hlavou. Nechám ji trápit, má to být přece překvapení. Navíc byla roztomilá, když se pokoušela o naštvaný výraz.
Aby nemusela zaměstnávat svou hlavu úvahami kam ji vedu, začal jsem nový rozhovor. Ona se už na mě ani nezlobila, že jsem jí nic neprozradil, asi chápala, že ji chci překvapit. A to já chci, takže to dotáhnu do konce.
„Vidíš, jak jsem hodná, ani se na tebe nezlobím a to mi nic neprozradíš. Ty už by jsi byl naštvanej.“ Směje se mi Nessie.
„Co já? Já přece nikdy.“ Obhajuji svou čest. „ Vždyť mě znáš.“
„No právě.“ Baví se dál.
Načež se já opravdu naštvu a hodím uražený obličej.
„Došlo na moje slova. A to jsem ti ani nic neudělala.“
Můj uražený výraz dlouho nevydrží a já se začnu smát. Vím, že má pravdu, ale to ona vědět nemusí.
V takovém duchu si vykládáme dál, smějeme se pošťuchujeme a je nám fajn. Vlastně víc než fajn. S Nessie je to opravdu dokonalé.
Jenže pak se stane něco, co celou tu naši dokonalou pohádku pěkně zkomplikuje.
Z dálky jsem uviděl jednu dívky. Už jen to, že uviděl bylo divné. Většina vlků, když se zamiluje vidí jen tu svou lásku ale já teď viděl i někoho jiného. Každá buňka v mém těle se soustředila na ni. Světle hnědé kratší vlasy, pronikavé modré oči a už z dálky se usmívala takovým rošťáckým úsměvem, který mě naprosto ohromil.
Věděl jsem moc dobře co se stalo. Otiskl jsem se.
Tušil jsem co teď bude následovat. Asi tu dívku budu milovat a to i když ji vůbec neznám. Její obličej se mi vryl do paměti nebo spíš vrývá. Nemůžu z ní totiž spustit oči.
Jenže co teď? Ta otázka mi zněla v uších a já si nevěděl rady a pak mi to došlo.
Nemůžu opustit Nessie. Zhroutila by se jako Bella, když ji opustil Edward a to já nedopustím. Nechci být příčinou jejího zhroucení a to bych byl. Vím to. My jsme na sebe fixovaní a jeden bez druhého nemůže být. Co kdyby udělala stejnou blbost, jak kdysi Bella, když skočila z útesu. Ona by sice musela mít jiný plán, aby si ublížila ale myslím, že by si nějaký našla. A to já nedopustím.
To, že jsem se znovu otisknul je zcela normální. Teda ne tak zcela ale... většina vlků se totiž otiskne do normálních lidí a ti nežijí věčně. Akorát asi nikdo nepočítal s tím, že já se zamiluji do upíra a ten žije věčně. Nemyslím to nějak zklamaně jsem rád, že mám právě Nessie… ale já to mám vždycky ve všem těžší, kdyby totiž byla normální člověk zestárla by a umřela, jenže já bych tu byl sám, a proto by přišel nějaký nový otisk a zahojil mi mou díru v srdci.
Je to celkem hrozné, že mi všechno řídí nějaký otisk. Vím, že Nessie miluji ale je to divné být s ní a přitom milovat i někoho dalšího. Jenže to já nemůžu ovlivnit.
Zbývalo mi pár vteřin abych ještě zhodnotit mé rozhodnutí. Chci aby kolem mě ta dívka prošla bez povšimnutí? Ano - ne - ano - ne.
A pak jsem se rozhodl definitivně.
Ano chci.
Chci být s Nessie
S tímto vědomím jsem přešel tu neznámou dívku pro mě se zcela neznámou bolestí u srdce. Jediné co jsem si dovolil bylo jeden pohled dozadu. Také se dívala a to mě bolelo ještě víc. V jejím pohledu jsem vyčetl něco, jako okouzlení a taky očekávání. To očekávání jsem ale nemohl naplnit. To nejde a tak jsem se zpátky otočil na Nessie. Díval jsem se jí dlouze do obličeje a doufal jsem, že jsem udělal správnou věc.
Vypravěč:
Chlapec s dívkou pluli na loďce při zapadajícím slunci. Atmosféra okolo nich byla naprosto okouzlující. Zapadající slunce, které se lesklo na hladině vytvářelo příjemné romantické prostředí. Dívka byla vším naprosto okouzlená, byla šťastná, že toto pro ni udělala osoba kterou miluje. Bylo to pro ni nádherné překvapení a byla ráda, že si ho nenechala prozradit. To ovšem netušila kolik překvapení dnešní den přinesl. A nebyla to jen ta příjemná.
Autor: Heidi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Koho si vybereš?:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!